Prezident Slovenské lékařské komory: O změnu zákona na Slovensku se snažíme skoro dvacet let
Prezident Slovenské lékařské komory (SLK) MUDr. Pavel Oravec jako host navštívil sjezd České lékařské komory (ČLK) v Brně. Rozhovor byl domluvený. V mezidobí probíhala ale na Slovensku rozsáhlá protestní akce nemocničních lékařů, takže bylo vhodné počkat. Vzhledem k tomu, že zanedlouho se bude konat společné zasedání vedení obou komor, položil jsem panu prezidentovi několik otázek.
reklama
reklama
Na sjezdu vaší komory v roce 2021 jste byl zvolen prezidentem. Vystřídal jste Mariána Kollára, dlouholetého prezidenta komory. S jakým programem jste zvítězil? Co považujete za největší cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?
Sjednocení lékařského stavu. To považuji za důležitý předpoklad úspěchu úsilí o zlepšeni podmínek ve zdravotnictví. Samosprávná stavovská organizace sdružující všechny lékaře na to má přirozený mandát. Přeji si, aby to tak vnímali všichni lékaři a podíleli se na práci a reputaci komory společně.
Mluvíte o povinném členství. Podotýkám, že jste jedna z mála zemí, která nepovinné členství v lékařské komoře má. Jak velký problém to pro komoru a pro lékaře je? Navíc nemáte ani tzv. povinnou registraci, již u nás má např. advokátní komora a která je obdobou členství, ale nenazývá se tak. Jak vám to komplikuje disciplinární pravomoc?
reklama
Činnost lékařské komory byla obnovena v roce 1990 a v roce 1991 byla její činnost uzákoněna. V roce 2002 bylo zákonem stanoveno povinné členství v komoře, a v roce 2004 bylo povinné členství v lékařské komoře na Slovensku zrušeno. Povinná registrace v komoře při výkonu povolání pro všechny lékaře byla ponechána, členství v komoře je však dobrovolné.
Pravomoci komory byly výrazně zredukovány. Práva a povinnosti samosprávy se
vztahují na členy, ale na registrované lékaře jen částečně. Což navozuje nerovnováhu a omezuje stavovskou samosprávu při výkonu svobodného povolání lékařů, která je přirozená v okolních evropských zemích. Komora nemá disciplinární pravomoc ve vztahu k registrovanému lékaři, pouze vůči členovi. Při závažnějším disciplinárním prohřešku ukončil členství téměř každý lékař. Tím je řízení vůči němu ze zákona ukončeno. Dalším důsledkem je oslabení postavení lékařů. Řada činností, které v evropských zemích vykonává samosprávná stavovská organizace, přešla na státní orgány. Praktické důsledky bychom mohli popisovat dlouze, nepochybně si je však umíte představit. Tím spíš, že máme společnou zkušenost se zákazem činnosti komory po roce 1948.
Je nějaká naděje na změnu? Existují nějaké politické síly, které by vám byly
ochotné pomoci se změnou zákona? Jakou podporu má povinné členství v lékařské obci?
O opětovnou změnu zákona se lékařská komora snaží od roku 2004. Přísliby byly různé a měnily se v závislosti na cílech politické reprezentace Slovenska. Opakovaně vysvětlujeme úkoly a důležitost stavovské organizace. Problémy při zvládání covidové pandemie význam komory ještě zvýraznily. Věřím, že i politici už pochopili, že komora není zájmové sdružení, nýbrž instituce, která má nezastupitelnou roli při výkonu lékařského povoláni. Členy stavovské organizace je 50 procent lékařů, kteří pracují na Slovensku.
Dobrovolnost má ovšem také jedno pozitivum – uvedených 50 procent chápe podstatu lékařské samosprávy. Věřím, že úlohu lékařské komory chápou nebo pochopí i všichni ostatní.
Vzhledem k menšímu počtu členů jsou vaše orgány jistě menší než naše. Jakou strukturu má Slovenská lékařská komora?
Na okresní úrovni máme regionální struktury – zde probíhají volby korespondenčně, následně už prezenčně prostřednictvím zvolených delegátů.
Delegáti volí regionální struktury na úrovni krajů. Regionálních komor je osm –shodně s počtem krajů. Shromáždění delegátů regionálních komor volí regionální prezidenty, regionální radu a prezidium a delegáty sněmu celostátní komory.
Nejvyšším orgánem komory je sněm, který se koná zpravidla jednou ročně. Každých 200 členů komory zastupuje jeden delegát – v současnosti je delegátů 69 plus prezident. Sněm volí prezidenta komory, radu a prezidium. Volební období je čtyřleté. Rada SLK má patnáct členů a zasedá každé tři měsíce. Sedm členů rady je zároveň členy prezidia, které zasedá jednou za měsíc. Prezident komory je zároveň členem rady i prezidia.
České zdravotnictví už dlouhá léta může personálně jakžtakž fungovat jen díky slovenským kolegyním a kolegům i sestrám. Bez nadsázky se dá říct, že mnohá oddělení jste u nás zachránili. Jak velký problém byl a je odchod vašich lékařek a lékařů k nám a do EU?
Celá Evropa čelí nedostatku lékařů. Slovensko patří k zemím, kde je tento problém ještě výraznější. Důvodů je hodně – pracovní podmínky, vzdělávání, mzdy... V Evropě platí volný pohyb pracovní síly, lékaři jdou tam, kde jim nabídnou lepší podmínky. To změnit nelze, ani to v Evropě nechceme. Je-li o slovenské lékaře a lékařky v zahraničí zájem, znamená to, že pracují kvalitně.
Naším cílem je, aby také v naší zemi měli pro svou práci takové podmínky, které je budou motivovat, aby zůstali pracovat zde. Že tomu tak často není, považujeme za problém, jehož důsledky pociťujeme už dlouhodobě. A zřejmě i po nápravě příčin potrvá léta, než se situace zlepší.
Ovšem poslední dobou vidíme, že příliv slovenských lékařek a lékařů začíná vysychat. Ti, co studovali na Slovensku, se k nám už tolik nehrnou. Zůstávají ti, co studovali lékařské fakulty v Česku. Je to logické, protože šest let je dlouhá doba. Změnila se situace u vás k lepšímu, nebo Slováci odcházejí za lepším jinam?
Po zlepšení mzdových podmínek lékařů v nemocnicích v letech 2011–2012 a po schválení každoročního valorizačního mechanismu se mzdové podmínky ve slovenských nemocnicích přiblížily podmínkám v České republice. Znám to z vlastní zkušenosti. V roce 2011 jsem se jako místopředseda Lekárského odborového združenia (LOZ) účastnil protestní akce lékařů. V roce 2014 jsem byl nucen opustit nemocnici, ve které jsem pracoval osmnáct let. Důvodem byly spory s jejím tehdejším vedením kvůli mým aktivitám a z toho plynoucí nátlak, který na mne doléhal v oblasti profesionální i osobní.
Čtyři roky jsem pak pracoval v nemocnici v České republice. Navzdory okolnostem, které vedly k mému odchodu, to pro mne byla vzácná a pozitivní zkušenost. Umožnila mi srovnání přímo v praxi.
Zdravotnický sektor na Slovensku je dlouhodobě podfinancován. Podle dat z OECD (State of Health in the EU) z roku 2022 byly výdaje na zdravotnictví v České republice v předchozím roce na jednoho obyvatele 2361 eur, zatímco na Slovensku 1513 eur. Přičemž průměr EU byl 3521 eur. Tyto rozdíly tu jsou už léta, prakticky od rozdělení republik. Výsledkem je rozdíl ve stavu rekonstrukce nemocnic, v jejich finanční kondici, ve vybavení ambulancí, v možnostech spravedlivého ohodnoceni personálu. V poslední době již je mzdové ohodnocení lékařů v nemocnicích na Slovensku srovnatelné s Českou republikou. Ambulance tvoří zvláštní kapitolu, tam je ohodnocení práce zdravotníků na Slovensku výrazně horší.
Kvalitu a úroveň péče o pacienty se nám daří udržet na srovnatelné evropské úrovni hlavně díky zodpovědné práci lékařů a zdravotníků. Podmínky ve slovenském zdravotnictví jsou celkově horší. Nemusíme si nic nalhávat,
lepší by to mohlo být všude. Perete se s obdobnými problémy, různá je však jejich míra a dopad. Na západ a jih od České republiky jsou podmínky výrazně lepší. Proto tam dnes míří i podstatný proud našich lékařů.
Nedávno u vás proběhla rozsáhlá protestní akce nemocničních lékařů, obdobná české akci Děkujeme, odcházíme. Co se dělo, jaké byly hlavní požadavky a jak dopadla?
Byla to podobná akce jako v roce 2011, ale s několika podstatnými rozdíly. Také nyní ji organizoval Lékařský odborový svaz, jehož členy jsou lékaři pracující v nemocnicích. Požadavků bolo osm, ale závěrečná jednání s politiky byla koncentrovaná jen na mzdové požadavky. Doslova v poslední dny před vypršením výpovědní lhůty byly dohodnuty zvýšené koeficienty určující základní mzdu lékaře v nemocnici a jejich odstupňování dle odpracovaných let čili praxe.
Jako negativum a podstatný rozdíl ve srovnání s rokem 2011 vnímám nezájem o komunikaci se stavovskou organizací lékařů, nastolení požadavků mimo kompetence odborové organizace bez jakékoliv konzultace s dalšími organizacemi lékařů, jichž se tyto požadavky dotýkaly a jejich prosazování v legislativním procesu bez připomínkového řízení – kupříkladu v oblasti vzdělávání. Tuto disharmonii nevnímáme pozitivně. Lékaře, kteří se akce zúčastnili, jsme opakovaně veřejně podporovali v jejich snaze o zlepšení mzdového ohodnocení.
Je mi upřímně líto, pokud nejsou společně prodiskutovány postoje, odůvodněné závěry lékařů ze všech sfér zdravotnictví a přesná data o lékařské praxi. Na útoky a konfrontace na sociálních sítích z kterékoliv strany nereagujeme. Není to naše metoda ani forma komunikace při hledání řešení problémů.
Jaké jsou z pohledu slovenské komory největší problémy vašeho zdravotnictví? Jaká navrhuje komora řešení?
Bezodkladně potřebujeme řešit dlouhodobý deficit zdrojů ve veřejném zdravotním pojištění. Což se projevuje ve výrazně podhodnocených cenách, které platí zdravotní pojišťovny za výkony nemocnicím i ambulancím. Lékařská komora pracuje na tom, aby ceny za výkony byly ohodnocené spravedlivě a zdravotní pojišťovny měly povinnost je uhradit.
Spolu s odborníky jednotlivých specializací a analytiky naceňujeme od loňského roku seznam výkonů zdravotní péče v rámci katalogu výkonů dle jejich skutečné hodnoty. Práci na katalogu chceme pro všechny specializace ukončit letos. Chceme, aby se reálné ceny promítly do plateb pojišťoven ambulancím a nemocnicím a do státního rozpočtu v příštím roce.
SLK nedělí lékaře na ty v nemocnicích a v ambulancích, na soukromé a státní. Navrhujeme řešení, o kterých společně diskutujeme a spojujeme lékaře v úsilí o jejich prosazení. Po několikaleté práci sněm komory přijal v roce 2021 Koncepci zdravotnictví v SR z pohledu SLK, která shrnuje názory lékařů na problémy v systému zdravotnictví a návrhy jejich řešení.
Česká komora má v posledních letech nepříliš dobrou zkušenost s ministry
zdravotnictví. Často komoru přehlížejí a obcházejí. Jaké máte vztahy s vedením vašeho resortu vy?
S ministry zdravotnictví se komora vždy snažila a snaží komunikovat. Princip je jednoduchý – konstruktivní hledání východisek je v zájmu lékařů, sester i ostatních zdravotníků. Někdy to jde snáz, jindy hůř a někdy vůbec. Během současného vedení komory se ministr zdravotnictví neměnil. Setkali jsme se vícekrát, na rozdíl od minulosti přijal nynější ministr Vladimír Lengvarský i pozvání na loňský Sněm SLK. Na řadu problémů máme podobný názor, na jiné odlišný.
V posledních měsících sledujeme velký chaos a pnutí na slovenské politické scéně. Jak se toto odráží na řešeních problémů zdravotnictví? Dá se v této situaci s nadsázkou vůbec existovat?
Na řešení, která komora navrhuje, je zapotřebí politická vůle. V situaci permanentního politického konfliktu se vytrácí odborná diskuse. Navzdory tomu v některých oblastech, například při řešení katalogu výkonů, problémů rezidentského studia apod., postupujeme kupředu společně.
Asi není mnoho států, které by k sobě měly tak blízko jako Slováci a Češi. Vztahy mezi slovenskou a českou komorou jsou tradičně velmi dobré. Zanedlouho proběhne společné zasedání obou představenstev. Je potřeba na našich vztazích z vašeho pohledu něco vylepšit?
Vážíme si výborných vztahů, které mezi námi panují. Nejsou dány pouze tradicí, ale spočívají v konkrétních zkušenostech, znalosti vzájemných problémů, ve společné historii, v porozumění. Komunikace mezi námi probíhala vždy. Chceme ji posunout na vyšší úroveň navázáním bližších kontaktů, sdílením řešení. Chceme se inspirovat zkušenostmi ČLK, nabídnout naše a být si vzájemně ještě více nápomocní.
Autor: Michal Sojka
Foto: Martin Kubica (ČLK)
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama