Hlavička
Příběhy -
13/12/2017

Za implantátem vracejícím sluch je příběh umanutého otce a holčičky

Za medicínským objevem, který právě slaví 30 let, je dojemný příběh ze závěru normalizace. Otec zoufale toužil vrátit sluch své tříměsíční holčičce. Potřebovala kochleární implantát, ale nebylo ho možné z USA přivézt přes železnou oponu. A tak vymyslel vlastní.

reklama

reklama

Byl to tehdy velký pokrok nejen pro obor ORL, ale pro celé české lékařství. Lékaři totiž voperovali historicky první neuroprotézu. Její příběh je paradoxní. Boří mýty o špičkovém zdravotnictví zdarma, které tu za socialismu údajně bylo, ale zároveň ukazuje, že mezi vědci a lékaři v někdejším Československu byly skutečné kapacity, které se vyrovnaly kolegům zpoza železné opony.

Na počátku tohoto milníku, kterého dosáhla klinika ORL 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, byl smutný příběh teprve tříměsíční holčičky, která po meningitidě přišla o sluch. Jejím otcem byl technik Akademie věd Jaroslav Hrubý. Měl přehled a věděl, že ve světě už lékaři vracejí sluch lidem pomocí kochleárního implantátu. Nic takového ale v uzavřené socialistické zemi v roce 1987 neexistovalo.


reklama

Otcovská láska nepomohla včas

První kochleární implantaci přitom zvládli lékaři v USA už v roce 1961. Že by ale šlo odtamtud implantát získat? Nebo dokonce poslat dítě na operaci na Západ a ještě navíc do USA? Nemožné. Zoufalý otec se s tím pro lásku ke své dceři odmítl smířit a vydal se cestou ještě více nemožného. Rozhodl se, že pro svou dcerku vyrobí vlastní implantát.

Jaroslav Hrubý oslovil tehdejšího přednostu kliniky ORL Jana Betku a asistenta Jaroslava Valvodu. Představil jim svůj nápad a společně s nimi vyvinul ryze český kochleární implantát. Lékaři ho v roce 1987 na klinice ORL voperovali prvnímu českému pacientovi.

Pro holčičku, kvůli které její otec implantát vyvinul, příběh nedopadl šťastně. V době, kdy jí ho bylo možné voperovat, ještě nebyl k dispozici. Od té doby ale kochleární implantace pomohla tisícovce lidí, včetně malých dětí, kterým implantáty lékaři dávají od roku 1993.


Lékaři: Pomůžeme klidně dvojnásobku lidí, ať se hlásí

Lékaři ale tvrdí, že by dokázali vrátit sluch dvojnásobnému počtu lidí. Odhadují to podle Německa, kde má implantát dvojnásobek lidí na poměr počtu obyvatel. \""Jediný důvod, proč tomu tak není i u nás, je ve vyhledávání pacientů. Vedeme třicetiletý informační boj. Odborná i laická veřejnost by měla vědět, že pokud už pacientovi nepomáhá sluchadlo, měl by být odeslán ke konzultaci do implantačních center a léčen kochleární implantací,“ tvrdí současný přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole Jan Plzák.

Lékaři také usilují o to, aby byl v Česku povinný screening sluchu novorozenců. Vyšetření funkcí vnitřního ucha může provést vyškolená pediatrická sestra novorozeneckého oddělení. Léčbu dětí s poruchou nebo ztrátou sluchu by to urychlilo a zlepšilo.


Pacient neslyší svět realisticky, to dělá mozek

Kochleární implantát a spolupráce lidského mozku s ním jsou velmi zajímavé. Implantát totiž nezprostředkovává takový zvuk, jak ho slyší zdravé lidské ucho. O správné pozorumění se postará mozek.

Při operaci je pacientovi do vnitřního ucha v hlemýždi, kde jsou uloženy smyslové buňky, zaveden elektrodový svazek (drátek), který elektrickým stimulem buňky povzbudí. Ty pak sluchovým nervem přenesou informaci do mozkové kůry. Jde ale o jiné zvuky, než vnímá běžné ucho. Jak to, že ale člověk rozumí slovům a chápe význam zvuků? Odpovědí je mozek a jeho plasticita. 


Ztráta sluchu významnější než ztráta zraku? Dohání k sebevraždám

\""Nedávná konference přinesla zajímavou výpověď pacienta, který po meningitidě naráz ohluchl a po kochleární implantaci znovu začal slyšet. Kochleární implantát nikdy nedosáhne dokonalosti lidského ucha. Když se jeho implantát zapnul, pacient vnímal zvuky, které nebyly podobné ničemu, co kdy dřív slyšel. Během několika dní ale začal rozumět mluveným zvukům, protože mozková kůra si začala zvuky překládat tak, aby v mozku člověku vzniklo nové schéma, které zvuky přeloží do řeči. Pacient teď svůj sluch hodnotí tak, že slyší, jako slyšel před jeho ztrátou,\"" popsal na konkrétním případě schopnost mozku najít člověku novou cestu k řeči profesor Jan Plzák. Jak sám dodává, i po dvaceti letech, co se chirurgii hlavy a krku věnuje, ho stále udivuje, jak mozek funguje.

Ztráta sluchu je, například v rámci hodnocení invalidity, významnější než ztráta zraku. Plně neslyšící člověk je komunikačně vyřazen ze společnosti, nemá kontrolu, nemůže sám mluvit. Lékaři se setkávají s případy, kdy je náhlá ztráta sluchu pro pacienty tak strašná, že uvažují o sebevraždě. Kochleární implantace je přitom účinným řešením.

David Garkisch


reklama

reklama

reklama

reklama