Fakta a mýty o protikuřáckém zákonu. Bojuje se o kuřárny v restauracích

Zákaz kouření v restauracích neplatí ještě ani rok a už opakovaně čelí útokům. Poslanci teď budou projednávat jeho možné zmírnění a výjimky. Ani zastánci zákazu ale nezůstávají potichu. Zveřejnili fakta a odpovědi na mýty o zákonu i kouření.

Dnes začala schůze Sněmovny, která má na programu projednávání protikuřáckého zákona. Poslanci rozhodnou, zda pustí do prvního čtení návrh Marka Bendy (ODS), který by měl do restaurací zavést kuřárny.


Zákaz kouření snížil počet pacientů o deset tisíc za pět měsíců

Tento krok donutil zastánce zákazu kouření zveřejnit první výsledky zákazu kouření v restauracích, který platí od loňského června. Výsledky potvrdil i Úřad zdravotnických informací a statistiky. Zákaz jen za první půlrok snížil počet hospitalizovaných pacientů o deset tisíc. Nejvýrazněji se pokles projevil u lidí do šedesáti let.

Konkrétně ubylo o 13 procent hospitalizovaných pacientů (do 60 let) s infarkty, o 16 procent lidí s anginou pectoris, o 15 procent lidí s ischemickou chorobou srdeční a o 11 procent lidí s astmatem. Poslanec Benda přesto tato čísla považuje zatím za předčasná.


Pafko: Zákon přece nezakazuje kouření

Prezentace těchto výsledků se účastnil i propagátor zákazu a přednosta chirurgické kliniky v Motole Pavel Pafko. Odmítl například zákon označovat za protikuřácký: "Žádný zákon nezakazuje nikomu kouřit. Kuřáci samozřejmě mohou kouřit, ale ne tam, kde dýchají i jiní."

Současně předsedkyně Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková zveřejnila seznam faktů a odpovědí na mýty o "protikuřáckém zákonu". Přinášíme vám ho po redakčních úpravách a krácení:


JE ZÁKON PROTIKUŘÁCKÝ?

Ne, není proti kuřákům, ani se tak nejmenuje. Zahrnuje řadu ne úplně souvisejících témat, kouření je věnovaná asi desetina.

JAK JE TO VE SVĚTĚ?

V roce 2016 mělo zcela nekuřácké veřejné vnitřní prostory 55 zemí (celkem je 195 zemí), tedy 1,5 miliardy obyvatel. Od té doby přibyly další, trend je jasný. Ze zemí EU nejsou kompletně nekuřácké všechny veřejné vnitřní prostory v Německu (i když ve většině spolkových zemí ano) a nyní probíhá diskuse v Rakousku, kde byl zrušen návrh na nekuřácké prostory (měl platit od května 2018). Momentálně se sbírají podpisy k vyvolání referenda (mají kolem 500 000 podpisů), které by toto rozhodnutí opět zvrátilo. V New Yorku se uvnitř veřejných prostor nekouří od roku 2006, posledních 7 let jsou nekuřácké i pláže či parky včetně slavného Central Parku.

ZAKAZUJE ZÁKON KOUŘENÍ?

Žádný zákon nezakazuje nikomu kouřit – kuřáci samozřejmě mohou kouřit, jen ne tam, kde dýchají jiní. Svoboda dýchat čistý vzduch je nad svobodou kouřit.

ZNAMENÁ KOUŘENÍ SVOBODU?

Pro většinu kuřáků vůbec ne, asi 70 % z nich by raději nekouřilo, kdyby si ovšem ještě mohli vybrat. Přestat kouřit není jednoduché. Asi 1 700 000 Čechů si denně kupuje něco, co nechtějí. Je absurdní argumentovat právě u této závislosti svobodou.

KDYBY KUŘÁK CHTĚL, PŘESTANE…

Bohužel, tak to není. Přestat by chtěla většina kuřáků (asi 70 %) a také to většina z nich aspoň jednou zkusila. Jen přání však nestačí, závislost na nikotinu se podobá závislosti heroinové. Neúspěch snižuje sebevědomí, ale zbytečně: ti, kterým se nepovedlo přestat, nejsou neschopní, jsou zkrátka závislí. Řeknou vám, jak by byli rádi svobodní a kouření se zbavili.

JE ZÁKON PROTI KUŘÁKŮM?

Naopak. V zemích, kde již nějakou dobu platí, nepodporují nekuřácké prostředí jen nekuřáci, ale i naprostá většina kuřáků, v Irsku asi 80 %. Klesá nejen prevalence kouření, ale i kouření v domácnostech: kuřáci zaznamenali, že prostředí bez zápachu je lepší. První rok nekuřáckých prostor (2004–5) 46 % irských kuřáků uvedlo, že jim zákon pomohl k rozhodnutí přestat kouřit a mezi těmi, kdo přestali, 80 % uvedlo, že jim zákon přímo pomohl opravdu nekouřit a 88 % uvedlo, že jim zákon pomohl bez cigaret vydržet trvale. 

ČESKO A JEHO ZÁVAZEK OSN K OCHRANĚ PŘED KOUŘENÍM

V roce 2003 přijalo 192 zemí na světě Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku. Jde o první a zatím jediný právně závazný dokument v celé historii OSN, pod níž spadá Světová zdravotnická organizace (WHO). Česká republika závazek přijala v roce 2012 - schválili ho poslanci, senátoři i prezident. Protože Česko tuto úmluvu ratifikovalo, má platnost zákona. Podle článku 8 „smluvní strany uznávají, že expozice tabákovému kouři způsobuje smrt, onemocnění a disabilitu…“ a zavazují se „k ochraně před expozicí tabákovému kouři ve ... vnitřních prostorách veřejných míst.“

KDE BRÁT ZÁKAZNÍKY, KTEŘÍ BUDOU KUPOVAT CIGARETY?

Ačkoliv se to na první pohled nezdá, tabákové společnosti mají zájem především o děti. Dospělí totiž začínají kouřit jen výjimečně. Devět z deseti kuřáků si poprvé zapálí před svými 18. narozeninami. Průměrný věk první cigarety je v Česku 10–12 let. Není to dospělé rozhodnutí, ale dětská nemoc (diagnóza má značku F17).

CENA DVANÁCTILETÉHO DÍTĚTE, KTERÉ ZAČNE KOUŘIT

Ještě lépe to dokazují čísla. Čeští kuřáci kouří v průměru 11 cigaret denně, to je asi 4000 za rok. Budeme-li uvažovat 30 let průměrného kouření, je to 30 x 4000 = 120 000 cigaret, tedy 6000 krabiček. Z ceny 80 Kč za krabičku připadá státu cca 52 Kč, prodejci necelé 2 Kč a 26 Kč výrobci. Náklady na výrobu krabičky nejspíš nepřesáhnou 6 Kč, je to spíš méně, tedy zisk je kolem 20 Kč/krabičku. Násobeno 6000 krabičkami = 2 400 000 Kč za kuřáckou kariéru takového dítěte. Je to přitom jen hrubý odhad, krabička cigaret je dnes zpravidla dražší než 80 korun. Řádově jde o miliony.

PROČ JE O NEKUŘÁCKÉ PROSTORY TAKOVÝ BOJ?

Protože se o několik procent sníží prodej cigaret – a to ze tří důvodů: někteří kuřáci přestanou kouřit (byla to poslední kapka k jejich rozhodnutí), většina kouření omezí (musí s cigaretou ven, často se pak kouří méně i doma) a hlavně méně mladých začne (cigareta na diskotéce nebo v baru je častá). To všechno přináší tabákovému průmyslu mnohamilionové škody.

HLAVNĚ CHRÁNIT DĚTI

V zemích, kde kouří jen něco nad 10 % obyvatel (Austrálie, Kanada, NY...) zdůrazňují, že nikdy neměli kampaně zaměřené na děti. Ví se totiž, že to není účinné – děti chtějí být jako dospělí. Proto také výrobci cigaret podporují školní programy (programy Dokážu to nebo Prožít mládí bez tabáku) a zákaz prodeje cigaret do 18 let: obojí je jistě správné, ale není to účinná prevence kouření. Právě nekuřácké veřejné prostory bez výjimek naopak účinnou prevencí jsou. Jakékoli spojování kouření s „dospělým rozhodnutím“ je kontraproduktivní.

VYDĚLÁVÁ STÁT NA KOUŘENÍ? ROZŠÍŘENÝ OMYL

Naopak. Příjem z daní za tabákové výrobky je něco přes 40 mld. Kč/rok a když připočteme další (distributoři, dodavatelé atd.), může to být až kolem 60 mld. Kč/rok. Náklady na následky kouření jsou ale vyšší, kolem 100 mld. Kč/rok. Největší položku přitom tvoří ztráta produktivních let (větší než zdravotní náklady). Celosvětově jsou náklady na kouření pro státní ekonomiku cca 1,8 % HDP, v ČR 2,5 % – to je těch zhruba 100 mld. Kč.

OMLUVA PHILIP MORRIS

Za tvrzení, že stát na kouření vydělává na příjmu z daní a za ušetřené důchody předčasně zemřelých kuřáků, se již v roce 2001 musel omluvit Philip Morris. Firma opakovaně uznala, že kromě neetičnosti takového výroku byl i fakticky špatný. 

PROSTOR BEZ OBSLUHY?

I takový prostor potřebuje zásah obsluhy, úklid a větrání. I takové místnosti by zpravidla měly vchod do nekuřáckých prostor. Jakékoli stavební úpravy by později narazily na úplný zákaz kouření. Kouření spalováním tabáku nebude v horizontu desítek let akceptovatelné nejen na veřejnosti, ale ani samotnými konzumenty nikotinu. Viz různé formy nahřívaného tabáku, na jehož vývoji se pracovalo léta a investovalo se mnoho peněz: sami výrobci cigaret si jistě chtějí udržet trh a pochopili, že s výrobky, které produkují kouř, to dlouho možné nebude.

ZAVÍRÁNÍ HOSPOD?

Na celkový dopad zákona na pohostinský průmysl si musíme počkat nejméně jeden celý rok (lépe 2–3 roky, aby bylo možné sledovat trend). Jasným kritériem pak bude například výběr daní z pohostinského průmyslu, nikoli zprávy pivovarů. Také bude třeba oddělit roli EET. 

CO ZDRAVÍ?

Nemoci jako rakovina nebo chronická obstrukční plicní nemoc, způsobené pasivním kouřením, budou klesat až po letech. Ale prakticky hned klesá počet srdečních infarktů, a to hlavně u mladých do 60 let. V různých zemích o různá procenta. Také u nás k poklesu došlo, ale stejně jako u příjmů pohostinství si na konkrétní čísla musíme počkat nejméně jeden celý rok (raději 2–3 roky).

PASIVNÍ KOUŘENÍ ZVYŠUJE RIZIKO INFARKTU

K poškození cév stačí malá dávka kouře, dokonce i kouření pasivní. Pravděpodobnost infarktu zvyšuje pasivní kouření tařka okamžitě asi 1,3x oproti dýchání čistého vzduchu.

HOSPITALIZACE V ČR?

Ačkoli zákon platil jen 7 měsíců roku 2017, pokles se projevil i tak a podle předpokladu hlavně u mladých (do 60 let). 

(Zpracováno podle tiskového materiálu předsedkyně Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku MUDr. Evy Králíkové.)

David Garkisch

Foto: Pixabay, CC0 Creative Commons


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat