Lékaři se teprve připravují na protest dodržováním přesčasů a už se jim dostalo podpory zdravotních sester. Vyzývají, aby se k protestu doktorů přidaly i sestry napříč celou republikou. Společně jim jde o přetěžování v práci či o nedodržený slib růstu platů ve zdravotnictví.
reklama
reklama
České zdravotnictví trpí chronickým problémem podfinancování. Chybějí nejen peníze pro fungování oboru, od praktických lékařů až po služby nemocnic, ale obecně jsou příjmy všech lékařů, zdravotníků a dalšího personálu tak nízké, že se nedostává ani lidí ochotných ve zdravotnictví pracovat.
Zdravotnictví kvůli tomu prochází velkou personální krizí na všech úrovních – není dost lékařů, sester ani ostatních pracovníků. Mnohé nemocnice fungují jen proto, že je jejich personál přetěžován tak, že to porušuje platné zákony, zejména v zatížení přesčasy.
reklama
Lékaři i sestry bojují za vyšší mzdy
Zdá se, že si to celý zdravotnický stav začíná víc a víc uvědomovat. Dosud jistou profesní trpělivost udržoval příslib několika vlád, že platy ve zdravotnictví porostou. Teď si podle těchto dlouhodobých dohod s politiky měli všichni ve zdravotnictví plošně přilepšit o deset procent. Přislíbili to jak premiér Andrej Babiš, tak ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Během jediného měsíce oba slib popřeli a navýšení platů se bude týkat jen nemocničních sester ve směnném provozu. Více v článku Babiš slíbil zdravotníkům plošné zvýšení platů. Nic z toho nebude.
To je důvod, proč Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů (LOK-SČL) plánuje protest prostřednictvím dodržování předpisů, zejména zákoníku práce a legálních přesčasů. V září se plánuje velká koordinační porada lékařů, kdy a jak protest zahájit. Více se dočtete v článku Lékaři budou protestovat, dodrží přesčasy. Položí to nemocnice?.
Krizi zdravotnictví nesmí řešit přetížení personálu
Nyní se – dokonce už předčasně – k protestu lékařů svojí výzvou připojuje i Iniciativa sester. Pod heslem „Neodcházíme, organizujeme se“ vznikla tato organizace v roce 2016 kolem nemocnic v Karlových Varech a Chebu. Místně v prosazování svých požadavků do jisté míry uspěla, ale pokračuje dál.
Teď se tato iniciativa postavila také za požadavky lékařů. Vyzývá k podpoře jejich protestu i všechny sestry napříč českými nemocnicemi. „Teď se chystají vzít personální krizi v nemocnicích za lepší konec i lékaři, celostátně. Je to dobře. Naše managementy si nezaslouží, aby krizi dál řešil svým přepracováním personál. Managementy musejí následky krize pocítit samy. Poté možná budou při premiérových a ministrových návštěvách v nemocnicích podávat jiná, pravdivější hlášení o situaci. Odmítnutí sloužit přesčasy nad zákonem stanoveným limitem 150 hodin ročně je jedna z účinných cest,“ schvaluje protest lékařů Iniciativa sester ve svém prohlášení (viz níže).
Sestry: Přidejme se k lékařům
Výzva sester je poměrně rázná a míří na jejich kolegyně jak celostátně, tak místně. „Je důležité bojovat společně, ale též je důležité nezapomínat, že za sebe musí a může bojovat každý sám. Čím víc oddělení a nemocnic se k bojkotu přesčasů v republice přidá a čím koordinovanější bojkot bude, tím samozřejmě lépe. Význam a sílu však bude mít bojkot i lokálně, v naší nemocnici. To je dobrá zpráva, nemusíme čekat na ostatní, silní dokážeme být i lokálně, u nás ‚doma‘,“ píše Iniciativa sester.
Ve své výzvě sestry nabízejí spolupráci lékařům. „Přesčasový bojkot by otevřel možnost pro koordinovaný postup s lékaři. Ano, jsme dvě svébytné profese, s mnohdy vlastními problémy a zájmy. Ale práce a vůle udržet kvalitní péči o pacienty za důstojných podmínek pro nás všechny nás spojuje. A pokud lékaři opravdu zahájí bojkot, tím spíš bude namístě, aby sestry našly sebevědomí i v nemocnicích, kde dosud vyčkávaly a doufaly, že je někdo zachrání,“ dodávají sestry.
Nejde jen o mzdy, ale i o podmínky k práci
Iniciativa ve své výzvě také upozorňuje, že nejde zdaleka jen o přislíbené a nesplněné navýšení výdělků. „Jde o zavedení státních tabulek všude. Jde o lokální pracovní podmínky, o přestávky na oběd, dodržování kompetencí, bezpečnost práce... Odmítnutí přesčasů nám může odlehčit od přepracování – a zároveň tlačit na managementy nemocnic a lepší mzdy: jedna metoda boje tak může plnit hned dva cíle,“ píší sestry.
Zároveň se vypořádávají i s morálním dilematem, že by na odmítání přesčasů mohli doplatit také pacienti. „Je to špatná úvaha. Zaprvé, pacienti doplácejí právě na to, že managementům ve většině nemocnic pořád pomáháme krizi flikovat, záplatovat, zastírat, a tím dál zhoršovat. Zadruhé, když budeme zachraňovat systém vlastním přetěžováním se, nikdo to neocení – a nejen to, budeme na to dál doplácet my i pacienti,“ upozornily sestry.
(gar)
Foto: Pxhere.com, CC0 Creative Commons
Celé prohlášení Iniciativy sester
Lékaři plánují odmítat přesčasy nad 150 hodin. Je to správný krok. Někde už to sestry praktikují, ostatní by se měly přidat – a odteď své úsilí koordinovat
Lékařský odborový klub vyzval lékaře, aby se připravili na odmítání přesčasů nad 150 hodin ročně. Je to správná reakce na nedůstojná jednání s premiérem Babišem a ministrem Vojtěchem i na nepřátelský postoj vedení nemocnic. Je to správnější reakce než se pokoušet vládu dál a dál přesvědčovat a boj s managementy dál a dál obcházet. My, sestry, ošetřovatelky, sanitáři, máme další důvod začít zezdola, z oddělení, organizovat tak, abychom přesčasy odmítly též. A máme i jiné možnosti, jak bojovat. A jsou již vyzkoušené.
1. Poslední měsíce jasně ukázaly, že je chyba sázet na jednání s vládou, že je chyba brát na sebe zodpovědnost za hledání „systémové nápravy zdravotnictví“. Že je chyba obcházet ty, kdo nakonec píšou naše výplatnice – naše vlastní managementy.
2. Některé nezávislé, sebeorganizované sestry onu chybu neudělaly a vybojovaly si u sebe lepší peníze a lepší pracovní podmínky. O jejich důležité zkušenosti píšeme níže. Teď se chystají vzít personální krizi v nemocnicích za lepší konec i lékaři, celostátně. Je to dobře. Naše managementy si nezaslouží, aby krizi dál řešil svým přepracováním personál. Managementy musejí následky krize pocítit samy. Poté možná budou při premiérových a ministrových návštěvách v nemocnicích podávat jiná, pravdivější hlášení o situaci. Odmítnutí sloužit přesčasy nad zákonem stanoveným limitem 150 hodin ročně je jedna z účinných cest.
3. Důležité však je: Nečekejme na nějaký „befel“ ani „povolení“ shora, nečekejme, až se k lékařské iniciativě postaví nějaké „naše zodpovědné struktury“, které jsou pořád zaneprázdněné stále bezmocnějším setkáváním se s vládou. Naopak, jde o naše oddělení, o naši nemocnici: rozhodnutí začít se pro bojkot přesčasů organizovat je a musí být jen na nás. Na zaměstnancích z terénu. Zdola.
4. Je důležité bojovat společně, ale též je důležité nezapomínat, že za sebe musí (a může) bojovat každý sám. Čím víc oddělení a nemocnic se k bojkotu přesčasů v republice přidá a čím koordinovanější bojkot bude, tím samozřejmě lépe. Význam a sílu však bude mít bojkot i lokálně, v naší nemocnici. To je dobrá zpráva, nemusíme čekat na ostatní, silní dokážeme být i lokálně, u nás „doma“.
5. Máme příklady, že to platí. Jaký efekt může vypovězení přesčasů mít, ukázal například protest části lékařů v mělnické nemocnici. Jak efektivní může být boj zdola oddělení, však předně prokázal boj sester a dalšího personálu v Karlovarské krajské nemocnici (KKN):
• Tamní personál směroval své požadavky zaměstnavateli a provozovateli (nenechal se „odehnat“ na celostátní úroveň, nenechal zaměstnavatele vyklouznout ze své zodpovědnosti).
• Sestry atd. vsadily na boj a tlak, nespoléhaly na jednání a nenamlouvaly si, že přesvědčování oponenta u stolu je „boj“. Nenechaly se vlákat do nejrůznějších pracovních skupin, nenechaly na sebe hodit odpovědnost za hledání řešení a finančních zdrojů.
• Sestry v KKN si nezastíraly, že je potřeba aktivita zdola. Některé už vědí, že „podpora“ typu „vy vyjednáváte a my za vámi stojíme, tleskáme, děkujeme a fandíme“ není žádná podpora.
• Odmítání přesčasů bylo jednou formou jejich boje, dalšími bylo odmítání překračování kompetencí, odpor vůči sesterským „výpomocem“ z jiných nemocnic (které by jen managementu dovolily záplatováním zastírat krizi), odpor vůči slučování oddělení, odmítání porušování norem... To vše pod heslem „Řekněme NE porušování předpisů“. Protože jejich „NE“ bylo koordinované, přineslo ovoce. I když boj bohužel zůstal zatím omezený jen na KKN, tamní personál si přesto za loňský rok mzdově pomohl tak, jako zřejmě žádný jiný v jiné nemocnici v Česku. (Samozřejmě, po dlouhých letech špatných mezd i podmínek si nepomohl dostatečně, proto se v KKN bojuje dál.)
6. Přesčasový bojkot by otevřel možnost pro koordinovaný postup s lékaři. Ano, jsme dvě svébytné profese, s mnohdy vlastními problémy a zájmy. Ale práce a vůle udržet kvalitní péči o pacienty za důstojných podmínek pro nás všechny nás spojuje. A pokud lékaři opravdu zahájí bojkot, tím spíš bude namístě, aby sestry našly sebevědomí i v nemocnicích, kde dosud vyčkávaly a doufaly, že je „někdo zachrání“. Využijme toho, že se v tomto bodě zájmy a metody boje sester a lékařů mohou shodnout (a nepřehlížejme, že prohlášení LOKu mluví i o platech/mzdách sester). Přiznejme si však, že i když se zrovna v naší nemocnici lékaři k bojkotu přesčasů nerozhýbou, odvahu a odpovědnost k tomu musíme najít my samy.
7. Mysleme na to, že nejde „jen“ o deset procent. Jde o zavedení státních tabulek všude. Jde o lokální pracovní podmínky, o přestávky na oběd, dodržování kompetencí, bezpečnost práce... Odmítnutí přesčasů nám může odlehčit od přepracování – a zároveň tlačit na managementy a lepší mzdy: jedna metoda boje tak může plnit hned dva cíle.
8. Leckteré z nás mohou mít i dnes „morální dilema“, mohou si říkat: „Když odmítnu přesčasy, když začnu dodržovat kompetence, když začnu opravdu bojovat zdola, doplatí na to pacienti, kteří si to nezaslouží.“ Je to špatná úvaha. Zaprvé, pacienti doplácejí právě na to, že managementům ve většině nemocnic pořád pomáháme krizi flikovat, záplatovat, zastírat, a tím dál zhoršovat. Zadruhé, když budeme „zachraňovat“ systém vlastním přetěžováním se, nikdo to neocení – a nejen to, budeme na to dál doplácet my i pacienti.
Díky boji v KKN a aktivitě jinde máme zkušenosti, které by se vám mohly hodit. Pokud se rozhodnete s vlastní situací aktivně pohnout a nečekat na „smilování shora“ (které nikdy nepřijde), rády se o ně podělíme.
Přejeme hodně sil, rozvahy a odvahy.
Iniciativa sester
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama