Kubek: Nejvíc se bojím rychlého rozvolňování. Budeme tam, kde jsme byli

Promořování populace by nás stálo přes sto tisíc životů, očkování je jediná možnost, jak vrátit život do normálu, upozorňuje prezident lékařské komory Milan Kubek. Jeho největší obavou je, aby se politici brzy nezačali předhánět s rozvolňováním opatření.

Shrnutí loňské epidemie covidu a vyhlídkám v letošním roce se věnuje prezident Kubek v úvodníku nejnovějšího vydání časopisu České lékařské komory Tempus medicorum (celý text viz níže).

Vládu a její ministry šéf komory nijak nešetří. Dává jim za vinu podcenění situace, za které teď platíme třetí vlnou epidemie. „Statisíce lidí zbytečně onemocněly a tisíce jich zemřely a zemřou jen kvůli tomu, že nám vláda povolila pár dní chodit po hospodách, do fitcenter či nakupovat vánoční dárky. Pokud mají ministři, kteří opakovaně ignorovali varování odborníků i lékařské komory, svědomí, bude je mít co hryzat,“ píše Kubek.

Připomněl, že každý chybný krok vlády se odráží v zatížení zdravotníků a nemocnic. A také fakt, že jsou nejpostiženější profesí. Nakazil se už každý čtvrtý, celkem 55 000 tisíc z nich. A skoro čtyři desítky zdravotníků covid-19 stál život.

Ve výhledu pro letošek apeluje prezident lékařské komory jednoznačně na rychlé očkování. Nejprve od těch nejrizikovějších skupin, nemocných a seniorů až po zdravotníky a pečovatele.

„Za největší nebezpečí však považuji to, že jakmile se epidemická situace jen nepatrně zlepší, začnou se opět ministři v čele s vicepremiérem Havlíčkem trumfovat s opozicí v návrzích, jak znovu co nejrychleji protiepidemická opatření rozvolňovat. A my se pak za pár dní zase zřítíme tam, kde už jsme dvakrát byli. Bůh ví, co nás ještě čeká,“ dodává Kubek…

(gar)

Ilustrační foto: Pixabay.com, CC0

_____________________

Rok hrůzy a rok naděje

Rok 2020 byl pro naši zemi i pro většinu z nás těžký. Česká republika se postupně propadla mezi covidem nejpostiženější země světa a na podzim se naše zdravotnictví kvůli epidemii, jejíž nástup vláda podcenila, dostalo na samotnou hranu svých možností.

Rozhodnutí vlády rozvolnit počátkem prosince protiepidemická opatření za situace, kdy jsme ani zdaleka neměli epidemii pod kontrolou, pak bylo další obrovskou chybou. Statisíce lidí zbytečně onemocněly a tisíce jich zemřely a zemřou jen kvůli tomu, že nám vláda povolila pár dní chodit po hospodách, do fitcenter či nakupovat vánoční dárky. Pokud mají ministři, kteří opakovaně ignorovali varování odborníků i lékařské komory, svědomí, bude je mít co hryzat. Spoléhání se na to, že i třetí vlnu epidemie, kterou vláda svojí nezodpovědností nechala rozjet, zdravotnictví zase „nějak zvládne“, považuji za projev cynismu.

Rok 2021 začal špatně, když jen za první jeho den zemřelo na covid 150 nemocných. Situace je znovu mimořádně vážná. Podíl pozitivních PCR testů vyšplhal až k 50 procentům a zatímco počátkem prosince počet aktuálně nemocných klesl na 37 000, nyní máme aktivních případů rekordních 160 000. Znovu nám na covid umírá více než sto padesát lidí denně a nemocnice, které se ani nestačily vrátit k normálnímu režimu práce, jsou opět zahlceny pacienty s covidem.

Zdravotníci, kterým vláda nedopřála ani chvilku oddechu, melou z posledního. Jsme nejpostiženější profesní skupinou, když se nemoc v nějaké formě potvrdila již u 55 000 z nás, tedy prakticky u každého čtvrtého zdravotníka. Celkem 38 zdravotníků již na covid zemřelo, z toho 18 lékařů a 10 zdravotních sester.

Třetí, tentokrát zcela zbytečná vlna epidemie, doufejme právě vrcholí, a to na rekordních počtech 1 600 za den prokázaných případů na milion obyvatel. To nemá obdoby. Jsme nejpostiženější zemí světa v množství případů na počet obyvatel a postupně jsme propadli za Belgii na druhé nejhorší místo i v počtu zemřelých. Zdravotníci díky nezměrnému úsilí, za které jim náleží více než jen slova díků, sice dokázali zachránit desítky tisíc nemocných, ale celková úmrtnost se přesto zvýšila o padesát procent. Statistiky, jež přitom vůbec nezahrnují seniory, kteří zemřeli doma, aniž by byli testováni na covid, sčítají již bezmála 14 000 mrtvých a toto číslo dále poroste. Je to, jako by vymřelo celé okresní město Tachov nebo Turnov či Poděbrady. Taková katastrofa nemá v naší novodobé historii obdoby. A přitom k ní nemuselo dojít, kdyby se vláda řídila více radami odborníků než ohlasy na sociálních sítích.

Přes všechnu tu hrůzu může být rok 2021 rokem naděje, pokud zvládneme očkování. Stav přípravy tomu sice zatím neodpovídá, ale my Češi jsme mistry improvizace, a tak věřím, že to nakonec nějak dokážeme. Základní podmínkou však je, abychom měli čím očkovat.

Očkování je jediná možnost, jak v dohledné době vrátit naše životy do normálu. Nikdo z nás přece nechce přežívat roky v karanténách s rouškami na obličeji. Pokud bychom chtěli získat kolektivní imunitu tím, že bychom se takzvaně promořili, zaplatilo by za takový experiment svým životem více než sto tisíc našich spoluobčanů, zejména seniorů. Imunita získaná proděláním nemoci covid-19 navíc není spolehlivá. Stále častěji se setkáváme s pacienty, kteří jsou nemocní již podruhé. Tudy prostě cesta nevede.

Navzdory různým průzkumům věřím, že až to půjde, tak se minimálně ti nejzranitelnější senioři, kteří se právem nákazy obávají, nechají očkovat, aby mohli vyjít ze své nucené izolace. Bylo by přece škoda zbytečně umřít, když už máme účinnou vakcínu.

Abychom si mohli trochu vydechnout, potřebovali bychom naočkovat během prvního čtvrtletí většinu seniorů, těžce nemocných lidí a k tomu všechny zdravotníky a zaměstnance sociálních služeb. Dohromady tedy alespoň dva a půl až tři miliony obyvatel. Zatím však bohužel nemáme dostatek očkovacích látek a přípravy na očkování navíc probíhají v době vrcholící epidemie. To sice na jedné straně spolu s nedostatkem vakcín zvyšuje zájem obyvatel o očkování, ale na straně druhé to komplikuje práci zdravotníkům, kteří by měli současně léčit, testovat i očkovat.

Za největší nebezpečí však považuji to, že jakmile se epidemická situace jen nepatrně zlepší, začnou se opět ministři v čele s vicepremiérem Havlíčkem trumfovat s opozicí v návrzích, jak znovu co nejrychleji protiepidemická opatření rozvolňovat. A my se pak za pár dní zase zřítíme tam, kde už jsme dvakrát byli. Bůh ví, co nás ještě čeká. Takže, kolegyně a kolegové, neváhejte a nechte se pro jistotu očkovat co možná nejdříve. Život za to přece stojí.

S pozdravem a přáním hodně zdraví a štěstí vám všem

Milan Kubek