Líné děti se nechávají škrtat z tělocviku. Jde o trend, varují lékaři i učitelé

Mezi českými žáky se šíří nešvar: Děti nechtějí chodit na tělocvik, tlačí na rodiče a ti na lékaře. Výsledkem je, že zcela zdravé děti bývají ze sportovních hodin osvobozovány. Podnětem učitele tělesné výchovy se zabývala i Vědecká rada České lékařské komory.

Se zajímavým problémem a prosbou se na Českou lékařskou komoru (ČLK) obrátil učitel tělesné výchovy Lubomír Kučera. Jako pedagog i jako specialista se zaměřením na handicapované vypozoroval v posledních letech, že z hodin tělocviku mizí zcela zdraví žáci nebo přinejmenším ti, co mají jen dílčí omezení.

Pojmenoval i příčiny problému - přístup rodin, učitelů a nakonec i lékařů k tlaku dětí nesportovat. Vyzval prezidenta lékařské komory Milana Kubka k apelu na lékaře, aby neustupovali a osvobozování dětí z tělesné výchovy nepovolovali jako dosud.


Z hodin tělocviku mizí zdraví žáci

Podnětem pedagoga Lubomíra Kučery se zabývala i Vědecká rada České lékařské komory. Také oslovení dětští a dorostoví lékaři tento trend potvrdili. "Jde o aktuální problém, který začíná v rodinách a dětským lékařům mnohdy chybí síla a argumenty ke změně názoru rodičů," připustil za lékaře pediatr a člen Vědecké rady pro obor praktické lékařství pro děti a dorost Zdeněk Slavík.

Lékaři se tak shodují se zkušenostmi učitele Lubomíra Kučery. "Poměrně dost žáků si v minulých školních letech vyřizovalo úplné osvobození z hodin tělesné výchovy a tento trend v naší i dalších školách eskaluje. Řada z těchto žáků si vyřizuje úplné osvobození, ačkoliv ve skutečnosti k tomu nemá opravdový důvod," píše pedagog (jeho celý dopis najdete v závěru článku).

Doslova uvádí, že se svou specializací na nejrůznější handicapy cvičil mnoho tělesně postižených sportovců i dětí, které přes astma, diabetes nebo epilepsii měly o školní cvičení zájem. "Vedle nich si však vyřizují úplné osvobození od tělesné výchovy studenti, kteří jsou aktivními členy sportovního klubu, studenti, kteří mají nějaký zdravotní problém, který je však nelimtuje v tom, aby procvičovali partie, které jsou zdravé," tvrdí Lubomír Kučera. "Když se studentům prostě nechce cvičit, tak si nějakým způsobem to osvobození vyběhají."


Modelový příklad: Dívka v pubertě s mírnou nadváhou, co nesportuje

Lékaři trend potvrzují. "Hlavním problémem je osvobozování zcela zdravých dětí, které nechtějí cvičit, z různých důvodů, například pro obezitu. Pan magistr Kučera má naprostou pravdu. V ordinacích pediatrů je zřetelný pokles zájmu o rekreační sportování. A to nejen u dětí, ale v celých rodinách," řekl člen Vědecké rady pro děti a dorost Zdeněk Slavík. 

Popsal i způsob, jakým si žák osvobození z tělocviku obvykle zařídí. "Modelové dítě, kterého se týká uvedený problém, je teenager, častěji dívka, lehce nad ideální hmotností, která nesportuje. Problém nastane v září, kdy je učitelem nucena k nedůstojným cvikům. Plačíc to večer sdělí své matce a ona prohlásí, že to zařídí," souhlasí pediatr Zdeněk Slavík. Rodiče pak trvají na uvolnění z tělocviku, aniž by k tomu existovaly objektivní důvody nebo zdravotní obtíže.


Lékaři často buď podlehnou nebo ztratí pacienta

V tuto chvíli do hry vstupují lékaři. A nemalá část z nich se nátlaku podvolí. "Ta situace má jen dvě řešení. Buď lékař, lékařka podlehne a potvrzení vydá nebo nikoliv a matka s dcerou kvapně opustí ordinaci. Navštíví jinou lékařku a potvrzení. Jde o problém osobní statečnosti lékaře, zda se dokáže postavit názoru rodičů i za cenu ztráty pacienta," popsal praxi v ordinacích Zdeněk Slavík. Naštvaní rodiče totiž někdy své dítě od "neposlušného" lékaře odhlásí.

Není divu, že lékaři často osvobození od tělocviku vydají anebo přinejmenším k přáním rodičů přihlížejí. Svědčí o tom i průzkum, který si mezi kolegy pediatry Zdeněk Slavík udělal. "Šedesát procent lékařů potvrzení vydá, pokud si to přejí rodiče. A osmdesát procent jich přiznává, že respektuje přání rodičů a podle něj se rozhoduje," tlumočil výsledky svého malého průzkumu pediatr Slavík. Problém se podle různých odhadů lékařů týká mezi 1 000 - 5 000 dětí v každém ročníku.


Pravidla pro uvolnění žáka stanovuje zákon i školní řád

Ministerstvo školství přesnou statistiku žáků osvobozených z tělesné výchovy nevede, ale téma sleduje. "Počty žáků osvobozených (částečně nebo úplně) z tělesné výchovy nejsou nijak vysoké, mírně vyšší jsou na 2. stupni ZŠ. Úplné osvobození z tělesné výchovy je mírně častější než částečné osvobození," reagoval tiskový odbor ministerstva na dotazy zaslané redakcí Našeho zdravotnictví. Nicméně se tak potvrzují slova pediatra Slavíka. Častěji jsou osvobozeny starší děti a převládají ty s úplným osvobozením namísto částečného omezení. 

Základní pravidla pro takový vyjímání žáků z tělocviku stanovuje školský zákon, § 50 odst. 2: 

(2) Ředitel školy může ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů uvolnit žáka na žádost jeho zákonného zástupce zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu; zároveň určí náhradní způsob vzdělávání žáka v době vyučování tohoto předmětu. V předmětu tělesná výchova ředitel školy uvolní žáka z vyučování na základě posudku vydaného registrujícím lékařem, pokud má být žák uvolněn na pololetí školního roku nebo na školní rok. Na první nebo poslední vyučovací hodinu může být žák uvolněn s souhlasem zákonného zástupce bez náhrady.

Bližší pravidla pak škola stanoví ve školním řádu.


Pro žáky s omezením funguje "zdravotní" tělocvik

Co s žáky, kteří mají skutečně zdravotní problém nebo indispozici? Pedagog Lubomír Kučera připomíná tzv. zdravotní tělesnou výchovu: "Částečným řešením by byla i zdravotní tělesná výchova ve školách jako třetí hodina tělesné výchovy. Na tu však ředitelé nemají peníze."

V tomto ohledu ministerstvo školství částečně souhlasí. "Zdravotní tělesná výchova může být zařazena do rozvrhu hodin místo běžné tělesné výchovy nebo lze využít i disponibilní hodiny. Nemusí se tedy jednat o hodinu nad stanovený a financovaný počet hodin," doporučilo.

David Garkisch


Celý text dopisu pedagoga tělesné výchovy Mgr. Lubomíra Kučery:


Vážený pane prezidente,

obracím se na Vás jako na předsedu České lékařské komory s prosbou o spolupráci ve věci osvobozování žáků z hodin tělesné výchovy. Poměrně dost žáků si v minulých školních letech vyřizovalo úplné osvobození z hodin tělesné výchovy a tento trend v naší i dalších školách eskaluje. Řada z těchto žáků si vyřizuje úplné osvobození, ačkoliv ve skutečnosti k tomu nemá opravdový důvod. Vím, že je to na praktických lékařích, případně na odborných lékařích, aby zvážili závažnost zdravotního stavu s ohledem na klasickou výuku tělesné výchovy ve škole. Přesto se však nemohu ztotožnit s verdiktem, že nedělat nic je lepší než dělat alespoň něco, co mohu.

Sám jsem vystudoval obor tělesné výchovy pro osoby s různým druhem postižení, dělal jsem vodiče zrakově postiženým sportovcům v běhu i na lyžích, pomáhal jsem v rozvoji pohybových schopností a dovedností osobám s parézami a plegiemi, organizovali jsme speciální olympiády pro osoby s mentálním postižením, které mají často přidruženou i nějakou tělesnou vadu, atd. atd. Ve škole jsem zažil epileptiky, astmatiky, diabetiky, kteří chtěli cvičit navzdory jejich hendikepu. 

Vedle nich si však vyřizují úplné osvobození od tělesné výchovy studenti, kteří jsou aktivními členy sportovního klubu, studenti, kteří mají nějaký zdravotní problém, který je však nelimtuje v tom, aby procvičovali partie, které jsou zdravé. Chápu, že pro některé lékaře ale i mnohé učitele je pohodlnější napsat úplné osvobození, než si lámat hlavu nad tím, co by ten student dělat mohl, jak ho zapojit jinak, aby se hýbal. Nechci pomíjet různé odbornosti, jejichž primárním úkolem je s takovými studenty se zdravotním oslabením pracovat (rehabilitační pracovníci, fyzioterapeuti, ad.). Nemyslím si však, že je řešením, aby takoví studenti seděli dvakrát týdně hodinu na lavičce a čekali, až torzo těch, co cvičí, si svoje odcvičí. Nejen že je to demotivující pro ty, kteří cvičí, ale především je to nezdravé pro ty, kteří tam sedí a kterým se pak kumulují další zdravotní obtíže. 

Naopak si myslím, že je třeba v této otázce více spolupracovat.  Ve Velkém Meziříčí už několik let nabízím zdravotní cvičení pro veřejnost, stejně tak se snažím tyto cviky na správné držení těla a posílení hlubokého stabilizačního systému praktikovat i ve svých hodinách. To samo o sobě však nestačí. Když se studentům prostě nechce cvičit, tak si nějakým způsobem to osvobození vyběhají. A proto se na Vás obracím.

Nevím, jestli je problém v přístupu rodiny, školy nebo žáků. Asi od každého něco. V každém případě považuji za profesní i osobní odpovědnost tuto věc řešit. Chtěl bych Vás tedy požádat o apel k praktickým lékařům pro děti a dorost, kteří jsou kompetentní tato uvolnění z tělesné výchovy psát, aby zvážili, kdy je skutečně nutné psát úplné osvobození od školní tělesné výchovy a kdy ne, případně aby žákům doporučili spíše částečné osvobození.

Dobře víme, jaký neblahý vliv na zdraví a motorický vývoj žáků tato osvobození vedle jejich zdravotního stavu mají. Spíše bych doporučil vyřídit si částečné osvobození na aktivity, které jsou kontraindikací s ohledem na jejich skutečné zdravotní potíže. Žák má potom možnost kompenzovat pohybovou insuficienci v jedné oblasti aktivit oblastí jinou, pro něj nebo pro ni vhodnou. Částečným řešením by byla i zdravotní tělesná výchova ve školách jako třetí hodina tělesné výchovy. Na tu však ředitelé nemají peníze. Prosím Vás tedy o pomoc při řešení tohoto nešvaru. Mail přeposílám i praktickým lékařům v našem městě a blízkém okolí.

Děkuji za pochopení a vynaloženou snahu tímto žákům pomoci.

Mgr. Lubomír Kučera, učitel tělesné výchovy.


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Vláda má problém: Zdravotní odbory vyhlašují stávkovou pohotovost

Sestry podporují lékaře: Dodržujme přesčasy, bojkot musí začít zdola!

Lékaři budou protestovat, dodrží přesčasy. Položí to nemocnice?