Hlavička
Příběhy -
17/11/2018

Školné lékařům? Umístěnky do Bezdíkova? Špatný nápad, říká medik

Jak zabránit odchodu lékařů do zahraničí? Často se na to objevuje zdánlivě jednoduchý recept: ať si nejdřív zaplatí školné! Mladý medik krátce před ukončením studia ale vysvětluje, proč je to špatný nápad. České zdravotnictví i medicínu by to spíše ochromilo.

reklama

reklama

Skoro třetina studentů medicíny chce podle průzkumů po zkouškách zamířit do zahraničí. Mezi novými kolegy tam najdou i starší české lékaře, kteří odešli třeba do Německa, Rakouska a jinam do západní Evropy už před nimi.

Migrace lékařů z Česka není nic nového. Veřejnost o ní ví nejpozději od protestní akce Děkujeme, odcházíme z roku 2010. Tehdy lékaři deklarovali své odhodlání opustit zdejší zdravotnictví. Někteří to udělali, jiní ne, ale faktem je, že dnes v Česku chybí asi tři tisíce lékařů.

Kritici tohoto jevu často tvrdí, že by odcházející lékaři měli vrátit školné. Případně doporučují, aby si lékaři museli své vzdělání odsloužit na tzv. umístěnky. Ve filmových Básnících je jako venkovský obvodní lékař proslavil Štěpán Šafránek. Tehdy se ovšem ještě psala osmdesátá léta...

reklama


Mají lékaři vracet školné? Odsloužit si ho nejdřív doma?

Má smysl zavádět speciálně pro lékaře školné? Nutit ty, kteří chtějí odejít do zahraničí, aby školné vrátili? Anebo aby si ho nejdřív odsloužili v českém zdravotnictví? Odpovědi na podobné úvahy nabídl příspěvek medika Jiřího Kobery, který brzy ukončí studia medicíny na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Jeho příspěvek na facebookovém profilu Našeho zdravotnictví reagoval na článek Míříme ke katastrofě, lékaři nebudou. Musíme je zaplatit, ne dovážet. Především ale na debatu o školném, která se vzápětí rozpoutala.

Protože jde o zajímavý úhel pohledu studenta medicíny, redakce NZ ho oslovila a po drobných redakčních úpravách a autorizaci jeho příspěvek publikujeme. Jiří Kobera se po studiu nechystá odejít ze země, naopak si chce zvolit dráhu praktického lékaře v Česku. K úvahám o školném a umístěnkách rozhodně má co říct.


Jiří Kobera: S „úpisem“ bych medicínu nestudoval. Umístěnky jsou nevolnictví

Rád bych se jako končící student medicíny vyjádřil k častým komentářům na téma tak ať to tu musí povinně odpracovat nebo ať se zavedou pro doktory umístěnky. Komentující si podle mě neuvědomují, že to naopak celý problém razantně zhorší (snad kromě prvních dvou let, kdy se mapa lékaři opticky pokryje).

Podotýkám, že já rozhodně utíkat neplánuju a chci navíc dělat i nedostatkový obor (praktické lékařství), takže se mě osobně odchod do zahraničí netýká. Ale chci osvětlit diskutujícím, jak přemýšlejí mladí medici. 

Pokud bych se znovu rozhodoval, jestli jít na medicínu, a věděl jsem, že mě čeká nějaký úpis, na medicínu bych nešel. Že pokud se mi něco nebude líbit, nebudu mít možnost pod pohrůžkou obrovské pokuty jít jinam, nebo by mě dokonce čekalo nevolnictví ve formě umístěnek, na medicínu bych nešel ani za nic. S nevolnictvím ani trochu nepřeháním nemožnost se stěhovat a dělat státem přidělenou práci je doslova definice nevolnictví.

Nedávno jsme se spolužákem řešili, co by se muselo stát, abychom se i my rozhodli odejít do zahraničí. Došli jsme k tomu, že by na to přišlo, kdyby se stát začal chovat represivně. Toho jsou umístěnky naprosto jasným příkladem.

Pro mě osobně by pro bylo dostatečným impulsem už to, že by se umístěnky začaly byť jen projednávat jako reálná možnost. Jakmile stát sáhne lidem na svobodu určovat si sami svůj osud, myslím, že dřív nebo později sáhne i na ostatní svobody v zájmu dobra.


Při odchodu do zahraničí nejde lékařům rozhodně jen o peníze. A není to jen můj názor – podle ankety, kterou dělalo ministerstvo mezi mediky, je u nich na prvním místě osobní život a volný čas pro sebe a až potom výše platu.

Ono se velmi snadno někomu káže, kde má žít. Lidé ale u toho vůbec nedomýšlejí, jaké by to mělo důsledky na náš život. Představte si, že je vám skoro třicet a nemáte žádný majetek, protože jste dlouhé roky studia byli závislí na rodičích. Jinak to totiž nejde, pokud nechcete šidit školu. A pak někdo přijde a nařídí vám, že se odstěhujete do nějakého zapadlého koutu republiky. Nikoho tam neznáte, nemáte rodinné zázemí, babičku a dědu, co vám pomůžou s hlídáním dětí, na které máte už kvůli věku nejvyšší čas. 

Anebo to bude znamenat rozchod s vaší přítelkyní, pokud sama neopustí vlastní aspirace. Medici totiž dost často chodí taky s vysokoškolačkami, co občas studují obory, se kterými neseženou práci mimo větší centra. 

Budete mít mizerný plat. To je totiž celkem zásadní efekt umístěnek a vázacích smluv. Je to dobře vidět u smluv, které mladí lékaři podepisují s nemocnicemi, aby v nich mohli dosáhnout atestace. Když nemůžete odejít, nikoho to nenutí dát vám víc, než je minimální povolený plat. To by se přesně stalo, kdyby lékařům někdo zakázal pracovat v zahraničí. 


A pokud jde o peníze, je mi jasné, že zaznívá argument, že doktor po škole, který ještě nikoho neošetřil, nemá žádné zásluhy. Ale jeho plat musí reflektovat ztracené příležitosti a roky studia. 

Pro mě jsou to krásné roky, ale náskok těch 70 výplat, které proti mně mají vrstevníci z učňáku, je finančně opravdu cítit. Už proto, že se od vás v tomhle věku očekává, že založíte rodinu. Zásluhy nezásluhy, když má člověk dělat náročnou práci, která vyžaduje nasazení nad rámec toho, co je běžné, a neuživí tím ani rodinu nebo nemá na nájem... 

Běžný je taky mýtus, neustále živený médii, kolik doktor bere za měsíc. Už se ale nenapíše, jaká je to částka na hodinu.

Rozepsal jsem se víc, než jsem chtěl, ale abych to shrnul: Na volném trhu nedonutíte nikoho, aby se rozhodl pro medicínu, tím, že mu budete klást překážky. Zákonitě si zvolí něco jiného. Pokud chcete, aby mladí lékaři zůstávali doma a měli svoji práci rádi, vyjadřujte jim podporu! :)


Foto: Jirka Matoušek, Flickr, CC BY 3.0

reklama

reklama

reklama

reklama