Bývalá sestra: Proč jsem odešla? Přišla bych o zdraví

Přetíženost zdravotníků ohrožuje jejich zdraví. A někdy jde i o jejich život. Smutná zpověď zdravotní sestry objasňuje, proč ona a její kolegové utíkají ze zdravotnictví pryč.

Jaké jsou osudy někdejších zdravotníků? Řídí tramvaj, obsluhují CNC stroje, pracují v cestovce nebo prodávají v rodinném obchodě. Někteří tento útěk nestihli – přemíra zátěže a syndrom vyhoření je dovedly až k sebevraždě. Jiní ve zdravotnictví sice zůstali, ale raději se své profesi věnují v zahraničí...


Tak popisuje pestré osudy svých spolužáků ze zdravotnické školy a ze zaměstnání někdejší zdravotní sestra Vlastimila Suchánková. Sama dnes pracuje pro e-shop a pochvaluje si spoustu volna, klidnější a paradoxně zdravější život, než měla jako přetížená sestra. I když už ve zdravotnictví nepracuje, situace někdejších kolegů a celého oboru ji podle vlastních slov frustruje.


K odchodu Vlastu Suchánkovou přiměl neudržitelný stav, deziluze na pracovišti, nereálné požadavky na personál a neustálé přetížení, kdy lidé pracují na úkor vlastního zdraví a postupně u nich narůstá míra demotivace. Příklad našla ve vlastní rodině a rozhodla se, že sama podobně neskončí. Tady je její zpověď.


Vedení dokumentace? Příliš málo času


Začněme administrativou a podívejme se třeba na ošetřovatelskou dokumentaci. Ta má význam jedině tehdy, je-li do ní zapisováno tak, jak se má.

Aby tomu tak bylo, musí na to mít zdravotní sestra čas. Což v praxi prostě a jednoduše nemá. Na standardním oddělení už vůbec ne. Takže je to většinou nějaká plachta se zaškrtávacími políčky a podobně, což je zkrátka nedostačující.


Jeden sanitář na 90 pacientů


Proč? Ukázka z praxe: LDN, kde leží 30 pacientů. Jediná sestra ve věku 50 let, jejíž služba je 12 hodin. Spolu s ní jedna sanitářka, jejíž služba trvá osm hodin.

Po odchodu sanitářky je přítomen sanitář, ovšem musí být k dispozici ještě pro další dvě oddělení stejného typu, kde na každém z nich leží rovněž zhruba 30 pacientů. Celkem má tedy tento sanitář na starost 90 pacientů. Možná občas mohou být k dispozici dva sanitáři, ale víc ne.


Ranní toaleta pacientů? Maraton!


Znovu ono oddělení LDN. Ze 30 pacientů je 20 ležících, sedm částečně pohyblivých a tři s psychiatrickou diagnózou. Jen jejich ranní toaleta by se dala přirovnat k maratonskému běhu.

Je také nutné polohování a mobilizování pacienta, bez zvedáku ho musíte ve dvou lidech posadit, kontrolujete jeho pitný režim a tak dále. Většina těchto lidí je navíc v důchodovém věku.


Obětovat zdraví za směšný důchod


Příklad není smyšlený, je z praxe mé maminky. Pacientů ale měla obvykle ještě víc než 30. Vždy jim však věnovala maximální možnou péči, a to na úkor vlastního zdraví.

Dnes se jí bortí páteř a její důchod je po 25 letech práce zdravotní sestry něco málo přes 8 000 Kč měsíčně čistého. Protože její zdraví je čím dál chatrnější, doplácela zhruba před dvěma lety na léky cca 3 000 Kč za tři měsíce.


Odchod nebo vyhoření a smrt


Řada sestřiček a zdravotního personálu se ale rozhodne jinak než moje maminka, která práci zdravotní sestry zasvětila celý život. Můj bratr pracoval jako sanitář se mnou na oddělení. Už tam nepracuje, rozhodl se, že se raději stane řidičem tramvaje. Spolužačka, která se mnou maturovala, dnes místo práce zdravotní sestry pracuje na směny u CNC stroje, další spolužačka je dentální hygienistkou, spolužák prodává u svého otce vybavení pro motorkáře, bývalý kolega z JIP odjel pracovat do Francie, další kolega raději pracuje v cestovní kanceláři. Jedna kolegyně dokonce spáchala sebevraždu. Trpěla kvůli práci syndromem vyhoření a nikdo jí nepomohl.


Já dnes místo povolání zdravotní sestry pracuji pro e-shop, mám osobní volno, volné víkendy, volné svátky a neničím si zdraví, jako se to stalo mé mamince. I když už ale ve zdravotnictví nepracuji, je mi ze situace, ve které se nachází, nesmírně smutno. Dá se to popsat jedním slovem – frustrace.


Zdravotnictvivolaopomoc.cz

Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat