Reportáž z testu na virus: Nebolí, ale příjemný není. Ani fronta na něj

Jak vypadá odběr při vyšetření na koronavirus? Určitě úplně jinak, než jak se spolu potkávali pacienti a lékaři ještě začátkem letoška. Neposedíte si v čekárně, stojíte na ulici, od ostatních máte odstup, místo ordinace vojenský stan a zdravotníci v maskáčích i ochranných oblecích...

article

Vyšetření na nákazu koronavirem SARS-CoV-2 se možná dříve či později nevyhne téměř nikomu z nás. V lepším případě pak všechny zrovna tak čeká očkování, až vědci objeví a ověří vakcinační látku. I autor tohoto textu v pondělí musel vyšetřením projít. Není to nic strašného, spíš se většinou připravte na dlouhé čekání. Ale je to zajímavá zkušenost a teď i tak trochu návod...


Lékařka: "Teplota a dušnost? Na testy vás rozhodně pošlu..."

Dva týdny trvající zvýšené teploty, únava, nevolnost a výrazná dušnost - to jsou mé příznaky. Jako všichni ostatní jsem se uzavřel doma a zakázal raději přístup i všem blízkým. Lidi už vlastně vidím jen na ulici a přes okno.

Předpokládám, že je to jen lehké nachlazení, protože vím, jak vypadá chřipka i zápal plic a žádné podobné příznaky nemám. Dokonce ani očekávaný kašel, kvůli kterému všichni nosíme roušky. Ani rýmu a taky žádnou cestovatelskou anamnézu. Ale asi poprvé v životě jsem poznal, co je dušnost - jako by člověk svižně vyšel tři čtyři patra a tak trochu popadal dech. Ovšem prakticky neustále.

Přesto mi přišlo hloupé v tuhle chvíli zbytečně zatěžovat zdravotnický systém, ale moje praktická lékařka - mimochodem sama v karanténě - rozhodla po telefonu jinak: "Já bych to viděla rozhodně na testování. Zanesu vás přes ÚZIS do systému a vy si to pak musíte oběhat."


Dvě odběrová místa na milionové město?

Nepřišla mi žádná elektronická žádanka, SMS ani email. Ani lékařka si nebyla jistá, jestli to bude fungovat, protože systém byl (v pátek) spuštěný teprve jediný den. Přesto mě ujistila, že u odběru postačí nahlásit jméno a rodné číslo. Nakonec to opravdu bezchybně fungovalo, ale o tom až později.

Prvním překvapením se pro mě stalo, že v Praze se místa odběrů smrskla ze čtyř jen na pouhá dvě. V nemocnicích v Krči a Motole odběrná místa zrušili. Zbyla jen Ústřední vojenská nemocnice ve Střešovicích nebo Nemocnice Na Bulovce. Dvě odběrová místa na milionové město!? Na město, kde je největší počet nakažených v zemi!? Ty hodinové fronty musí být ideálním epicentrem pro šíření nákazy, napadlo mě.

Motol a krčská Thomayerova nemocnice nával nezvládly. "Nešlo to dále udržet. Ve stanu jsme odebrali až sto padesát vzorků denně a k tomu dalších sto na infekčním oddělení. Ale my máme malou laboratoř a nemohli jsme to v takovém tlaku dále stíhat. Takže hlavním důvodem je, že jsme nedokázali navazovat testováním při takovém zájmu lidí. Další věcí je samozřejmě personální otázka a také nám docházely testovací kity," vysvětlil pro Právo mluvčí Thomayerovy nemocnice Petr Sulek, proč jejich nemocnice přestala veřejnost testovat.


Praha nově odebírá vzorky na čtyřech místech

V tuto chvíli je situace už zase jiná - v Praze jsou pro pacienty s doporučením od lékaře čtyři odběrová místa. Prvními dvěma místy jsou zmiňovaná Ústřední vojenské nemocnice a Nemocnice Na Bulovce.

Nově se vzorky odebírají ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady (FNKV), kde je v provozu (7:30 až 15:15) "drive-in" vyšetřovací stan. Pacienti tam zásadně musí přijet autem a musí se předem objednat na webu FNKV. Také musí mít doporučení od lékaře.

Čtvrtým místem je soukromá laboratoř na Veleslavíně. Primárně přijímají (8:00 až 12:00) pacienty indikované lékařem nebo hygieniky, ale přijmou i "samoplátce". Těmi jsou lidé, kteří nemají žádanku od lékaře, nejsou zavedeni v systému, ale přesto by se chtěli nechat otestovat. Za vyšetření na místě zaplatí  2500 korun.

Jen k seniorům, těžce nemocným, postiženým a lidem s akutními stavy, které navíc doporučí lékař, vyjíždí v Praze také dvě sanitky a dva upravené vozy městských strážníků. Ale ti nemají velkou kapacitu, denně odeberou nanejvýš 30 vzorků. Důvodem je nejen to, že za pacienty jezdí a stráví nějakou dobu na cestě, ale před každým odběrem se lékaři a medici musí obléci do ochranných obleků a pak dekontaminovat. To prý trvá kolem deseti dalších minut.


Kam jít a kde ušetřit čas?

Já jsem ale sháněl pomoc o víkendu, kdy takové možnosti ještě nebyly. Kamarád mě naštěstí varoval, abych vzdal Bulovku: "Tam si počkáš tři čtyři hodiny. Já jsem šel radši do Vojenský, ale nevím, jak to tam vypadá teď."

Pražský magistrát sice v tu dobu sliboval nové odběrové místo v Podolí, kde by se vzorky odebíraly pacientům také skrze okénko v autě, ale nic o něm nevěděli ani na lince 1212, ani na pražské hygienické stanici. A dosud stále nefunguje.

"Z důvodu uzavření dvou odběrových míst, zprovozňujeme nová, městská! Žluté lázně spustíme, jakmile dorazí testovací sady. Na Výstavišti Holešovice začneme fungovat na začátku příštího týdne," uvedl na Twitteru pražský primátor Zdeněk Hřib.


Fronta pozitivních i negativních

Na testování jsem vystál více než dvouhodinovou frontu přímo na ulici vedle plotu vojenské nemocnice. Naštěstí v tu dobu nemrzlo, ale svítilo slunce. Fronta se táhla až za roh ulice, nejméně tři stovky metrů. Lidé dodržovali dvoumetrové rozestupy, ale tak jako tak strávili několik hodin na rizikovém místě.

Na první pohled to sice nebylo znát, ale mísili se mezi sebou ti, co je s příznaky poslali na test lékaři a ti, kteří přišli z vlastního rozhodnutí. Postarší dáma přede mnou až úzkostlivě dodržovala odstup od všech, dodnes nevím zda pro svou nebo naši ochranu, ale později se ukázalo, že pracuje jako zdravotní sestra. Jako zdravotníka ji nakonec poslali do jiného stanu. Do telefonu ovšem komusi vyprávěla, že přišla do styku s pozitivním pacientem.


Lidé byli skvělí, obezřetní a trpěliví

Organizace testů fungovala skvěle. Snad i díky všem čekajícím. Chovali se disciplinovaně, nikomu nechyběla rouška a nikdo si ani slovem nepostěžoval - patrně i s ohledem na přepracované zdravotníky. To, co si lidé za několik hodin jen odstáli na ulici, zažívali zdravotníci po celý den. Celý den na nohou, celý den od hlavy k patě v ochranných oblecích, maskách a celý den tak pracovat. "Urychlit to nejde. Ty vzorky odebírají jen dva lidi," vysvětloval čekajícím člen ochranky, který na frontu dohlížel.

Soudě podle věku se organizaci testů i odběrům věnovali z většiny medici a medičky, navíc všichni v maskovacích uniformách pod ochrannými obleky. Teprve v tu chvíli mi došlo, že jde vlastně o vojenskou nemocnici a tady pomáhají vojáci.


"Nepotřebujete pomoc?"

Lidé bez žádanky lékaře na místě museli zaplatit 2900 korun. Pokud se na test chystáte, neberte žádné hotové peníze, platí se jen bezkontaktně kartou. Hotovost si od vás nikdo nevezme.

K čekání naopak doporučuji hodně tlustý časopis, já jsem si vzal knížku. Těsně před cílem u odběrového místa nás obcházela mladá medička nebo snad budoucí vojenská sestra v maskáčích, s celoobličejovou maskou, ochranném obleku a rukavicích. Upozorňovala na způsob placení nebo osobní identifikace, pokud šlo o žádanku od lékaře.

Lidskost do celého technologického procesu odběrů vrátila její věta, která mě snad až dojala: "A nemáte teď nějaké zdravotní obtíže? Nepotřebujete pomoc?" Ujistil jsem dívku za štítem, že nikoli a dostal se na řadu.

Obával jsem se, jestli se ti lidé za okénkem zeleného vojenského kontejneru vůbec dostanou do nějakého systému, najdou tam mé jméno a žádanku mé lékařky, ale bleskurychle našli a ověřili nejen mé, ale dokonce i její jméno.


Odběr vzorků? Nepříjemná, ale rychlá procedura

Odběr vzorků z nosohltanu byl za rohem. Scéna trochu jako z apokalypsy - dvě medičky ve stanových přístěncích a v kompletních ochranných oblecích tam skoro jako u běžícího pásu v továrně odebíraly vzorky.

Překvapilo mě, jak nepříjemná procedura to je. Vzpomněl jsem si u toho na debaty o samoodběrech těchto vzorků - tak hluboko bych si tu tyčinku sám určitě nezarazil. Výtěr byl z obou nosních dírek a přestože to všechno trvalo sotva deset sekund, vyrazilo mi to slzy do očí. Medička ve "skafandru" si ode mě vzala tiskopis s údaji, vzorky vložila do zkumavky a ujistila mě, že s výsledky testů se mi ozve sama nemocnice.

Resume: Překvapilo mě, že v hlavním městě země, které vykazuje nejvyšší počty nakažených, fungovala jen dvě odběrná místa. A že lidé musí stát hodinové fronty, přestože se v nich nepochybně mísí zdraví lidé s pacienty pozitivními na koronavirus. I laika by napadlo, že takové fronty mohou být epicentry pro další šíření nákazy.

Musel jsem naopak s obdivem smeknout před dokonalou organizací odběrů, ověřováním pacientů i přístupem všech zdravotníků za těmi maskami a obleky. A koneckonců i před klidným, trpělivým a ohleduplným chováním všech, kteří na testování čekali.


(gar)


Anketa

Chtěli byste podstoupit test na koronavirus SARS-CoV-2?

Celkem hlasovalo 63 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Příběh: Když lékař ze záchranky potřebuje záchranku. Kvůli chilli

Jenom nám tekly slzy, píše sestra o setkání pacientů a kobylky Hoogy