Nepřetržitý provoz za cenu přesčasů? Průzkum mapuje situaci v laboratořích a dalších odborných profesích

Do průzkumu se zapojilo 525 respondentů ze všech krajů České republiky. Největší zastoupení měly laboratorní profese, významně zastoupeni byli také radiologičtí pracovníci nebo zdravotničtí záchranáři. Autoři zároveň upozorňují, že nejde o reprezentativní vzorek všech zdravotnických pracovníků v České republice, ale o dobrovolné dotazníkové šetření. Přesto podle nich data ukazují trendy, které se objevují napříč regiony i různými typy zdravotnických zařízení.

Graf 1   Rozložení všech odpovědí podle krajů ČR (podíly v %)

Graf 2   Typ zařízení – celý soubor (podíly v %)

Přesčasy jako běžná součást provozu

Jedním z nejvýraznějších zjištění je rozsah přesčasové práce. V laboratorních profesích uvedlo pouze 14,2 procenta respondentů, že žádné přesčasy nevykonává. Nejčastější skupinou byli pracovníci s jednou až deseti hodinami přesčasů měsíčně, významná část respondentů se však pohybovala i ve výrazně vyšších kategoriích.

Přibližně třetina laboratorních pracovníků uvedla více než 21 hodin přesčasové práce za měsíc a zhruba každý osmý respondent více než 40 hodin měsíčně.

Graf 3   Rozložení přesčasů za měsíc – laboratorní profese (podíly v %)

Podle autorů nejde pouze o problém jednotlivých pracovišť. Vyšší přesčasová zátěž se objevovala zejména v laboratořích zajišťujících nepřetržitou diagnostickou podporu akutní nemocniční péče, například v klinické biochemii, hematologii nebo transfuzním lékařství. Data tak podle nich odrážejí také systémové nároky provozu nemocniční laboratorní péče.

Když dvanáctihodinová směna není dvanáctihodinová

Druhá část analýzy se zaměřila na organizaci práce a způsob vykazování směn. Zde se ukázaly výrazné rozdíly mezi formálně podobnými pracovními režimy.

Více než polovina respondentů z laboratorních profesí uvedla práci v běžném osmihodinovém režimu. Vedle něj se však objevovala řada kombinovaných modelů zahrnujících dvanáctihodinové směny, čtyřiadvacetihodinové služby, dohody o pracovní činnosti nebo různé atypické režimy.

Graf 4: Organizace provozu v laboratorním podsouboru (podíly respondentů v %)

Zajímavé byly odpovědi pracovníků ve dvanáctihodinových směnách. Zatímco většina směn byla vykazována standardně, přibližně 15 procent respondentů v celém souboru uvedlo, že jejich směna je vedena jako osm hodin běžné pracovní doby a čtyři hodiny přesčasové práce.

V laboratorních profesích byl tento model ještě výraznější. Téměř třetina respondentů pracujících ve dvanáctihodinovém režimu uvedla právě kombinaci osmi hodin běžné pracovní doby a čtyř hodin přesčasu.

Graf 5: Vykazování 12hodinových směn v laboratorním podsouboru (jen dotčení respondenti, N=90)

Samotná data neumožňují určit příčinu tohoto jevu. Ve spojení s vysokým množstvím přesčasové práce, nepřetržitým provozem a opakovanými komentáři respondentů o nedostatku personálu však podle autorů mohou naznačovat zvýšenou závislost některých pracovišť na pravidelně navazované přesčasové práci.

Podobný obraz se objevil také u čtyřiadvacetihodinových služeb. Vedle klasického modelu respondenti často uváděli kombinaci osmi hodin běžné pracovní doby a šestnácti hodin přesčasové práce nebo různé navazující směny. Ze 130 respondentů pracujících v některé formě čtyřiadvacetihodinových služeb tvořili laboratorní pracovníci 95 odpovědí.

Nepřetržitý provoz bez odpovídajících příplatků?

Další část průzkumu se týkala odměňování. Příplatek za směnnost nebo nepřetržitý provoz uvedlo v celém souboru 46,3 procenta respondentů. V laboratorních profesích to bylo pouze 33,6 procenta.

Právě u laboratorních pracovníků se přitom opakovaně objevovaly kombinované směnné režimy, dlouhé služby i vyšší přesčasová zátěž. Autoři proto upozorňují na možný nesoulad mezi náročností provozu a jeho finančním oceněním.

„Respondenti v otevřených odpovědích často zmiňovali také nedostatečné příplatky, pocit nerovnoměrného odměňování mezi jednotlivými profesemi nebo skutečnost, že část přesčasové práce nemusí být vždy vykazována v plném rozsahu. V laboratorním podsouboru naznačovalo problémy s evidencí přesčasů přibližně osm procent odpovědí," upřesnila Aneta Mazouchová.

Přestože průzkum nepracuje s reprezentativním vzorkem a jeho výsledky nelze automaticky vztáhnout na všechny zdravotnické pracovníky v České republice, ukazuje témata, která si podle autorů zaslouží větší pozornost.

„Odborné zdravotnické profese zajišťují laboratorní diagnostiku, radiodiagnostiku, urgentní provoz i řadu dalších specializovaných činností, bez nichž se moderní zdravotnictví neobejde. Právě proto podle autorů stojí za to sledovat nejen pracovní podmínky lékařů a sester, ale také skupin zdravotníků, které bývají ve veřejné debatě často méně viditelné," uvedla ve zprávě předsedkyně OALPZ Mgr. Jana Němcová.

Data sice nepřinášejí definitivní odpovědi, ale naznačují opakující se vzorec: snahu zajistit nepřetržitý provoz i v situaci, kdy pracovníci popisují nedostatek personálu, vysokou přesčasovou zátěž a pocit nedostatečného ocenění své práce. 

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock