Slovensko zažilo za posledních 12 let podruhé výpovědi lékařů

Tato lidová přezdívka byla odvozena od finanční skupiny Penta, která má od dob Rudolfa Zajaca na ministerském postu rozhodující příjem právě z výrazně podfinancovaného slovenského zdravotnictví. Například za největší tunel ve slovenském zdravotnictví média označila převedení více než 500 milionů eur z účtu zdravotní pojišťovny Dôvera na kyperské účty. 

Rok 2011: Od zastrašování po represe

Kromě pozastavení transformace nemocnic žádali lékaři také vyšší mzdy, dodržování zákoníku práce v nemocnicích a též aby zdravotní pojišťovny měly zákonnou povinnost zaplatit nemocnicím alespoň opodstatněné náklady za adekvátně poskytnutou léčbu. S těmito čtyřmi požadavky podalo 2411 lékařů ze 34 nemocnic v říjnu 2011 výpovědi. 

Po dvou měsících výpovědní lhůty a tvrdém zastrašování i vyhrožování ustála výpověď pouze přibližně polovina z nich. Vláda odmítla jejich požadavky řešit a vyhlásila nouzový stav, přičemž některým lékařům ve výpovědi nařídila pracovat a policie chodila s pracovními příkazy k nim domů. Takovouto represi vydržela vláda jen čtyři dny, 4. prosince 2011 přistoupila na požadavky lékařů a bylo podepsané memorandum, v němž se vláda zavázala řešit čtyři lékařské požadavky. 

V oblasti mezd si lékaři vydobyli zákonnou garanci, podle níž zákon určil plat lékaře lůžkového zařízení u neatestovaného jako 1,25 a u atestovaného 2,3násobek průměrné mzdy v národním hospodářství před dvěma lety. Mzdové navýšení bylo dohodnuto postupně ve třech krocích. Vláda ovšem vzápětí 
po prvním navýšení odmítla splnit sliby, a následující rok tak lékaři vypověděli práci přesčas nad limity, které jim může zaměstnavatel nařídit ze zákona. Bez těchto dobrovolných přesčasů však nemocnice nemohou fungovat. 

Teprve po tomto tlaku na vládu došlo ke slíbenému druhému a třetímu navýšení mezd lékařů v nemocnicích. 

Pro srovnání: můj základní plat po čtyřech letech praxe činil před výpovědí 683 eur (cca 16 215 Kč) hrubého a po atestaci se mi zvýšil na 880 eur (cca 20 893 Kč). Po výpovědích se zejména mladým lékařům platy přibližně zdvojnásobily, a jak rostla průměrná mzda na Slovensku, valorizovaly se mzdy lékařů podle této průměrné mzdy každý rok. 

Následkem toho se jistý počet lékařů vrátil ze zahraničí, na lékařské fakulty se po delší době hlásilo více zájemců a po letitém klesání se konečně zvedla hranice bodů, které je nutné dosáhnout při přijímacích pohovorech. 

V průzkumech spokojenosti pacientů se na první místo dostalo chování nemocničních lékařů a zákoník práce se začal v nemocnicích více dodržovat.

Deset let korupce a demotivace

Následovalo přibližně deset let, v jejichž průběhu se zákonem stanovená minimální mzda lékaře v  nemocnici stala v  praxi maximální a po atestaci už nijak nerostla, bez ohledu na lékařovy zkušenosti či další atestace nebo specializace. Těchto deset let slovenské zdravotnictví zažívalo množství kauz s rozkrádáním, velkou korupcí a růstem vlivu finančních skupin. 

Na druhé straně však skutečné problémy zdravotnictví a jeho pacientů vlády neřešily. Personální demotivace a úpadek systému způsobily, že slovenské zdravotnictví se dostalo na hranici svých personálních možností. Do toho přišla pandemie, která frustraci a krizi našeho zdravotnictví znásobila. Slovenské nemocnice kvůli personálnímu poddimenzování patřily k nejvíce přetíženým nemocnicím v Evropě. Vláda sice rychle nakoupila drahé ventilátory, ale pro nedostatek personálu jich zůstalo hodně nepoužitých a kvůli omezeným personálním kapacitám se zavedla triáž pacientů. Když jsme po vládě požadovali, aby v práci infikovaným zdravotníkům poskytla „covidovou PN“, jak tomu bylo například u vojáků, ministerstvo zdravotnictví nám veřejně odpovědělo, že zdravotníkům to nedá, „jelikož by toho zneužívali“.

Po pandemii nezájem politiků

Když vláda řešila odměny zdravotníkům za zvládnutí pandemie, nejdříve lékaře z těchto odměn vynechala. V době pandemie byl na Slovensku vyhlášen nouzový stav, aby bylo možné lékařům a sestrám nařídit pracovní povinnost, která jim byla následně opravdu nařizovaná. 

Když se v Parlamentu hlasovalo o prodloužení nouzového stavu, jako oficiální důvod bylo uvedeno „udržení vyčerpaných zdravotníků v nemocnicích“. Nejhorší však bylo, že slovenští zdravotníci pochopili, že jestliže ani v nejhorších chvílích politici jejich problémy neřeší, nebudou je sami od sebe řešit ani později. 

Úleva po opadnutí pandemie přinesla masivní odchod zdravotníků z nemocnic, čímž se naše možnosti pomáhat pacientům ještě zhoršily. Dostali jsme se do situace, kdy naše pacientky čekají na operaci nádoru prsu až dva měsíce, v sousední nemocnici se ze šesti nově zrekonstruovaných operačních sálů operuje jen na dvou, protože není personál. Oddělení se zavírají nikoliv pro nedostatek pacientů, ale personálu, lékaři z nemocnic utíkají do zahraničí či do ambulancí.

Po pandemii, kdy Slovensko zažilo situaci, kdy jsme neměli volná lůžka pro dusící se pacienty, nám Evropská unie poskytla více než miliardu eur jako „plán obnovy“. Ovšem slovenská vláda rozhodla, že ty peníze využije na redukci nemocniční sítě, a odhlasovalo se zrušení téměř 11 tisíc nemocničních lůžek s tím, že se některé nemocnice mají změnit na doléčovací oddělení.

Marné varování lékařů

Přes varování lékařů se to vláda rozhodla udělat bez předchozí reformy špatně fungujícího ambulantního sektoru. Takzvaná reforma nemocnic však nijak neřešila nedostatek lékařů a sester ve slovenských nemocnicích. 

V této situaci lékaři pod vedením Lekárskeho odborového združenia (LOZ) požádali premiéra o setkání, aby vláda opravdu začala řešit personálně kolabující zdravotnictví. Lékaři veřejně řekli, že nemohou mlčky tolerovat, jak nemocný systém slovenského zdravotnictví ubližuje jejich pacientům. Lékaři LOZ navrhli řešení, která mohou odvrátit personální kolaps. Požadavky zformulovali do osmi bodů, které řešily financování nemocnic (aktuální dluh nemocnic činil 800 milionů eur), dodržování a kontrolu předpisů na personální zabezpečení oddělení, zvýšení počtu a kvality absolventů lékařských fakult, zvýšení mezd sester a lékařů, zreformování postgraduálního vzdělávání (komplikované atestační vzdělávání je jeden z nejčastějších problémů, který vede k odchodu mladých lékařů) a aby se žádné oddělení či nemocnice nezavřely, aniž by bylo předem zajištěno, která další oddělení převezmou jejich pacienty.

Společný postup lékařů z nemocnic

Přes veřejnou výzvu nás premiér i vláda několik měsíců ignorovali a k prvnímu setkání v létě 2021 došlo až poté, co více než 3500 lékařů nemocnic písemně deklarovalo, že pokud vláda nebude řešit tyto požadavky, jsou připraveni neodpracovat více přesčasů, než jim nařizuje zákon. Teprve na základě těchto deklarací se s námi vláda sešla, avšak slyšeli jsme jen další sliby. Jedinou konkrétní odpovědí vlády bylo, že koncem roku přijala nový zákon, podle kterého by bylo možné lékařům nařídit další přesčasy či pracovní povinnosti, aniž by bylo nutné vyhlásit nouzový stav. 

To byl další moment, kterým vláda zatlačila lékaře do kouta a nedala jim na výběr. Lékaři pochopili, že jinou cestu ke zlepšení zdravotnictví než podat opět výpovědi nemají. Sesbírali jsme přes tři tisíce deklarací lékařů z nemocnic, v nichž deklarovali, že pokud vláda nezačne doopravdy řešit naše požadavky, podají výpovědi. Pan ministr zdravotnictví nám přes média vzkázal, že si počká na počet výpovědí. A tak v září 2022 měl na stole nejdříve 1947 výpovědí lékařů nemocnic celého Slovenska a každým dnem přibývaly další. To byl zásadní rozdíl ve srovnání s rokem 2011, kdy nám výpovědi postupně ubývaly. Nyní jejich počet přesáhl 2100. Což je přibližně polovina reálně pracujících lékařů v nemocnicích. Zapojily se především velké a klíčové nemocnice a oddělení.

Přesto se s námi premiér sešel až po šesti týdnech od chvíle, co už běžely výpovědní lhůty. Ohledně mezd nám bylo nabídnuto demotivační symbolické navýšení, v souvislosti s řešením ostatních bodů nám vláda nenabízela vůbec nic. Lékaře při jednáních po celou dobu zastupovalo LOZ. 

Ke konci výpovědní lhůty vláda uvažovala o vyhlášení nouzového stavu, avšak po zkušenostech z roku 2011 všichni na Slovensku věděli, že to vládě nepomůže a bez 2100 lékařů slovenské nemocnice fungovat nemohou. Ke konci výpovědní lhůty nabídli lékaři vládě kompromis – nejvýraznější ústupek v mzdách pod 
podmínkou, že vláda bude naplno řešit další, nemzdové požadavky. Vláda to zpočátku odmítala a pokusila se ještě jednou „koupit“ lékaře: nabídla jim stabilizační příspěvek. Tedy, že pokud stáhnou výpovědi a zavážou se zůstat tři roky v příslušné nemocnici, dostane každý z nich deset tisíc eur plus za každý rok praxe dalších tisíc eur – a to až do výše 30 tisíc eur.

Memorandum v poslední den výpovědí

Na tiskové konferenci jsem jakožto lékař se 17letou praxí veřejně tuto finanční nabídku vlády (v mém případě 27 tisíc eur) odmítl, jelikož by to nepomohlo systému ani nemocnicím. Stejně tak učinili, ať už veřejně, či neveřejně, téměř všichni lékaři nemocnic. Vláda pochopila, že lékaře si nekoupí a že jinou možnost než se s lékaři domluvit nemá a přistoupila na náš kompromis. Vláda se v memorandu písemně zavázala, že naše požadavky bude plnit. Memorandum bylo podepsáno v poslední den výpovědní lhůty. Předcházela tomu náročná jednání o konkrétních bodech dohody. 

Na začátku výpovědí jsme si stanovili dvě premise: naše výpovědi nesmějí ublížit žádnému pacientovi a buď se vrátí všichni lékaři, kteří chtějí, nebo žádný.

A to jsme také dodrželi – lékaři z celého Slovenska čekali se zrušením, respektive stažením své výpovědi, na tři kolegyně z jedné malé nemocničky, kde se vedení rozhodlo klást si podmínky zrušení výpovědí těchto lékařek. Memorandum bylo podepsáno až po hlasování v Parlamentu, kde byla zákonem navýšena mzda lékařů i sester a bylo přijato více požadavků ohledně vzdělávání mladých lékařů a bylo také zrušeno zdaňování vzdělávání zdravotníků. Text memoranda 
je přístupný na našich webových stránkách. 

Vláda se zavázala přijmout zákon, kterým se stanoví zdravotním pojišťovnám zákonná povinnost hradit nemocnicím alespoň nákladové ceny za adekvátně poskytnutou péči, také zavést DRG systém, oddlužit nemocnice, finančně podpořit lékařské fakulty, přijmout ročně navíc aspoň 100 studentů medicíny ve slovenském jazyce na místa zahraničních samoplátců, postavit novou univerzitní nemocnici, schválit zákon upravující fungování univerzitních nemocnic, ve vícero konkrétních bodech usnadnit postgraduální vzdělávání, určit trestněprávní odpovědnost managementů nemocnic za úmyslné porušování personálních předpisů při personálním zabezpečení oddělení a pravidelné veřejné kontroly dodržování personálního zabezpečení oddělení a nemocnic. 

Vláda se taktéž zavázala, že v rámci „reformy nemocnic“ nezruší žádné oddělení, aniž by byla předem zajištěna náhrada – personálně i prostorově. Pokud jde o mzdy, slovenští lékaři pod vedením LOZ dosáhli významného navýšení platů u 20 zdravotnických profesí včetně nemocničních sester, kde byl navíc schválen nárůst za každý odpracovaný rok do maximální výše 30 let praxe. Sestry a nižší zdravotnický personál dostaly také stabilizační příspěvky v případě, že se zavázaly odpracovat v nemocnici pět let. V souvislosti se mzdami lékařů se 
do zákona dostala minimální mzda lékaře lůžkového zařízení: neatestovaný lékař 1,5násobek a atestovaný lékař 2,5násobek průměrné mzdy v národním hospodářství před dvěma lety. Za každý rok praxe náleží ještě lékaři 0,015 u neatestovaného a 0,025 u  atestovaného lékaře až do maximálně 30 let praxe.

Od roku 2025 se tento koeficient za rok praxe u atestovaného lékaře zvýší na 0,03. Průměrná mzda v národním hospodářství před dvěma lety je aktuálně 1211 eur (cca 28 753 Kč). 

Zdroj tabulky: Tempus Medicorum

Naděje na zlepšení

Slovenské zdravotnictví je dlouhá léta v úpadku, personál nám z nemocnic utíká, chybí celá klíčová generace lékařů. Jsme jediný stát OECD, kde počet zdravotních sester klesá. To, čeho dosáhli lékaři z nemocnic, však dalo Slovensku naději, že se zdravotnictví může zlepšit.

Slovensko je země, kde je odvratitelná úmrtnost ročně tři tisíce lidí, což jsou dvě průměrné slovenské vesnice. Jsme zemí, v níž vlády zdravotnictví neřeší a kde v tomto resortu kvete byznys. Na což doplácejí naši pacienti.

Slovensko je ovšem také země, kde se lékaři i přes nepříjemnosti dokážou postavit za své pacienty. Jen dobrý lékař dokáže udělat pro svého pacienta i nestandardní věci. 

Autor: Peter Visolajský, pediatr, předseda LOZ

Foto: Shutterstock