Kubek: Šlendrián a nepřipravenost státu. Ale životy jsou víc než peníze

O tom, jaký zmatek panoval na počátku epidemie a jak stát katastrofálně selhal v přípravách na možnou pandemii, jsme psali v článku NKÚ: Epidemii stát podcenil. Nákupy byly chaotické, respirátory drahé. Opozice volá po odpovědnosti ministrů, dokonce chce podávat trestní oznámení. Vláda se naopak brání, že nákupy v nouzovém stavu musely být rychlé a ochranných pomůcek byl nedostatek po celém světě.

Prezident lékařské komory Milan Kubek připouští, že nákupy vlády byly pravděpodobně předražené, ale zároveň uznává, že byly nutné. Co naopak ve svém komentáři jednoznačně odsuzuje, je šlendrián a nepřipravenost země čelit možné pandemii nakažlivé nemoci. Pandemický plán se před covidem-19 naposledy měnil v roce 2011 a zásoby ochranných pomůcek ve skladech byly absolutně nedostatečné…

(gar)

Kubek: Když jde o život, pak se nemá hledět na peníze

Pandemie nás před rokem zastihla nepřipravené a situaci bohužel podcenili i ti, kdo přípravu na podobné mimořádné situace měli přímo v náplni své práce. Ujišťování tehdejšího ministra zdravotnictví Vojtěcha, že ochranné prostředky jsou pro zdravotníky zajištěny, tak ta se nezakládala na pravdě.

Ze šlendriánu, kdy ve státních hmotných rezervách nebyly ochranné pomůcky, což ohrozilo životy a zdraví desítek tisíc zdravotníků i pracovníků sociálních služeb, tak z toho by se opravdu někdo zodpovídat měl.

Zejména ambulantní lékaři a sestry neměli prakticky vůbec nic. Tehdejší hlavní hygienička paní Gottwaldová nás sice vyzývala k tomu, abychom si ochranné prostředky nakoupili, ale v té době na našem trhu nebylo nic, ani obyčejná dezinfekce, a žádný český výrobce nebyl schopný potřebné množství rukavic, respirátorů či roušek rychle vyrobit.

Byli jsme vděční za to, že ministerstvo vnitra nakonec dokázalo zajistil dovoz z Číny a ve spolupráci s kraji i distribuci ochranných prostředků, byť k jejich kvalitě můžeme mít oprávněné výhrady. Lepší něco než nic a my jsme v polovině března neměli k dispozici opravdu vůbec nic. Nouzové dodávky rozdávané kraji nám pomohly udržet chod ordinací alespoň v omezeném režimu. Přesto zdravotníci byli a jsou covidem nejpostiženější profesní skupinou.

Je více než pravděpodobné, že Česká republika za všechny ty narychlo dovážené respirátory, roušky, rukavice… musela zaplatit víc, než kdyby je lidé, kteří měli přípravu na epidemii v popisu práce, nakoupili včas a preventivně. Dostali jsme se do kritické situace, kdy jsme byli závislí na tom, co stát dokáže rychle někde nakoupit. Zdravotníkům šlo o život a v takové situaci by bylo cynické handrkovat se o cenách. Je to podobné jako s vakcínami proti covidu. Izraelci byli prozíraví, nehleděli na cenu, nesmlouvali, neškudlili. Díky tomu mají již dnes naočkovánu většinu obyvatel, a mohou otevírat svoji ekonomiku. Zachránili tisíce lidských životů a ušetřili miliardy. Vlády států Evropské unie si přály, aby Evropská komise nakupovala především levně, a tento hokynářský přístup nás nyní všechny přichází draho.

Když jde o život, pak se nemá hledět na peníze. Pokud by se však prokázalo, že si někdo z úředníků, či politiků na dodávkách ochranných prostředků v nouzovém stavu mastil kapsu, pak by si samozřejmě takový hyenismus měl odskákat tak, že by si ho odseděl.

Milan Kubek

Ilustrační foto: Pixabay.com, CC0