Statečný lékař se sirotky nakráčel do plynu. Děti bych neopustil, říkal

Před 76 lety nacisté v Treblince zavraždili lékaře, pedagoga a spisovatele Janusze Korczaka a s ním dvě stovky „jeho“ sirotků, které odmítl opustit a šel s nimi dobrovolně na smrt. Ale nejen tento konec, celý jeho život je neuvěřitelnou ukázkou lidské obětavosti, dobroty a statečnosti.

article

Příběhy by se neměly vypravovat od konce, ale v tomto případě je to snad i nutné. 7. srpna 1942 zavraždili nacisté v plynových komorách koncentračního tábora Treblinka mimo jiné i skoro dvě stovky židovských dětí z varšavského sirotčince.

Společně s nimi šel na smrt také lékař a ředitel sirotčince Januzs Korczak. Nemusel, mohl si zachránit život několikrát. Jeho vyřazení z transportu žádal i německý důstojník, ale Korczak odmítl. Stejně jako předtím nabídky přátel a kolegů, aby si zachránil život útěkem z Polska nebo alespoň z varšavského ghetta. Odmítl opustit „své“ děti, sirotky, kteří už na světě neměli kromě něj vůbec nikoho.


Jako lékař prošel třemi válkami

Januzs Korczak se vlastně jmenoval Henryk Goldszmit, ale zvolil si pro sebe literární pseudonym, který vymyslel ještě jako student. Známý je ovšem také pod přezdívkami Pan Doktor či Starý doktor, které používal před válkou ve svém rozhlasovém pořadu pro děti.

Narodil se ve Varšavě a svému městu zůstal takřka celý život věrný. Pocházel ze sekulární židovské rodiny a ve škole miloval prý jen literaturu. Začal publikovat už jako student střední školy, ale po maturitě se dal přesto na lékařskou fakultu. 

Jeden ročník sice musel opakovat, ale studia řádně dokončil v roce 1904. Už v jejich závěru začal jezdit jako vychovatel na dětské tábory, což později zúročil jako lékař, pedagog i spisovatel. 

V roce 1905 získal doktorát a nastoupil do dětské nemocnice ve Varšavě. O několik měsíců později byl odveden do ruské armády a odeslán jako vojenský lékař na Dálný východ v rusko-japonské válce. Stejně tak sloužil v ruské armádě za první světové války (1914–1918) a později v polské armádě v polsko-sovětské válce (1919–1921). Když vypukla druhá světová válka, přihlásil se také jako dobrovolník do polské armády, ale pro svůj věk (61) byl odmítnut.


Rozhodl se nemít rodinu a zasvětit život dětem

Přes toto nasazení v několika konfliktech se v meziválečných obdobích soustředil především na děti. Zkušenosti získával při studijních pobytech v Berlíně, Paříži i Londýně, kde navštěvoval nemocnice a dětské domovy. Právě tehdy se rozhodl, že nebude mít vlastní rodinu, ale zasvětí život práci s dětmi.

Až do roku 1912 pracoval ve Varšavě nejen v dětské nemocnici, ale vedl i soukromou praxi, kde chudé ošetřoval bezplatně a poplatky vybíral jen od bohatých pacientů. Obě místa opustil, když se stal ředitelem varšavského židovského sirotčince. Tím zůstal vlastně až do srpna 1942, do chvíle, kdy s dětmi musel nastoupit do transportu.


Jak bych mohl opustit dvě stě dětí?

Není v možnostech tohoto textu popsat, jak, v čem a kde všude se Januzs Korczak po celý svůj život angažoval. V podstatě skoro všechno se točilo kolem dětí. Vydával týdeník, který psaly děti v sirotčinci pro ostatní děti. Čtyři roky také vysílal vlastní rozhlasový pořad pro děti. 

Podporoval rovněž Židovský národní fond, který vykupoval půdu v britské mandátní Palestině. Se vzestupem nacismu v Evropě a po několika návštěvách Palestiny dospěl k přesvědčení, že by se tam všichni Židé měli vystěhovat. 

Když však nacisté obsadili Polsko, on sám odejít odmítl. Přátelé ho přesvědčovali, aby uprchl z Polska i Evropy, ale Korczak měl ve Varšavě svůj sirotčinec a „své“ děti. Na jeden podobný apel odvětil: „Ty bys neopustil své vlastní dítě v nemoci, neštěstí nebo nebezpečí, že? Tak jak bych mohl opustit dvě stě dětí?“


S epidemiemi a hladomorem sirotků přibývalo, další umírali

Korczak se naopak snažil i za okupace získat pro svůj sirotčinec tolik nutné prostředky. Po zřízení varšavského ghetta v roce 1940 musel děti opakovaně stěhovat, až nakonec skončily v nuzných domech bez tekoucí vody i vytápění.

V ghettu byla velká nouze o jídlo, a navíc propukaly epidemie. Dospělí i děti umírali hlady nebo na nakažlivé infekce. Mrtvých bylo za dobu existence ghetta přes osmdesát tisíc. Řady sirotků tak i ve vymírajícím ghettu stále rostly a sirotčinec žádné z nich neodmítal, i když nebylo dost jídla ani místa.

K tomu Korczak založil ještě nemocnici a hospic určený pro děti. Při shánění peněz, jídla nebo léků neváhal oslovovat ani židovské kolaboranty, ale současně spolupracoval i s židovským odbojem.


Korczak znovu odmítl odejít od dětí

Přesto se „Starému doktorovi“ i jeho dětem krátil čas. O jejich konci rozhodl příkaz k likvidaci varšavského ghetta. Od konce července byli jeho obyvatelé každý den odesíláni v transportech po šesti tisících do vyhlazovacích táborů. První transport vyrazil 22. července, na Korczaka a jeho děti přišla řada 5. nebo 6. srpna. 

Sirotčinec obklíčily jednotky SS a děti i personál eskortovaly na náměstí Umschlagplatz, odkud transporty z Varšavy odjížděly. Šlo o skoro dvě stovky dětí a jejich dvanáct ošetřovatelů. Korczak mohl na nabídku organizace polské exilové vlády uniknout ještě předtím, ale znovu odmítl opustit děti. Ostatně to stále ještě nebylo naposledy, kdy mohl smrti uniknout.


Děti šly do transportu v dobré náladě a s doktorem v čele

Odchod dětí ze sirotčince byl popsán několika svědky a Władysław Szpilman ho zachytil i ve své autobiografické knize Pianista. Děti kráčely ve čtyřstupu, v čele šel Januzs Korczak a držel při tom dvě děti za ruku.

„Řekl sirotkům, že jedou do přírody, a že by tedy měli být veselí. Konečně by mohli vyměnit hrozivé a dusivé hradby města za louky s květinami, potoky, v nichž se budou moci koupat, a lesy plné lesních plodů a hub. Řekl jim, aby si oblékli své nejlepší šaty, a tak vyšli na dvůr po dvou, hezky oblečení a v dobré náladě. Malý zástup vedl esesák,“ píše Szpilman v Pianistovi. 


Poslední šance: německý důstojník poznal oblíbeného autora

Korczak se mohl před jistou smrtí zachránit ještě na shromaždišti k transportu. Podle svědectví jeho přítele a kolegy Igora Newerleho, ho tam poznal německý důstojník. Zjistil, že je to autor jeho oblíbené knížky z dětství (Bankructwo małego Dżeka) a chtěl Korczaka vyřadit z transportu. „Starý doktor“ odmítl a podepsal si tím ortel. 

Treblinka byla zrovna přestavěna na vyhlazovací tábor a ležela jen sto kilometrů od Varšavy. Všechny děti a s nimi jejich přítel Januzs Korczak byli zplynováni hned následující den, 7. srpna. 


Svět na „Pana doktora“ nezapomněl

Januzs Korczak byl po válce oceněn mnoha způsoby. Izrael na jeho počest vydal poštovní známku, jméno Korczak nese i planetka objevená v roce 1971. Rok 1978 byl organizací UNESCO vyhlášen „rokem Janusze Korczaka“.

Jméno statečného lékaře nesou i ulice a školy mnoha měst ve světě. Příběh obětavého lékaře byl opakovaně ztvárněn také v divadle i na filmovém plátně. Překladu a vydání v mnoha zemích světa se dočkaly také některé z jeho čtyřiadvaceti knih.


David Garkisch

Foto: Wikipedia.org


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Doktoři v kopačkách nejsou másla: budou Češi mistry světa i počtvrté?