Nejlepší odpověď na zimu? Otužování! Jak na to?

Babí léto je pryč a bude zima. Co jí tak vyhlásit válku a začít s otužováním? Jde jen o to, nechat tělo zvyknout si na chlad. A možná se pak na Vánoce ponoříte mezi ledové kry. Vašemu zdraví to jen a jen prospěje...

Kdy jste naposledy zkusili pustit na sebe jen studenou vodu? Občas to testuje asi každý a většinou se při tom hodně rychle vrátí k horké sprše. Tak se ale s otužováním nezačíná. Pustit si na hlavu ledovou vodu a vzápětí to kompenzovat horkou připomíná spíš Priessnitzovy proslulé skotské střiky. Jde prý mimochodem o velmi povzbudivou proceduru, ale s otužováním toho nemá moc společného.

Otužování je pozoruhodná disciplína, kterou si svým způsobem neustále procházíme každý. Schválně si to vybavte – je jaro, něco kolem patnácti šestnácti stupňů nad nulou, vy po dlouhé zimě odkládáte svetr a užíváte si první jarní paprsky slunce v tričku. Když je šestnáct stupňů na podzim, málokoho napadne, aby si svlékl bundu a s krátkým rukávem si radostně užil slunce. Spíš se začínáme choulit do kabátů. Naše těla si tak zvykají na pravidelné proměny podnebí. Z tepla do zimy a ze zimy do tepla.

Je to zároveň důkaz, že naše hranice toho, co označujeme za chlad nebo zimu, jsou přirozeně proměnlivé. A dají se posouvat, dokonce velmi výrazně. Pokud jste někdy stáli zabalení do zimní bundy na vltavském nábřeží a pozorovali šílence, kteří se v plavkách potápěli do ledové řeky, vězte, že je to i ve vašich silách. Stejně tak se můžete napřesrok, nebo možná rovnou letos o Vánocích i vy ponořit mezi ledové kry či do ledové díry na rybníku za humny. Je ale důležité vědět, jak na to.

Poraďte se s lékařem

Naší univerzální představou otužilce je člověk, který plave mezi ledovými krami. Otužování má ale mnohem více podob a ta zmíněná je spíše extrémní, sportovní. Otužilcem je svým způsobem i ten, kdo si v prosinci na procházku bere větrovku namísto zimní bundy nebo celou zimu spí pod letní dekou.

Proč se vůbec otužovat? Protože je to něco takového jako poslat svůj imunitní systém do lázní. Zkrátka nám to velmi prospívá, posilujeme imunitu, předcházíme vysokému tlaku, nachlazení a údajně i alergiím, či dokonce psychickým poruchám.

Otužování se dělí na tzv. občanské otužování a to, řekněme, vrcholovější – sportovní. Jinak než s občanským otužováním začínat vlastně asi ani nelze. Postupně se tak můžete vypracovat mezi borce, pro které je běžné zaplavat si v řece i v prosinci a lednu. 

Otužování je pro každého – pro děti, mladé i staré. Jen je předtím, zejména u starších lidí, vhodné poradit se s lékařem a nechat se vyšetřit. Pokud jste chronicky nemocní, pak je to přímo podmínkou. Když vám lékař nápad s otužováním posvětí, můžete začít.

Začínejte postupně a vytrvejte

Jak upozorňuje předseda České otužilecké unie a autor otužileckého serveru otuzilci.cz Vladimír Komárek, důležitá je u otužování postupnost, dlouhodobost a soustavnost. První příznivé účinky otužování by se na vás měly projevit do tří čtyř týdnů. Neměli byste ale s otužováním přestávat, protože tělo si rychle odvykne a celý proces pak začíná znovu.

Výraz „postupnost“ v tomto případě znamená začínat od kratšího a méně intenzivního otužování a postupně přivykat delšímu a silnějšímu ochlazení. Otužování přitom neznamená jen sprchování studenou vodou. Otužovat se lze i vzduchem. 

S nejdostupnějším otužováním – otužováním vzduchem – je nejlepší začít v létě. S právě končícím babím létem a vyhlídkou na klesající teploty byste to mohli ještě stihnout. V podstatě jde o to, vystavovat se klesajícím teplotám venku třeba při sportu nebo práci a nenosit přitom příliš teplé oblečení. 

Oblečení by mělo naopak usnadnit přístup vzduchu k tělu, aby se mohlo ochlazovat. „Otužit se můžeme i cestou do práce nebo školy, pokud se oblékneme lehce a jdeme rychle. Po práci může následovat další otužování v přírodě, při sportu nebo při tělesné práci,“ vysvětluje otužilec Vladimír Komárek a upozorňuje, že současně bychom si neměli doma, zejména v ložnicích, příliš přetápět. Těžce vydobytou otužilost to snižuje.

Omývání, sprcha, koupel

Nejklasičtější a nejúčinnější je ale pochopitelně otužování vodou. Vychází to z fyziky. Voda totiž odvádí teplo z těla více než dvacetkrát rychleji než vzduch. Začínejte ale postupně. Největší chybou by bylo potápění do vany s ledovou vodou. To se nedoporučuje ani špičkovým otužilcům, protože vana neumožňuje tělu pohyb a to rychle a snadno prochladne. 

Začínejte třeba omýváním žínkou, houbou nebo ručníkem namočeným do studené vody. Teprve pak začněte se sprchováním či poléváním se studenou vodou. Až tou poslední metou pro vás bude koupel v ledové řece nebo třeba horském potoce. Ta je podle otužilců nejúčinnější. Otužování si můžete zpestřit také třeba během a válením se v ranní rose či čerstvém sněhu.

Až budete stát pod sprchou, jako začátečníci intenzitu studené vody postupně přidávejte a prodlužujte postupně i délku sprchování. „Omývání může probíhat tři až čtyři minuty, polévání nebo sprcha jednu až dvě minuty. Doba koupele v přírodě bude trvat podle toho, jaká je teplota vody, vzduchu a jaké úrovně otužilosti již člověk dosáhl,“ radí Vladimír Komárek.

Hurá mezi kry

Pokud budete dostatečně vytrvalí a důslední, není důvod, abyste na koupání v zimní řece nedosáhli. Předpokladem pro to je ovšem dobrý zdravotní stav. Zimní koupání je totiž poměrně náročné na srdce. Důležité je proto podstoupit vyšetření u sportovního lékaře, který vás nechá podstoupit zátěžové testy. Například se sáčkem ledu na obličeji, kdy se zkouší odolnost vašich obličejových receptorů proti chladu a reakce srdce.

Projdete-li všemi úskalími, je vhodné zařadit zimní plavání mezi své aktivity asi dvakrát týdně. Trvat by mělo mezi pěti až dvaceti minutami. A nikdy po něm nesmíte vlézt pod horkou sprchu. Pak by vám hrozilo selhání oběhového systému a smrt. Vyvarujte se alkoholu a po ledové koupeli spíš dodejte tělu teplo rozcvičkou a teplým nápojem.

V uniformě a s puškou do Vltavy

Rozhodnete-li se přidat k bláznům, kteří v zimě lezou do vody, budete v dobré a skutečně tak trochu bláznivé partě. Dokládá to pozoruhodná historie otužování v tuzemsku. Zakladatelem sportovního otužování a zimního plavání v Československu byl všestranný sportovec Alfréd Nikodém (1864–1949). 

Založil i tradici vánočního plavání ve Vltavě, když se společně se skupinkou dalších otužilců v roce 1923 u Národního divadla poprvé zanořil do zimní řeky. Na tomto místě přitahoval k otužování pozornost veřejnosti i nejrůznějšími bizarními nápady. Plaval například v uniformě a s puškou, jindy si zase nohy navlékl do pytle. 

Že mají otužilci i pro strach uděláno, dokládá zase jiná kapitola z jejich historie. Na Vánoce roku 1944, když teploměr ukazoval čtrnáct stupňů pod nulou, se parta otužilců předvedla veřejnosti u Trojského mostu v Praze. O zimu přitom tehdy vůbec nešlo. Za protektorátu byl, jak uvádí Vladimír Komárek, přísný zákaz koupání ve Vltavě – pod hrozbou trestu smrti. Však také o měsíc později dělníci z holešovické zbrojovky za tento ilegální čin věnovali plaketu za plavbu Napříč Vltavou dalšímu nestorovi československých otužilců Oldřichu Liškovi. Ten od zimy 1944 i přes zmíněné riziko organizoval otužování u Trojského mostu pravidelně.

Další kuriozity, příběhy i rekordy tuzemských otužilců se dočtete na webu otuzilci.cz. Najdete tam i informace o nejbližším otužileckém klubu ve vašem regionu a rady, jak s otužováním začít i jak pokračovat. 

David Garkisch

Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Víte, jak pomoci epileptikovi? Žádnou paniku a hlavně nic do pusy