Nejčastějšími pacienty jsou přitom buď senioři, kterých výrazně přibývá, nebo na druhé straně mladí lidé, kteří se zraní při sportu nebo jiné aktivitě. Na sportovce se ortoped Sinkule dlouhá léta specializoval. Působil jako klubový lékař AC Sparta Praha, FK Mladá Boleslav a jako lékař basketbalové reprezentace mužů. V roce 2024 byl časopisem Forbes zařazen mezi 50 nejlepších lékařů Česka.V rozhovoru vypráví, nejen co stojí za výrazným nárůstem počtu endoprotéz v České republice, ale také co dělat, aby k chirurgickému zákroku nemuselo dojít a riziko problémů s pohybovým aparátem se minimalizovalo. Věnovali jsme se rovněž malým dětem, kterých se problémy s kyčlemi také týkají.Jak probíhá váš běžný pracovní týden? Samozřejmě chápu, že záleží na konkrétních případech, ale kolik provedete týdně v průměru operačních zákroků?&nbsp;(ihned zazvoní telefon, který jen potvrdí vytíženost pana doktora) Takhle nějak vypadá celý můj týden. (říká s úsměvem) V průměru ale provedu sám okolo osmi až deseti operací. Následují ale další chirurgické zákroky, kde asistuju. Takže jsem poměrně vytížený.Ptám se proto, že v letošním roce jste byl časopisem Forbes zařazen mezi 50 nejlepších lékařů Česka. Projevilo se toto ohodnocení ve zvýšené poptávce ze strany pacientů směrem k vám?Je možné, že se nám pacienti ozývají nyní trochu více, ale už tak je u nás čekací doba na vyšetření poměrně dlouhá (zhruba tři až čtyři měsíce). Každého pacienta ale ošetříme. Projdou si zde takovým sítem, kdy vidíme všechny rentgeny provedené v daný den a procházíme si je. Je to pro nás velmi důležitá zpětná vazba. Vedle ortopedie jsme ale také traumatologií, takže se neustále snažíme systém na odděleních i sálech zefektivňovat. Provoz čím dál více odpovídá moderním evropským trendům i v rámci jednodenní chirurgie, kde také pozorujeme vyšší příliv pacientů.Z čeho máte za dobu svého působení v medicíně největší radost? Na co jste hrdý?&nbsp;Vždy mě potěší, když se naše pomoc podaří a lidé jsou schopni se opět vrátit k pohybu. Svět se jim otevře a oni doslova rozkvetou. Ať už zákrok probíhá v rámci traumatologie, nebo revizních výkonů včetně endoprotéz, tak je to pro mě asi nejvíc.<h2>Jen kouknout na rentgen nestačí</h2>S prodlužujícím se věkem přibývá i problémů s pohybovým aparátem. Loni v prvních devíti měsících lékaři podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) provedli téměř 21 000 operací kyčle a přes 15 500 operací kolena. V roce 2022 celkem 28 075 operací kyčle a 19 045 endoprotéz kolena. Čísla rok od roku rostou. V čem je hlavní problém?&nbsp;První příčinou je, že generace stárne, s čímž přibývá i problémů s pohybovým aparátem. Současní senioři jsou navíc často aktivní. Běžně by už na operaci nešli, protože by pro ně chirurgický zákrok představoval velké riziko. Medicína se ale posouvá a výjimkou nejsou ani 80letí pacienti. Když vám pak přijdou s úsměvem poděkovat, že si opět mohli zajít na houby, je to krásné.&nbsp;Druhou příčinou je sportovní zátěž a také úrazy z minulosti, které někdy vedou k tomu, že se artrotické změny zrychlí. I u mladších pacientů někdy doporučujeme, byť jako poslední možnost, endoprotézu. Mohou to být mladí lidé po úrazech nebo autonehodách, kdy je sice odoperujeme a zlomeninu stabilizujeme, čímž už ale vzniká predispozice k artróze. Na druhé straně stojí velká část populace, která se naopak hýbe velmi málo. Počet endoprotéz tedy opravdu roste a je to dáno především životním stylem, který je dnes mnohem rychlejší. Žijeme v hektické době a záleží na tom, jak se tomu kdo podvolí.&nbsp;V jednom rozhovoru jste řekl, že pro správné určení diagnózy je důležitý komplexní pohled. Když navážu na hektičnost dnešní doby a na to, že nejspíše máte pod tlakem zdravotních pojišťoven dáno, jak dlouho se můžete každému pacientovi věnovat, je vůbec možné pacienta komplexně rozebrat a promluvit si s ním?Musíte. Nestačí se jen podívat na rentgen nebo magnetickou rezonanci. Léčíme pacienta.Někdy ale takto vyšetření na ortopedii vypadá. Lékař se koukne na snímek, řekne, máte artrózu kolene, a následuje léčba či operace.&nbsp;Bez pochopení pacienta ale nevytvoříte nejlepší léčebný plán. Uvedl bych to na příkladu. Přijde ke mně rekreační sportovec, který hodně jezdí na kole. Při jízdě na lyžích si ale poraní kolenní kloub, řekněme zkřížený vaz. Nejdříve celou situaci prodiskutujeme. Ze všeho nejdříve pacientovi vysvětlím, co mu je. Spousta pacientů dnes přijde se slovy: „Mně to pan doktor nevysvětlil.“ A není to o tom, že si s pacientem povídám hodinu. Co mu je, co pro něj mohu udělat a jak se dál může léčebný proces vyvíjet, jsem mu schopný vysvětlit za pět minut. Může se mě pak zeptat, jestli je vůbec operace zkříženého vazu nutná.Vzhledem k tomu, že je to rekreační sportovec, který upřednostňuje jízdu na kole, tak není problém počkat třeba půl roku. On pak za půl nebo tři čtvrtě roku přijde a řekne, že se mu koleno dvakrát podvrtlo a rád by nakonec operaci podstoupil. Jsem ale absolutně proti tomu, abych okamžitě „ulovil“ pacienta, odvedl si ho do soukromé kliniky a tam ho odoperoval. Proč? Protože pak má lékař za toho pacienta peníze. Bohužel se to stává. Nyní trochu kopu do svých řad, ale nechci mlčet.&nbsp;Dívala jsem se, že vedle Nemocnice Na Františku ještě působíte na soukromé klinice FIRM Clinic.&nbsp;Ano, ale jen jako konzultant s tím, že část pacientů mohu konzultovat tam, ale k případnému výkonu je indikujeme v Nemocnici Na Františku.<h2>Pacient řekne spoustu důležitých věcí</h2>Právě na základě rozhovoru můžete i zjistit, že se jedná o přenesenou bolest. Jak složité je pro vás odhalit, že za bolestí v koleni může být například problém s chodidly? Není to běh na dlouhou trať?Mnohdy to zjistíte již ve chvíli, kdy pacient vstoupí do dveří. Vidíte, jak chodí. Třeba kulhá nebo si při pohybu ulevuje. Velkou roli hraje také obezita. Z tohoto důvodu je komplexní pohled důležitý. Máme k dispozici magnetickou rezonanci, sonografii, ale stále věřím, že základem je to, co nás učili již staří páni profesoři – prof. Pavel Dungl, prof. Antonín Sosna, prof. Oldřich Čech –, základem je rentgen a klinické vyšetření.&nbsp;Co si mám pod komplexním klinickým vyšetřením představit?&nbsp;Klinické vyšetření znamená, že pohledem a pohmatem vyšetříte u pacienta funkčnost a stabilitu kloubů, a součástí je také anamnéza. Když se vrátíme k příkladu se zkříženým vazem, tak pokud se pacienta zeptáte, jak k úrazu došlo, jak probíhalo prvních pár minut, jaká byla bolest a kdy odezněla, de facto z 90 procent můžete určit diagnózu jen na základě anamnézy. Pacient vám řekne spoustu věcí.Z anamnézy může vyplynout i dědičnost. Zrovna u artrózy hraje dědičnost velkou roli.Genetické faktory hrají svoji roli, ale není to vždy záruka toho, že když vaše babička měla odoperovaná obě kolena, tak vy je musíte mít odoperovaná taky. Výrazný vliv má zmíněný životní styl a konstituce člověka.&nbsp;<h2>Zásada: Udržovat svalstvo v aktivitě a redukovat hmotnost</h2>Pokud má dědičnost zčásti své místo, jaké byste doporučil preventivní kroky, abych se artróze do budoucna maximálně vyhnula?Důležitá je adekvátní sportovní aktivita. Samozřejmě u rizikových sportů je potřeba počítat s případným poraněním kloubů. Nezbytné je ale udržovat svalstvo v aktivitě. Další prevencí je redukce hmotnosti. Neříkám, že musíte mít postavu vysekaného kulturisty nebo atleta, ale abyste se drželi. Což souvisí i s našimi stravovacími návyky, kdy nám obecně chybí zvláště v zimním období ovoce a zelenina, saláty, mořské ryby. Všechno dohromady hraje svoji roli. Pak už jen motivujete pacienta, aby například při sedavém zaměstnání nebo při aktivitě s jednostranným zaměřením zašel občas k fyzioterapeutovi. Neříkám desetkrát do roka. Stačí třikrát, aby se člověk naučil pár cviků, a jednou za 12 měsíců zajít na kontrolu, kde vás fyzioterapeut opět zkoriguje. Každý člověk si může najít svůj styl a frekvenci, který mu pomáhá.&nbsp;Takže doporučujete pravidelnou konzultaci s fyzioterapeutem, který bude korigovat vaše pohybové návyky? Když se před vámi objeví 40letý člověk, který dříve hodně sportoval, dnes rekreačně a cítí občasné píchání v kolenou, stačí mnohdy jen upravit pohyb či chůzi a problém se vyřeší?Určitě. Jde o to, proč vás v těch kolenou píchá. Běháte? Jaká je intenzita a zátěž? Jakou používáte obuv a jaký je styl běhu? Dneska spousta lidí začala běhat, ale když ten běh zanalyzujete, neběhají dobře. Vliv mají i predispozice. Například u žen bývá častěji dysplazie čéšky (dědičně podmíněné poruchy růstu určitých kostí, pozn. red.), tedy to jablíčko u kolene je posunuté na zadní stranu a je potřeba ho vybalancovat. K tomu mnohdy stačí vhodně posilovat, aby stehenní sval správně čéšku vycentroval, ale zároveň ulevil a nepřetěžoval tu část kolenního kloubu, která pak způsobuje bolest. Samozřejmě jiná situace je v případě, že nastala strukturální změna v podobě praskliny v kloubu.&nbsp;Když už problém přetrvává a fyzioterapie nepomáhá, jaké jsou další možné kroky léčby? U kolen mi přijde, že se často automaticky aplikují opichy.&nbsp;Jakmile problém zanalyzujete, většinou se začíná medikamentózní podporou. Například chondroprotektiva podporují regeneraci kloubů. Ne že by dorostla chrupavka, ale je to vhodná doprovodná terapie k fyzioterapeutické léčbě, kdy pacient pochopí, co jeho postižený kloub potřebuje. V další fázi máme léky ke zklidnění. Pokud je bolest spíše u artrotických kloubů větší, existuje možnost obstřiku v podobě výživy kloubu pomocí kyseliny hyaluronové. Na to ale opět navazuje aktivnější fáze fyzioterapie. Možností je každopádně více a rozhodně to není jen o kafíčku v lázních.Ortoped <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/nejde-o-zivot-ale-jde-o-to-jak-budete-mit-narovnanou-a-funkcni-ruku-rika-traumatolog-z-fakultni-nemocnice-v-motole-martin-vlcek" target="_blank" rel="noopener noreferrer">MUDr. Martin Vlček z FN Motol mi přitom při rozhovoru potvrdil</a>, že právě lázně jsou po zlomeninách a při ortopedických problémech velmi důležité. Stav pacientů se po nich výrazně zlepší. Už jsme ale asi opět u času. Kdo z mladších lidí má čas na tři týdny odjet do lázní?&nbsp;Tak, aktivní lidé v produktivním věku vypustit na měsíc nemohou. Efekt lázní ale vidíte, protože odbouráte stresovou fázi dne či týdne a věnujete se jen svému tělu. Dokážete se zregenerovat a do toho adekvátně cvičit, a ještě vás zkorigují fyzioterapeuti.&nbsp;<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/083111_3d7570a29d.jpg"></figure>Foto: MUDr. Sinkule během chirurgického zákroku (zdroj: Nemocnice Na Františku)<h2>Problémy s kyčlemi nejen u seniorů</h2>Přesunu se nyní ke kyčelním kloubům, které jsou diagnostikovány spíše u starších lidí. Mívají ale problémy s kyčelními klouby i mladí lidé, že by jim hrozila endoprotéza? Nemluvím nyní o zdravotních problémech po úrazech.&nbsp;Samozřejmě. Byli jsme v pásmu, kdy byla dosti častá takzvaná vývojová kyčelní dysplazie. I proto máme světoznámá jména jako prof. Jan Zahradníček nebo prof. Arnold Pavlík, který zavedl všem známé Pavlíkovy třmínky. Známá je také Frejkova peřinka (prof. Bedřich Frejka vyvinul speciální ortopedickou pomůcku, která udržuje kyčle novorozence v abdukci [tj. široce od sebe] a tím pomáhá správnému vývoji kyčelních kloubů a brání rozvoji vrozených vývojových vad kyčlí, pozn. red.). Pokračoval pan prof. Dungl ve FN na Bulovce. Dysplazie byla u kavkazsko-evropské rasy dost častá, a tak se ortopedi setkávali s postižením kloubů už v dětském věku. A samozřejmě když pak tento pacient doroste, dysplazie je určitou formou preartrózy. Artrotické změny jsou pak rychlejší. Proto se u nás léčba i dispenzarizace (aktivní pravidelné sledování osob se specifickým rizikovým faktorem pro onemocnění nebo osob s onemocněním, pozn. red.) vývoje kyčelního kloubu staly velice moderně pojatou léčbou i prevencí.Pokud tedy u miminka či dítěte byla diagnostikována vývojová kyčelní dysplazie, je následně tento člověk sledován i v dospělosti?&nbsp;Ano, doporučuje se konzervativní léčba. U nás nemáme dětské oddělení, ale například Fakultní nemocnice Bulovka, se kterou spolupracujeme, se dětským kloubům věnuje a dokážou tam úžasné věci. Klobouk dolů.&nbsp;Co mě překvapilo, že ve statistikách dominují endoprotézy kyčlí nad endoprotézami kolen.&nbsp;U kolen máte možnost odsunout i u mladších ročníků výměnu kloubu tím, že změníte osovou úchylku kolenního kloubu osteotomií (operační metoda, při které se protne kost s cílem srovnat koleno a přenést zátěž na zdravou část kloubu, pozn. red.), čímž části kloubu ulehčíte a pacient vám ještě pět až deset let funguje. Více možností je i v rámci artroskopií kolenního kloubu, které jsou častější než u kyčlí.&nbsp;Zůstala bych ještě chvíli u dětí. Nedávno měl můj syn zánět kyčelního kloubu – v okolí kloubu se mu udělal výpotek a nesměl měsíc vůbec chodit. S touto diagnózou jsem se setkala poprvé, přitom lékaři v ordinacích mi potvrdili, že je tato diagnóza v posledních letech častější než v dřívějších letech. Máte tuto odezvu od dalších lékařů a co může tento nárůst výskytu způsobovat?Kyčelní kloub většinou zareaguje na nějakou virózu, že se v jeho okolí vytvoří zvýšená sekrece tekutiny a tím začne bolet. Klasickým příznakem je kulhání nebo bolest v třísle při chůzi. Setkáváme se s tím především v období chřipkových a virových epidemií. Myslím si, že naše imunita byla narušena i dlouhou izolací v době covidu a imunitní reakce se projevuje u každého jedince jinak. Ale nejsem imunolog, proto bych nerad zabíhal do detailů.&nbsp;Pokud si tímto dítě projde, může se zánět kyčelního kloubu opakovaně vracet třeba pak i v dospělosti? Nebo může tento zánět způsobit problémy s kyčlemi do budoucna?Je spíš otázkou, jestli pak u pacienta není skrytá systémová reakce, takže je v případě opakování potřeba dovyšetření v rámci revmatologie. Udělat kompletní screening. V těchto případech není také radno podceňovat klíšťata a lymeské borreliózy.<h2>Skloubit sportovní svět s prací v nemocnici bylo složité</h2>Při zadání vašeho jména do vyhledávačů na mě vyskočí, že jste známý především léčením slavných sportovců. Proč jste ale tento svět a pozici klubového lékaře opustil a odešel jste na plný úvazek do nemocnice?Vždycky jsem chtěl být lékařem a sport byl takovým bonusem navíc. Zvláště když k němu máte obecně blíž a věnujete se mu. Bylo ale velmi časově náročné skloubit soustředění, zápasy, práci v nemocnici, kterou nechcete ošidit, a chcete se dále vyvíjet. Když sportovci dnes přijdou, jsem jim nápomocen, ale už nemám čas jezdit s kluby nebo sportovci po světě, když se chci naplno věnovat i pacientům tady v nemocnici.Ortopedie se posouvá mílovými kroky kupředu. Ať už v rámci chirurgických postupů, nebo v kvalitě materiálů apod. Máte nějaké novinky v oblasti endoprotéz, z kterých máte radost, ulehčily vám práci a pacienti z nich déle a více těží? Chodí k nám zástupci z nejrůznějších firem, kteří tvrdí, že jsou jejich endoprotézy ty nejlepší a top. Při výběru ale berete v potaz to, jaké máte zkušenosti, jak se vám s materiálem pracuje, a podle těchto a dalších kritérií vyhodnocujete. Snažíme se spolupracovat s osvědčenými firmami, majícími za sebou desetiletí zkušeností a jejich vývoj dál pokračuje. Důležitá je při výběru také návaznost. To znamená, že když dojde k nějakému selhání, například k uvolnění mezi endoprotézou a kostí a tkáň potřebuje reoperaci (revizní výkon), je nutné, aby daná endoprotéza měla možnost revizní varianty. Beze sporu ale neustále probíhá technologický vývoj. Materiály se zdokonalují, a to v pevnosti, v inertnosti v těle (odolnost vůči nejrůznějším vnějším vlivům, pozn. red.), v osteointegraci, což znamená rychlejší vhojení do kostní tkáně.&nbsp;Jaké materiály endoprotéz jsou v současnosti nejpoužívanější?&nbsp;Chrom, molybden, chirurgická ocel, titan. Keramika je vhodná u alergických pacientů. Jednotlivé materiály je možné nakombinovat. Z hlediska biomechaniky kloubu si myslím, že už panují spíše mírné nuance. Samozřejmě existují navigace, které vás dokážou vést, aby se endoprotéza dobře zacentrovala. Každé koleno je ale trochu jiné, má za sebou jinou anamnézu a pro každého pacienta vybíráme endoprotézu individuálně. Plánujeme podle rentgenu, podle konstituce pacienta, co pro něj bude nejvhodnější. Celá příprava k endoprotéze už probíhá v rámci ambulantní léčby, kdy pacienta indikujeme k operaci.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: Nemocnice Na Františku

large_Sinkule.jpg

medium_Sinkule.jpg

small_Sinkule.jpg

thumbnail_Sinkule.jpg

Sinkule.jpg

Nárůst počtu endoprotéz kolenou a kyčlí si přivozujeme hlavně svým životním stylem, říká renomovaný ortoped Sinkule

Probírali jsme také stávající nedostatek revmatologů, zatímco lidí se zánětlivými problémy kloubů kvůli demografickému vývoji v populaci stále přibývá. Jak je ke specializaci přilákat? A jak si vede výzkumná část revmatologie, kde je ještě velký prostor k objevování?&nbsp;V <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/bolesti-a-ztuhlost-kloubu-trapi-mnoho-z-nas-jak-rozlisit-revmatoidni-artritidu-a-artrozu-a-ke-komu-jit-odpovida-reditel-revmatologickeho-ustavu-karel-pavelka" target="_blank" rel="noopener noreferrer">první části rozhovoru</a> jste zmínil nedostatek lékařů v oboru revmatologie. V roce 2019 jich bylo podle vás zhruba 240 na 100 000 obyvatel. Zlepšila se tato situace?Situace se nezlepšila. Navíc je velmi složité přesné počty zmapovat, protože hodně revmatologů pracuje v soukromé praxi, a ne všichni revmatologové dělají jen revmatologii. Často k tomu ještě vedou internu nebo rehabilitace. Problémů revmatologie je několik. Za prvé z hlediska demografického vývoje žijí pacienti déle, takže s tímto nedostatkem revmatologů mají problém všude v Evropě, v Americe a na ostatních kontinentech. Moderní onkologie a kardiologie prodlužují život o 10 až 12 let a díky bohu za to, ale mozek a pohybový aparát toho zase tolik nevydrží. Lidí tedy přibývá. Za druhé revmatologové jsou velmi nerovnoměrně rozptýlení. Podobně jako u jiných oborů, i zde mají tendenci se stěhovat do velkých měst. Čili Praha, Brno, Ostrava, Olomouc mají poměrně dobré zastoupení, ale existují okresy, kde nejsou revmatologové vůbec.&nbsp;Revmatologický ústav mimo jiné zajišťuje specializační vzdělávání lékařů a pomáhá v něm. Vidíte i třeba zájem ze strany mladých lékařů o obor a co by je ještě mohlo nalákat, aby se revmatologii věnovali?Já sám velmi sázím na mladé lidi a konkrétně u nás v ústavu máme 16 studentů a myslím, že k nám dochází rádi. Staráme se tu o ně. Obecně je ale příliv mladých doktorů malý, a chvíli jsem byl z toho smutný, protože tato disciplína není tak lukrativní v porovnání s jinými obory. Revmatologie je na principu interního oboru založeného na intelektuální činnosti a máme poměrně málo instrumentálních vyšetření, která jsou jaksi výnosnější. Navíc je tato disciplína dnes považována za poměrně těžkou, protože potřebujete mít dobrou znalost jednak imunologie, jednak trošku rehabilitace, operativy a všeho možného. Stále navíc přibývají nové léky a nové metody.&nbsp;Zdá se ale, že se situace trochu mění a děláme pro to maximum. Každý rok probíhá velmi úspěšné sympozium mladých revmatologů, kde se v prvním ročníku účastnilo 20 lidí a letos jich tam bylo 80. Česká revmatologická společnost ČLS JEP organizovala Letní revmatologickou školu určenou pro studenty pátého a šestého ročníku, kam se mohlo zapojit 40 studentů, a místa byla velmi rychle plná. Rovnou pět studentů nám řeklo, že půjdou dělat revmatologii, a bylo zajímavé, že nemalá část ze všech zúčastněných přiznala, že netušila, co revmatologie je. Takže toto může být taky jedna z cest, jak mladé lidi k oboru přilákat.<h2>Jsem hrdý na registr biologické léčby</h2>Podle toho, jak si povídáme, mi přijde, že je to obor ještě mnoha neobjevených možností. Sám máte na kontě stovky studií. Jak moc se Revmatologický ústav a potažmo Česká republika zapojují do celosvětové výzkumné činnosti z hlediska revmatologie? Není i toto jednou z cest, jak přilákat mladé?Původně jsme se jmenovali Výzkumný ústav chorob revmatických a patřili mezi rezortní ústavy ministerstva zdravotnictví. I když se jmenujeme jinak, stále máme status výzkumného centra. Ročně vydáme zhruba 80 publikací a z toho 30 až 35 v zahraničí. Děláme i částečně bazální vědu. Běží tu asi osm grantů. Jsme zapojení do evropských registrových a jiných studií. Jsme také klinikou 1. lékařské fakulty, takže k nám každý týden dochází medici pátého a šestého ročníku. Nachází se tu také subkatedra revmatologie IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví), takže zde probíhají povinné pobyty při atestaci. Získali jsme také cenu za nejlepší publikaci ve zdravotnictví a v loňském roce Cenu ministra zdravotnictví.&nbsp;(Pan profesor přináší dokument a ukazuje ho.)Tady mám například výpis metodologie vládní Rady pro vývoj, výzkum a inovace, kde se hodnotí výzkumné organizace všeho možného. A můžete vidět, že v oblasti zdravotnictví jsme viditelní i v mezinárodním kontextu.Podílíte se na opravdu hodně studiích. Na které studie a výsledky jste nejvíce hrdý?Jsem velmi hrdý třeba na registr biologické léčby, který jsem založil v roce 2001 tehdy v šesti centrech a dnes jich je 65. Řešíme tam několik diagnóz a dělá mi velkou radost, že jsou součástí zahraničních projektů. Když se podíváte na mapu, tak železná opona stále trvá – na západ od nás registry jsou a vytváří se a na východ od nás není nic –, a mojí bytostnou snahou je se v těchto projektech udržet.Na čem nyní pracujete?Píšeme odborná doporučení, knihy. Tady mám ukázku výzkumu (ukazuje studii, kterou zrovna zpracovává), kde hledáme biomarkery čili krevní faktory, které mohou predikovat, že daný pacient bude mít větší riziko progrese Bechtěrevovy choroby (ankylozující spondylitida se projevuje tzv. zánětlivou bolestí zad, která je většinou chronická a trvá déle než tři měsíce, pozn. red.). Dále jsme zjistili zajímavou věc – při použití biologické léčby nádorů se sice nádory vyléčí, ale vyvolají autoimunitu. Takže lidé s lymfomelanomem pak mají artritidu.<h2>Bechtěrevova nemoc: dříve častěji u mužů, dnes už jsou počty vyrovnané</h2>Jaký objev v oblasti revmatologie byste ještě rád zažil? Co je třeba nyní takovým nejočekávanějším zlomem v léčbě či diagnóze?V první části rozhovoru jsme hodně hovořili o revmatoidní artritidě, ale my dnes máme skoro stejné množství bechtěreviků (podle odhadů skoro jedno procento z populace). Většinou se to týká mladších mužů a máme data, která dokazují, že tato nemoc výrazně ovlivňuje práceschopnost, což je podle mě farmakoekonomicky podstatné. Když vám ukážu přehled biologické léčby Bechtěrevovy nemoci v českých centrech, tak ze všech pacientů s touto diagnózou bylo 52 % v pracovní neschopnosti. Po roce léčby klesl podíl na 14 %. Bechtěreva měl například Karel Čapek. Proto také nikdy nechtěl mít děti, protože se bál, že nemoc zdědí.&nbsp;Je Bechtěrevova nemoc stále spíše záležitostí mužů?Před 30 lety činil poměr 10 mužů ku jedné ženě. Ale výsledkem současné brzké diagnostiky magnetickou rezonancí už je poměr jedna ku jedné.&nbsp;To je velká změna. Jak je to možné?Nad genderovými rozdíly se neustále dumá. Ženy mají většinou lehčí průběh, co se týče strukturální progrese.Co se při Běchtěrevově nemoci v těle děje?Nastává zánět sakroiliakálních kloubů (kloub, který spojuje kost křížovou a kost kyčelní, pozn. red.), takže tito lidé mají tzv. zánětlivý low back pain (bolest v dolní části zad). Bolest probíhá většinou v klidovém režimu, v noci. Pokud vám 20letý kluk řekne, že v pět ráno musí vylézt z postele, protože ho bolí záda, vstane, osprchuje se, začne se hýbat a stav se zlepší, je to známka, že něco není v pořádku a může se Bechtěrev potvrdit. Je to jiné, než když vám někdo řekne, že ho po hodině sezení bolí záda nebo že složil tunu dřeva a začala je bolet záda. Bechtěrev je zánětlivá bolest zad.Pokud se Bechtěrevova nemoc potvrdí, tak nejúčinnější je v současnosti biologická léčba? Nebo jaké jsou možnosti?&nbsp;Ono doposud nic jiného nebylo. Lidé rehabilitovali, cvičili, ale až s biologickou léčbou se zdravotní stav opravdu razantně zlepšil.&nbsp;Dostanou se lidé díky léčbě do remise?&nbsp;Ano. Jeden pacient i vylezl na K2. Člověk dokáže fungovat. Vidíme dnes daleko méně těžké formy této nemoci, kdy dříve lidé měli takovou kyfózu (mimořádně velké konvexní zakřivení páteře [směrem ven, dozadu] v hrudní a křížové části, pozn. red.), že neviděli před sebe, jak byli ohnutí. Nemoci nelze zcela zabránit. Ti lidé nemají jen problémy se zády, ale mají často postižené periferní klouby, 40 % z nich má záněty očí, část z nich má psoriázu (lupénku). Spousta chorob je vzájemně propojených. A pokud je biologická léčba nasazena včas, tak lze zhoršení stavu zabránit.&nbsp;Zní to jako zázračný lék na spoustu neduhů.&nbsp;Charakterizuje se jako zázrak, ale zabere jen asi u 70 % pacientů. U 30 % nezabere a pak se hledá další vhodný lék.<figure class="image image_resized" style="width:67.62%;"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/Pavelka_portret_jaro_2011_3_1dacb3d90f.jpg"></figure>Foto: užito se souhlasem profesora PavelkyAutorka: Pavlína ZítkováIlustrační foto: Shutterstock

large_rentgen-bechterev-pater-shutterstock_674652787.jpg

medium_rentgen-bechterev-pater-shutterstock_674652787.jpg

small_rentgen-bechterev-pater-shutterstock_674652787.jpg

thumbnail_rentgen-bechterev-pater-shutterstock_674652787.jpg

rentgen-bechterev-pater-shutterstock_674652787.jpg

Bechtěrevova nemoc už trápí podobné procento populace jako revmatoidní artritida, poukazuje na vývoj v revmatologii prof. Karel Pavelka

Když si představím Revmatologický ústav, jako první mi naskočí revma neboli revmatoidní artritida (chronická nemoc imunitního systému, která postihuje klouby – především v kolenou, zápěstí a prstech, pozn. red.). Tato diagnóza se ale vyskytuje jen u necelých 3 % z pacientů, kteří revmatologa potřebují. Kdo tedy tvoří vaši největší pacientskou skupinu?V populaci je zhruba jedno procento čili asi 100 000 lidí v Česku s revmatoidní artritidou a přímo u nás v ústavu máme právě teď na biologické léčbě 3800 pacientů s revmatoidní artritidou a juvenilní spondylartritidou (chronická zánětlivá onemocnění kloubů [artritida] a úponů šlach a vazů ke kostem [entezitida], pozn. red.). Jsme specializované centrum, takže procentuálně máme těch zánětlivých onemocnění více, i když ne výlučně. Máme zde i pacienty s jinými formami revmat, např. mimokloubního revmatismu nebo degenerativních nemocí.&nbsp;V rámci jedné své <a href="https://docplayer.cz/1711703-Vyznam-vcasne-intervence-prof-mudr-karel-pavelka-drsc-revmatologicky-ustav.html" target="_blank" rel="noopener noreferrer">přednášky jste upozornil, že u revmatoidní artritidy rozhoduje čas</a>. Čím dříve se začne léčit, tím lépe. Dnes bolí klouby velkou část populace. Když už člověk takové potíže má, navštíví svého praktického lékaře a ten ho pošle s podezřením na revmatoidní artritidu k vám, nebo dle symptomů může dorazit pacient sám bez předchozí konzultace?&nbsp;To je složitá otázka. Za prvé česká legislativa umožňuje, aby pacient přišel sám, ať už s doporučením, nebo bez doporučení. Může kdykoliv. Za druhé tu máme v revmatologii takový rozpor. Na jedné straně už dnes velké procento populace má bolesti kloubů, jak jste sama řekla – kvůli demografickému vývoji a tak dále. Pak ale laici a často i lékaři považují při prvním kontaktu téměř vše za revma a revmatologické ordinace jsou pak přetížené. Na druhou stranu potřebujeme pacienty tlačit k vyšetření, protože i řádově několik týdnů čekání výrazně zhorší výsledek. I proto jsme tady u nás v Revmatologickém ústavu zřídili tzv. Kliniku akutní artritidy, což je vlastně call centrum, kam pacienti telefonují a edukované sestry provádí dle protokolu prvotní triáž na pacienty, kteří ještě mohou s vyšetřením počkat, a pacienty, kteří potřebují urgentní léčbu. Inspirovali jsme se v Británii, kde začali s provozem těchto revmatoklinik před téměř 30 lety, protože mají ještě méně revmatologů než u nás a čekací doba byla třeba i rok. Do této situace se dostat nechceme.Jaká je příčina revmatoidní artritidy? Je dána věkem, geneticky, nebo vznikne na základě nějaké autoimunitní reakce? Lze tomuto onemocnění předejít?&nbsp;Předejít mu nelze. Bohužel ani neznáme přesnou příčinu vzniku. Ten, kdo to objeví, dostane jistě Nobelovu cenu. Určitou roli hraje genetický základ, v jehož identifikaci se neustále zlepšujeme. Ani v rámci celogenové studie se ale nepodařilo identifikovat jeden gen, který by bylo možné „opravit“. Další roli pak hrají i zevní vlivy. Sledují se například psychické projevy nebo následky infekcí. Zatím ale jediným jasně prokázaným zevním vlivem, vyvolávajícím revmatoidní artritidu, je kouření.Lze to tedy ukázat i statisticky, že byste tu měli z těch 3800 pacientů 80 procent kuřáků?To nelze, protože u každého je kouření spojeno s nějakým speciálním genotypem, čímž jsou lidi poté k revmatoidní artritidě náchylnější. Mluví se i o vlivu infekcí paradontóz – nemoc tak paradoxně může začínat v ústech – nebo o jevu, kdy se normální imunita stává autoimunitou, a to v plících. Tělo tak začíná vytvářet protilátky nikoli proti bakteriím a virům, ale začne útočit na vlastní tkáně. Co však způsobí tuto změnu imunity, to zatím nevíme. Každopádně kuřáci mají vyšší riziko a mají pak případně i horší odpověď na léčbu, proto se snažíme je přimět, aby kouřit přestali.&nbsp;Ať už jsem s panem <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/chronicke-onemocneni-ledvin-mozna-ani-nevite-ze-ho-mate-pritom-zkracuje-zivot-kazdemu-10-cechovi-varuje-profesor-viklicky" target="_blank" rel="noopener noreferrer">profesorem Viklickým řešila chronický zánět ledvin</a>, nebo s panem <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/kdybych-postavil-medicinu-jen-na-striktnich-navodech-tak-se-neposunu-dal-hranice-je-potreba-neustale-posouvat-rika-znamy-kardiolog-petr-neuzil" target="_blank" rel="noopener noreferrer">profesorem Neužilem problémy se srdcem</a>, tak vždy rozhoduje čas a jak rychle se začne nemoc léčit, aby se zabránilo zhoršení stavu. Jaké jsou ty prvotní příznaky u revmatoidní artritidy, kdy ještě lze vývoj nemoci výrazně zpomalit? Předpokládám, že bolest kloubů už představuje rozjetou nemoc.Prvotním příznakem je bolest kloubů především v oblasti drobných kloubů na rukou. Ale může jít i o větší klouby či kombinaci obou. Část pacientů má dokonce první postižení na nohou. Druhým příznakem bývá otok kloubů. Varujícím signálem je také ranní ztuhlost, která během dne odeznívá. V případě většího zánětu mohou problémy doprovázet ještě únava nebo teploty. Některé příznaky ale člověk nemusí ani dát do souvislosti s revmatoidní artritidou, mluvím například o lupénce. U reaktivních artritid patří mezi příznaky také infekce urogenitálního traktu (například chlamydie), kterou pacient prodělal, nebo neurologické problémy.A z hlediska toho zpomalení nemoci? Vyléčit ji zatím nelze.Zatím je tato nemoc nevyléčitelná, to musíme těmto lidem říci na rovinu. Ale je docela dobře léčitelná, a to také díky biologické léčbě. Máme k dispozici tzv. terčovou léčbu, tedy cílenou, a jejím cílem je remise. To je stav, kdy pacient již nemá oteklé klouby, nic ho nebolí a může žít téměř normální život včetně sportování.<h2>Artritida versus artróza</h2>Jak poznám, jestli jde o artritidu, nebo artrózu (soubor degenerativních pochodů, které ničí kloubní tkáně, pozn. red.)?&nbsp;Není to vždy jednoduché, a to někdy ani pro specialistu. Dokonce se mohou obě nemoci kombinovat. U artrózy bývají nejzávažněji postiženy kyčle a kolena – váhonosné klouby – v nichž lidé cítí bolest, když jdou ze schodů. Člověk musí také pátrat po anamnéze. Pokud měla například maminka artrózu rukou, tak je velké riziko, že se objeví i u dcery. Poté existují sekundární artrózy, vznikající až v průběhu života, způsobené sportovními úrazy, často nedobře ošetřenými. Lékař tedy musí vzít v potaz celou řadu informací od dědičnosti přes životní anamnézu až po laboratorní příznaky, které doprovází zánětlivá onemocnění.O jakých konkrétních laboratorních příznacích mluvíte?Nejdříve máte všeobecné markery zánětu, jako zvýšenou sedimentaci, zvýšené CRP nebo změny krevního obrazu. A ty mohou doprovázet autoprotilátky, antinukleární protilátky atd. Do příznaků patří také dna, takže zapojím vyšetření kyseliny močové. Zeptám se i na to, jestli neměl pacient nedávno klíště, protože může jít také o boreliózu.&nbsp;Zrovna u nás se artritida nachází v rodině. Lze tedy očekávat, že se jí také nevyhnu? Mohu jí nějak předcházet nebo ji preventivními kroky oddálit? Správnou životosprávou, chůzí, pohybem, …Částečně ano a částečně ne. Bohužel genetický faktor hraje velkou roli a u artrózy není úplně přesně popsán. Vedle toho jsou pak ale tzv. manageable (zvládnutelné) faktory. V prevenci kloubů doporučujeme například redukci váhy pomocí plavání nebo jízdy na kole, rotopedu. Rozhodně nepomůže těžká atletika nebo stavba rodinného domu a tahání těžkých břemen. Každopádně u artrózy lze v oblasti prevence s pomocí režimových opatření lecčeho dosáhnout – když ne vyléčit, tak alespoň zpomalit.Na revmatologii máte pacienty s artrózou. Co znám ale případy pacientů s artrózou ze svého okolí, tak jsou praktickým lékařem odesíláni spíše na ortopedii a většinou následuje u vážnějších případů artroskopie. Máte rozdělené, ve kterých případech je který pacient odesílán na kterou odbornost? Případně rozdíly v řešení této diagnózy?Panuje určitý rozdíl v přístupu, ale z hlediska historického vývoje je to složitější. Když se podíváte na Francii nebo Británii, což jsou podobně velké státy, tak ve Francii mají skoro desetkrát více revmatologů než v Británii, kde revmatologové vůbec artrózu neřeší. Mají na starost jen zánětlivá onemocnění a o mírnou artrózu se starají praktičtí lékaři a o vážnější stav už ortopedi. U nás se na artróze podílí obě specializace s tím, že máme společné metody nefarmakologické léčby, farmakologické léčby, opichy kloubů. Ortopedi pak navíc operují, takže to je taková ta dělicí čára.Vaším cílem je tedy pacienta s artrózou co nejdéle udržet v takovém stavu, aby nemuselo dojít k chirurgickému zákroku, anebo alespoň co nejpozději?Sám považuji nefarmakologická a režimová opatření za velmi důležitá. Samozřejmě někdy je potřeba aplikovat léky proti bolesti, kortikoidy, kyselinu hyaluronovou. Obecně se ale v revmatologii snažíme držet evidence based postupů, které jsou doporučovány agenturami typu FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v USA) a EMA (Evropská agentura pro léčivé přípravky), kam patří i léčba kmenovými buňkami. Přiznám se ale, že tento typ léčby využíváme v našem ústavu velmi málo.Jak zpopularizovat obor revmatologie pro mladé lékaře, aby se tato specializace nestala ohroženým druhem? Na jakých nových objevech se v rámci revmatologie pracuje a jak probíhá léčba revmatoidní artritidy nebo celkem opomíjené Bechtěrevovy nemoci, jejíž výskyt v populaci roste? Přečtěte si v <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/bechterevova-nemoc-uz-trapi-podobne-procento-populace-jako-revmatoidni-artritida-poukazuje-na-vyvoj-v-revmatologii-prof-karel-pavelka" target="_blank" rel="noopener noreferrer">druhé části rozhovoru s profesorem Karlem Pavelkou</a>.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: užito se souhlasem profesora Pavelky

large_Pavelka-portrét jaro 2011 (3).jpg

medium_Pavelka-portrét jaro 2011 (3).jpg

small_Pavelka-portrét jaro 2011 (3).jpg

thumbnail_Pavelka-portrét jaro 2011 (3).jpg

Pavelka-portrét jaro 2011 (3).jpg

Bolesti a ztuhlost kloubů trápí mnoho z nás. Jak rozlišit revmatoidní artritidu a artrózu a ke komu jít? Odpovídá ředitel Revmatologického ústavu Karel Pavelka

Oddělení následné péče Krajské zdravotní, a.s. – Nemocnice Most, o.z., se sídlem v Zahražanech nám poskytla redakci NašeZdravotnictví.cz rozhovor s jejím primářem MUDr. Tomášem Zelenkou.Proč je následná péče důležitá? Proč se někdy podceňuje a co bývá na této práci nejtěžší? Pane primáři, řada lidí si plete pojmy LDN, následná péče, rehabilitace. Můžete nám je osvětlit a hlavně vysvětlit rozdíly mezi těmito pojmy?Zásadní rozdíl mezi LDN, což je v podstatě lůžková dlouhodobá péče, a následnou péčí je v tom, že do následné péče se překládají pacienti, kteří mají tendenci zlepšení zdravotního stavu, k návratu do normálního života. Jsou to pacienti, kteří potřebují doléčit, intenzivně rehabilitovat. V LDN jsou pacienti, jejichž zdravotní stav je chronický, stacionární, nepředpokládá se jeho zlepšení a naopak se čeká na nějaké sociální řešení pacientovy situace. Jsou to např. lidé, kteří nejsou schopni vrátit se do domácího prostředí.&nbsp;Nedílnou součástí následné péče musí být rehabilitace. Na tom si zakládáme i na našem zdravotnickém pracovišti. Snažíme se o rehabilitaci co nejintenzivnější – samozřejmě s přihlédnutím k zdravotnímu stavu, psychickému stavu pacienta. To je hlavní, co lidi, kromě ještě další léčby staví na nohy, dává jim sílu a víru, že se ještě dokáží do běžného života vrátit.Následná péče je stále ještě trochu tabuizovaná. Proč se tomu tak dle vašeho názoru je?To je dáno historicky. Prakticky 99 procent populace, a tím nemyslím jen té laické, ale i zdravotníky, si plete následnou péči a LDN. Je v tom však zásadní rozdíl, jak jsme si vysvětlili. Do normálního života se z našeho oddělení vrací 60 procent pacientů. A dá se říci, že ve stavu, v jakém byli před nemocí či úrazem. Za jak dlouho dobu se jim to povede, záleží na tom, jak se jim na problém choroby nabalují, na věku pacienta atd. Z LDN se do normálního života prakticky nikdo nevrací.Představte prosím stručně vaše oddělení. Víte o něčem, v čem se vymyká v porovnání s obdobnými zařízeními?Naše oddělení následné péče má 99 lůžek, přebíráme především pacienty z jiných oddělení mostecké nemocnice a obecně z Mostecka. Podle toho, jak se k nám dostávají pacienti z různých nemocničních oddělení, s námi na léčbě spolupracují lékařští specialisté prakticky všech oborů, na které si jen vzpomenete. Snažíme se pacienty co nejvíce aktivizovat, maximálně rehabilitovat. I v rámci ergoterapie, která u nás probíhá a na níž máme prostory. Snažíme se těm lidem zajistit nad běžný rámec zařízení tohoto typu něco víc, jako je např. canisterapie, dobrovolníci, kadeřnice.&nbsp;Dámy, které tu leží i několik měsíců, nabudí, že vypadají k světu, mají třeba nabarvené vlasy a vidí se v zrcadle, najednou vidí, že se to někam hnulo! Stejně tak k nám dochází pedikérka. Ženy si zakládají na tom, že mají pěstěné nehty. Což je v důsledku velmi důležité pro jejich psychiku a perspektivu návratu do normálního života. Spolupracujeme s celou řadou mosteckých základních škol, středním odborným učilištěm zahradnickým, které zvelebuje náš park. Snažíme se pacientům dát co nejvíc. Vidíme, že pak spoustě lidí se vrací chuť do života.Co považujete za největší úspěch ve vaší práci? A co je naopak na vaší práci to nejtěžší?Máme radost z každého pacienta, který se díky našemu úsilí může vrátit do normálního života. Když se nám daří dávat lidem naději, když vidí postupné, byť malé pokroky v rehabilitaci. Takové světlo na konci tunelu je pro pacientovu psychiku nesmírně důležité. Na druhé straně je asi nejtěžší připravit ty, u nichž už nemůžeme předpokládat po opuštění oddělení soběstačnost jako dříve, na nový život s určitými omezeními. Aby tu skutečnost přijali. To ale častokrát bývá těžší s blízkými těch pacientů…Jaká byla vaše profesní cesta do čela oddělení následné péče v nemocnici v Mostě?Souhra okolností. Studoval jsem na lékařské fakultě v Hradci Králové, která v té době měla s Nemocnicí Most smlouvu o poskytování praxe studentům. Byl jsem tu na praxi ve čtvrtém a pak i v šestém ročníku. Nabídli mi práci. A mostecká nemocnice vždy měla dobré jméno. Nastoupil jsem na chirurgickém oddělení a udělal si atestaci z chirurgie. V roce 2015 příspěvková organizace Nemocnice následné péče zde v Zahražanech přešla pod Krajskou zdravotní a vzniklo oddělení následné péče jako součást Nemocnice Most. Jsem atestovaný chirurg, ale jezdím se záchrankou, takže musím umět internu, akutní medicínu a další. Hledali primáře, který má široký záběr a vazbu na mosteckou nemocnici. Někoho, kdo nové oddělení povede, dá jeho činnosti řád.Teď trochu zafilozofujeme… o začátku života se mluví, neustále se řeší zlepšování podmínek v porodnicích, maminky mají čím dál více možností. Ale k životu patří také jeho konec, kterému někdy právě pobyty v zařízeních následné péče předchází. Vnímáte vy osobně nějakou změnu v přístupu veřejnosti, ale i zdravotníků?Záblesky se objevují. Ale konkrétní výsledky nejsou příliš patrné. Podíváme-li se na vzpomínané porodnice, tak za rok se narodí určitý počet dětí. Ale lidí v seniorském věku, nad 65 let, je nesrovnatelně víc. Zdravotní péči čerpají mnohem výrazněji, protože ji daleko více potřebují, než jiné věkové skupiny. Demografický vývoj ukazuje, že populace stárne, ale pokud jde o reakci na tento trend, moc se pro to nedělá. Protože to samozřejmě stojí peníze a bude to stát peníze. Myslím si, že čím později začneme situaci řešit, tím větší náklady budou potřeba.Jak tuto situaci řešit?Poptávka je taková, že kdybychom zde měli dvě stě lůžek, byla by obsazena. Lidí, kteří rehabilitaci a následnou péči potřebují – s vidinou toho, že vrátí do normálního života a ještě něco společnosti přinesou – je poměrně hodně. Navýšení lůžek by tak bylo optimální. Jak už jsem říkal, zhruba 60 % našich pacientů se vrací domů. A oněch zbývajících 40 % se zdravotně sice zvedne, dostane se na určitou úroveň a jsou částečně soběstační, ale doma už to nezvládnou. Pro ně musíme vymyslet sociální řešení, přičemž sociálních lůžek je neskutečně málo. Ti lidé čekají měsíce a někdy až roky na umístění do nějakého domova, ať už je to penzion, kde potřebují jen občasnou dopomoc, nebo domov důchodců. Když nejsou místa, pomyslná lokomotiva se zabrzdí a my nemůžeme z oddělení a z nemocnice nikam nikoho překládat. A my je nemůžeme postavit před bránu s tím, že se už o ně nepostaráme… Oni u nás musí na lůžko v domově čekat. To nás nejvíce trápí a brzdí možnost posunout se.Lze odhadnout, jakým směrem se bude váš obor ubírat v následujících deseti letech?Je jasné, že k navyšování počtu lůžek na odděleních následné péče musí docházet, stejně jako k navyšování počtu fyzioterapeutů, kteří jsou nesmírně důležití. Kteří vědí, jak v rámci gerontologie se staršími lidmi cvičit. Ale pozor, je i spousta mladých lidí, kteří v dnešním uspěchaném světě tzv. jedou život na doraz a dostanou infarkt nebo mozkovou mrtvici. Tyto případy jsou čím dál častější. A pro ně nemáme šanci na umístění – nesplňují důchodový věk.Zařízení pro ně velmi chybí. Všeobecně panuje zkreslená představa, že všichni mladí musí být zdraví. Jen kolik lidí se po prodělaném onemocnění COVID-19 nedostalo do kondice, v níž byli před ním, a problémy jim trvale zůstávají. My se o ně musíme v rámci zdravotnicko-sociálního systému postarat. Z toho jednoznačně vyplývá, že změna přijít musí, se systematickým řešením musí přijít stát, potažmo ministerstvo zdravotnictví.Je zřejmé, že bez fungování následné péče se žádné zdravotnictví prostě neobejde…Jedno s druhým těsně souvisí, což si jen málokdo uvědomuje. Např. jako chirurg pacienta odoperuji excelentním výsledkem - bude mít nádherně sešroubovanou nohu. Ale když nebude mít správně vedenou rehabilitaci, stejně tu končetinu potáhne za sebou. U pacientů, kde se následná péče dostala na nějakou úroveň a ukazuje se, že další posun již nelze předpokládat, ale ještě potřebují nějakou zdravotní péči a terapii, máme velký problém s jejich dalším umístěním. V okrese Most totiž není jediná LDN. Akutní lůžka, rehabilitační lůžka, lůžka následné péče, lůžka pro léčbu dlouhodobě nemocných a případně sociální řešení – kdyby všechno návazně fungovalo, byli bychom maximálně spokojeni. Věřím, že se toho dočkáme. &nbsp;Autor: Krajská zdravotní, a.s.Foto: Krajská zdravotní, a.s.

large_MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

medium_MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

small_MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

thumbnail_MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

MUDr. Tomáš Zelenka (1).JPG

Naděje vrací chuť do života, říká primář mosteckého oddělení následné péče Tomáš Zelenka

medium_Konstantin-Novikov.JPG

small_Konstantin-Novikov.JPG

thumbnail_Konstantin-Novikov.JPG

Konstantin-Novikov.JPG

Šéf VR Medical: Virtuální realitou chceme pomáhat co největšímu počtu pacientů

Tato poslední revolta zdravotníků je vyústěním dlouhého příběhu o krachu kdysi vyhlášené regionální nemocnice. A také o ztrátě pacientů, kteří tak přicházejí o dostupnou zdravotní péči. Teď jim mizí i šance, že by se dočkali péče alespoň v sousedním městě. Rozpadá se totiž tamní ortopedický tým lékařů a sester, který měl přesídlit do Karviné. Lékaři a sestry chtějí do HavířovaPrávě v tomto přesunu je problém. Zdravotníci totiž usilovali o přesun do havířovské nemocnice. „Preferujeme nemocnici v Havířově, zejména z důvodu kapacity operačních sálů. Bylo nám sděleno, že bychom mohli využívat dva operační sály denně. Jsou větší a vhodnější pro ortopedickou operativu,“ řekl České televizi ortoped orlovské nemocnice Marek Solák.Volbu Havířova upřednostňoval i dosavadní primář ortopedie v Orlové Tomáš Knybel, který navíc neváhal v médiích kritizovat podmínky v Karviné. V pondělí byl ale odvolán a to je další důvod, proč zdravotníci podali hromadné výpovědi. Hned v první vlně jde o deset lékařů a 43 sester, další přitom avizovali, že se k hromadné výpovědi přidají. V Orlové bývalo lépe, kraj to změnilÚpadek nemocnice v Orlové ovšem začal mnohem dříve. Bývala přitom kvalitní nemocnicí, a především místní ortopedie byla široko daleko vyhlášená. Pacienti, kteří pod ni spadali, měli třeba výměnu kyčle rychleji a na stejné úrovni jako ve špičkových centrech například v Praze. Nemocnice pochopitelně poskytovala i další širokou péči, včetně té akutní lůžkové a dalších ambulancí.Dnes ale zařízení funguje především jako léčebna dlouhodobě nemocných, i když několik ambulancí ještě zbylo. Původní nemocnice zanikla letos v březnu politickým rozhodnutím krajských zastupitelů, kteří zrušili akutní lůžkovou péči a přesunuli ji „mimo město“.Zhruba třicetitisícová Orlová tak přišla o potřebnou zdravotní péči. Místní pacienti teď spadají pod přetížené nemocnice v Karviné a v Havířově, které je navíc nezřídka odmítají, a to dokonce i záchrankám.Přímo ve městě přitom stojí zachovalá a rekonstruovaná nemocnice s vybudovanými operačními sály za desítky milionů korun. Nikoli náhodou právě v Orlové na severu Moravy letos symbolicky začala kampaň Proti kolapsu zdravotnictví. Více o tom v článku <a href=\""https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/krizovy-stab-nemocnice-v-orlove-jako-ukazka-selhani-zdravotni-pece\"" target=\""_blank\"">Krizový štáb: Nemocnice v Orlové jako ukázka selhání zdravotní péče</a>. Odvolejte náměstka hejtmana, žádá petice kvůli stavu zdravotnictvíVe hře o nemocnice, lékaře a sestry jsou ovšem i jiné zájmy. Ortopedický tým nemocnice v Karviné nutně potřebuje, protože bez něj ztratí akreditaci ke vzdělávání mladých lékařů bez atestace. Tu totiž může mít jen ARO v nemocnici, která má nejméně čtyři operační obory. Bez ortopedů z Orlové Karviná o akreditaci přijde. Kvůli tomu teď vyhlásil stávkovou pohotovost místní Lékařský odborový klub Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj.Situace na severu Moravy eskalovala dokonce k petici za odvolání náměstka hejtmana Martina Gebauera (ANO), který v kraji odpovídá za zdravotnictví. Jejím autorem je ekonom Petr Drozdík, jeden z místních občanů. Podle něj Gebauer selhal ve slibech, že zdravotní péči v regionu zlepší, a naopak ji rozkolísal a zhoršil. „Dlouho jsem zvažoval, jakým způsobem vyjádřit nejen své pocity, ale i pocity mých sousedů a občanů, kteří jsou poslední dobou velice znechuceni tím, co se ve zdravotnictví děje,“ uvedl pro ČT Drozdík, který chce v prosinci petici předložit zastupitelům kraje a požádat je o odvolání náměstka Gebauera.Ten naopak tvrdí, že v petici jsou nepravdivé informace a z vyhrocení situace viní lékaře. „Lékař by měl v prvé řadě léčit a neměl by se vykašlat na svoje pacienty,“ prohlásil Gebauer. Napadl lékaře za to, že mají v Karviné připravené operační sály, ale nechtějí tam nastoupit. „Z jejich svévole pacienti nebudou operováni,“ řekl také. David GarkischIlustrační foto: Naše zdravotnictví&nbsp;

Definitivní konec vyhlášené ortopedie? Lékaři a sestry podali výpověď