Kubek: Přitvrďte v opatřeních. Přibrzďování nestačí, bude stát životy

"Čekají nás smutné dny a tuhá zima," shrnul metaforicky situaci kolem nákazy Covid-19 prezident lékařské komory. Komentoval tak pasivitu vlády a ministerstva zdravotnictví. Lékaři je totiž opakovaně a hlavně marně vyzývají ke zpřísnění protiepidemických opatření.

Šéf lékařské komory Milan Kubek upozorňuje, že české zdravotnictví zahltili pacienti s koronavirem, o jejichž životy dnes pečují zdravotníci přednostně. Důsledkem ovšem podle něj je, že se prakticky neprovádí žádná neakutní zdravotní péče. "Čím déle bude tento stav trvat, tím horší budou dopady na zdraví populace," uvedl Kubek v novém vydání magazínu České lékařské komory Tempus medicorum.

Už od konce října přitom komora opakovaně vyzývá, aby byla protiepidemická opatření přísnější. Ministr zdravotnictví Jan Blatný na to ale nijak nereflektuje. Podle Kubka by přitom tvrdší opatření zkrátila trvání i dopady nouzového stavu, včetně počtu obětí epidemie. "Přibrzdit či dokonce zastavit rozjetý rychlík epidemie bude trvat další týdny. Vláda svojí váhavostí zbytečně napíná trpělivost lidí, kteří jsou stále více nespokojení," píše Milan Kubek ve svém komentáři. "Nevím, jak dlouho bude přibrzďování trvat, ale mám nepříjemný pocit, že nás čekají smutné dny a tuhá zima," doplnil prezident lékařské komory...


Milan Kubek: Smutné dny a tuhá zima

Exploze čínského viru nás na jaře sice zastihla nepřipravené, ale díky rychlé a rázné reakci naší vlády jsme my Češi mohli epidemii v podstatě pouze sledovat v televizním zpravodajství. Drastických zážitků jsme byli ušetřeni. Za celé první pololetí jsme zaznamenali dvanáct tisíc nakažených, tedy méně než dnes za jediný den. Rovněž celkový počet 346 zemřelých, ten nyní překonáváme během dvou dnů.

Snad právě kvůli absenci skutečného prožitku epidemie jsme během léta pokazili takřka vše, co se pokazit dalo. Politici, vládní i opoziční, tlačili na rozvolňování a předháněli se, kdo si přivlastní více z našeho úspěchu. Lidé unavení z protiepidemických opatření ochotně uvěřili falešným iluzím a všichni se snažili užít si léto co možná nejlépe. Navzdory protestům lékařské komory ministr Vojtěch dokonce zrušil i povinnost nosit roušky ve zdravotnických zařízeních. Prázdninového klidu si patrně užívali i ti, kdo měli v popisu práce přípravu na očekávané další vlny epidemie. Na podzim se pak ukázalo, že zase nefunguje prakticky vůbec nic.

Fatální chyba přišla v polovině srpna, kdy epidemiologové představili seznam z dnešního pohledu naprosto minimálních omezení, při jejichž respektování by mohly děti po prázdninách nastoupit do školy. Premiéra Babiše, který se právě vrátil z dovolené od moře, v tu chvíli zradil instinkt nebo mediální poradci. Dle svého zvyku sepsul submisivního Adama Vojtěcha jako malého kluka a uklidnil své voliče, že se nemají čeho bát. Roušky se nosit nebudou a hospody zůstanou otevřené bez omezení.

Politici patrně doufali, že na „vítězné vlně“ dosurfují až ke krajským volbám a co bude pak, s tím si hlavu nelámali. 12. září bylo pozitivně testováno 1 500 osob, ale ještě druhý den předseda vlády veřejně tvrdil, že ČR patří v boji s koronavirem k těm nejúspěšnějším zemím na světě. Ve skutečnosti jsme se tou dobou již z premiantů Evropy změnili v černé ovce. 17. září bylo pozitivně testováno do té doby rekordních 3 126 osob, což zlomilo vaz ministru Vojtěchovi. Na jeho místo byl jmenován profesor epidemiologie Roman Prymula. S účinností od 5. října pak vláda vyhlásila stav nouze a s ním i balíček protiepidemických opatření. Ta se však ukázala jako neúčinná.

Epidemie se rozjela jako rychlík. Vždy po deseti dnech se zdvojnásoboval počet v daném dni prokázaných případů i množství hospitalizovaných. Na dvojnásobek stoupal jak počet zemřelých pacientů, tak i nakažených zdravotníků. Matematické modely předpovídaly, že se okolo desátého listopadu zahltí nemocnice a zdravotnictví zkolabuje tak, jak se to přihodilo na přelomu dubna a května v New Yorku.

Nová protiepidemická opatření zavedená po polovině října ministrem Prymulou, tak ta již dokázala nárůst počtu nemocných přibrzdit a zachránila zdravotnictví před kolapsem. Většina lidí také začala brát nebezpečí vážně a konečně se podle toho chovat.

Na to, aby počet nových případů začal významněji klesat a abychom se v dohledné době dostali na taková čísla, která umožní trasování nakažených a lokalizaci ohnisek infekce, a tím i obnovu běžného života alespoň s omezeními, tak na to současná protiepidemická opatření nestačí.

Zdravotnictví funguje v nouzovém režimu. Přetížení zdravotníci s pomocí dobrovolníků bojují o životy pacientů s covidem. Prakticky se neprovádí žádná neakutní zdravotní péče. Jsou odkládány elektivní operace i plánovaná vyšetření. Čím déle bude tento stav trvat, tím horší budou dopady na zdraví populace. Zranitelné důchodce se ochránit nepodařilo a mrtví přibývají po stovkách. Stále jsme na tom nejhůř z celé Evropy.

Namísto zatažení za záchrannou brzdu po vzoru Izraele volí vláda taktiku pozvolného přibrzďování v naivní představě, že ze smyčky, kterou jsme si sami svojí hloupostí utáhli, snad můžeme vyklouznout bez obrovských ekonomických ztrát. Na to je už ale pozdě. Tuto příležitost jsme promarnili začátkem září. Čím déle bude krize trvat, tím budou ztráty na životech i na ekonomice vyšší. 

Obávám se, že i když bude každý současná opatření bezvýhradně dodržovat, což jistě všichni nebudou, přibrzdit či dokonce zastavit rozjetý rychlík epidemie bude trvat další týdny. Vláda svojí váhavostí zbytečně napíná trpělivost lidí, kteří jsou stále více nespokojení. Ti, kdo mají strach z covidu, jsou nespokojení proto, že je vláda chrání málo. Ti, kdo se bojí ekonomických dopadů víc než infekce, ti jsou zas naštvaní, že vláda omezuje jejich pracovní a společenské aktivity. A dosažení Prymulových parametrů (reprodukční číslo R pod 0,8, méně než 1 000 nových případů za den a procento pozitivních testů pod 5 procent) a s ním i návrat k normálnímu životu zůstávají v nedohlednu.

Již týdny nechodí děti do školy, statisíce lidí nemohou pracovat a řada z nich netuší, z čeho bude žít. Takto přece nemůžeme přežívat do jara. Lékařská komora proto vyzvala 29. října nového ministra Blatného, aby navrhl vládě zásadní přitvrzení protiepidemických opatření a tím přispěl ke zkrácení doby trvání epidemie. Svoji výzvu jsme opakovali 6. listopadu. A také tentokrát marně.

Nevím, jak dlouho bude přibrzďování trvat, ale mám nepříjemný pocit, že nás čekají smutné dny a tuhá zima.

Milan Kubek


Ilustrační foto: Pixabay.com, CC0



Anketa

Měla by být protiepidemická opatření zpřísněna?

Celkem hlasovalo 3593 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Výzva: Lékaři, zapojte se do studie o dopadech pandemie covidu-19

Kubek: Šlendrián a nepřipravenost státu. Ale životy jsou víc než peníze

Proč jsme worst in covid? Opakujeme chyby, říká epidemiolog Stejskal