Úvaha starého praktika k eReceptu: Proč vůbec máme zákony proti lidem?

Do spuštění povinného eReceptu zbývají jen dny. Lékařům nezbývá, než se do něj zapojit. Na jejich péči ani svém zdraví to ale nijak nepoznáte. Potvrzuje to i toto zamyšlení starého praktického lékaře. "Proč vůbec máme zákony, které jsou proti lidem?" ptá se...

Počínaje Novým rokem by téměř každý pacient měl od lékaře dostat už jen povinný elektronický recept. Nařizuje to tak deset let starý zákon. Laická veřejnost to většinou ani netuší, ale tuhle povinnost si neobjednal nikdo z těch, kterých se týká. 

Nežádali ji pacienti, nežádali ji lékaři, nežádaly ji lékárny, ani zdravotní pojišťovny, dokonce ani ministerstvo zdravotnictví. Šlo o neblaze proslulý "přílepek" zákona, který prosadili jediní tři poslanci (Jiří Rusnok, Boris Šťastný, Jiří Skalický), kteří už z vysoké politiky zmizeli.

Důkazem, že o povinné elektronické recepty nikdo nestojí, je i postoj ministerstva zdravotnictví. Slibuje, že lékaře, kteří nevydají elektronický recept, nebude celý následující rok pokutovat. Přitom jde až o likvidační pokuty do výše dvou milionů korun. Kromě toho budou noví poslanci už v lednu zvažovat návrh eRecept odložit o další dva roky.


Z elektronického receptu je jen prázdná skořápka 

Zřejmě není lékaře, odborníka nebo pacienta, který by se povinného elektronického receptu zastal. Ani po deseti letech totiž nesplňuje nic z toho, co sliboval: kontrolu nad léky, které člověk užívá a nad tím, jak spolu tyto léky reagují. Z eReceptu zbyla jen skořápka - povinnost vydávat recepty ve formě kódů. Navíc většinou stejně jako dosud na papíře: Po lékaři chtějte eRecept vytištěný na papíře, vyzývají lékárníci pacienty

Fakt, že se už za pár dnů musí lékaři, lékárníci i pacienti podřídit zákonu, který jim spíše škodí než pomáhá, trefně pojmenovává ve svém zamyšlení praktický lékař ze středočeského Komárova Toman Horáček.

Ačkoliv stále léčí i jako sedmdesátník, rozhodně nesplňuje představu seniora neschopného poradit si s elektronikou a digitálním světem. Počítač používá už čtvrt století, elektronický recept několik let. Přesto je proti jeho povinnému zavádění a smutně konstatuje fakt, že v tomto případě se stát obrací proti jeho vlastním občanům. Jeho velmi zajímavá úvaha vyšla v prosincovém vydání časopisu České lékařské komory Tempus Medicorum:


Nestačí mít doma jen krabici léků

Jako pracující senior na začátku osmého decennia se také potřebuji vyjádřit k  elektronickým receptům. Nechápu, proč musí být výkon lékařského povolání vázán na práci s elektronikou. Proč dobrý diagnostik, zkušený lékař, může pracovat pouze za předpokladu, že bude vydávat elektronické recepty. Komu vadí? Kdo se cítí být takovým nadčlověkem, aby určoval, jak má lékař pracovat? A proč nemůže lékař, který má jakékoliv problémy s elektronikou, legálně požádat o změkčení bezohledného zákona? Proč vůbec máme zákony, které jsou proti lidem?

Počítač jsem si pořídil před dvaceti pěti lety, protože jsem usoudil, že čárkovat výkony pro pojišťovny není pro mne důstojné, že by to za mne měl dělat stroj. Půjčil jsem si na něj a několik měsíců jsem ho splácel. Ještě předtím mi na začátku praxe dal známý lékař radu, abych se naučil psát na stroji všemi deseti, protože psaní bude mojí nejčastější činností. Postupně jsem začal psát místo na papír přímo do počítače, čímž jsem v té době ovšem porušoval zákon.


K eReceptu jsem se připojil pro vnuka, ne pro systém

Osmdesát mega prvního počítače jsem popsal za rok a musel jsem modernizovat. Nikdo mi to nenařizoval, ulehčovalo mi to práci. Neumím si představit, že bych účtoval pro pojišťovny ručně, když mi to pomocí techniky trvá pět minut.

Ovšem když se někde zaseknu, něco udělám špatně, ať už z blbosti, nebo omylem, pak náprava taky trvá několik hodin, případně se to spraví až domlouváním s programátory. (Musím konstatovat, že ti moji jsou nesmírně trpěliví.) Nemohu si také odpustit připomínku, že k počítačové gramotnosti rozsáhle přispěli pracovníci IZIP, kteří objížděli ordinace a pomáhali zavádět počítače do ordinací, pomáhali pracovat se zdravotnickými programy, abychom jim mohli registrovat nové pacienty. Nějak se na to pozapomnělo.

K elektronickému receptu mě přiměl asi před třemi lety vnuk, když se pozastavoval nad tím, že mu nejsem schopen poslat recept e-mailem. Potřeboval jsem to tak dvakrát do roka, přesto jsem se nechal vyhecovat. Pořizování certifikátů SÚKL bylo slušně řečeno opruz, který, jak tak sleduji, trvá dosud. Kdybych to nechtěl sám, na rozkaz nějakých samozvaných nadlidí bych to neudělal. Nicméně se to nakonec podařilo a několik receptů jsem poslal.


eRecept mě stál jako jedna lepší dovolená

Pak ovšem přišel problém s novým certifikátem SÚKL a jeho nekomunikace s „xpéčkama“. Pořídil jsem nový operační systém, opět rychlejší počítač a nutný byl i rychlejší internet. Stálo mě to všechno jednu lepší dovolenou. Mám-li nyní veškerou tu buzeraci za sebou, není pro mne problém eRecept vyrábět ve velkém. V mém případě několik desítek receptů denně. Pokud se při zadávání nespletu, nezdržuje to. Zrovna tak, ale mnohem jednodušeji, komunikuji s bankami či elektronickými obchody, objednávám, platím složenky.

I když to umím, recepty stále moc neposílám. Oni ti stařečci se ke mně raději nechají dovézt, nepřijdou-li po svých, aby si se mnou mohli popovídat, postěžovat si, nechat si poradit. Ono nestačí, když budou mít doma jen krabici léků. Ta neodpovídá. Dnes jim vydávám elektronický recept a ptám se: Cítíte, že je moje péče lepší, když máte recept s čárovým kódem? 

MUDr. Toman Horáček
všeobecný praktický lékař

(Vyšlo v časopise ČLK Tempus Medicorum, 12/2017)
Foto: Flickr, Alex Proimos


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Muž zachránil řidiče z potopeného auta. Nenechal bych ho tam, říká

Za implantátem vracejícím sluch je příběh umanutého otce a holčičky

Dojemné foto: Lékařku záchranky přemohly emoce. Zachránila život