Hlavička
Rady a tipy -
26/10/2017

Proleženiny jako hrozba. Jak se jim vyhnout a jak je léčit?

Světový den Stop dekubitům, vyhlášený pravidelně na třetí listopadový čtvrtek, upozorňuje na problém proleženin. Týkat se mohou každého z nás, ať už v roli pacientů nebo ošetřovatelů. Je tedy dobré znát jejich rizika.

reklama

reklama

Než dočtete tento článek, několikrát si zřejmě poposednete a změníte polohu rukou a nohou. Navíc si toho ani nevšimnete. Víte proč to děláme? Nevědomky si tak chráníme kůži proti proleženinám. Absolutní strnulost nám není vlastní dokonce ani ve spánku. Převalujeme se, i když se nám spí velmi dobře.

Každá strnulá poloha - ať už v sedě nebo vleže - dříve nebo později vede k nepohodlí a bolesti. Ta se nám ohlásí z míst, která jsou tlaku vystavena nejvíc. Krev se v nich nedostane k pokožce a nepříjemný pocit nás donutí se třeba mírně posunout na židli. Takřka podvědomě tak předcházíme poškozením kůže a tkáně, pro které má čeština dostatečně odporně vypovídající termín proleženiny. Zdravotníci používají pojmenování debukit či dekubity.

Zdravý člověk se s proleženinami nesetká. Stačí ovšem úraz nebo nemoc, která ho upoutá bez pohybu na lůžko a rázem se z proleženin stává reálná hrozba. Velmi komplikovaná, bolestivá a potenciálně smrtící. Lékaři a zdravotníci rizika proleženin dobře znají. Vyplatí se to ale i laikům. Každý se totiž někdy může ocitnout v situaci, kdy třeba jen dočasně pečuje o zraněného a nemohoucího blízkého v domácnosti.

reklama

Přes všechnu péči, ať už laickou nebo profesionální, se u ležících a nehybných pacientů nedaří vždy proleženinám zabránit. Správnými postupy je sice možné se vyhnout drtivé většině všech proleženin, přesto zbývá asi pět procent pacientů, kteří se s proleženinami při pobytu v nemocnici bohužel setkají. Není bez zajímavosti, že jejich úmrtnost je až čtyřikrát větší než u pacientů se stejnou diagnózou, ale bez proleženin.

Jak proleženiny vznikají?

Stručně řečeno jde o otlaky kůže, které vedou k jejímu odumírání. Pokud není proleženina léčena, nekróza postupně napadne i hlubší tkáně a svaly a v nejhorších případech se dostane až ke kosti či odkryje šlachy.

Proleženiny vznikají nejčastěji v místech, kde jsou naše kosti nejblíže povrchu těla a kde jsou vystaveny působení tlaku a kontaktu s podložkou. Často to bývá třeba kostrč nebo paty. Na nich totiž nejčastěji spočívá váha těla nepohyblivého pacienta. Dekubity ale mohou vznikat i na lopatkách, kotnících nebo loktech. 

Proleženina je nejprve nenápadná a vypadá jen jako zarudnutí a bolestivý otok kůže. Později se může vyvinout v puchýř nebo povrchový vřed, který zasahuje hlouběji do pokožky a škáry. To už rána hnisá a vytváří se zánět. V posledním stadiu je v místě už jen rozbředlá zažloutlá tkáň nebo naopak jen černá suchá krusta. Nevýhodou v odhalování a léčbě proleženin je to, že dekubity vznikají nejprve hluboko ve tkáních a až potom postupně putují k povrchu. 

Na vznik proleženiny má vliv intenzita tlaku a doba, po kterou působí. Dekubity navíc vznikají hlavně tam, kde je pokožka vlhká, často od moči. K tomu se přidávají aspekty jako je celkový zdravotní stav pacienta, jeho diagnóza, odolnost jeho organismu i léky, které užívá.

Jak proleženinám předcházet?

Prevence proti proleženinám je zdánlivě jednoduchá. Ideální je, pokud se pacient sám aktivně pohybuje. Pokud to není možné, je třeba nemocnému zhruba každé dvě hodiny změnit polohu tak, aby si dosud otlačená místa odpočimula. Zejména je nutné dávat pozor na místa, kde vystupují kosti blízko ke kůži. K polohování je nejvhodnější používat speciální podložky, válečky a polštářky, které brání třeba tomu, aby si pacient otlačil paty. 

Důležité je myslet na proleženiny i při manipulaci s nemohoucím a neodírat mu smýkáním kůži na těle. I v českém zdravotnictví dostávají stále větší přednost speciální pomůcky, které šetří jak zdraví pacientů, tak zdravotníků. \""Prosazuje se myšlenka nezvedat žádná těžká břemena, a to včetně pacientů. K polohování se doporučuje používat klouzavé podložky, které jednak zmírní fyzickou zátěž zdravotníků a zároveň sníží tření pokožky pacienta o lůžko, což je závažný faktor při vzniku dekubitů,“ potvrdila Veronika Di Cara, zástupkyně České asociace sester v Evropské federaci sester.

Nemocný by neměl ležet na tvrdém lůžku, ale na kvalitní pěnové matraci. Vhodné je zvážit i nákup polohovacích nafukovacích matrací, které výrazně pomáhají předcházet vzniku proleženin. Některé firmy je nabízejí i k zapůjčení pro domácí ošetřování. 

Významnou prevencí je i péče o kůži. \""Udržujte pokožku čistou, suchou a hydratovanou. Důsledně dodržujte hygienu všech partií. Používejte k tomu patřičnou kosmetiku – nedráždivou a hydratační ,\"" doporučuje portál hojeni-ran.cz. Pomáhá i vyvážená strava s dostatkem bílkovin a dostatečný pitný režim. 

Jak proleženiny léčit?

Pokud o nemocného pečujete doma, pečlivě hlídejte exponovaná místa na jeho těle. Pokud se někde objeví zarudnutí, netřeba hned panikařit. Místu se snažte ulevit od tlaku, udržujte ho čisté a suché. I menší puchýř můžete léčit doma. Ránu ošetřujte dezinfekcí a sterilním krytím, nejlépe po poradě s lékařem. Proleženiny většího rozsahu už svěřte do péče odborníkům.

I pro zdravotnické profesionály je léčba proleženin leckdy náročná a dlouhá. A také přiměřeně nákladná. Proleženinám se proto vyplatí předcházet. K upozornění na tento problém slouží právě světový den STOP dekubitům, který je vyhlášen Evropským poradním panelem pro otázky dekubitů (EPUAP) na každý třetí čtvrtek v listopadu. K akci se každoročně připojuje i Česká asociace sester, která mezi zdravotníky šíří osvětu o tomto problému a vzdělává je ve správné péči o proleženiny. 

David Garkisch

 

STADIA PROLEŽENIN

Stupeň I. Neblednoucí erytém

Nepoškozená pokožka s neblednoucím zarudnutím v lokalizované oblasti, obvykle nad kostním výčnělkem. Může být provázen změnou barvy kůže a její vyšší teplotou, edémem, zatvrdnutím a bolestivostí. U tmavší pokožky nemusí být zblednutí viditelné.

Stupeň II. Ztráta kůže v částečné tloušťce.

Ztráta kůže v částečné tloušťce se projevuje jako mělký otevřený vřed s červeno-růžovým lůžkem rány bez mrtvé tkáně. Může také vypadat jako neporušený či otevřený/prasklý puchýř naplněný tekutinou.

Stupeň III. Ztráta kůže v celé tloušťce. 

Ztráta tkáně v celé tloušťce. Podkožní tuk může být viditelný, ale kosti, šlachy ani svaly nejsou odkryty. Může se objevovat mrtvá tkáň. Může docházet k poddolování a vzniku tunelů.

Stupeň IV. Ztráta kůže v celé tloušťce. 

Ztráta tkáně v celé tloušťce s odkrytím kostí, šlach či svalů. Může být přítomna mrtvá tkáň či krusta. Často zahrnuje poddolování a vznik tunelů.

(zdroj: epuap.org, cnna.cz)

reklama

reklama

reklama

reklama