Chybíš nám, bolí to, píší lidé na virtuálním památníku obětem covidu

Za každým číslem ze statistik obětí pandemie koronaviru se skrývá jeden lidský život a osobitý příběh. Připomíná to e-památník, kde lidé vzpomínají na blízké, které jim nákaza vzala. Krátké poznámky a příběhy ukazují pandemii koronaviru jinak než v řeči strohých čísel…

Dát té tragédii lidský rozměr a pomoci lidem truchlit, sdílet stesk, smutek a vzpomínku na blízké – takový je záměr tvůrců virtuálního památníku obětem covidu. Kromě toho web připomíná, jak je pandemie závažná. Počítá úmrtí a návštěvníkům stránek ukazuje, kolik v který den na koronavirus zemřelo lidí. Mrazivě vypovídající je kromě lidských příběhů především údaj, který přepočítává oběti koronaviru na minuty – aktuálně uvádí, že na covid-19 zemře jeden člověk každou půlhodinu.



Každá oběť žila svůj jedinečný příběh


Tatínku, letos v listopadu bys šel do důchodu, těšil ses na to. Chtěl jsi toho ještě spoustu, to je strašný prostě.“ Bedřich, 63 let. „Moc mi chybíš, dědečku! Odpusť mi, že jsem víc nebojovala za to, aby mne k tobě pustili. Musel jsi být tak sám a tak dlouho. Kéž bych s tebou mohla být na konci a říci ti, jak strašně moc tě mám ráda. Snad jsi to věděl. Miluju Tě!“ Miroslav, 86 let. „Babičko, stýská se nám, nejvíc taťkovi, musí se teď učit žít sám…“ Babička Růženka, 70 let.


Takové dojemné vzkazy teď plní virtuální Památník pandemie, který vytvořila Iniciativa Sníh, sdružení odborníků zabývajících se covidem-19. „Desítky tisíc obětí nejsou jen údaj, každá oběť žila svůj jedinečný příběh, který pandemie náhle ukončila. Nyní je na nás, abychom nesli jejich památku jako připomínku lidské křehkosti a zranitelnosti,“ píše se v úvodu stránek.



Smutek potřebujeme sdílet


Není to veselé čtení, ale to ani není účelem. Nepochybně pomáhá každému, kdo svou vzpomínku připojil. Tvůrci památníku v jeho úvodu upozorňují i na to, že mnohdy se lidé se svým blízkým ani nemohli rozloučit, a touto formou jim to chtějí umožnit.


Kdokoli může připojit krátkou poznámku nebo příběh člověka, který nákaze podlehl. „Má připomenout oběti a dát prostor pozůstalým. A tím není jen blízký příbuzný, nýbrž každý, kdo pozůstal. Každý, komu zemřelý chybí a kdo pociťuje jeho odchod jako ztrátu, s níž je třeba se vyrovnat. Rozloučení, na jaká jsme byli při odchodech našich blízkých zvyklí, se v těchto měsících nemohou uskutečnit. Smutek potřebujeme sdílet, třeba i ve virtuální podobě,“ píší autoři tohoto e-památníku.



Jako morové sloupy


První příběhy zaslali pozůstalí po obětech díky podpoře profesora Jaroslava Flegra, který je také členem Iniciativy Sníh a na vznikající památník upozornil své čtenáře. „E-památník obětí pandemie symbolicky představuje počet zemřelých v každém jednotlivém dni i časový

interval připadající na jednotlivá úmrtí, ale ukazuje i konkrétní lidský rozměr této stále ještě probíhající tragédie. Postupně přibývají vzpomínky na jednotlivé oběti pandemie, na jejich nezaměnitelné osudy,“ uvedl člen Iniciativy Sníh Jan Eret, který za vznikem památníku stojí.


E-památník je prvním krokem v úsilí o trvalejší připomenutí památky obětí pandemie, které by mělo najít své místo ve veřejném prostoru po vzoru staletých morových sloupů. Iniciativa Sníh společně s Minutou ticha chce pro tento záměr hledat vhodné podmínky a směřovat k jeho uskutečnění,“ napsali autoři památníku v tiskové zprávě.



Tati, nemůžu tomu uvěřit...


Jednotlivé vzpomínky ukazují, jak moc do našich osudů pandemie zasáhla. Leckdy naprosto nečekaně. „Mrzí mě, že jsi odešla z našeho života tak náhle a nestihla jsem ti u převozu záchrankou říct, jak moc tě mám ráda. Všichni tě máme a budeme mít pořád rádi,“ vzkazuje dcera své matce.


V dalším příspěvku se odehrává jiný smutný příběh: „Drahý Honzo, právě dnes by Ti bylo 40 let. Nesmírně nám chybíš. Pořád se z toho nemůžeme vzpamatovat. Posíláme spoustu pusinek tam nahoru, budeš navěky v našich srdcích. Milujeme Tě, manželka a syn 6 let.“


Tati, pořád tomu nemůžu uvěřit. Naopak jsem ti věřila, že to nic není a brzy budeš zase doma. Nikdy si neodpustím, že jsem se nechala tak snadno odbýt, abych ti nevolala. Chybíš mi strašně moc. Nám všem. Zůstalo tu po tobě mnoho dobrého a ještě spoustu věcí jsi měl před sebou. Jsi nám vzorem a nikdy nezapomeneme. Díky za všechno,“ píše žena, která tak vzpomíná na svého tátu.


Někdy ale dojemné příspěvky píší třeba i kolegové. Takhle si připomínají osmapadesátiletou Alenu, která covidu podlehla začátkem března: „Zdravotní sestřička. Neskutečně veselá a vždy ochotná vyhovět a pomoci. Bez ní jsou naše zubní ordinace jako bez svého srdce, kterým bezesporu 30 let byla. Nebýt covidu, mohla se letos dočkat důchodu a být na své milované chaloupce. Nikdy na ni nezapomeneme.“


David Garkisch


Ilustrační foto: Hippopx.com, CC0





Anketa

Máte ve svém okolí nebo mezi známými či blízkými někoho, kdo zemřel na covid-19?

Celkem hlasovalo 191 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Video: Porod na benzince z pohledu záchranářky. Řídila ho telefonem

Studentka v noci pomáhá v nemocnici, ve dne se připravuje na maturitu

Popírači, buřiči, odmítači roušek. Nic nového, byli i za španělské chřipky