Kubek: Přeji si, abychom na rok 2022 vzpomínali jako na ten špatný a následující roky byly jen lepší, ale v některých věcech jsme nepoučitelní

Tento rok byl hodně turbulentní. Covid ještě dobíhal a dobíhá, nastoupila nová vláda, začala válka na Ukrajině. Jak celkově rok 2022 hodnotíte?

Letošní rok byl zvláštní a ukázal nám, že svět není tak bezpečné místo, jak bychom si ho přáli mít. Popsala jste to přesně, epidemiologická krize najednou přechází v krizi bezpečnostní. K tomu přibyla krize ekonomická. Takže rozhodně tento rok nelze hodnotit kladně a myslím, že na něj budeme vzpomínat spíše jako na špatný rok z hlediska České republiky a celé společnosti. Ostatně já si přeji, abychom na něj vzpomínali jako na ten špatný rok a aby roky následující byly jen lepší. Abychom si jednou neřekli, že v roce 2022 to bylo ještě docela dobré. 

Co se vám v letošním roce povedlo, na co jste hrdý?

Největší radost mám z toho, že se nám podařilo dokončit Dům lékařů a zahájit jeho plný provoz. Komora získala sídlo důstojné lékařského stavu a lékaři mají kde se scházet na vzdělávacích i společenských akcích. V našem společném domě jsme uspořádali několik významných vzdělávacích konferencí, například v září o nemoci covid-19 a o přínosech očkování nebo počátkem prosince konferenci z cyklu Etika a komunikace v medicíně, tentokrát na téma „Spravedlnost v medicíně“. 

Na konci října jsme u příležitosti českého předsednictví v Radě EU hostili plenární zasedání Stálého výboru evropských lékařů (CPME) a myslím, že jsme se úlohy hostitele zhostili opravdu důstojným způsobem.

Naopak mě mrzí to, že jsme nedokázali zabránit ministru Vlastimilu Válkovi v tom, aby se ve prospěch státního rozpočtu vzdal čtrnácti miliard korun, o které ochudil systém veřejného zdravotního pojištění. Kvůli této hlouposti se zhorší kvalita a dostupnost zdravotní péče a lékaři i ostatní pracovníci v resortu nedostanou přidáno na platech. 

S jakým výhledem tedy jdete do roku 2023? Ani ekonomové nemají moc pozitivní očekávání, což se samozřejmě dotkne i zdravotnictví a lékařů.

Očekávám, že poroste napětí ve společnosti. Určitě k tomu přispěje nešťastná přímá volba prezidenta hned na začátku roku. Nejsem politolog, ale podle mého názoru je přímá volba neštěstím naší země, protože způsob volby vůbec neodpovídá kompetenci, kterou má prezident republiky v našem právním řádu. A pokud prezidentem bude zvolen někdo normální, tedy osoba bez psychopatických rysů, která nebude zneužívat danou funkci, tak pozice prezidenta je spíše reprezentativní a ceremoniální. Prezident by měl samozřejmě sjednocovat obyvatele, ale samotný způsob volby spěje k tomu, že se spíše vytváří další příkopy a bariéry. Již kvůli tomu každý, kdo bude zvolen, bude mít postavení ze začátku velmi komplikované. 

A kromě volby prezidenta?

Na občany také dopadnou důsledky ekonomické krize, tzn. pokles reálných příjmů, obrovské zdražování, a to vše bude mít samozřejmě i negativní dopad na zdravotnictví. To mě velmi mrzí, zvlášť poté co zdravotnictví udržovalo v rámci epidemických vln v chodu jak společnost, tak nakonec i ekonomiku díky tomu, že se například nezavřely továrny a lidé mohli pracovat. Vláda spíše zavírala školy. Díky pracovní síle se ekonomice ušetřily velké peníze a mě mrzí, že zdravotnictví je tím resortem, kde se bude šetřit nejvíce. Stagnace výdajů na zdravotnictví, nebo ještě raději mám výraz pocházející z Německa – investic do zdraví –, se negativně projeví na poklesu dostupnosti a kvality zdravotní péče. Zdravotnictví není perpetuum mobile. Když platby od zdravotních pojišťoven nepokryjí náklady poskytovatelů zdravotních služeb, tak oni se budou logicky v rámci boje o přežití snažit svůj provoz ekonomizovat, což bude mít dopad na pacienty.

Myslíte, že tyto dopady na pacienty se projeví již v příštím roce? 

Určitě se v příštím roce projeví, protože máme 18% inflaci a nárůst úhrad pan ministr Vlastimil Válek deklaroval na 8 % ale skutečnost je ještě horší. Naši ekonomičtí experti na úhrady v rámci České lékařské komory  očítají podle úhradové vyhlášky s nárůstem okolo 4 až 5 %. Vláda sama tvrdí, že se nebudou navyšovat platy ve veřejném sektoru kromě drobných výjimek, a to se samozřejmě projeví nespokojeností mezi zdravotníky. Už teď máme nedostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu, nejenom lékařů, ale i zdravotních sester, a to se bude zhoršovat. Práce ve zdravotnictví je velmi náročná a odměna té náročnosti neodpovídá.

Dotkli jsme se úhradové vyhlášky. ČLK navrhovala nárůst úhrad o 13 %, což se nenaplnilo. Jak vyhlášku kromě tohoto velkého nedostatku hodnotíte? Jaká největší úskalí v ní vidíte? Ke shodě vlastně došlo jen v 10 ze 14 segmentů. 

Mě zaskočilo, že ministerstvo zdravotnictví zneužilo nedohody například u ambulantních specialistů a zasáhlo do mechanismu úhrad, což nikdo nechtěl. Nechtěli to ani pojišťovny, ani poskytovatelé zdravotnických služeb. Co mám na mysli? Například to, že se svévolně stanoví rozdílná hodnota bodu pro jednotlivé odbornosti bez jakéhokoli zdůvodnění. To je naprosto netransparentní rozhodnutí a dovolím si tvrdit, že to vzbuzuje podezření z nějakého korupčního jednání. Arogance úředníků ministerstva zdravotnictví navíc dosáhla takové úrovně, že na připomínky ČLK vůbec nereagovali. Vyhlášku tedy hodnotím negativně.

Změny budou probíhat i ze strany zdravotních pojišťoven. Například Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) plánuje změnit strukturu lůžek formou takzvaných balíčkových úhrad. Pokud se ale pacientovi přitíží, bude to k tíži nemocnice, protože nedostane tolik zaplaceno? Bude tento krok ku prospěchu?

Detailní informace nemám. VZP o této záležitosti s komorou nejednala, ale hned jak jsem návrh z veřejných zdrojů uslyšel, tak mě napadlo riziko, že v případě, když bude pacient komplikovaný, bude mít problém dostat se ke zdravotní péčí, protože takového rizikového pacienta nikdo nebude chtít operovat. Proč by někdo operoval člověka, u kterého hrozí, že bude mít větší pooperační komplikace, čímž také hrozí delší a náročnější léčení, když za něj dostane zaplaceno stejně jako za někoho, u koho jsou rizika nižší? Postřehl jsem, že pan ředitel VZP Zdeněk Kabátek vyjádření mírnil tím, že by se změna měla týkat jen velkých nemocnic. Pak to ale zase nejde dohromady se změnou struktury lůžkového fondu. Vím o tom příliš málo, ale toto riziko mi první vyvstalo na mysli.

Dostali jsme zřejmě málo za uši

Vedle covidu nastoupila letos na podzim další respirační onemocnění, která byla v minulých letech upozaděna. Mezi nimi dominuje chřipka a RS virus, se kterými se trápí hlavně v Německu. Očekáváte zhoršení situace i u nás?

Stále ještě nejde o chřipkovou epidemii v pravém slova smyslu, protože ta nás asi teprve čeká, ale dá se očekávat, že vlna respiračních onemocnění bude sílit. A to z toho důvodu, že jsme přestali dodržovat byť i jen ta nejbanálnější protiepidemická opatření. Doufal jsem, že jedním z pozitiv covidu by mohlo být, že lidé budou více dbát na hygienu, že budeme navzájem ohleduplnější. Ukazuje se ale, že jsme dostali za uši zřejmě málo a jsme nepoučitelní. Kašlající a smrkající lidé stále chodí do metra, do tramvaje, do autobusů bez roušek.

Nemocní lidé chodí do zdravotnických zařízení mezi další nemocné také bez roušek. Nedodržuje se prakticky vůbec nic. Dezinfekci nikdo nepoužívá. Asiaté žijící ve velkých aglomeracích dobře vědí, proč používají roušky – že tím chrání své okolí a zpomalují a snižují vlny respiračních infekcí. Je tu pak také velký dopad ekonomický, protože nemusíme mít epidemii jako covid, kdy nám umírali lidé po tisících, ale stačí, když budou statisíce lidí v pracovní neschopnosti, a ztráty vzniknou obrovské. 

Není vedle nedodržování základních ochranných mechanismů příčinou většího růstu respiračních onemocnění také to, že jsme byli poslední roky v podstatě v izolaci, bez kontaktu s běžnými nemocemi, což se projevilo na naší imunitě? Přece jen aspektů může být více.

Myslím, že toto takovou roli nehraje. Panují diskuse, jak se projevila absence dětí v kolektivech. Tam bych to byl schopen pochopit. Děti nechodily do školky, tak si nemohly navzájem předávat základní infekce a imunizovat se, ale u dospělých toto roli nehraje. 

Lékaři chybí. Loď českého zdravotnictví najíždí na mělčinu

Přejděme k samotným lékařům. Je spousta oborů, kde panují obavy z nedostatku lékařů do budoucna. Stačí jmenovat třeba pediatrii, praktické lékaře nebo diabetologii. Který z oborů je podle vás v největším ohrožení a jaké máte návrhy řešení?

Máme povšechně nedostatek lékařů. Někde je nedostatek katastrofální a někde „jen“ vážný. Mě mrzí, že došlo na slova, která komora nebo minimálně já opakujeme 15 let, že hrozí nedostatek lékařů. Pracující lékaři stárnou a loď českého zdravotnictví najíždí na mělčinu a do toho navíc přichází do zdravotnictví úsporná opatření. Vláda navíc oznámila, že se zdravotníkům nezvýší platy. To je přesně symbolická herda do zad těm, kteří zatím váhali a rozhodovali se, jestli nejít pracovat jinam. 

Zmínila jste pediatrii, tak tam je situace opravdu kritická. Obrovskou chybou bylo vytvořit před asi dvaceti lety samostatný obor praktického lékařství pro děti a dorost (v současnosti existují atestace "dětské lékařství" a "praktické lékařství pro děti a dorost", pozn. red.), rozštěpit tak pediatrii na nemocniční a ambulantní část a postavit mezi ně takřka neprostupnou zeď. Autorky tohoto nápadu se zřejmě bály konkurence, nově vzniklý obor opevnily a po letech překvapeně zíraly, že o něj není mezi mladými lékařkami zájem. Před několika lety se podařilo tuto chybu napravit tím, že se obě pediatrie znovu sloučily. Lékařky (ty tvoří 85 % pediatrického oboru) jsou díky tomu flexibilnější, mohou pracovat jak v nemocnici, tak v ambulanci a práci časově kombinovat úměrně své rodinné situaci. Ale pořád je tam situace mimořádně vážná, a to především v obcích do 2000 obyvatel. 

Část studentů medicíny ani nenastoupí do lékařské praxe, i když dle průzkumů valná většina studujících plánuje do českých nemocnice nastoupit. Je větší problém zde, nebo je i menší zájem o medicínu obecně? Nebo lékařské fakulty nabízí málo míst?  

Na našich osmi lékařských fakultách promuje v oboru všeobecné lékařství každý rok zhruba 1700 studentů. 70 % z toho jsou ženy, z čehož také vyplývají určité konsekvence. Avšak ještě závažnější je to, že mezi tím celkovým počtem je 300 zahraničních studentů v anglickém programu. Nikdo z nich si neplatí školné proto, aby nastoupil za český plat do české nemocnice. Těchto 300 lidí je tedy pro naše zdravotnictví úplně ztraceno. A dalších 200 nezačne vykonávat praxi. Letos komora vystavila 170 studentům doklad o bezúhonnosti, což znamená, že odchází do zahraničí, aniž by do našeho zdravotnictví nastoupili. Pak další část odchází mimo medicínu. 

Jaké je řešení?

Není jen jedno. Drobné dílčí změny se udělaly. Lékařské fakulty navýšily kapacitu studentů o 15 %, avšak naráží jak na strop prostorový, protože nemají kde mediky učit, tak také na strop personální, protože je nemá kdo učit. Není dostatek učitelů. Příspěvek státu na jednoho medika je tuším 115 000 korun ročně – a to je velmi malá částka, která nepokrývá náklady na studium. Stát by měl platit lékařským fakultám mnohem více a finance by měly být přímo cílené na lékařské fakulty, aby se peníze neztrácely v tom, co dostává univerzita.

Jaké jsou hlavní cíle pro příští rok? Co byste rád dotáhl?

Z vnějšího pohledu bych si asi přál, aby hůř nebylo, ale obávám se, že se nám to nepodaří. Jestliže za ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha byl přístup ministerstva ke komoře špatný, tak za ministra Vlastimila Válka je ještě horší. Ministerstvo zdravotnictví se snaží Českou lékařskou komoru ignorovat. A my jako profesní lékařská samospráva sami nemáme potřebné kompetence, abychom velké problémy ve zdravotnictví řešili. Budeme však každopádně dál hájit zdravotnictví a zdravotníky. Budeme pokračovat v zajišťování celoživotního vzdělávání pro lékaře, protože to je v naší kompetenci, a budeme se snažit, bychom byli ještě lepší, než jsme dosud byli. 

Autor: Pavlína Zítková

Foto: Česká lékařská komora