Svědectví strážníka: Rodina má covid, nikoho to nezajímá. Systém selhal

Nákaza novým koronavirem hrozí bez výjimky každému z nás. Není ani vyloučené, že takřka každého z nás jednou potká. Patrně každý v takovém případě očekává, že se okamžitě ocitne pod přísným dohledem hygieniků, bude se rychle dohledávat, od koho se nakazil nebo s kým se setkal.

Svědectví pražského strážníka, v jehož rodině se prokázala nákaza covidem-19 u syna, ovšem dokládá naprostý opak. On sám na stránkách městské policie píše o selhání systému a popisuje překvapení z nezájmu hygieniků, které na vlastní kůži prožila celá jeho rodina. Polovina ze všech obyvatel jednoho rodinného domu se mezitím koronavirem nakazila.

Covid-19 z Techtle Mechtle

Příběh popsal na stránkách městské policie sám strážník, a ačkoliv jeho jméno redakce neuvádí, potvrzuje, že ho zná. Rodina měla tu smůlu, že jejich syn navštívil už proslulou party v pražském klubu Techtle Mechtle.

Na oslavu přinesla nákazu jediná dívka, která navíc celou akci pořádala, ale sama na sobě v tu chvíli žádné příznaky onemocnění nepozorovala. Z pozvaných lidí jich onemocnělo patnáct a někteří z nich nepochybně proto, že pili hromadně brčkem z jedné velké sklenice. Celkem se ale v klubu nakazily desítky lidí a koronavirus navíc dál šířili, takže v Praze tato jediná akce vytvořila významné lokální ohnisko nemoci. Covid třeba roznesl mezi své spoluhráče jeden z přítomných fotbalistů a hygienici v souvislosti s oslavou podle svých vyjádření dohledali kolem stovky dalších nakažených lidí.

Mladík byl svědomitý. Při příznacích přestal chodit na brigádu

Zdálo by se, že systém zafungoval a rychle se rozeběhlo pátrání po možných nakažených nebo jejich testování. Zkušenost pražského strážníka ale ukazuje tristní opak. Zmiňovaná party se odehrála 11. července. „Můj dospělý syn navštívil s přáteli dnes již bohužel legendární pražský klub, přičemž neporušil žádné platné mimořádné opatření ve vztahu k šíření SARS-CoV-2,“ uvádí strážník.

První příznaky nemoci se u syna objevily více než týden po nákaze. Nebral je na lehkou váhu, jak jeho otec popisuje: „Syn se zcela zodpovědně a svědomitě omluvil svému zaměstnavateli, u kterého přes prázdniny pracuje, že vzhledem ke své zdravotní indispozici zůstane raději doma. Wau, mám prostě svědomitého chlapce… Po zhodnocení zdravotních komplikací, zejména bolest hlavy, ztráta čichu, chuti a zvýšená teplota, byl zcela dle všech dostupných pokynů osloven jeho ošetřující praktický lékař, který nám telefonicky se stoickým klidem sdělil, že je to viróza a že to chce v klidu vyležet. Dobrá tedy, přišlo nám to sice divné, ale přece jen lékař je lékař. Syn zůstal doma.“

Volali jsme, kam se dalo. Linky nefungovaly nebo to nikdo nezvedl

Ani následné vyšetření v nemocnici, kam se mladík vydal, k vyšetření na koronavirus vůbec nemířilo: „Diagnóza zněla chřipka a synovi byly předepsány léky a byl poslán domů. I když se nám to nezdálo, říkali jsme si, že pokud se mohl mýlit praktický lékař na telefonu, tak lékaři v nemocnici na ORL se již mýlit nemohou.“

Jenže vzápětí se v médiích v souvislosti se zmiňovanou oslavou začaly objevovat informace o oslavě v pražském klubu Techtle Mechtle. „Při jejich čtení nám doslova tuhla krev v žilách, přece jen jde o syna, člena rodiny, a vůbec o celou naši velkou rodinu. Bezesná noc. Volali jsme všude, kam se dalo, on-line linky, info linky, hygiena atd. Výsledek vždy stejný, buď nefungovaly, nebo to nikdo nezvedal. Jediné místo, kam jsme se dovolali, byla opět spádová nemocnice, čili ta, kde předtím na ORL synovi diagnostikovali chřipku, a zde, světe div se, nám poradili, abychom ráno kontaktovali synova praktického lékaře, čili toho, který ho nechal původně doma s virózou. Kruh se uzavřel. Bezmoc, směsice strachu a vzteku,“ píše strážník.

Výsledky za tři dny? Rodina si testy sehnala raději sama 

Praktický lékař nakonec vypsal žádanku na test na koronavirus, ovšem jen pro mladíka, nikoli pro širší rodinu v domě, ve kterém bydlí. Podle strážníka nezabralo ani přesvědčování, že dva lidé, kteří s nimi žijí pod jednou střechou, jsou nemocí zejména ohrožení senioři nad 65 let.

Ani s testováním syna to nebylo jednoduché. Rodina pochopitelně chtěla výsledky co nejdříve, ale dorazit měly až za tři dny. Protože chlapci nebylo nejlépe a ostatní se báli rizika, raději si sehnali a zaplatili testy sami: „I když synovi není nejlépe, vyhledáváme odběrové místo s laboratoří, které je schopno tento gordický uzel rozseknout ihned. Po delším hledání nalézáme dvě taková místa. Nakládáme syna a absolvujeme další cestu. Cesta na první oděr 60 km tam a 60 km zpět. Cesta na druhý námi vybraný odběr je opět 60 km tam a 60 km zpět, i když zcela opačným směrem.“

Platíme 4 500 a ani neremcáme

Další zajímavou zkušeností strážníka byla cena testů: „Dorážíme na odběrové místo, opět probíhá odběr. Platíme 4 500 Kč, neremcáme, jako ve snu se nám v mysli míhá matná vzpomínka na jakési zastropování ceny testů. Nejdůležitější je přece zdraví a v boji proti tomuto neřádu především včasné informace a výsledky. Odjíždíme. Výsledky dorazí v řádu několika málo hodin.“

Výsledky syna jsou pozitivní a celá rodina automaticky putuje do karantény. „Přiznám se,“ píše ve svém dopise strážník, „že v tu chvíli se ve vás mísí pocit strachu o syna, agrese vůči všemu a averze vůči všemu úřednímu, a zejména odbornému. Naštěstí zvítězí zdravý rozum a starost o syna a další členy domácnosti. Navíc bylo nutné připravit rodinu na to, že mohou být nakaženi již všichni její členové, minimálně ti ve společné domácnosti, přičemž dva z nich patří do té nejohroženější skupiny nad 65 let. Mezi vzpomínáním si na všechny kontakty probíhala samozřejmě dezinfekce celého domu. Naštěstí jsme některá opatření v domě přijali již od prvních synových příznaků.“

Testy pro rodinu? Sehnal je známý

Ani tím ale martyrium rodiny neskončilo, spíše pokračovalo. Nikoho z osmi blízkých lidí hygienici na testy neposlali. Rodina si je zajistila přes známého sama: „V 8.15 hod. přijíždí odběrový vůz. I když jde zjevně o odběrový vůz místně nepříslušné hygienické stanice, věřte, že tato věc je v takové situaci poslední, co byste řešili. Systém selhal, spolehni se sám na sebe, nikdo jiný ti nepomůže. Jsme rádi a těmto lidem patří obrovské poděkování a jsou to oni, kdo zaslouží absolutní uznání, a jsou to oni, na něž musí být tato země právem hrdá.

Probíhají odběry. Mezitím během dopoledne konečně volá synovi místně příslušná hygienická stanice a velmi povrchně se táže na jeho prvokontakty. Syn má snahu popsat vše do nejmenších detailů, zájem na druhé straně telefonního sluchátka je však žalostný.“

Syn nakazil polovinu rodiny

Ani výsledky testů nejsou radostné. Z celkem osmi blízkých lidí jsou nakažení čtyři, z toho i jeden senior, který spadá do rizikové skupiny. „Hned jakmile jsme se dozvěděli výsledky, tak jsme opět kontaktovali místně příslušnou hygienickou stanici a předpokládali jsme, že nyní snad již konečně bude případu věnovat patřičnou pozornost. Co myslíte? Bohužel… Na druhé straně telefonu nám paní z hygienické stanice s ledovým klidem odvětila, že už je přece pátek 15.30 hod., že má po pracovní době, že to bude řešit až v pondělí 27. 7. a všechny naše kontakty (čili potenciálně ohrožené osoby) si máme obvolat sami,“ popisuje své překvapení strážník.

Dva nakažení lidé z rodiny kvůli náhlým komplikacím nakrátko skončili v nemocnici: „Probíhají vyšetření, odběry, analýzy, infuze, nasazení léků, ale nikoli test na koronavirus, i když příznaky jsou zcela indikativní. Jejich stav se naštěstí jako zázrakem lepší stejně rychle, jako se zhoršil, a ve večerních hodinách jsou odvezeni zpět do domácího ošetřování. Jsou sice vypsány žádanky na provedení testů, ale mají si tam dojet následující den sami...“

Strážník: Všem se omlouváme, ale nikdo nic neřeší

Rozčarování strážníka z přístupu hygieniků je zřejmé i z následného pokračování příběhu a jeho slov: „Doposud žádnému ze tří nově pozitivních členů společné domácnosti se NIKDO z hygienické stanice neozval. NIKDO z hygienické stanice jejich další kontakty netrasuje. NIKDO z odpovědných nic neřeší. Opět se musíme spolehnout sami na sebe. Všechny naše kontakty obvoláváme, upozorňujeme, a hlavně – NEUSTÁLE SE VŠEM OMLOUVÁME!!!

Můžeme stokrát z televizních obrazovek od těch, kteří se proslavili sloganem ‚JSME NÁROD SCHOPNÝCH LIDÍ, JEN NÁS ŘÍDÍ NEMEHLA‘, slýchat, jak vše perfektně funguje, a věřím, že nejen my bychom byli neskutečně rádi, kdyby tomu tak bylo. Střet dvacetiletého kluka a jeho rodiny s realitou, je však bohužel mnohem bolestnější než ty nejhorší scénáře.“

V závěru svého příběhu strážník přeje čtenářům, ať zůstanou zdraví a nemusí „řešit podobná dramata jako my“. „Nejdůležitější věci na světě jsou zdraví, rodina, přátelé a spoléhání se na sama sebe, protože nikdo jiný vám v této zemi nepomůže,“ zakončuje své svědectví pražský strážník.

David Garkisch

Ilustrační foto: MP Praha