Hlavička
30/05/2022

Stát chce řešit své problémy na úkor lékařů

Česká lékařská komora v rámci připomínkového řízení obdržela návrh novely zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Bohužel je potřeba hned v úvodu konstatovat, že zákonodárce opět prosazuje tendenci přenosu svých vlastních kompetencí na lékaře, aniž by jakkoliv reflektoval současnou situaci ve zdravotnictví. Je tedy otázkou, kdo za těmito návrhy stojí a jaká je jeho znalost medicínského prostředí a rozsahu povinností, které jsou lékařům ukládány. Mnohdy se totiž zdá, že v případech, kdy určitá oblast v kompetenci státu přestává fungovat požadovaným způsobem, objeví se tendence přenést tuto odpovědnost na jiný subjekt, v tomto případě na lékaře.

reklama

reklama

Z uplatněných připomínek citujeme:

1) Není zřejmé, proč zákonodárce pověřuje posudkovou činností zdravotnické pracovníky, kteří s ohledem na platnou právní úpravu nemohou mít posudkové kompetence. Z dikce návrhu, kde je uvedeno, že úkoly okresní správy sociálního zabezpečení uvedené v odstavci 1 může plnit pouze lékař nebo odborný nelékařský zdravotnický pracovník; posudek okresní správy sociálního zabezpečení vydaný podle odstavce 1 musí být schválen a podepsán lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, není zřejmý konkrétní rozsah činností, které může zdravotnický pracovník vykonávat, přičemž odkaz na odstavec 1, kde je vymezen obsah posudkové činnosti, je v tomto ohledu zcela nedostatečný. Rovněž není uvedeno, že by v této věci zákonodárce předpokládal vydání prováděcího předpisu, který by rozsah a obsah činnosti zdravotnických pracovníků v rámci posudkové činnosti vykonával.

Taktéž je zřejmé, že zdravotnický pracovník nemá kompetence k provádění posudkové činnosti, a tedy spíše bude suplovat administrativního pracovníka, který je schopen rovněž kvalifikovaně posudkovému lékaři připravit 
podklady pro posudkovou činnost. 

reklama

Česká lékařská komora nesouhlasí s návrhem na přenos blíže nedefinovaných kompetencí na zdravotnické pracovníky, kteří z podstaty svého vzdělání a odborné erudice nemohou suplovat kvalifikovanou činnost posudkového lékaře.

Česká lékařská komora v minulosti podpořila zkrácení vzdělávání v oboru posudkové lékařství. Naopak případné zatraktivnění tohoto oboru, vytvoření pracovních a finančních předpokladů, je postupem k zajištění dostatečné sítě posudkových lékařů. Návrh toliko reflektuje stávající stav a spíše účelově se snaží legislativním způsobem do posudkové činnosti „vtáhnout“ zdravotnické pracovníky, do jejichž kompetence však v žádném případě posudková činnost nespadá.

2) Předmětné ustanovení novely vymezuje odborné předpoklady zdravotnického pracovníka, který by se podílel na posudkové činnosti, přičemž návrh stanoví, že předpokladem k výkonu povolání odborného nelékařského 
zdravotnického pracovníka je způsobilost k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti nebo odborné a specializované způsobilosti k výkonu povolání všeobecná sestra, dětská sestra, 
porodní asistentka, ergoterapeut, zdravotně-sociální pracovník, zdravotnický záchranář a fyzioterapeut podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních.

Česká lékařská komora dlouhodobě upozorňuje na nedostatek zdravotnického personálu. Opakovaně je nutno uvést, že návrh reaguje na aktuální potřeby posudkové činnosti, aniž by zohledňoval potřeby celého zdravotnictví, a především zasahuje do vzdělávacího systému zdravotnických pracovníků, jenž by měl produkovat zdravotnické pracovníky určené pro poskytování zdravotních služeb ve smyslu poskytování péče, nikoliv odčerpávat již takto nedostatečné lidské zdroje pro posudkovou činnost, když je potřeba opakovaně zdůraznit, že zdravotničtí pracovníci nemají v rozsahu posudkové činnosti žádné kompetence.

3) Předmětné ustanovení se jeví v intencích současného chodu zdravotnictví 
jako nereálné, kdy poskytovatelé zdravotních služeb nebudou s ohledem na kapacitní možnosti a přetížení plnit dožádané vyšetření v návrhem stanovených lhůtách, přičemž navrhované znění zní: „Poskytovatelé zdravotních služeb plní povinnosti podle odstavce 1 ve lhůtě určené orgánem sociálního zabezpečení a povinnosti podle odstavce 2 ve lhůtě určené lékařem uvedeným v odstavci 2 a není-li tato lhůta určena, do 15 dnů ode dne, kdy obdrželi žádost; pokud poskytovatel zdravotních služeb nezpracuje lékařské podklady podle odstavce 1 písm. b) ve vyžádaném rozsahu, je orgán sociálního zabezpečení oprávněn požádat o doplnění těchto podkladů a poskytovatel zdravotních služeb je povinen doplnit tyto podklady ve lhůtě do osmi dnů ode dne, kdy obdržel tuto žádost, pokud orgán sociálního zabezpečení neurčil lhůtu delší. Poskytovatelé zdravotních služeb zasílají podklady podle odstavce 1 písm. b) na předepsaných tiskopisech, a to v elektronické podobě způsobem uvedeným v § 123e odst. 2 písm. a).“ 

Je-li zákonem uložena poskytovatelům zdravotních služeb povinnost, měly by být současně vytvořeny pro její splnění adekvátní podmínky, a to s ohledem na skutečnost, že tato činnost je zákonodárcem požadována bezplatně. Je na zákonodárci, aby v rámci uložené povinnosti tyto podmínky vytvořil, neboť případné ukládání dalších povinností doplněné případnými sankcemi povede k dalšímu snížení počtu registrujících lékařů, ale i lékařů specialistů. V tomto smyslu by měl zákonodárce důsledně dodržovat princip rovnováhy, tj. při uložení povinnosti současně vytvářet konkrétní podmínky pro její plnění.

4) Česká lékařská komora nerozporuje poskytování součinnosti v rámci posudkové činnosti, ale striktně odmítá návrh v předloženém znění, který ukládá povinnost dostavit se za tím účelem na příslušný orgán nemocenského pojištění nebo na žádost příslušného orgánu nemocenského pojištění zaslat písemné informace o průběhu léčby, plánu dalšího léčebného postupu a předpokládaném termínu obnovení pracovní schopnosti, a to ve lhůtě osmi dnů od obdržení žádosti, nestanoví-li orgán nemocenského pojištění lhůtu delší. I v tomto případě se jedná o zcela účelový postup zákonodárce, kterým řeší nedostatečné personální zajištění posudkové péče. 

Uložení této povinnosti v době existence přetíženého zdravotního systému na všech úrovních je opět jednostrannou snahou o vyřešení problematické situace na úkor registrujících lékařů a ambulantních specialistů. Případné další zatížení lékařů spočívající ve fyzické návštěvě příslušného orgánu nemocenského pojištění povede ke zkrácení ordinačních hodin, ke snížení dostupnosti zdravotní péče, kdy řada pacientů bude odkazována do nemocnic z důvodu časového omezení ordinační doby při plnění povinností v rámci nemocenského pojištění. 

Tato neodůvodněná součinnost povede i ke snížení úhrad za poskytnutou zdravotní péči, což zcela logicky opět povede k postupnému snižování počtu lékařů v primární a ambulantní sféře.

5) Česká lékařská komora zásadně nesouhlasí s možností orgánu nemocenského pojištění provádět kontrolu dočasné pracovní neschopnosti formou dožádání v rozsahu uvedeném v tomto navrhovaném ustanovení. Je opět zřejmá snaha zákonodárce uložit lékařům povinnost v důsledku současného nedostatečného personálního obsazení v oblasti této posudkové péče. 

Česká lékařská komora odmítá systém, kdy lékaři budou administrativně nahrazovat činnost příslušných státních orgánů, a to opět na základě jednostranně zákonem uložené povinnosti bez ohledu na případné negativní dopady a důsledky na samotné, již tak přetížené, lékaře primární a ambulantní péče.

Z  předloženého návrhu je zcela zřejmé, že zákonodárce řeší tíživou personální 
situaci v oblasti posudkové péče na úkor registrujících lékařů a lékařů poskytujících ambulantní péči. Je alarmující, že zákonodárce nevnímá současný stav zdravotnictví, nereflektuje na přetíženost primární a ambulantní péče a toliko jednostranně ukládá povinnosti, aniž by jakýmkoliv smysluplným 
způsobem s těmito povinnosti spojil patřičné kompenzace a vytvořil potřebné předpoklady pro požadovanou součinnost.

Česká lékařská komora doporučuje, aby se tvorby nových legislativních záměrů 
účastnil minimálně jeden zástupce České lékařské komory, a to s ohledem na skutečnost, že tento návrh zákonodárce se jeví zcela odtržen od reality a vyvolává dojem, že zákonodárce nezohledňuje současnou 
situaci ve zdravotnictví.
 

Autoři: MUDr. Pavel Kubíček, člen představenstva ČLK
MUDr. Pavel Lindovský, MBA, člen představenstva ČLK
MUDr. Petr Němeček, člen představenstva ČLK
Mgr. Daniel Valášek, MBA, právní kancelář ČLK
 

Foto: Shutterstock

reklama

reklama

reklama

reklama