Začátkem listopadu jsme se díky našim právníkům dozvěděli, že v novele zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, který je znám jako Lex Ukrajina, je také skryt návrh na změnu zákona o vzdělávání lékařů (zák. č. 95/2004 Sb.). Tato změna měla spočívat v rozšíření ustanovení § 36, který definuje, za kterých podmínek může na našem území pracovat lékař z mimoevropských zemí. Připomínám, že původně byl tento paragraf přijat, přes odpor komory, s odůvodněním, že je navržen pro americké a japonské profesory, aby nás mohli jezdit učit bez toho, že by si museli dělat aprobační zkoušku.
reklama
reklama
Ministerstvem zdravotnictví navržená změna cestou Lex Ukrajina měla rozšířit možnost praxe pro lékaře, kteří přišli ze zahraničí (ne pouze z Ukrajiny) a neabsolvovali proceduru, která by je opravňovala pracovat jako lékaři v našem systému (aprobační zkoušky), o ambulance praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost.
Jaké jsme měli vůči navržené změně výhrady?
1. Tato změna systému možnosti práce cizinců, tedy těch, kteří absolvovali lékařskou fakultu mimo Evropskou unii, byla navržena bez jakékoliv konzultace s Českou lékařskou komorou a s dalšími profesními komorami sdružujícími zdravotníky.
reklama
2. Doposud mohli tito lékaři nastoupit pouze do akreditovaných lůžkových zařízení, kde jsou větší kolektivy, takže je menší pravděpodobnost, že by pracovali sami. Po přijetí novely by mohli pracovat i v ambulancích, kde je zpravidla jen jeden lékař.
3. V návrhu rozšíření možnosti praxe nejsou specifikováni Ukrajinci se statusem uprchlíka, takže pokud by návrh prošel, týkalo by se toto rozšíření všech zahraničních mimoevropských lékařů.
4. Do tří měsíců praxe není podle zákona vyžadována nostrifikace diplomu, takže nebude jistota, že se skutečně jedná o lékaře, kteří vystudovali adekvátní lékařskou fakultu.
5. Není vyžadována žádná jazyková zkouška, tedy je velká pravděpodobnost, že takto pracující lékaři nebudou umět česky.
6. Nejedná se přitom o přípravu k aprobační zkoušce. Zahraniční lékaři budou pracovat (maximum jsou tři roky) a potom budou znovu na začátku procesu vedoucího k plnohodnotnému zařazení do českého zdravotnictví – takže jim to nijak nepomůže. Domnívám se, že tento systém povede akorát ke zneužívání zahraničních lékařů jako levné, snadno manipulovatelné pracovní síly.
7. V zákoně je sice uvedeno, že by měli pracovat pod přímým dohledem plně erudovaného lékaře – podle zákona by měl být dohlížející lékař fyzicky přítomen ve zdravotnickém zařízení (což je pro přímý dohled nedostatečný parametr), ale ani to nikdo nekontroluje. Máme zkušenosti, že i podle dosavadních platných přísnějších pravidel byli tito lékaři zařazováni na místa, kde pracovali sami bez přímého dohledu a nikdo jim nepomáhal se v našem systému orientovat.
8. Lékař, který hlídá zahraničního kolegu, již nesmí podle zákona školit českého absolventa při přípravě na atestaci, takže by se v primárně ambulantních oborech – všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost –
snížila kapacita pro výchovu českých lékařů do těchto oborů. Přitom právě tyto obory jsou již tak v kritické situaci, pokud jde o výchovu nastupující generace.
Ještě během projednávání zákona přišla z Ministerstva zdravotnictví doplňující připomínka. V té byla navržena možnost rozšířit zaměstnání zahraničních lékařů ve všech akreditovaných zdravotnických zařízeních – zrušit omezení zaměstnávání těchto lékařů pouze na lůžková zařízení.
1. Jednalo by se o ještě větší zásah do dosavadního systému. Toto rozšíření by se se dotklo i lékárníků (těch zejména), stomatologů a zahraniční lékaře bez aprobace by mohly zaměstnávat i další ambulance.
2. Ani tato připomínka nebyla konzultována s žádnou z příslušných komor –lékárnickou, stomatologickou ani lékařskou. I proti této změně jsme se společně se stomatologickou a lékárnickou komorou zásadně a jednotně ohradili.
Při vypořádání připomínek k zákonu přišlo ministerstvo již se svojí třetí verzí změny, a to že by zahraniční lékaři mohli vykonávat činnost ve zdravotnickém zařízení, které má (libovolnou) akreditaci. To znamená, že by zahraniční gynekolog mohl například stážovat v zařízení, jež má akreditaci pro foniatrii. Ani s touto změnou jednotně všechny tři komory sdružující zdravotníky zásadně nesouhlasily.
Poté, co jsme se zúčastnili projednávání připomínek k návrhu zákona Lex Ukrajina a vyjádřili jsme ostrý nesouhlas s jeho zneužitím k rozvolnění možnosti zaměstnávat zahraniční lékaře bez aprobace, návrh na změnu v zákoně o vzdělávání lékařů z návrhu této novely zmizel. To ale neznamená, že snaha protlačit obdobné návrhy na změnu zákona se neobjeví v Poslanecké sněmovně nebo Senátu. Zájem ředitelů a majitelů některých zdravotnických zařízení na tom vpustit do našeho zdravotnictví lékaře, kteří se sice v systému neorientují a česky se nedomluví, ale jsou ochotni nastoupit za jakoukoliv cenu, je obrovský.
Pokud chce ministerstvo, jak deklaruje, ukrajinským lékařům a českému zdravotnictví skutečně pomoci, musí těmto lékařům vytvořit takové podmínky, aby co nejrychleji zvládli český jazyk a aby se mohli co nejefektivněji připravovat k aprobačním zkouškám. To znamená organizovat pro ně intenzivní jazykové kurzy a kurzy přípravy k aprobačním zkouškám. Po dobu absolvování těchto kurzů musejí být tito lékaři materiálně zajištěni, aby se mohli své přípravě k zapojení do českého zdravotnictví naplno věnovat.
Autor: MUDr. Zdeněk Mrozek, Ph.D., viceprezident ČLK, předseda VR ČLK
Foto: Shutterstock
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama