Na antibiotickou rezistenci umírá v Česku více lidí než na následky dopravní nehody. Jak můžeme podle odborníků tento negativní trend zvrátit?

„Synovi našli v moči rezistentní bakterii. Okamžitě jsme odešli do izolace. Syn nesměl vycházet z pokoje a my jako rodiče jsme museli mít ochranný oděv. Lékaři dělali častěji testy, aby se bakterie nerozšiřovala dál do těla. Mě jako mámu informace vylekala, ale lékaři nás uklidňovali, že budou kontrolovat, aby se bakterie nešířila dál. Naštěstí se situace nezkomplikovala, syn se jí zbavil sám a zbytek hospitalizace jsme strávili na standardním pokoji,“ vypráví jedna maminka příběh, který dopadl dobře. Ne každý příběh má ale takový šťastný konec, zvláště u starších osob nebo pacientů s přidruženými onemocněními.

„Situace v České republice bohužel není ideální. V rámci sledování zastoupení rezistence u vybraných bakterií se často více blížíme zemím východní a jižní Evropy než vyspělým zemím západní či severní Evropy. I u nás se již setkáváme s bakteriemi, které jsou natolik odolné, že léčba infekcí, které vyvolávají, je obtížná, či dokonce zcela nemožná,“ objasňuje MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny FN v Motole.

Zdroj: www.antibiotickarezistence.cz

I když si podle průzkumu agentur Remmark a Engage Hill už 82 procent lidí v Česku uvědomuje, že antibiotika nejsou určena na viry, někteří se jich stále dožadují. Někteří si dokonce nasadí antibiotickou léčbu sami bez konzultace s lékařem.

„Z průzkumů vyplývá, že téměř 18 % dotazovaných užívalo antibiotika bez konzultace s lékařem a 37 % respondentů se mylně domnívalo, že antibiotika dokážou urychlit léčbu nachlazení. Znalosti Čechů jsme si ověřili dalším průzkumem o sedm měsíců později, po skončení první fáze osvětové kampaně, a výsledky prokázaly znatelné zlepšení. Věříme, že se nám podaří snížit preskripci antibiotik aspoň tak jako ve Francii, kde se to díky osvětové kampani podařilo o čtvrtinu,“ zmiňuje doc. MUDr. Helena Žemličková, Ph.D., vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika SZÚ a odborná garantka projektu Antibiotickarezistence.cz.

U kterých bakterií je rezistence největší?

Bohužel od dob Flemingova objevu (skotský bakteriolog Alexander Fleming objevil v roce 1928 první antibiotikum a veřejnost s ním seznámil o rok později, pozn. red.) moc dalších nových antibiotik nevzniklo. Téměř 99 procent používaných antibiotik je starší 25 let. Podle lékaře a klinického farmakologa z FN Olomouc MUDr. Jana Strojila, Ph.D., snad v žádném jiném oboru, ať už vezmeme diabetologii, onkologii anebo další, nejsou léky tak staré.

Příčinou je mimo jiné to, že jejich vývoj není ekonomicky natolik zajímavý jako třeba u léků na diabetes, které jsou užívány celoživotně, nebo léků proti rakovině. Což dokazuje i to, že tři společnosti zodpovědné za pět z 15 nových antibiotik od roku 2010 zkrachovaly.

Graf: Bakterie nejvíce rezistentní na antibiotika podle počtu případů a v počtu způsobených úmrtí (zdroj: www.antibiotickarezistence.cz, poskytl MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny FN v Motole)

Mezi nejodolnější druhy dnes patří Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Streptococcus pneumoniae, Acinetobacter baumannii nebo Pseudomonas aeruginosa. 

„Když si vezmeme takovou běžnou bakterii, jako je E. coli, je to bakterie, která je poměrně přátelská. Chovala se vstřícně a nerada získává faktory rezistence, přesto rezistenci získává v populaci poměrně velkou. Když už i ta ‚hodná‘ E. coli získává rezistenci, tak je to problém ohromný a celosvětový,“ varuje lékař Trojánek.

Grafy: Vývoj rezistence bakterií E. coli a Klebsiella pneumoniae v Evropě na antibiotika (zdroj: www.antibiotickarezistence.cz) 

Jak rezistenci minimalizovat?

Jakmile začne být jednou bakterie rezistentní, už rezistentní zůstane. Vývoj nových léků a možností potrvá mnoho let, proto je potřeba, aby se s používáním antibiotik šetřilo a podávala se jen v případech, kdy je to nezbytné.

Navíc jsou často předepisována širokospektrá antibiotika. V případě běžných a obvykle nezávažných infekcí je ale vhodné použít antibiotika s co nejužším spektrem účinku. Důvodem je zacílit na nejpravděpodobnější či prokázané původce infekce a ochránit přirozenou mikroflóru lidského těla. 

„Nejsou antibiotika jako antibiotika. Liší se například v množství a kvalitě nežádoucích účinků, mají různé mechanismy působení, a proto také odlišné spektrum účinnosti. I jejich léčebný efekt nastává v různou dobu. Často máme volbu z více možností. Rozhodně ale neplatí, že to nejlepší antibiotikum je to, které účinkuje na nejvíc bakterií a bere se za den co nejméně často, aby to bylo pohodlné. Právě naopak, tento přístup ‚s kanonem na vrabce‘ je jednou z příčin našich současných potíží. Navíc velká část běžných infekcí je virového původu a antibiotika u nich nemají význam. Nicméně ani některé bakteriální infekce, například záněty průdušek či některé střevní infekce, není potřeba antibiotiky léčit, tělo si s nimi poradí stejně dobře samo. Antibiotika by měla být spíše skalpel, kterým cíleně a s rozmyslem řešíme problémy, jež jinak řešit nejde,“ zmiňuje MUDr. Strojil.

Efektivním nástrojem, který může vést ke snižování výskytu rezistentních bakterií, je také zkrátit délku antibiotické terapie u některých infekcí a inspirovat se tak severní a západní Evropou.

„Čím dál více studií hovoří o tom, že u běžnějších infekcí, např. u močových či respiračních, můžeme délku léčby antibiotiky zkrátit. Důležité je také eliminovat předepisování méně vhodných antibiotik, mezi něž patří tzv. třídenní, která mají řadu negativních charakteristik a zároveň značně indukují rezistenci. Nadužívají se především u respiračních infekcí. Naším cílem je zvýšit poměr užívání méně rizikových a ekologičtějších antibiotik, kam se řadí třeba i obyčejný penicilin nebo antibiotika penicilinové řady,“ doplňuje MUDr. Trojánek.

Neméně důležitou možností je očkování, které již proti mnoha bakteriím máme. Proti tuberkulóze, meningokoku, pneumokoku a mnoha dalším. Jak ekonomicky, tak i v případě vedlejších účinků je prevence méně nebezpečná a levnější než pak podle doktora Strojila následné hašení požáru.

„Pokud jsme schopni populaci naočkovat a bakterie v podstatě eliminovat, pak by nemusela být řeč o rezistenci. Očkování je tak další cesta vývoje, která nás může zachránit před infekcemi, ale víme z doby covidové, že očkování prošlo složitým obdobím. Problém očkování je, že se dává zdravému člověku, který nevidí tu potřebu. Kdyby očkovací látky měly takové nežádoucí účinky, jako mají antibiotika, nikdo by je nedoporučoval. Ale když vám přijde pacient, že už druhý týden kašle, tak se dožaduje toho Klacidu, přestože jde třeba o virové onemocnění,“ uzavírá MUDr. Jan Strojil s tím, že Klacid má oproti například očkování proti covidu mnohem více nežádoucích účinků.

Autor: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock