Lidice budou žít, vzkázal Hitlerovi britský lékař. A pak mu to dokázal

I z tragického příběhu Lidic dokázalo vyrůst něco dobrého. Hitlerovi se jejich jméno nikdy nepodařilo vymazat. Postarali se o to lidé po celém světě a vůdčí postavou tohoto hnutí se stal britský lékař Barnett Stross, o jehož roli toho Češi často nic netuší. Přitom si naši úctu zaslouží.

Osud Lidic má své oběti i své viníky a takovým úhlem pohledu jsme na tento příběh zvyklí většinou nazírat. Mimo tyto dvě kategorie ale stojí Sir Barnett Stross, britský lékař a politik. O Lidicích do jejich vyhlazení nikdy neslyšel, tragédie ho ovšem tak zasáhla, že se od té doby jeho život navždy propojil s obcí i její mnohem vzdálenější budoucností. Až do smrti zůstal velkým přítelem Čechoslováků a v dobách, kdy jejich lidská práva potlačovali komunisté, byl kritikem diktátorského režimu.

V Polsku by jako žid zemřel

Bylo by chybou celý život Barnetta Strosse redukovat jen na Lidice nebo dokonce jen na válku. Byl i významným politikem a jako poslanec strávil dvacet let v Dolní sněmovně britského parlamentu. Do historie se zapsal také jako bohulibý lékař, který úspěšně bojoval za ochranu zdraví horníků a průmyslových dělníků. V neposlední řadě se hodí připomenout i to, že jen náhodou a těžce zraněný přežil mezi mnoha mrtvými bombardování Londýna.

Nebýt jednoho osudového rozhodnutí jeho rodičů, patrně by Barnett Stross zemřel v některém z koncentračních táborů v Polsku. Narodil se totiž v polské židovské rodině, jeho matka byla dokonce dcerou rabína. Rodina nebyla rozhodně malá, Barnett měl jedenáct dalších sourozenců, přesto se jeho rodiče rozhodli všechny přestěhovat do Leedsu v Anglii.

Tehdy byly Barnettu Strossovi pouhé tři roky. Lidstvo ještě pořád stálo na prahu dvacátého století, do netušené první světové války zbývalo přes deset let a do té druhé a ještě horší dokonce více než třicet. Ani jeho rodiče netušili, že tehdy patrně zachránili celou rodinu od tragického konce, který by je po letech čekal jako Židy v Polsku.

Chudé léčil zadarmo a bil se za horníky

Anglie nechala v někdejším migrantovi rozvinout jeho talent. Vystudoval nejprve gymnázium a v roce 1926 dokončil doktorát z medicíny na univerzitě v Leedsu. Svou praxi začal provozovat ve Staffordshiru, kraji lomů a kamenolomů. Za pouhé dva roky už vystupoval před soudem jako odborný svědek a podpořil dělníky postižené silikózou.

Toto plicní onemocnění vzniká vdechováním malých částeček oxidu křemičitého v kamenolomech, lomech či tunelech. (Poznámka redakce: Celý odborný název silikózy je "pneumonoultramikroskopiksilikovulkanokonióza". Řadí se tak jedněm z nejdelších slov světa.)

Neskončilo to jen vystoupením u soudu. Barnett Stross na podporu horníků postižených silikózou úspěšnou kampaň. Nemocným s pneumokoniózou a silikózou vyjednal finanční náhradu od státu a upozornil navíc na problém, který měl celonárodní rozsah.

Příkladem byl i v osobním životě - chudé ze svého městečka Stoke on Trent léčil zadarmo. Když vypukla válka, angažoval se u ministerstva potravin a přednášel o tom, jak uvařit a zdravě jíst i s hubenými válečnými příděly. Právě jednu z těchto přednášek Barnetta Strosse zasáhla při bombardování letecká puma a vybuchla v hledišti. On sám přežil vážně zraněný, ale zotavil se.

Havíři si musí pomáhat, Lidice nezemřou

Když se Barnett Stross dozvěděl o tragédii Lidic, hluboce ho to zasáhlo. Obec dosud neznal, ale doma léčil i české exulanty. Lidice mu mohly být blízké snad i tím, že místní muži nezřídka pracovali jako horníci v kladenských šachtách, tak jako muži ve Stoke-on-Trent, kde byl v té době Stross už také radním.

Lékař přemýšlel, jaká by mohla být jeho nejvhodnější odpověď na takový masakr. Nakonec vyšel z přání Hitlera, aby Lidice "zemřely navždy". Stross se rozhodl, že to diktátorovi překazí. Ve Stoke-on-Trentu oslovil horníky, mezi kterými byl váženým mužem. Nikdy mu nezapomněli, že je léčil zadarmo.

Ani oni o Lidicích do jejich vyhlazení nic nevěděli, ale v duchu hesla, že si havíři musí pomáhat, se rozhodli Strossovu myšlenku podpořit. Lékaři obratem oznámili, že všech deset tisíc členů jejich komunity věnuje celý denní plat na obnovu Lidic - pochopitelně až válka skončí, ale je zajímavé, jak už v roce 1942 odolávající Britové věřili, že pro ně bude vítězná.

Poklonu městu a horníkům složil i Edvard Beneš

Horníky a hrnčíře, což byly tehdy ve Stoke-on-Trent typické profese, svolal lékař 6. září na městskou radnici. Dorazily tři tisíce lidí, ale také exilový prezident Edvard Beneš, šéfové hornických spolků z celé Anglie i sovětský velvyslanec. Na místě bylo založeno hnutí Lidice shall live / Lidice budou žít.

Dojatý Edvard Beneš tehdy ke shromážděným lidem prohlásil: "Toto setkání jasně ukazuje, že Lidice nezemřely. Žijí dále minimálně v srdcích obyvatel Stoke-on-Trent. Od této chvíle bude Stoke-on-Trent v srdci každého českého občana."

Peníze na Lidice mezi sebou navzdory válečným útrapám vybírali horníci a pracující v celé Velké Británii. Vybrali celkem 32 tisíc liber, což dnes odpovídá částce jednoho milionu liber. Peníze pak horníci skutečně darovali Československu.

Sbírka uhradila většinu nákladů na nové Lidice

Nově ustavená vláda po osvobození opravdu nezahálela. Rozhodnutí obnovit Lidice oznámila veřejnosti už 10. června 1945. Počítalo se se 150 novými domky, které měly stát 55 milionů korun. Britové přitom věnovali v přepočtu asi 30 milionů korun, takže obec za svou obnovu vděčí nejvíc právě jim.

Lékař Stross nové Lidice navštěvoval opakovaně a na jejich rozvoji se podílel i v dalších poválečných letech. V roce 1954 například navrhl založit v Lidicích Růžový sad. Jeho hlas měl váhu a byl slyšet, v padesátých a šedesátých letech tak do Lidic proudily stovky sazenic růží z celého světa. Největší a nejkrásnější sbírku růží věnovala opět Velká Británie.

Z vděčnosti Lidičtí pojmenovali jednu z alejí v Lidickém památníku Strossova. V roce 1957 pak Barnett Stross dostal cenu Lidická svoboda a později ještě nejvyšší české vyznamenání - Řád bílého lva.

Komunisté sbírku desetiletí zatajovali

K jeho odkazu se ale komunisté přesto nezachovali příliš dobře. V tuhých padesátých letech potlačili všechny veřejné zmínky o sbírce britských havířů a dělníků. Barnettu Strossovi sice umožnili do Československa a Lidic dál cestovat, ale nechávali ho tu sledovat.

Zajímavé je, že jméno a odkaz Lidic v britském Stoke-on-Trent stále žije a lidé na tento pohnutý osud nezapomínají. Ani na Barnetta Strosse, který tu má dnes nadaci. Město pojmenovalo jednu z ulic po Lidicích, děti se o Lidicích dozvídají na přednáškách ve škole a sehrály o nich i divadelní představení. U školy na památku také vysadily hrušku - to byl totiž jediný strom, který v obci po masakru zbyl.

David Garkisch

Foto: Památník Lidice