Budoucnost zdravotnictví? Máme posledních 15 let připravit se na šok

Vyhlídky českého zdravotnictví jsou děsivé. Enormně porostou jeho náklady, skokově přibyde pacientů a zároveň poklesne počet lékařů i sester. Máme poslední roky se na to připravit, varuje na základě jasných čísel šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek.

article

"Statistika nuda je, má však cenné údaje," zpívá se v jedné české pohádce. V případě ředitele ÚZIS Ladislava Duška to první neplatí a to druhé se naopak potvrzuje. Když má každoročně promluvit na sjezdu lékařské komory, sál se vždycky utiší a zbystří. Profesor Dušek má totiž oprávněně pověst zajímavého i zábavného rétora. Dokáže zdánlivě suchou statistiku podat nejen srozumitelně, ale dokonce tak, že jeho výklad pravidelně přerušují výbuchy smíchu posluchačů.

Nejinak tomu bylo na sjezdu lékařů v Brně i letos. Důvodů, proč jeho slova pozorně vnímat, je ale rozhodně více. A ty další už zdaleka tak úsměvné nejsou. Ústav zdravotnických informací a statistiky si stát platí a udržuje už od roku 1960 a jeho úkolem je krátce řečeno sledovat zdravotnictví řečí čísel a předvídat jeho vývoj.


Bez systému připojištění se zdravotnictví neobejde

Zprávy o budoucnosti českého zdravotnictví nejenže nejsou příznivé, jsou spíše hrůzostrašné. Už teď má problémy a je hluboce podfinancované, ale skutečný šok teprve nastane. "Stále ještě máme šanci se připravit na období, které přijde za zhruba 15 let - to zestárnou velmi silné ročníky a přinesou významný nárůst vážných onemocnění. Nevyhnutelně, celá Evropa se na to připravuje," říká v rozhovoru profesor Ladislav Dušek.

S tím souvisí i rapidní nárůst nákladů na zdravotnictví. Už v roce 2030 na něj budeme potřebovat přes 600 miliard korun ročně - to je skoro dvojnásobek toho, co dnes. "To neutáhne jeden zdroj financí, nelze systém opírat jen o zdravotní daň. Všude ve vyspělých státech je financování vícezdrojové a je třeba vážně uvažovat o systému připojištění," říká v zajímavém rozhovoru profesor Dušek, šéf ÚZIS.

Zmiňovaná čísla a celou prezentaci profesora Duška, která doprovázela jeho přednášku na sjezdu lékařů, najdete zde na stránkách České lékařské komory



Jaký je podle vás stav českého zdravotnictví? Mají lékaři pravdu, když mluví o personální krizi a podfinancování celého oboru?

Personální krize je realitou, kterou bohužel potvrzují všechna dostupná data. O této situaci ví i ministerstvo zdravotnictví, informuje o ní a snaží se hledat cestu ke zlepšení. Jenže ono to bohužel není řešitelné mávnutím kouzelného proutku - když 20 let něco nesledujete, neplánujete, tak to pak nespravíte za pár dní.

Já osobně nevidím hlavní problém ve financích, to by ještě řešitelné bylo. Největším problémem je stárnutí lékařů v ambulantním segmentu, kde proto už teď pozorujeme negativní roční bilanci počtu ordinací - více ordinací zaniká než vzniká. Situace je v některých regionech kritická hlavně v segmentu praktických lékařů. Druhý problém, který bych zdůraznil, představuje nedostatek sester v akutní péči.

A jaké jsou vyhlídky českého zdravotnictví? Na sjezdu lékařské komory jste prezentoval docela hrůzostrašné grafy a o některých lékařích mluvil dokonce jako o dinosaurech před pádem meteoritu, tedy o jejich vyhynutí...

To byla nadsázka, za kterou bych se měl asi omluvit. Byly to grafy ukazující průměrný věk praktických lékařů blízký 60 letům. Bohužel odchody do důchodu bez náhrady v této nesmírně cenné profesi mohou obyvatele více a více posouvat do nemocnic, a to i s banálními problémy.

Paralela s vymírajícími druhy je v tom věkovém složení lékařů - vypadla celá jedna "desetiletka", obor se musí posílit. To znamená i zatraktivnit pro mladé lékaře. K tomu by měla směřovat právě nastartovaná reforma primární péče, kterou, pokud vím, podporují a spoluvytvářejí čelní představitelé praktických lékařů.

Když odhlédneme od odborností a zaměříme se na místa - kde je ta krize už opravdu kritická? Jsou to regiony anebo to jde napříč celou zemí?

Rozdíly mezi regiony jsou značné a v každém je situace trochu jiná. Nelze sice paušalizovat, ale obecně výpadek kapacit praktických lékařů postihuje spíše menší a malá sídla, což je další negativní jev. Protože právě v těchto sídlech má odbornost praktického lékaře téměř strategický význam. Pokud bych měl zmínit nějaký region, tak v segmentu praktického lékařství se situace jeví jako nejkritičtější v Jihomoravském kraji.

Vy jste na ÚZIS předvídali krizi už před několika lety. Potvrdilo se to anebo potvrzuje? A je to lepší nebo horší, než jste předpokládali?

Predikce bohužel vycházejí, z posledních údajů se dokonce zdá, že se vývoj mírně zrychluje. Tedy konkrétně, zatím produkce lékařských fakult kryje odchody do důchodu a v úhrnu se úvazková kapacita lékařů každoročně zvyšuje. Predikce ukazuje, že po roce 2021 by mohl nastat zlom a odchody převýší nově příchozí úvazky. Proto osobně nesmírně vítám vládní program podpory studie oboru Všeobecné lékařství na lékařských fakultách, který by měl jejich "produkci" navýšit o 15 procent. To je perfektní, jen se to mělo udělat před více než 10 lety. Ale i tak je to funkční program a povede ke zlepšení situace, byť bude už skoro 5 minut po dvanácté hodině.

Mluvíme především o lékařích, ale jaká je situace u zdravotních sester? Nejhorší je podle čísel v Praze. Čím se to dá vysvětlit? Nestěhují se spíš lidé do Prahy než naopak?

Už jsem zmínil, že odchody sester z akutní lůžkové péče jsou velmi významným problémem, a máte pravdu, že situace v Praze je zvláště kritická. Nutno podtrhnout, že v posledním období, tedy mezi 2017 - 2019, se pokles zmírnil, ale i tak celkově odešlo od roku 2010 z akutní péče více než 2000 úvazků sester. V Praze podle mne může mít vliv i obrovská kompetice na trhu práce. Lidé s tímto vzděláním v Praze snadněji najdou alternativní a dobře placenou práci. Nadto práci ne tak stresovou, beze směn a podobně. Ale to je jen moje osobní vysvětlení, data na to nemám.

Hodně se mluví o feminizaci zdravotnictví. Je to opravdu tak? A v čem je to vlastně problém?

Studium lékařství přitahuje zejména dívky, to je pravda. Lékařské fakulty opouští 70 procent žen a jen 30 procent mužů. Prvoplánově to ovšem nelze označit za chybu, je to realita, kterou si já subjektivně dovedu vysvětlit i velkou nabídkou a progresem jiných studijních oborů, spíše "chlapeckých", jako je třeba informatika, bioinformatika a podobně.

Převaha žen přináší do predikovaného vývoje zdravotnictví další dimenzi, musíme počítat s dalšími výpadky kapacit, protože mladé lékařky logicky budou odcházet na mateřskou dovolenou. Nadto může být nedostatek sil pro některé lékařské profese, které jsou přeci jenom více "mužské".  

Co s tím vším, jde to ještě zachránit? Stárne populace, stárnou lékaři, nových přibývá málo, pacientů bude stále naopak víc. Je z toho cesta ven?

Stále ještě máme šanci se připravit na období, které přijde za zhruba 15 let - to zestárnou velmi silné ročníky a přinesou významný nárůst vážných onemocnění. Nevyhnutelně, celá Evropa se na to připravuje. Je to o restrukturalizaci kapacit, posílení komunitní péče, implementaci modelů integrované péče, posílení praktických lékařů… výčet by byl dlouhý a já jistě nejsem odborník na management péče, neměl bych se proto pouštět do učených rad. Ale dostupná data říkají, že máme 15 let na přípravu, a to mi přijde dostatečné.

Zachrání nás import lékařů, sester a pečovatelek - třeba jako je tolik diskutovaný Projekt Ukrajina?

O projektu Ukrajina nemám informace, nemohu se vyjadřovat. Příchod vzdělaných a kultivovaných lidí z jiných států je obecně prospěšný a nic proti němu nemám, naopak. Naše společnost je uzavřená do sebe, tohle ji může jen obohatit. Ale pokud jde o zdravotnictví, tak v kvantitě, kterou lze asi očekávat, je to spíše jen přilepšení, nikoli řešení stávajících problémů.

Lékaři - a nejen oni - požadují, aby do zdravotnictví šlo aspoň 9 procent HDP. Zmůžou ještě něco peníze, dokážou ty problémy vyřešit? Anebo jinak - je to podmínka úspěšného řešení?

Finance samozřejmě situaci nezhorší. Ale nemohou být jedinou podmínkou, musí být doplněny restrukturalizací lůžkového fondu, měly by směřovat do posílení následné péče a modelů integrované péče. Řada těchto projektů se už dnes rozjíždí a začíná mít efekt - třeba projekty zaměřené na paliativní péči, spolupráce onkologických center s praktickými lékaři a podobně. Chci tím říci, že u peněz nejde jen o kvantitu, ale i o účelné vynaložení, směřování.

A ještě k tomu objemu ve vztahu k HDP. My jsme udělali dlouhodobou predikci finančních potřeb systému a vyšlo nám pro rok 2030 asi 602 miliard pro celý systém. A to v takzvaných cenách budoucích, tedy se započítáním inflace, růstu platů a tak.

Vím, že to není populární říkat - ale tohle neutáhne jeden zdroj financí, nelze systém opírat jen o zdravotní daň. Všude ve vyspělých státech je financování vícezdrojové a je třeba vážně uvažovat o systému připojištění. To říkám jen za sebe.

A taky se mi z cest po západních zemí zdá, že lidé v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Velké Británii (země, které jsem poznal i pracovně) si zdravotní péče více váží, neberou ji jako samozřejmost a vědí, že stojí peníze. Můj dojem. U nás mám někdy pocit "švédského stolu", ale to by bylo na jinou debatu. 


David Garkisch

Ilustrační foto: David Garkisch, CC0, Martin Kubica



Anketa

Jak vidíte budoucnost českého zdravotnictví?

Celkem hlasovalo 589 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Emoce, hněv, výjezdy policie. Agresivita rodičů dětských pacientů roste

Hejtmanka chce podepsat petici za záchranářku, kterou udala policii

Odměny za rizikovou práci s nakaženými? Slibovali stovky, je z toho 35 korun