Online pohotovost: pomoc na dálku, nebo matoucí služba? Lékaři varují před riziky

Česká lékařská komora upozorňuje, že samotné označení „online pohotovost“ může být zavádějící. „Služby označované jako ‚online pohotovost‘, které jsou poskytovány v některých regionech České republiky, jsou způsobilé uvádět veřejnost v omyl. Používané označení může vyvolávat dojem, že se jedná o součást zdravotní péče garantované státem nebo Českou lékařskou komorou, což neodpovídá skutečnosti,“ uvádí stanovisko ČLK.

Právě název může podle lékařů u veřejnosti vyvolat falešné očekávání. Ve skutečnosti totiž nejde o klasickou pohotovostní službu. „‚Online pohotovost‘ není lékařskou pohotovostní službou a nemůže nahrazovat poskytování zdravotních služeb v případech akutních a neodkladných stavů,“ upozorňuje dále stanovisko. Z dostupných podkladů navíc vyplývá, že samotné smlouvy k těmto projektům připouštějí, že nejde o akutní ani neodkladnou péči, přesto je služba prezentována způsobem, který může působit opačně.

„Lékař na telefonu i při použití fotografie nebo videohovoru může poradit, ale ne zodpovědně léčit, pokud pacienta nikdy neviděl. Projekt tzv. online pohotovosti hrazený z veřejných rozpočtů některých krajů a měst sice pomůže zdravotníkům v některých nemocnicích na přetížených urgentních příjmech odfiltrovat banality a zároveň ho vítají někteří pacienti, kteří mohou jednoduše kontaktovat lékaře. Jde ale o nesystémový krok na hraně zákona. Moderní technologie nám budou čím dál více pomáhat, rychle se rozvíjejí a začínají přinášet zisk do IT průmyslu. ČLK má ale zároveň povinnost ukázat na nesoulad s právními normami a na rizika, která tento typ služeb může přinést,“ upozornil MUDr. Jan Mečl, člen představenstva ČLK a předseda pracovní skupiny pro digitalizaci zdravotnictví.

Komerční služba mimo zdravotní systém

Podle České lékařské komory nejde v těchto případech o zdravotní služby ve smyslu zákona. „V těchto případech nejde o poskytování zdravotních služeb podle platné právní úpravy, nýbrž o komerční konzultační služby poskytované mimo systém veřejného zdravotního pojištění,“ konstatuje stanovisko.

Takový model s sebou nese i další problémy. Kromě absence standardní kontroly upozorňuje komora i na nejasnosti ohledně kvalifikace osob, které s pacienty komunikují. „Absentuje možnost dozorové činnosti nad kvalifikací osoby poskytující přímou komunikaci s pacientem,“ uvádí ČLK.

Rizika pro pacienty: co na dálku nevidíte

Distanční konzultace mají své limity. Lékař na dálku nemůže provést fyzikální vyšetření ani ověřit objektivní nálezy, což může vést k podcenění závažnějších stavů, které by při osobním kontaktu byly odhaleny. ČLK v této souvislosti upozorňuje, že disponuje konkrétními případy z praxe, které tato rizika dokládají.

Problémem může být také preskripce léčiv bez dostatečného klinického podkladu. Dostupné studie přitom ukazují, že při distančních konzultacích dochází k vyšší míře předepisování antibiotik než při osobním vyšetření, což není v souladu s principy racionální antibiotické politiky.

Odpovědnost nese lékař, systém kontrol chybí

Významným tématem je i právní odpovědnost. Jak upozorňuje komora, „profesní a právní odpovědnost za postup nese výhradně jednotlivý lékař, zatímco provozovatel platformy i veřejný zadavatel vystupují pouze jako organizační či obchodní rámec služby.“

Lékař se tak může ocitnout v situaci, kdy pracuje bez standardizovaných postupů a bez možnosti zajistit návazné osobní vyšetření. Zároveň chybí i nezávislá kontrola kvality poskytované péče. Projekty jsou navíc často financovány z veřejných rozpočtů krajů a měst, zatímco zdravotní pojišťovny hradí léky předepsané na základě těchto konzultací, aniž by měly možnost kontrolovat kvalitu rozhodnutí.

„Systém lékařských pohotovostních služeb, na který jsme byli zvyklí, se postupně rozpadl. Praktičtí lékaři nemají zájem pohotovosti sloužit a kraje, které za zajištění této služby nesly odpovědnost, nebyly ochotné lékaře zaplatit tak, aby se tyto služby alespoň pro ty mladší praktiky staly zajímavé. Od ledna již kraje služby zajišťovat nemusí, odpovědnost ministerstvo přehodilo na zdravotní pojišťovny. Z pohledu pacientů se nezlepšilo nic. Pojišťovny nedokázaly vymyslet nic jiného než povinnost přehodit na nemocnice a jejich lékaře,“ upozornil prezident ČLK MUDr. Milan Kubek.

Zároveň dodal, že kraje, které pro lékaře peníze neměly, nyní platí desítky milionů firmě, která přitom nenabízí nic víc než pouhé zprostředkování nezávazné distanční konzultace s lékařem, který pacienta nezná, nemá možnost si ho vyšetřit a možná ani nemá potřebnou kvalifikaci. 

„Lékaři a lékařky, kteří se do tohoto byznysu zapojují, přitom obrovsky riskují. Jakékoliv odborné pochybení padne na jejich hlavu. Firma, která jejich kontakt s pacienty zprostředkovává, totiž není poskytovatelem zdravotních služeb a za nic neodpovídá. Ostatně o žádnou lékařskou pohotovostní službu se samozřejmě nejedná. To jen politici voličům předstírají opak. Tzv. online pohotovost prostě není lékařskou pohotovostí, za kterou se vydává,“ varuje prezident Kubek.

Telemedicína ano, ale za jasných pravidel

Česká lékařská komora zdůrazňuje, že moderní technologie mají ve zdravotnictví své místo. „Představenstvo České lékařské komory podporuje rozvoj moderních technologií ve zdravotnictví, včetně telemedicíny, avšak zdůrazňuje, že jejich využívání je možné pouze při splnění všech zákonných podmínek,“ uvádí stanovisko.

Zásadní podmínkou je ale osobní kontakt s pacientem na začátku péče. „Telemedicínské postupy lze uplatňovat výhradně v případech, kdy má lékař pacienta ve své péči, provedl vstupní vyšetření v rámci osobního kontaktu a další péče je poskytována v souladu s platnou právní úpravou a odbornými standardy,“ doplňuje ČLK. Distanční péče tak může být užitečným doplňkem, nikoli náhradou fyzicky dostupné pohotovosti.
Výzva státu: nastavte jasná pravidla

Na závěr komora vyzývá státní správu, aby pro tyto nové formy péče stanovila jasná pravidla. „Představenstvo ČLK vyzývá příslušné orgány státní správy k jasnému, jednoznačnému a závaznému vymezení pravidel pro nové formy poskytování zdravotní péče,“ uvádí stanovisko s tím, že ČLK je připravena nabídnout odbornou spolupráci.

Bez jasného vymezení podle lékařů vzniká prostor, který může být rizikový jak pro pacienty, tak pro samotné zdravotníky. Cílem proto není moderní technologie brzdit, ale nastavit takové podmínky, aby byly bezpečné, transparentní a skutečně sloužily pacientům.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock