Před sto lety udeřila španělská chřipka. Proč byla tak smrtící?

Španělská chřipka ve skutečnosti vůbec nevznikla ve Španělsku a měla s ním pramálo společného. Taky to muselo být ještě o něco dříve než před sto lety. Historie si ale prvního pacienta se španělskou chřipkou zapsala 4. března 1918. 

Stalo se tak ve vojenském táboře Funston v americkém Kansasu. Na marodce se přihlásil tamní vojenský kuchař. Měl typické příznaky chřipky - teplotu, bolesti hlavy a svalů, bolesti v krku. Není jasné, jak to s ním později dopadlo a zda atak nemoci přežil nebo ne. Vojenské lékaře vzápětí zahltila mohutná vlna dalších pacientů. Do dvou dnů na základně onemocnělo 522 lidí, mnoho z nich mělo zároveň i těžký zápal plic. 

Divná chřipka. Zabíjí mladé a zdravé, všímají si lékaři

Podobné zprávy přicházejí i z ostatních vojenských základen z východního pobřeží. A do týdne už hlásí neobvyklou chřipku všechny americké státy. A to není konec špatných zpráv. Chřipka má u pacientů velmi těžký průběh. Nenapadá jako obvykle staré a slabé, ale podléhají jí naopak zdraví a mladí lidé a často i těhotné ženy.

Proč tomu tak ale je? A proč se chřipka objevuje na vojenských základnách? Je to vůbec chřipka? Není to bakteriologické zbraň právě končící první světové války? Odpovědi přinesl až čas. A spousty mrtvých, miliony, desítky milionů mrtvých...

Španělská chřipka není ze Španělska, ale z Asie

Dnes už víme, že se španělská chřipka na člověka přenesla z ptáků. Patrně se tak stalo v Asii už roku 1917. S bojujícmi vojáky se následujícího roku přenesla do USA, kde se rozšířila nejprve na vojenských základnách. A s vojáky cestovala opět dál - do Itálie, Velké Británie, do Španělska i Japonska. Do takové invaze se rozvinula za pouhé tři měsíce.

Španělé jsou v tom úplně nevinně. Nemoc po nich dostala jméno vlastně jen náhodou. Kvůli válce panovala takřka všude v Evropě přísná vojenská cenzura. Nehodilo se do válečného tažení zveřejňovat negativní zprávy o nemoci, která kosí vojáky. Jedinou výjimkou bylo právě Španělsko. 

Kromě toho se chřipkou nakazil i král Alfonso XIII. a novináři se o jeho stav pochopitelně zajímali. Světu tedy hrozivou pravdu o nové nemoci přinesl španělský tisk, který informoval i o rozsahu epidemie. V zemi na ni zemřelo osm milionů lidí. Chřipce se tak nezaslouženě začalo říkat španělská.

Ochromená města, přecpané nemocnice, hromadné hroby 

Brzy přes vojáky přeskočila chřipka na civilisty a rozšířila se po celém světě. Zasáhla i tak odlehlá místa, jako třeba souostroví Samoa nebo Sibiř. Všude to vypadalo podobně. Služby začaly selhávat, obchody, školy, úřady zavírat. Ve velkých městech byla leckde nakažena polovina lidí. Nemocní přeplnili nemocnice i márnice. Muselo se pohřbívat do hromadných hrobů. V domácnostech žili společně zdraví, nemocní i umírající lidé.

Všechna protiopatření selhávala. A že lidé zkusili skoro všechno. Někde bylo dokonce povinné nošení roušek a desinfekce telefonních sluchátek. Naopak bylo zakázáno podávání rukou nebo plivání a kašlání na ulicích. V obavách před nákazou lidé podléhali i mýtům a pověrám a nechávali si třeba vytrhávat mandle i zuby, vdechovali kouř ze dřeva nebo u sebe nosili kousek síry. Proti nemoci se podával nanejvýš aspirin, léky proti bolesti, zábaly a čaje. Nic lepšího nebylo.

Wikipedie uvádí jako první českou oběť 12. 9. 1918 koncipienta pražského policejního ředitelství JUDr. Egona M. Proroka ze Smíchova. Zabil ho zápal plic způsobený chřipkou. Mezi dalšími oběťmi byli malíři Egon Schiele, Harold Gilman, Bohumil Kubišta a Jan Autengruber, básník Guillaume Apollinaire, sociolog Max Weber, zakladatelé Dodge Motor Company John Francis Dodge a Horace Elgin Dodge či syn slavného spisovatele Arthura Conana Doyla Arthur Alleyne Kingsley Doyle a mnoho dalších.

Chřipka zabila násobně víc lidí než válka

Dodnes není jasné a už to nikdo nezjistí, kolik životů si pandemie španělské chřipky vzala. Potíže s evidencí tolika mrtvých měly i bohaté země, v rozvojovém světě se nikdo počítáním a statistikami většinou ani nezdržoval. Čísla se tedy značně liší, ale i přesto jsou hrozivá. 

Chřipka na celém světě zabila mezi 50 až 100 miliony lidí. Zemřelo zhruba dvacet procent z těch, kteří se chřipkou nakazili. Jen pro srovnání - právě ukončená válka za sebou nechala patnáct milionů obětí za čtyři roky. Chřipka se tak v rekordně krátkém čase několika měsíců ukázala být mnohem smrtonosnější než lidské zbraně.

Virus se dokázal množit i v plicích

Proč byla tak agresivní? Lékaři to tušili už tehdy, ale důkaz poskytla až před deseti lety moderní medicína. Američtí virologové objevili v genomu španělské chřipky tři geny, které to všechno způsobily.

Při běžné chřipce se viry množí hlavně na sliznicích krku, nosu a úst. Virus španělské chřipky se ale vlivem mutace dokázal množit i v plicích nakaženého člověka. Způsoboval tím těžké zápaly plic, které byly pro mnoho pacientů fatální.

Asie jako kolébka chřipkových mutací

Podobná pandemie smrtící chřipky se může kdykoli opakovat. Lékaři a vědci dokonce předvídají, kde se tak stane - v kolébce většiny nových chřipkových mutací, v Asii. Lidé tam často žijí v těsném kontaktu s drůbeží a prasaty. Kombinací virů lidské, prasečí a ptačí chřipky vznikají neustále nové podtypy a kmeny chřipkových virů. Jako potvrzení může sloužit nedávná informace Čína hlásí první přenos ptačí chřipky H7N4 na člověka. Žena se uzdravila

Česko právě prochází společně s Evropou pravidelnou vlnou chřipkové epidemie: Epidemie chřipky už zabila padesát lidí. Je na svém vrcholu. U většiny nemocných v ambulancích i nemocnicích převažuje chřipkový typ B. Vyskytuje se ale i typ A/H1N1. Proti oběma chrání cílená vakcína určená pro letošní epidemii. Podrobnosti o očkování najdete v článku Pozor, chřipka opravdu zabíjí! Jedinou ochranou je očkování

David Garkisch

Foto: Wikipedia. Snímek zachycuje vojáky nemocné španělskou chřipkou ve vojenské nemocnici ve Fort Riley v Kansasu (1918).