Nebyla zlá, přesto zabila několik lidí a nejméně desítky jich nakazila. Jejím smutným osudem bylo, že se od narození stala přenašečkou břišního tyfu. Nevěřila lékařům, vědě a nakonec utíkala před policií. Vyvolala několikrát veřejný rozruch a navždy proslula jako Tyfová Mary.
Civilním jménem se tato žena jmenovala Mary Mallonová. Dodnes je její příběh a přezdívka Tyfová Mary proslulou ukázkou boje lékařů nejen proti nákazám, ale i proti tmářství, zpátečnictví a nevědomosti. Příběh, který se s epidemií covid-19 stal znovu aktuálním.
Není skutečně asi lepšího příkladu, kdy se ukazuje, že se vyplatí věřit lékařům a vědě, než podléhat emocím a odmítání faktů. Příběh a život Tyfové Mary Mallonové je v "covidové době" přímo ukázkový. Ilustruje podobné reakce veřejnosti, které vídáme také dnes. I to, že se je nevyplácí následovat...
Žena, která přinesla tyfus
Epidemie covid-19 bývá často zlehčována tím, že mnoho pacientů je bezpříznakových a onemocnění jim nezpůsobuje větší zdravotní problémy. Přesto ale infekci dál roznášejí, a to i mezi ty, které nemoc naopak zabíjí. Nezřídka to bývají blízcí, rodiče, prarodiče nebo jiní přátelé v ohrožených skupinách - ať už stářím nebo zdravotním stavem.
Asi před 120 lety se ve Spojených státech začal odvíjet takřka totožný příběh ženy, která později proslula jako Tyfová Mary (1869 - 1938). Byla irskou imigrantkou a do USA se vystěhovala už kolem roku 1883. Přivezla si s sebou i jednu nebezpečnou zvláštnost - byla skrytou a bezpříznakovou přenašečkou břišního tyfu. Tehdy to ještě netušila, později ano, ale lékařům nevěřila, úřadům utíkala, než ji policie dopadla a izolovala na téměř třicet let.
Tyfová Mary jako kuchařka
Mary Mallonová a zejména její přezdívka Tyfová Mary se stala synonymem pro vědomé nebo nevědomé šíření nebezpečné nákazy. Ona sama přitom prošla oběma fázemi, kdy o svém zdravotním stavu nic nevěděla a kdy už nemoc šířila vědomě nebo spíše z hlouposti.
Mary přitom prý nebyla hloupá, údajně četla pravidelně New York Times a v oblibě měla také knihy Charlese Dickense. Nebyla zlá, ani nesympatická, dokonce byla podle dobového tisku také docela hezká a přitažlivá. A kromě toho asi i cílevědomá a pracovitá. Nejprve byla služkou, ale postupně se stala kuchařkou v bohatých rodinách, což byla mnohem lepší a lukrativnější pracovní pozice. Ačkoli jejím strávníkům patrně velmi chutnalo, nejraději by ji nejspíš vůbec nepoznali.
Covid a tyfus? Hygiena a izolace pomáhá
Mary měla tu smůlu, že její matka v těhotenství zřejmě prodělala břišní tyfus. Je to bakteriální infekce, která sice není tak nebezpečná jako skvrnitý tyfus, ale přesto je riziková a dá se na ni zemřít. Dnes se léčí antibiotiky, která tehdy neexistovala a vlastně dodnes zůstává břišní tyfus vážnou bakteriální infekcí. Za to, že tuto nemoc v Evropě příliš neznáme, vděčíme právě pokroku v léčbě a především lepším hygienickým standardům.
I tak se každý rok břišním tyfem nakazí ročně kolem 22 milionů lidí, především v méně vyspělých zemích, kde je obtížný přístup k čisté pitné vodě, bezpečnému jídlu a horší hygienické podmínky. Týká se to především Asie, Afriky a Střední a Jižní Ameriky.
Podobně jako covid-19, i když jde v jeho případě o virus, roznášejí bakteriální břišní tyfus nemocní lidé. Někdy se stanou trvalými bacilonosiči, dokonce i když si ani nejsou vědomi, že by nákazu prodělali. Nemoc ohrožuje především dospělé a starší lidi, šíří se kontaminací i dotykem. To všechno má tato infekce také společné s novým koronavirem. A vlastně i s příběhem Tyfové Mary. A ten je opravdu pozoruhodný...
Kuchařka jako bakteriologická bomba
Mary Mallonová byla chodící bakteriologickou bombou, a to i vzhledem ke svému zaměstnání. Postupně se vypracovala na kuchařku u lepších rodin v New Yorku. Od začátku století do roku 1907 vystřídala celkem sedm domácností a pokaždé za sebou nechala hromadu nemocných. Když v rodině vypukl břišní tyfus, šla si hledat jinou, aniž by věděla, že právě ona je příčinou všech problémů.
Třeba v roce 1901 se přemístila na Manhattan, kde dostali členové rodiny, u níž vařila, horečky a průjem, jimž podlehla pradlena, první z jejích "obětí". Mallonová pak začala pracovat pro jednoho právníka, od něhož odešla, když sedm z osmi členů jeho domácnosti onemocnělo.
Totéž se opakovalo například o pět let později na Long Islandu, kde za dva týdny nakazila deset z jedenácti členů rodiny, které vařila. Opět se posunula dál a ve stejný rok nakazila šest lidí v rodině bohatého newyorského bankéře Charlese Henryho Warrena. Všichni onemocněli během jediného týdne. I potom se Tyfová Mary přesunula dál.
Zákeřná zmrzlina od Mary
Potíž byla ještě v dalším detailu. Bakterie tyfu při běžném vaření podlehly vysoké teplotě, ale Mary Mallonová svým rodinám s oblibou připravovala broskvovou zmrzlinu. Bývala na ni prý pyšná, ale právě v ní se při nízké teplotě bakterie břišního tyfu udržely a šířily mezi strávníky.
Tyfová Mary podle oficiálních údajů nakazila nejméně 53 lidí a z toho přinejmenším tři z nich na nákazu břišním tyfem zemřeli. Nebylo to nijak výjimečné, ale spíš obvyklé onemocnění. Zejména pro chudé, také pro vojáky, dokonce i pro školáky nebo paradoxně pacienty v nemocnicích.
Břišnímu tyfu se ale nevyhnuli ani mocní a bohatí. V Británii zabil třeba prince Alberta, manžela královny Viktorie, onemocněl i britský král Edward VII. a také přední vědec tehdejší i doby Charles Darwin, který se patrně nakazil přímo na své legendární cestě lodi Beagle.
Pátrání po irské bacilonosičce
Koncem roku 1906 si jedna z rodin, která Mary Mallonovou také najal a její členové onemocněli, najala vynikajícího lékařského vyšetřovatele George A. Sopera (1870–1948), který vystopoval zdroj nákazy právě k Mallonové. Výsledky svého bádání zveřejnil následující rok v Časopisu Americké lékařské asociace. Věřil, že zdrojem nákazy mohla být právě Mallonová.
Ve svém článku napsal: "Bylo zjištěno, že rodina změnila kuchařku 4. srpna. To bylo asi tři týdny před propuknutím tyfové epidemie. Nová kuchařka, Mallonová, zůstala u rodiny jen krátkou dobu a opustila ji asi tři týdny poté, co se objevila nákaza. Mallonovou popisovali jako vysokou, silnou, neprovdanou Irku kolem čtyřiceti. Zdálo se, že je naprosto zdravá."
Soper po kuchařce dál pátral, ale protože vždycky z rodin po vypuknutí nákazy rychle a beze stopy zmizela, nedokázal ji najít. Byl jí ale v patách a dohnal ji ve chvíli, kdy se dozvěděl o novém ohnisku nákazy v bytě na Park Avenue. Tam po sobě Mary Mallonová zanechala spoušť - dcera jejích zaměstnavatelů na břišní tyfus zemřela a dvě další služky skončily v nemocnici.
Zatvrzelá Mary
Tak se lékařský vyšetřovatel Soper dostal až k Mallonové, navštívil ji a popsal její zdravotní stav. Kuchařka ale odmítla, že by měla se šířením infekce cokoli společného a odmítla mu poskytnout vzorky moči a stolice, které by dohady okamžitě rozptýlily.
Jenže Soper se nevzdal a když už měl jasno, rozhodl se sestavit pětiletou historii jejích zaměstnaneckých poměrů. Z osmi rodin, kde pracovala, jich sedm potvrdilo, že lidé v těchto domácnostech onemocněli břišním tyfem.
Jenže ani poté Mary Mallonovou Soper nepřesvědčil. A to ji navštívil pro větší přesvědčivost s dalším lékařem. Nakonec ale byla i ona hospitalizována a potřetí za ní Soper dorazil do nemocnice. Nabídl jí, že o ní napíše knihu a přenechá jí celý honorář. Mallonová odmítla, utekla na toaletu, zamkla se tam a počkala, dokud neodešel.
Ten žlučník si nechám
To už se ale do věci vložily úřady. Newyorský zdravotní úřad vyslal lékařku Saru Josephine Bakerovou, aby s Mary Mallonovou promluvila. Podle Bakerové byla Mallonová v té době přesvědčena, že ji úřady jen šikanují, přestože neudělala nic špatného.
Jenže popírání jí už tentokrát nestačilo. Lékařka Bakerová napříště dorazila v doprovodu policistů. Ti Mallonovou vzali do vazby a tam už musela vzorky moči a stolice odevzdat. Podezření se potvrdilo, Mallonová byla bezpříznakovou přenašečkou břišního tyfu.
Tehdy se lékaři domnívali, že odstranění žlučníku jako rezervoáru bakterií by Mallonovou tohoto prokletí zbavilo. Úřady jí navrhly operaci, ale ona opět odmítla, protože lékařům stále nevěřila a nechtěla se smířit s faktem, že přenáší břišní tyfus. Dokonce nechtěla ani přestat vykonávat práci nájemné kuchařky.
Tři roky v izolaci
Mallonové to nebylo nic platné. Zdravotní inspektor města New Yorku rozhodl, že přenašečkou je a Mallonová byla na tři roky umístěna do izolace v nemocnici Riverside na newyorském ostrově North Brother na řece East River.
"Odseděla" si tam své tři roky a zdravotní komisař státu New York, povolil, že když Mallonová slíbí, že nebude pracovat jako kuchařka, může být z izolace propuštěna. Mary to slíbila a podepsala dokonce i přísežné prohlášení, že bude po propuštění dodržovat předběžná hygienická opatření, aby nikoho neohrozila nákazou.
Znovu kuchařkou a znovu do izolace. Doživotní
Tím by příběh mohl skončit, ale měl ještě další tragické pokračování. Mary Mallonová nedodržela, co slíbila. Začala sice pracovat jako pradlena, ale za mnohem menší plat, takže se vrátila k profesi kuchařky. Aby unikla úřadům, změnila si jméno na Brownovou a dalších pět let vařila v různých rodinách a dokonce i v nemocnicích.
Tak se dostala i do kuchyně Sloaneovy ženské nemocnice v New Yorku. V roce 1915 tam způsobila tyfovou epidemii, při níž se nakazilo 25 lidí a dva z nich zemřeli. Mary sice opět utekla, ale policie ji vystopovala a dopadla. Znovu se tak vrátila do své izolace v nemocnici Riverside. Už ji ale nikdy neopustila.
Taky se nikdy nevrátila k práci do kuchyně, dostala ovšem povolení pracovat v nemocniční laboratoři, kde vymývala zkumavky a laboratorní sklo. Přesto zároveň platila za místní celebritu, za kterou občas přijížděli novináři, aby popsali její příběh. Tou dobou už měla dávno v médiích přezdívku Tyfová Mary, která se stala slavnější než její vlastní jméno.
V roce 1932 ochrnula po mrtvici a o šest let později zemřela na zápal plic. Bylo jí 69 let. Lékaři se pochopitelně o její tělo nesmírně zajímali a při pitvě opravdu objevili v jejím žlučníku živé bakterie tyfu.
David Garkisch
Ilustrační foto: Wikipedia (CC BY 2.0)
Anketa
Necháte se očkovat proti nákaze covid-19?
Celkem hlasovalo 8825 čtenářů.