Kterým houbám se vyhnout a jak by měla vypadat první laická pomoc při otravě?

Každoročně jsou v Česku zaznamenány desítky případů otrav houbami, a to často i u zkušených houbařů, kteří si houby spletou s podobně vypadajícími jedlými druhy. Zatímco v roce 2019 bylo zaznamenáno 373 případů otravy houbami, z nichž 212 vyžadovalo hospitalizaci, v loňském roce už to bylo 300 až 400 případů a dva lidé dokonce zemřeli. 

Někteří možná dají na různé mýty a pověry. Třeba že přítomní slimáci a červivost poukazují na jedlost hub, jenže oni mají jiný metabolismus než člověk, a proto jim mykotoxiny nevadí. Stejně tak se nelze spolehnout ani na chuť, protože sice s ní možná odlišíte houby jedlé od nejedlých, ale už ne jedovatost. Ještě někteří lidé se orientují podle rourek a lupenů, jenže to bychom nemohli jíst ani muchomůrku růžovku nebo většinu holubinek, a přitom jsou tak chutné. 

„Jediným kritériem pro sběr a úpravu hub je jejich praktická znalost a pečlivé zhodnocení všech znaků,“ upozornil na přednášce MUDr. Jiří Valenta. V článku si představíme nejen zásady rozpoznávání hub, ale také jaké jsou prvotní příznaky při otravě hub a jak poskytnout případně první laickou pomoc.

Které houby nesbírat?

Hub existuje mnoho druhů. Stačí koneckonců nechat chléb zplesnivět a houbu máme na světě. Při sběru hub se ale řídíme pěti základními kategoriemi: jedlé, nejedlé, mírně jedovaté, prudce jedovaté a smrtelně jedovaté. 

Mezi jedlé houby patří například hřib smrkový, liška obecná, bedla vysoká, některé holubinky, ryzec pravý, kozák březový, křemenáč osikový nebo žampion polní. Jenže konference se věnovala otravám, proto se spíše zaměříme na ty nebezpečné druhy. 

Houby nejedlé umí zkazit nejen jídlo, ale někdy i žaludek. Patří sem např. hřib žlučník (Tylopilus telleus), holubinka vrhavka (Russula emetica), hřib kříšť (Caloboletus calopus), lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca) nebo čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa) a mnoho dalších.

„Tyto houby nejsou jedovaté, ale mají chuť, která je pro většinu nepřijatelná. Patří sem ale třeba i ryzec peprný, který může být pro některé jedince chutný. Je jen peprnější,“ upozornil doktor Valenta.

Obrázek 1: Nejedlé houby (zleva: holubinka vrhavka, hřib kříšť, lištička pomerančová, čechratka černohuňatá) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty.

Houby mírně jedovaté vyvolávají po požití už zdravotní obtíže v podobě gastrointestinálního symptomu (GIT symptomy) neboli závad gastrointestinálního (žaludečně-střevního) traktu. Patří sem například pestřec obecný (Scleroderma citrinum) způsobující GIT, svalovou křeč, hřib satan (Boletus satanas), strmělka přihrnutá (Clytocibe inversa) nebo penízovka vřetenonohá (Collybia fusipes) způsobují GIT a muskarinový syndrom. 

Obrázek 2: Čechratka podvinutá / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty.

Houby prudce jedovaté již způsobují závažné zdravotní obtíže a hrozí i smrtelný průběh. „Těchto hub už není tolik jako v předchozích skupinách, i proto bychom je měli znát. Vedle GIT příznaků se už vyskytuje i jiné postižení v těle,“ upřesnil Valenta.

Těžký GIT syndrom a muskarin navozují závojenka olovová (Entoloma sinuatum) a závojenka jarní (Entoloma vernum). Čepičatka (Galerina marginata) nebo pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) mohou způsobit selhání ledvin a jater, a jsou proto někdy i smrtelně nebezpečné. Lysohlávka (Psylocibe sp.) vás dostane do halucinací, ale i depresí.

Obrázek 3: Houby prudce jedovaté (zleva závojenka olovová a čepičatka jehličnanová / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty)

Houby smrtelně jedovaté. Jak už název napovídá, bez adekvátní léčby je průběh vždy smrtelný. Patří sem muchomůrka hlízovitá (zelená, bílá), muchomůrka jarní (Amanita verna) a muchomůrka jízlivá (Amanita virosa).

Obrázek 4: Smrtelně jedovaté houby (zleva muchomůrka hlízovitá, zelená a bílá forma, muchomůrka jarní) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty)

Typy otrav houbami

Už při jednotlivých kategoriích hub doktor Valenta zmínil několik typů otrav. Pojďme se ale na ně podívat blíže. Je jich celkem osm:

• Gastroenterodyspeptický syndrom

Tento syndrom v podobě nevolností, zvracení, bolesti břicha či průjmu způsobuje většina mírně jedovatých hub nebo je součástí závažnějších otrav. Příznaky začínají typicky 20 minut až hodinu po požití. 

„Zažívací potíže ale nemusí potkat všechny. Například čirůvka fialová je jedlá a velmi dobrá houba, ale jsou lidé, kteří ji nesnesou,“ řekl lékař Valenta.

Obrázek 5: Houby způsobující gastroenterodyspeptický syndrom (zleva čirůvka fialová, hřib satan, strmělka mlženka) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty)

• Koprinový (antabusový) syndrom

Jestliže si dáte k jídlu hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius, mimochodem v mladé formě je jedlý ) obsahující organickou sloučeninu koprin, který spolu s alkoholem působí toxicky – tak asi 30 minut poté pocítíte nevolnost, zrudnete, začnete se potit, třást a bude vám více bušit srdce. Tento antabusový syndrom tedy nastává pouze po požití alkoholu.

Obrázek 6: Houby způsobující antabusový syndrom – hnojník inkoustový / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty

• Psilocybinový (psychotropní) syndrom

Zatímco lysohlávka je díky psilocybinu velmi dobře využívána v léčbě depresí a úzkostí, při neodborném užívání může vedle pocitu veselosti a halucinací vyvolat také třes, závratě, slabost, ospalost, deprese, zívání, parestezii (brnění), nevolnost a zvracení. Příznaky začínají obyčejně do 30 minut a trvají dle dávky 4 až 7 hodin.

Obrázek 7: Houby způsobující psilocybinový syndrom (zleva Lysohlávka Psylocibe sp., kropenatky Panaeolus sp.) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty

• Gyromitrinový syndrom

Gyromitrinový syndrom způsobuje typicky ucháč obecný (Gyromitra esculenta – český překlad „jedlý“).  Asi 2 až 12 hodin po požití nastává pocit těžkého  žaludku, GIT syndromy, bolest hlavy, postižení CNS, závratě, křeče, hepatotoxicita, nefrotoxicita, hemolýza, postižení metabolismu mj. deficitem B6 (GABA). 

„Látka obsažená v této houbě způsobuje mj. deficit vitaminu B6, což má za následek poškození metabolismu kyseliny gama-aminomáselné, která způsobuje uklidňování centrální nervové soustavy. Pak je právě člověk podrážděný a nervózní,“ přibližuje dopady této houby doktor Valenta a dodal ještě jednu zajímavost. Gyromitrin, který se v houbě nachází, se v organismu metabolizuje na monomethylhydrazin, jež je součástí raketových paliv.

Obrázek 8: Houby způsobující gyromitrinový syndrom (ucháč obecný) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty

• Muskarinový syndrom

Už 30 minut po požití hub závojenky, vláknice (Inocybe sp.) nebo čirůvky límečkové můžete pocítit zvýšenou peristaltiku, větší slinění, pocení, snížení tlaku při vazodilataci, kašel a dýchací obtíže. Způsobuje to látka muskarin v těchto houbách obsažená. I když by se mohlo zdát, že vzhledem k názvu je ho hodně i u muchomůrek, je ho tam minimum. 

„Protilátkou v přírodě je rulík zlomocný, ale jako lékař to nedoporučuji,“ varoval Valenta.

Obrázek 9: Houby způsobující muskarinový syndrom (zleva závojenka olovová, čirůvka límečková) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty

• Pantherina (ibotenový) syndrom

GIT, hyperaktivita, excitace, halucinace, delirium, spavost, letargie, svalové křeče, kolaps (pantherina sy.), atropinový syndrom a/nebo muskarinový syndrom. To jsou příznaky, které mohou nastat zhruba 30 minut až 3 hodiny po požití muchomůrky tygrované (Amanita pantherina) nebo muchomůrky červené (Amanita muscaria), které sice obsahují méně muskarinu, ale především jiné toxiny, kyselinu ibotenovou a muscimolu.

Obrázek 10: Houby způsobující ibotenový syndrom (muchomůrka tygrovaná) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty

• Nefrotoxický (orellaninový) syndrom

Zhruba 3 až 20 dní se budete cítit oslabení, žízniví, s bolestí hlavy a svalů po požití pavučince plyšového (Cortinarius orellanus). Dochází k akutnímu selhání ledvin, které může být podle Valenty již nevratné. Stav se označuje jako nefrotoxický syndrom.

Obrázek 11: Houby způsobující nefrotoxický syndrom (pavučinec plyšový) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty

• Hepatorenální (phalloidní) syndrom

Nejvážnější je hepatorenální syndrom, který se projevuje těžkými zažívacími problémy s krvácením, žloutenkou, selháním jater a ledvin, poruchou srážlivosti. Bez léčby jsou následky smrtelné. 

Způsobují ho některé čepičatky, límcovky, vláknice (Galerina marginata, Lepiota helveola, Conocybe filaris…). Nejhorší jsou pak muchomůrka hlízovitá zelená a bílá, muchomůrka jarní a muchomůrka jízlivá. Příznaky začínají 6 až 12 hodin po požití. K smrtelné otravě stačí 50 g hub, což odpovídá jedné plodnici.

Obrázek 12: Houby způsobující hepatorenální (phalloidní) syndrom (zleva Amanita phalloides umbrina  – muchomůrka hlízovitá zelená, Amanita phalloides alba  – muchomůrka hlízovitá bílá) / užito z přednášky MUDr. Jiřího Valenty

Jak podat první pomoc?

Hlavní zásadou je jednat rychle a racionálně, neodkládat jednání, nesledovat vývoj. Doporučuje se v první řadě vyvolat zvracení, ať už mechanicky, nebo slanou vodou. Nedoporučuje se voda s hořčicí, jež dále dráždí žaludeční sliznici. Postup otravy totiž může klamat. Zatímco v první fázi trvající 6 až 24 hodin po požití můžete cítit nevolnost, mít průjem a další příznaky, ve druhé fázi nastává úleva a tzv. asymptomatické období. Jenže zdání může klamat a u opravdu jedovatých hub může nastat další fáze s orgánovým postižením, např. v podobě poškození jater, ledvin apod.

„Bohužel u otravy například muchomůrkou hlízovitou je poměrně dlouhá doba latence GIT projevů, a to je velká nepříjemnost. Terapeutické okno k eventuálně úspěšné terapii této intoxikace je okolo 20 hodin. Kdo přichází po 24 hodinách, tak už velmi pravděpodobně skončí fatálně. A že takové případy byly. Zvláště, když se dotyční ještě snažili najít danou houbu v lese, aby ji panu doktorovi donesli k posouzení,“ varoval doktor Jiří Valenta.

Než dojede pomoc, je vždy dobré vyvolat zvracení, podat aktivní (tzv. živočišné) uhlí. Raději více než méně a kontaktovat dle zdravotního stavu zdravotnické zařízení, rychlou zdravotnickou pomoc, eventuálně Toxikologické informační středisko Kliniky pracovního lékařství 1. LF UK a VFN Praha (224 919 293, 224 915 402).

Uschovejte si také případně zbytky jídla či houbový odpad k analýze. Když totiž dorazíte do zdravotnického zařízení, lékaři se snaží zjistit druh houby, který otrávený požil. I proto někdy přistupují k analýze žaludečního (střevního) obsahu pro získání obsahu k vyšetření toxikologickému nebo mykologickému k identifikaci hub.

U lékaře následuje primární eliminace GIT obsahu (žaludeční – střevní laváž). Je důležité vyloučit smrtelné intoxikace a celé uzdravení je zakončeno symptomatickou terapií podle druhu houby, toxinů a jejich účinků.

K odstranění toxinů ve střevech se využívá k naplnění GIT aktivní uhlí (1 gram na kilogram každé 4 hodiny) – podává se sondou do žaludku. „Důvodem podání je jednak možnost zbytků tráveniny na stěnách střeva, ale je to také enterohepatální oběh některých toxinů, např. amanitinu. Toxická látka jako amanitin je vstřebána ze střeva a oběhem se dostává do jater, kde se koncentruje ve žluči a ta poté proudí zpět do střeva. I když tedy pacienta dokonale vymyjeme, tak v té chvíli jeho žluč obsahuje určitou dávku amanitinu, který vteče zpět do střeva a bude znovu vstřebán a atakuje opětovně hepatocyty,“ upřesňuje Valenta a dodává:

„Jako léky jsou při požití smrtelně jedovatých hub používány Silibinin zlepšující metabolismus a N-acetylcystein, který snižuje oxidační stres. Je možno doplnit Penicilinem G, který omezuje transport amanitinu do buněk,“ přiblížil možnosti léčby Valenta. Po selhání jater je pak poslední možností transplantace.

Nejlepší je ale se do takové situace vůbec nedostat. Proto nevěřte jen třeba mobilním aplikacím, které se také mohou splést, ale učte se například u odborníků, kteří se houbaření věnují a vědí přesně, které houby sbírat, a kterým se naopak vyhnout.

Podívejte se na celý záznam konference “Otravy houbami”:

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Michal Sojka