Očkování v lékárnách a u stomatologů. Je to opravdu přínosné řešení?

Z  opakovaných průzkumů vyplývá, že pacienti v otázkách očkování jednoznačně nejvíce důvěřují svému ošetřujícímu lékaři. Ano, to je místo, kde má dominantně probíhat očkování, u lékaře. V době největší potřeby očkování v zemi, kdy se aplikovalo více jak 18 milionů dávek covid-19 vakcíny více jak sedmi milionům osob, takto očkování probíhalo. V ordinacích lékařů a zejména v očkovacích centrech s přítomností lékaře. Proto bylo poměrně velkým překvapením, že bez odborných diskusí se začala politicky připravovat zásadní změna dobře fungujícího systému očkování v naší zemi. Zavedení očkování v lékárnách a u stomatologů.

V prosinci 2021 byl poslancům rozeslán návrh novelizace zákona č. 258/2000 sb., o ochraně veřejného zdraví, který by očkování v lékárnách a u stomatologů
umožňoval. V době, kdy nemohou očkovat lékaři bez specializované způsobilosti a lékaři-epidemiologové nebo lékaři specialisté ve svých ambulancích nemohou aplikovat očkování hrazená ze zdravotního pojištění, se začalo politicky řešit, zda by nemohli očkovat lékárníci a stomatologové.

Je navrhováno, aby lékař s odbornou způsobilostí, ale bez atestace, prováděl očkování jedině pod dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí a zubnímu lékařinebo farmaceutovi k tomu stačí absolvovat školení (část formou e-learningu). Takto proškolený farmaceut by pak mohl dokonce dělat odborný dozor nad farmaceutem bez kurzu, který by také mohl očkovat.

Předsedové sedmi odborných lékařských společností a sdružení (Česká vakcinologická společnost ČLS JEP, Sdružení praktických lékařů ČR, Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEP, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR, Česká gynekologická a porodnická společnost ČLS JEP a Sdružení soukromých gynekologů ČR, Společnost pro epidemiologii a  mikrobiologii ČLS JEP) na tuto situaci museli nějak reagovat. Proto jsme byli nuceni zaslat panu ministrovi a  členům zdravotního výboru 14. 9. 2022 následující dopis:

„Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, členové Výboru pro zdravotnictví, žádáme Vás, abyste při projednávání vládního návrhu zákona (včetně pozměňovacího návrhu), kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 96) vzali v potaz stanovisko níže uvedených odborných a profesních lékařských společností a tento návrh odmítli.

K této žádosti nás vedou následující důvody. Původní verze vládního návrhu předložená v prosinci 2021 vznikla jako snaha o časově omezené řešení umožňující v době pandemie navýšit očkovací kapacitu tím, že přechodně umožní očkování proti covidu-19 v lékárnách a u stomatologů. To za současné
situace již zcela postrádá význam.

Místo toho, aby byl za těchto okolností vládní návrh z pera bývalého ministra zdravotnictví stažen, je snaha poslaneckým pozměňovacím návrhem původní smysl zákona zásadně změnit a trvale umožnit očkování proti chřipce lékárníky a stomatology. Jedná se o nepromyšlený krok, kterému nepředcházela žádná odborná ani společenská diskuse.

Česká republika má velmi dobře fungující systém očkování, který je odborně na nejvyšší možné úrovni a  dlouhodobě je hodnocen jako jeden z nejlepších v Evropě. Pokud se rozhodneme tento dobře zavedený systém měnit, měli bychom k tomu mít pádné důvody a  měli bychom definovat, k  jakému cíli tato změna má vést. Návrh by měl být zdůvodněn nezpochybnitelnými argumenty, podrobnými modelacemi a analýzami možných dopadů takové změny. Nic takového není na stole. Nedošlo k potřebné odborné diskusi, která by v tak zásadní věci měla předcházet diskusi politické. Seriózní odbornou diskusi rozhodně nemohl nahradit kulatý stůl pořádaný 13. 9. 2022 pod záštitou poslance Výboru pro zdravotnictví PharmDr. Petra Fifky, ke kterému nebyl přizván předseda vakcinologické společnosti, ani zástupci dalších klíčových organizací lékařských odborností zabývajících se v ČR očkováním, ani zástupce České lékařské komory.

Existují závažné důvody k obavám, že tato zásadní změna, na které není odborný konsenzus, sníží kvalitu a zhorší bezpečnost očkování. To může způsobit další pokles důvěry české veřejnosti v očkování a v konečném důsledku destabilizovat systém očkování v ČR. Na včerejším kulatém stole představený způsob navrhovaného vzdělávacího rychlokurzu pro lékárníky, jehož podstatná část navíc proběhne jako e-learning, tyto obavy jen podporuje. Stejně jako skutečnost, že návrh počítá s možností, že takto vzdělaný lékárník by mohl dohlížet na jiného očkujícího lékárníka, který ani tento minimální kurz neabsolvoval. To, že se dostaneme do situace, kdy lékař bez specializované způsobilosti kompetenci očkovat nemá, zatímco lékárník s rychlokurzem ji mít bude, je opravdu absurdní. Dalším smutným paradoxem je, že v době, kdy se řeší možné očkování v lékárnách, je upírána možnost očkování a aplikace vakcín hrazených ze zdravotního pojištění lékařské odbornosti epidemiologům, jejichž role v očkování v době epidemie nebo pandemie by měla být zásadní.

Je třeba také dodat, že vůbec není využit očkovací potenciál ambulantních specialistů, kteří jsou k očkování plně kvalifikováni a nabízeli v době pandemie své nemalé kapacity, aniž by jich zdravotní systém využil.

Jsme si vědomi, že v očkování proti chřipce je situace v ČR velmi neuspokojivá. Trváme ale na tom, že příčinou není nedostatečná očkovací kapacita, nedostupnost vakcín či neochota lékařů očkovat. Důvodem nízké proočkovanosti je nezájem obyvatelstva o tento typ očkování a podceňování rizik spojených s onemocněním chřipkou. Proto se nedá očekávat, že se proočkovanost proti chřipce zvýší díky očkování v lékárnách.

Řešení je třeba hledat jinde a naše organizace jsou připraveny na tom s  Ministerstvem zdravotnictví a  pojišťovnami aktivně spolupracovat. Je nutné zaměřit se na efektivnější komunikaci s veřejností, vysvětlování důležitosti očkování a hledání cest, jak zlepšit motivaci obyvatelstva k očkování, například prostřednictvím zaměstnaneckých výhod pro očkované osoby či bonifikací od zdravotních pojišťoven. Zvýšení proočkovanosti lze dosáhnout modernizací očkovacích kalendářů pro děti a dospělé, postupným rozšiřováním úhrad očkování ze zdravotního pojištění, zvyšováním zdravotní gramotnosti obyvatelstva a posilováním důvěry ve vztahu pacient – ošetřující lékař.

Například zavedení úhrady očkování proti klíšťové encefalitidě u osob starších 50 let věku ze zdravotního pojištění dramaticky zvýšilo zájem o toto očkování a jeho proočkovanost rychle roste.

Bez znalostí dalších souvislostí nelze argumentovat příklady ze zemí, kde je horší dostupnost a kvalita lékařské péče než v ČR. Tam očkování v lékárnách může vést ke zvýšení proočkovanosti, ale stejný efekt nelze automaticky očekávat v ČR. Situace v očkování je v každé zemi natolik specifická, že dodnes neexistuje žádný jednotný mezinárodní očkovací kalendář a všechny snahy sjednotit systém očkování například v rámci celé Evropy vždy selhaly. Právě pro specifika epidemiologické situace a zavedeného systému očkování.

Očkování v  ČR je nedílnou součástí preventivní lékařské péče poskytované dětem a  dospělým osobám. Jsme přesvědčeni, že imunizace osob navozená očkováním je natolik specifický lékařský výkon, že patří do rukou patřičně vzdělaného a erudovaného lékařského personálu. Nelze na ni pohlížet pouze jako na pouhou aplikaci očkovací látky, kterou zvládne téměř kdokoliv, ale jako na stimulaci imunitního systému očkovaného jedince, která s sebou přináší další nezbytné úkony a výkony. Samozřejmou součástí výkonu je podání vyčerpávající informace očkovanému jedinci nebo jeho zástupci o dané očkovací látce, ale zejména informace o  onemocnění, které má být vakcinací preventováno.

Informaci o  riziku nemoci při konkrétní epidemiologické situaci, její infekčnosti, projevech, komplikacích, způsobech přenosu a přínosech očkování ve srovnání s rizikem vedlejších účinků očkování. Součástí očkování je odebrání a posouzení anamnézy, posouzení aktuálního zdravotního stavu, chronických onemocnění, kontraindikací očkování, předchozích očkování a odstupu od nich, případně stavu ovlivnění imunitního stavu jedince nemocí či užívanými léky. V případě nejasností pak také provedení orientačního lékařského vyšetření před vakcinací.

Každá aplikace vakcíny může způsobit nežádoucí reakci, buď závažnou bezprostřední s nutností znalosti léčby život ohrožujícího anafylaktického šoku, nebo s časovým odstupem několika hodin i dnů po očkování. Tyto reakce musí být připraven konzultovat a řešit s očkovaným ten, kdo očkovací látku podal.

Očkování je spojené s komunikací a poskytováním komplexních informací, které jsou také nedílnou součástí poskytované zdravotní péče a jsou v některých případech hrazeny ze zdravotního pojištění. Informace by měl poskytovat ten, kdo jich má nejvíce, kdo je pro to vzdělán a má praktické zkušenosti.

Tuto přidanou hodnotu nemůže poskytnout zdravotník bez lékařského vzdělání a bez přístupu ke zdravotní dokumentaci pacienta. Bylo by chybou se bez rozmyslu této zásadní kvality českého systému očkování vzdát pouze proto, že nemáme uspokojivé výsledky v očkování proti jedné chorobě, když jinak jsou naše výsledky nad evropským standardem.

Z pozice předsedů odborných a profesních lékařských společností jsme přesvědčeni, že zvláště s ohledem na rizika výskytu infekčních nemocí je nutné chránit občany České republiky očkováním v souladu se správnou klinickou praxí, na vysoké odborné úrovni a v odpovídajících personálních, věcných a technických podmínkách. Dle našeho názoru tato kritéria očkování v lékárnách nesplňuje. Je proto třeba se vyvarovat jednoduchých a zkratkovitých řešení, která možná otevírají nový prostor pro byznysové aktivity, jež jsou v souladu se zájmy lékárenské a farmaceutické lobby, ale rozhodně nepřinesou dostatečnou kvalitu a bezpečnost očkování našim pacientům ani zlepšení výkonnosti systému očkování v ČR.“

Naše odborné společnosti se nijak nebrání zahájení odborných diskusí k podobě a novým možnostem očkování u nás, ale všem změnám musí předcházet korektní odborná diskuse.

Pokud v  některých případech máme žalostně nízkou proočkovanost (chřipka, klíšťová encefalitida, pneumokoky u seniorů apod.), pak to není z důvodu nedostupnosti očkování, lékařů nebo očkovacích míst, ale zejména z důvodu nezájmu pacientů o tato očkování. Nelze také automaticky přejímat zkušenosti z jiných zemí, kde se v lékárnách, ale i ve školách očkuje, protože systémy očkování se liší.

Liší se také očkovací kalendáře a  očkovací schémata, přestože používáme v Evropě stejné vakcíny. Ne všechno, co se děje v zahraničí, je automaticky dobré i pro nás. Asi si nedovedeme představit, že bychom prodávali antibiotika bez lékařského předpisu, jako se v některých zemích děje. Nebo posílali pacienta s receptem do lékárny pro vakcínu a pak zpět k lékaři pro aplikaci. 

Autor: prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D.

předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Foto: Shutterstock

P. S: Prezident ČLK dr. Kubek jednal 21. 9. 2021 o návrhu Ministerstva zdravotnictví s místopředsedkyní zdravotního výboru PS profesorkou MUDr. Adámkovou a oba se shodli na tom, že nesmyslný a pro pacienty nebezpečný návrh je třeba odmítnout. Ostatně lékárníkům by se také nelíbilo, kdyby lékaři v ordinacích vydávali pacientům léky.