Hlavička
14/07/2022

Křečové žíly nejsou jen kosmetickým problémem, říká lékař z Centra žilní chirurgie. Jak jim předcházet a jaké existují metody léčby?

Když se objeví první křečová žilka, jde spíše o kosmetickou vadu než o život ohrožující stav. Postupem času se ale mohou rozvinout do závažnějšího onemocnění. O křečových žilách, prevenci a klasických a moderních operacích a léčbě jsme si povídali s lékařem MUDr. Slavomírem Rokošným, Ph.D., FEBS, z Centra žilní chirurgie ISCARE.

reklama

reklama

Jedním takovým závažnějším onemocněním je žilní nedostatečnost. Ta vzniká, když chlopně na žílách v noze nepracují správně, a krev tak neproudí pouze jedním směrem, ale vrací se zpět (tzv. reflux). V důsledku hromadění krve ve spodní části nohy může dojít ke zdravotním obtížím, jako jsou křeče, otoky nebo bolesti.

Pacient už ale nemusí podstoupit jen klasickou operaci s delší rekonvalescencí. Lékaři využívají také novější metodu léčby křečových žil, kdy se uzavřou pomocí speciálního lepidla (adheziva) jediným vpichem na noze. Oproti chirurgické nebo laserové terapii se může toto ošetření provádět ambulantně ve specializovaných centrech.

Jaké jsou výhody a nevýhody této nové léčby? Co vlastně křečové žíly způsobuje a lze jim nějak předcházet?

reklama

Křečové žíly jsou poměrně časté onemocnění. Kolik lidí jimi trpí?

Určitým stadiem chronické žilní nedostatečnosti (chronic venous insufficiency – CVI, pozn. red.) je postiženo až 80 procent dospělé populace. Od drobných červených a modrých žilek přes křečové žíly (varixy), otoky, kožní změny až po bércový vřed. Laické veřejnosti je ale nejznámější druhé stadium tohoto onemocnění, a to křečové žíly.

Jaké jsou příčiny křečových žil?

Příčinou vzniku chronické žilní nedostatečnosti je reflux a/nebo obstrukce (uzávěr) v žilním systému, často jejich kombinace. To vede ke vzniku zvýšeného tlaku v dolních končetinách, tzv. žilní hypertenzi.

Můžete popsat, jaké příznaky doprovází toto onemocnění?

Typickými příznaky tohoto onemocnění jsou pocit těžkých nohou, tlaku, pnutí, křeče a otoky. Je potřebné si uvědomit, že nejde jen o estetický, ale při pokročilejších stadiích i o vážný medicínský problém. Pacient by měl včas navštívit cévního specialistu a absolvovat ultrazvukové vyšetření, které ozřejmí, zda a v jakém rozsahu je žilní systém poškozený.

Lze křečovým žílám nějak předcházet?

Rozhodně jsou to režimová opatření, jako například vyhnout se dlouhému sezení a stání, pravidelný pohyb, udržovat přiměřenou hmotnost. Podle mezinárodních doporučení je vhodná medikamentózní léčba (sulodexid a mikronizované purifikované flavonoidní frakce) a v některých případech také kompresivní terapie. 

Předpokládám, že ne hned je nutná operace. Jak řešíte počáteční stadia křečových žil?

Počáteční stadia lze řešit pomocí tzv. režimových opatření (dostatek pohybu, vyhýbat se dlouhému stání a sezení, udržovat optimální hmotnost), dále farmakologicky a nošením kompresivních punčoch. V případě menších žil, kdy nejsou postiženy hlavní povrchní žíly, je možné využít také sklerotizace (aplikace sklerotizační látky Aethoxysklerol do křečové žíly, pozn. red.) nebo použití laseru Fotona. Pokud ale má pacient jasně prokázané postižení hlavních povrchních žil, je namístě operační zákrok.

Přiblížíte mi chirurgickou léčbu?

Principem chirurgické léčby je ošetřit reflux a tím snížit žilní hypertenzi v dolních končetinách. Desítky let se prováděla a někde se i v současné době provádí klasická chirurgická léčba. V tomto případě se doopravdy jedná o odstranění postižené žíly, většinou jedné ze dvou hlavních povrchních žil (vena saphena magna nebo vena saphena parva).

Jde o výkon v celkové anestezii s nutností hospitalizace, kdy se do postižené žíly zavede kovový drát, tzv. stripper, a žíla se z těla pacienta odstraní. Tento výkon je zatížený bolestivostí a dlouhou rekonvalescenci. Navíc jako po každé operaci může dojít k poruše hojení ran, infekci a dalším komplikacím.

Nově to jde i bez anestezie

Existují tedy šetrnější metody?

Posledních dvacet let máme k dispozici moderní, miniinvazivní metody, kdy postiženou žílu uzavřeme v těle pacienta – jde o tzv. endovenózní operace. Podle mezinárodních doporučení by měla být endovenózní terapie metodou volby.

Všechny moderní (endovenózní) metody provádíme pod ultrazvukovou navigací, ambulantně, bez nutnosti hospitalizace a celkové anestezie. V lokální anestezii je do postižené žíly zaveden pracovní katetr (liší se podle metody), žíla je uzavřena a přibližně do 45 minut pacient odchází domů, zpátky k běžným aktivitám.

Endovenózní metody se ještě dále rozlišují? Jak?

Moderní endovenózní metody dělíme podle typu ošetření žíly na termické a netermické. 

Termické (tumescenční) metody jsou prováděny v lokální, tzv. tumescenční anestezii – obalení ošetřované žíly roztokem s anestetikem, s cílem zabránění tepelnému poškození okolních tkání. Sem patří laserová ablace (EVLT – endovenous laser treatment) a radiofrekvenční ablace (RFA). Laserové nebo radiofrekvenční vlákno je zavedeno do postižené žíly, kde působením tepelné energie destruuje vnitřní stěnu žíly, což způsobí její uzávěr.

Netermické (non-tumescenční metody) jsou prováděny bez nutnosti tumescenční anestezie (netepelná destrukce žíly, pozn. red.). Sem patří mechanochemická ablace (MOCA, tzv. ClariVein) a ablace pomocí žilního lepidla. V případě MOCA je postižená žíla poškozena kombinací mechanické energie (rotační vysokofrekvenční mechanické poškození vnitřní výstelky žíly) a chemického poškození sklerosantem (Aethoxysklerol), což způsobí její uzávěr.  
V případě žilního lepidla je postižená žíla vyplněna žilním lepidlem (kyanoakrylát).

Kde tyto miniinvazivní techniky vznikly a jak dlouho se již využívají?

V roce 1999 bylo poprvé provedeno laserové ošetření žil, následně bylo do praxe zavedeno ošetření pomocí radiofrekvence. Asi před 10 lety se na trh dostaly netermické metody, nejdříve MOCA a následně žilní lepidlo.

Jaké jsou plusy miniinvazivních zákroků oproti těm klasickým a naopak jaká jsou případná negativa?

Klasická operace je prováděna v celkové anestezii s hospitalizací v nemocnici 2 až 3 dny. Před operací musí mít pacient kompletní předoperační vyšetření. Výkon se provádí obvykle z několika ran – větší v třísle a pod kolenem, několika dalších ran v místě varixů. Po tomto výkonu má pacient několik týdnů bolestivost, otok, modřiny, může se vyskytnout porucha hojení tkání nebo infekce. Běžná doba pracovní neschopnosti je 3 až 4 týdny.

Moderní, tedy endovenózní léčbu provádíme zásadně v lokální anestezii, kdy výkon trvá přibližně 45 minut a pacient se ihned po výkonu vrací k běžným aktivitám. K výkonu není potřebné žádné předoperační vyšetření, pacient může jíst a pít. Většina výkonů se provádí z jednoho vpichu. Po výkonu pacient nosí přibližně týden kompresivní punčochy. V případě žilního lepidla není kompresní terapie nutná. Potíž je v tom, že endovenózní léčba není v České republice hrazena ze zdravotního pojištění.

Na webu specializujícím se na žilní onemocnění se píše, že zákrok pomocí žilního lepidla je nevhodný třeba u lidí s migrující tromboflebitidou, akutní povrchovou tromboflebitidou nebo s hypersenzitivitou na „lepidlo“. V jakém stadiu křečových žil jsou nové zákroky vhodné?

Moderní metody jsou vhodné pro všechna stadia chronické žilní nedostatečnosti, vyjma prvního, tedy drobných žilek. Hlavní výhoda těchto metod je u vyšších stadií onemocnění, jako je například bércový vřed. Tyto metody můžeme použít i u starších pacientů, kteří nejsou únosní celkové anestezie, a u pacientů, kteří nesou vhodní pro klasickou chirurgickou léčbu. Typickým pacientem je pacient nad 75 let, s bércovým vředem, řadou komorbidit (neschopen celkové anestezie), s významnou obezitou, na plné antikoagulační terapii.

Zaujala mě informace, že lepidlo se vstřebá. Jaká je tedy pravděpodobnost, že se pacientovi křečové žíly po moderní metodě opět vrátí a případně po jak dlouhé době?

Úspěšnost endovenózních metod je 96 až 98 procent. To znamená, že žíla, kterou ošetříme, zůstane s velkou pravděpodobností uzavřená. Je potřebné si uvědomit, že žilní systém není jen jedna žíla. Zejména povrchní žilní systém má několik kmenů a celou řadu spojek. V případě predispozičních parametrů (postižení hlubokého žilního systému, rodinná anamnéza, ženské pohlaví, opakované gravidity, obezita, některá zaměstnání atd.) může dojít k recidivě (návratu, pozn. red.) křečových žil, ale většinou v jiném povodí, než bylo v minulosti ošetřeno.

 

Autor: Pavlína Zítková

Foto: Centrum žilní chirurgie ISCARE

reklama

reklama

reklama

reklama