Profesor Pavel Pafko se stal Rytířem lékařského stavu

Profesor Pavel Pafko je dosud posledním držitelem čestného titulu Rytíř českého lékařského stavu. Proč padla volba právě na něj? Seznamte se s jeho životním příběhem...

Již od roku 1996 uděluje Česká lékařská komora (ČLK) ocenění Rytíř českého lékařského stavu jedné z osobností naší medicíny, které výkonem své lékařské praxe či vědeckou činností významným způsobem přispěly k rozvoji medicíny a jež se svým morálním jednáním staly příkladem a vzorem pro své kolegy. Letos byl v rámci oslav 25 let od znovuobnovení činnosti ČLK oceněn v pražském Obecním domě prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

„Na rozdíl od celé řady dalších existujících ocenění je titul Rytíř českého lékařského stavu výjimečný také tím, že o jeho udělení rozhodují demokratickým způsobem samotní lékaři, členové komory,“ řekl v úvodním projevu prezident ČLK Milan Kubek. „Již třiadvacátý člen této pomyslné síně slávy je bez diskuse symbolem a živoucí legendou české chirurgie. Vždyť každý v této zemi ví, že to byl právě on, kdo operoval prezidenta Havla a kdo mu zachránil život. Nebudu se snažit vyjmenovávat desítky známých osobností, které pan profesor během své profesní dráhy zatím operoval. Jednak bych to nedokázal, ale především by to bylo neuctivé jak vůči tisícům neznámých pacientů, tak vůči panu profesorovi, který každého z nich operoval se stejnou pečlivostí. Pan profesor Pafko je po zásluze lékařskou celebritou, ale v žádném případě není nafoukaným doktorem jen pro bohaté, vždy totiž byl, je a bude lékařem všech pacientů, kteří jeho šikovnost potřebují, všech, jejichž život závisí na zručnosti jeho rukou.“

Pavel Pafko se narodil 3. července 1940 v Bratislavě jako typický Čechoslovák, syn právníka z Prešova a matky z pražských Holešovic. Vyrůstal za války na Slovensku a i po jejím skončení žil v Bratislavě, kde také vystudoval střední školu. Do Prahy se přestěhoval až později, aby zde v roce 1957 zahájil studium na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Tak jako mnoho jiných budoucích chirurgů, i medik Pafko během studií pomáhal jako demonstrátor v anatomickém ústavu. Po promoci v roce 1963 nejprve nastoupil na roční základní vojenskou službu na letecké základně v Čáslavi. Po skončení vojny začal pracovat jako lékař v nemocnici v Praze Na Františku.

V červnu 1966 nastoupil mladý lékař Pavel Pafko na III. chirurgickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Londýnské ulici a patrně netušil, že právě zde stráví většinu svého profesního života. V roce 1968 sice odjel na stáž do tehdy západoněmeckého Nordhornu, ale v roce 1970 již opět pracoval v Praze na traumatologickém oddělení. Poté, co v roce 1972 složil u profesora Knoblocha na Bulovce druhou atestaci z chirurgie, byl následující rok jmenován na traumatologii vedoucím lékařem.

Zatímco v sedmdesátých letech doktor Pafko pracoval především jako traumatolog, v osmdesátých letech se začal věnovat hrudní chirurgii, zejména náročným operacím jícnu a plic. V roce 1981 získal titul kandidáta věd a o pět let později docenturu, když habilitoval s prací na téma vstřebávání alkoholu a acylpyrinu po resekcích žaludku. Díky své erudici dosáhl již v roce 1989 titulu doktora věd a po sametové revoluci byl pak po zásluze jmenován profesorem chirurgie Univerzity Karlovy.

V roce 1992 převzal profesor Pafko vedení III. chirurgické kliniky I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a od roku 1994 se zde spolu se svým týmem začal připravovat na transplantace plic. Součástí této přípravy byly mimo jiné studijní pobyty v Londýně i operace ve Vídeňské všeobecné nemocnici pod vedením profesora Waltera Klepetka. Po této náročné přípravě konečně v prosinci 1997 nadešel den D, kdy profesor Pafko mohl provést ve Fakultní nemocnici v Motole první transplantaci plic v České republice. Operace byla úspěšná a pacient ji přežil o celých sedm let.

Nabízí se otázka: proč profesor Pafko transplantoval plíce v Motole, a nikoliv v Londýnské ulici? V prosinci 1996 operoval tumor plic prezidenta Václava Havla, jehož zdravotní stav sledoval takřka v přímém přenosu celý národ. Ze skvělého chirurga s perfektní reputací mezi kolegy i pacienty se naráz stala mediální hvězda. Navzdory této slávě však profesor Pafko zůstal nohama pevně na zemi a zájem veřejnosti o operaci prezidenta republiky využil mimo jiné k tomu, aby upozornil na paradox, že lékař za operaci plic prezidenta republiky dostává nižší plat než automechanik za opravu jeho služební limuzíny. Za tento výrok se stal terčem slabomyslných útoků, na druhou stranu však také získal od LOK Cenu za statečnost. Výsledkem zájmu o zdravotní stav prezidenta Havla byla ale také veřejná kritika nevyhovujícího stavu budovy chirurgie v Londýnské ulici. Klinika se díky tomu mohla přestěhovat do FN Motol. A to je důvod, proč první transplantaci plic profesor Pafko neprovedl v Londýnské, nýbrž právě v Motole.

Program transplantací plic pokračoval v Motole pod vedením profesora Pafka až do sté operace. V roce 2010 sice ve svých 70 letech předal vedení kliniky profesorovi Lischkemu, ale i ve svých 75 letech stále pravidelně operuje.   

Za přínos české medicíně profesor Pafko 28. 10. 2013 převzal z rukou prezidenta republiky medaili Za zásluhy.

Chirurga sice reprezentují především výsledky operací, ale pokud jde o chirurga tak excelentního, jakým je pan profesor Pafko, je logické, že se o své zkušenosti dělí nejenom se sekundáři, kteří mu asistují při operacích, ale také s dalšími kolegy prostřednictvím svých knih. Profesor Pafko je například autorem učebnice Náhlé příhody břišní nebo publikace Causae mortis v chirurgii. Napsal rovněž knihu Komplikace v plicní chirurgii a s profesorem Lischkem vydali monografii Plicní chirurgie. O své životní zkušenosti a názory se profesor Pafko podělil se čtenáři mimo jiné jako autor souboru úvah a reflexí vydaného pod názvem Medicinmani a ti druzí nebo v knize vyprávění o životě, která vyšla pod názvem Šlo to skoro samo.

„Pan profesor Pafko patří mezi všeobecně uznávané osobnosti, které svojí prací, názory a životem překročily hranice svého oboru,“ řekl prezident ČLK Milan Kubek. „Je celebritou v tom nejlepším slova smyslu, tedy osobností, která si zasluhuje náš obdiv a uznání. A to nejenom za svoji práci, ale i za odvahu, s níž publikuje a obhajuje své názory v novinách, v debatách a na konferencích včetně těch, jejichž pořadatelem je Česká lékařská komora. Pan profesor Pafko je zkrátka slušný člověk, kolega a férový chlap. Motorkář, cyklista, ale také třeba turista, který se podle vlastních slov na stará kolena chystá courat přírodou s kbelíčkem barvy a obnovovat turistické značky. I to je pan profesor Pafko. Tak ať mu elán vydrží!“ 

Vyšlo v časopise ČLK Tempus Medicorum 5/2016


Nositelé titulu Rytíř českého lékařského stavu

1996 prof. MUDr. Antonín Fingerland, CSc.

      prof. MUDr. Jiří Syllaba, CSc.

      prof. MUDr. Miloš Štejfa, DrSc.

      MUDr. Josef Hercz

1997 prof. MUDr. Josef Marek, DrSc.

1998 prof. MUDr. Václav Tošovský, DrSc.

1999 titul neudělen

2000 prof. MUDr. Bohuslav Niederle, DrSc.

2001 prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc.

2002 MUDr. Karel Macháček

2003 doc. MUDr. Zdeněk Ježek, DrSc.

2004 prof. MUDr. Radana Königová, Ph.D.

2005 prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc.

2006 prof. MUDr. Ctirad John, DrSc.

2007 prof. MUDr. Ivan Karel, DrSc.

2008 prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.

2009 prof. MUDr. Václav Špičák, CSc.

2010 MUDr. Hugo Engelhart

2011 MUDr. Jiří Jedlička

2012 prof. MUDr. Karel Křepela, CSc.

2013 prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.

2014 prof. MUDr. Roman Čerbák, CSc.

2015 MUDr. Jaroslava Vladyková, DrSc.

2016 prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Medaile lékařům: pediatr, onkolog, oční chirurg i endokrinolog