Jen mluvení o nutnosti změny zdravotního systému už nestačí. Zásadní krok ale musí udělat politici, shodli se řečníci na konferenci Zdravotnictví 2025

České zdravotnictví funguje relativně dobře. Což potvrdil v úvodním bloku generální ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR Zdeněk Kabátek. „Za posledních pět let proteklo do českého zdravotnictví skoro 180 miliard korun. Když se například podíváte na dostupnost centrové péče, jsme mezi šestým a jedenáctým místem v Evropě. Letos ale čísla nevypadají tak skvěle. Nejsou katastrofická, ale ukazují, že pokud se něco v českém zdravotnickém systému nezmění, úroveň těch služeb nelze udržet,“ varoval ve své přednášce. 

Podle něj padají návrhy na vícezdrojové financování a vyšší spoluúčast, ale ani tyto nástroje už zdravotnictví nespasí. Potřebujeme jej přizpůsobit vývoji medicíny a vývoji demografie. 

„Medicína se nám vyvíjí. Přichází nové technologie, nové přípravky, ve světě je snaha pacienta vyléčit co nejdříve. Převést ho do jednodenní péče, ambulantní péče. A to vše nás nutí k tomu, co české zdravotnictví odmítá – nutí nás ke změně a ke změně uvažování. Není možné za každým rohem stavět nemocnice, nemůžeme stavět na tom, že dostupnost je stejná jako před 30 lety. Už se nechodí pěšky, jezdí se pohodlnějšími dopravními prostředky. Musíme změnit strukturu a přijmout to, že musíme směřovat k rušení akutní lůžkové péče, větší centralizaci, specializaci a k efektivizaci,“ řekl Kabátek.

V příštích letech nás čeká mnoho výzev. Jednou, snad největší, je stárnutí populace. V příštích 30 letech budeme mít navíc milion lidí nad 65 let věku. „Umíte si představit, co to bude pro zdravotní a sociální systém znamenat? Jaký nápor na zdravotní systém? Na personální kapacity, infrastrukturu, na financování, a to se provazuje i do oblasti sociální, která byla v posledních letech velmi podceňovaná,“ upozornil ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka a dodal, že dnes už mnohem lépe vše vidí v datech.

„Před zhruba rokem a půl jsme začali propojovat data a dnes vidíme trendy a rezervy a systém dokážeme vyladit mnohem lépe než doposud. Jsme schopni hodně ušetřit a být efektivnější, a především s daleko větší kvalitou,“ uvedl Jurečka.

Propojenost potvrdil i makroekonom Ing. Martin Slaný, Ph.D., z katedry ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. „Je zajímavé se podívat na celkové výdaje na zdravotní péči v ČR, protože pak bychom viděli, že zdravotní a sociální systémy jsou velmi propojené. A oba systémy z hlediska makroekonomického a rozpočtového představují pro českou ekonomiku fatální výzvu. Kdybychom oba dva systém sečetli a vztáhli je k HDP, budeme patřit k zemím s největším podílem těchto systémů na HDP. Stejně tak budou představovat i velký podíl na státním rozpočtu,“ vysvětlil Slaný.

Jak si stojí zdravotnictví z hlediska financí?

Když se podíváme na vývoj jistých indikátorů od roku 2012 do roku 2023, vidíme, že hrubý domácí produkt (HDP) rostl v dobách prosperity, propadl v době covidu a nyní probíhá minimální růst HDP, který by měl dle předpokladů ministerstva financí pokračovat i příští rok. 

Co se týče meziročního nárůstu nákladů veřejného zdravotního pojištění, tak zatímco HDP tak nějak roste i klesá, potom kromě jednoho roku 2013, kdy vyšla restriktivní úhradová vyhláška, náklady veřejného zdravotního pojištění rostou neustále. Extrémně pak rostly v době covidu a v období 2023 a 2024.

Fotografie: MUDr. Pavel Hroboň (zdroj: EEZY Events & Education, s.r.o.)

„To je to, co nás vede k současné finanční situaci veřejného zdravotního pojištění, která není až tak dobrá. Vysvětlení 9% nárůstu oproti běžnému, který se pohybuje okolo 3 %, v lepších časech okolo 4 %, je v posledním sloupečku, a to je inflace. Během zvýšené inflace jsou větší požadavky na platy a další položky,“ uvedl lékař a řídící partner Advance Healthcare Management Institute MUDr. Pavel Hroboň.

V grafu totiž vidíme spotřebitelskou inflaci, tedy ceny, kterým čelí běžná domácnost. Velcí poskytovatelé zdravotních služeb ale jsou ve zcela odlišné situaci. Inflace cen vstupů velké nemocnice se významně liší od těch spotřebitelských. Jinou zaznamenanou inflaci ale nemáme. 

Graf: Růst HDP, nákladů pojišťoven na zdravotní péči a spotřebitelské inflace (zdroj: přednáška Pavla Hroboně na konferenci Zdravotnictví 2025 (19.9.2024)

„Je jasné, že dlouhodobě musí být HDP a meziroční nárůst nákladů veřejného zdravotního pojištění v rovnováze. Nikdo nemůže dávat víc, než si může dovolit ekonomika státu,“ upozornil Hroboň. 

Ještě zajímavější pohled je na reálné peníze, které na obyvatele přijdou do zdravotnictví. Zde se většinou srovnáváme s okolními zeměmi. My ale dáváme podle Hroboně v tomto ohledu o 25 % více než například Slovensko. Jsme v podstatě na stejné úrovni jako Španělsko a Itálie. 
Při pohledu na finanční bilanci veřejného zdravotního pojištění jsou v době ekonomického růstu většinou příjmy vyšší než náklady, čímž vznikají jisté rezervy, které lze použít v letech ekonomického „nerůstu“. V posledních letech jsme ale mnohem více čerpali na účtech zdravotních pojišťoven a podle Hroboně se i v rámci úhradové vyhlášky musíme vrátit zpět k udržitelnému růstu. 

„Vidíme, že do českého zdravotnictví jde 86 % peněz z veřejných zdrojů. Příjmy se generují buď z odvodů od zaměstnavatelů, nebo z daní, které ekonomicky aktivní populace odvádí. Zaměstnavatelé musí hrát významnou roli v tom, jak zdravotnický systém vypadá a jak efektivně finanční zdroje vynakládáme. Pokud jsme v roce 2020 navýšili o 20 % veřejné zdroje do zdravotnického systému, který teď máme na 9,6 % HDP v kontextu EU, pořád jsme pod průměrem, který je zhruba 11 %,“ dodala Eva Karásková ze Sekce zdravotnictví a sociálních služeb Hospodářské komory ČR s tím, že rozdíl mezi tím, co platí stát, co většinově platí zaměstnavatelé a co nám chybí, je obrovský. To jen zdůrazňuje neudržitelnost ekonomických zdrojů.

Chybí tržní prostředí

K záchraně situace by měl podle řečníků pomoci především trh. „To, co potřebujeme pro správné fungování sociálního, zdravotního a školského systému, je dodat tržní incentivu. Většina ekonomických debat se nakonec vztáhne k optimalizaci – jestli je dostatek lůžek, dostatek personálních kapacit. Pokud nemáte trh, musíte plánovat množství. Aniž byste věděli, co je vzácné a co zajistí efektivnost a kde je poptávka, nenahradíte to ničím jiným než cenami. Jestli je debata o připojištění a dalších nástrojích, které se mají do systému dávat, tak to pro mě jako ekonoma není o tom, dodat dodatečný zdroj financování, ale je to prvek, který má zefektivnit a optimalizovat ten systém,“ popsal nutný krok makroekonom Slaný.

„Bavíme se o udržitelnosti a ufinancovatelnosti systému, ale zalili jsme si zdravotnictví do betonu zákoníkem práce, platovými tabulkami, kompetencemi, katalogem prací. My ale musíme myslet dál. To znamená rozbořit si tuto krustu, kterou jsme si sami na sebe nalili, a pustit do zdravotnictví trh a konkurenci,“ upozornil ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA.

Dnes jsme napůl mezi státním a pojišťovnickým systémem, který jsme si vydefinovali 30 let zpátky, a současně vidíme čím dál větší zásahy státu do toho systému. Role by bylo potřeba podle Karáskové více vyspecifikovat. Zatím ale směr nenaznačuje, že by mělo dojít k velké změně.

„Zaměstnavatelské svazy s vládou ČR rozvíjí projekt, který nazvaly Česko na křižovatce. Je v něm osm strategických priorit ČR se vzájemnou spoluprací mezi státním a soukromým sektorem, ale zdravotnictví tam není. Z mého pohledu je to obrovská škoda, protože trh práce, zaměstnanost, věda a inovace se bez zdravé populace neobejdou,“ varovala Karásková.

Uvidíme tak dál do budoucna, kam se náš zdravotnický systém bude ubírat. Jestli budeme o problémech jen mluvit, nebo se konečně něco změní.

Autor: Pavlína Zítková

Foto: EEZY Events & Education, s.r.o.