Hlas sester k protestům: Politici neslyší, musíme zatlačit z nemocnic

Jednání ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha s Lékařským odborovým klubem a zdravotnickými odbory nepřineslo žádný pokrok. Ministr se s nimi na slíbeném desetiprocentním růstu platů a mezd ve zdravotnictví nedohodl.

Odbory trvaly na svém, tedy na slibu, který dala nejen předchozí vláda (včetně ANO), ale ještě letos i ministr Vojtěch a premiér Andrej Babiš. Podle této dohody se od příštího roku měly všechny platy ve zdravotnictví zvýšit o deset procent. A to plošně.

Ministr přišel s jedinou nabídkou: růst platů sedm procent, navíc jen u zaměstnanců v příspěvkových organizacích ministerstva. „My nemáme přímý vliv na odměňování v jiných nemocnicích než ministerstvem přímo řízených a některých krajských,“ vysvětloval ministr po jednání novinářům. 

Odbory: Zákoník práce se porušuje plošně ve všech nemocnicích

Zdravotnické odbory, tedy lékaři i sestry, ovšem zůstávají na svých pozicích. Dodržováním zákoníku práce (především limitů přesčasů) nejen hrozí, ale i argumentují. „Plošně ve všech českých nemocnicích se porušuje zákoník práce i další předpisy, například o manipulaci s těžkými břemeny,“ upozornila po jednání s ministrem předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníková.

Podporu protestům, s nimiž jako první začal Lékařský odborový klub (LOK), už dříve vyhlásila vedle odborů také Iniciativa sester. Více jsme o tom psali v článku Sestry podporují lékaře: Dodržujme přesčasy, bojkot musí začít zdola!.

Iniciativa sester, organizace, která vznikla v roce 2016 v západních Čechách a svůj vliv šíří dál, byla hostem i právě proběhlé porady Lékařského odborového klubu. Více o této poradě v článku Lékaři: Popření slibů o zvýšení platů je plivnutím do tváře zdravotníkům. Následující body Iniciativa sester přednesla právě na zmiňovaném setkání k protestům:

1. Managementy i politici znají rozsah krize. Účelově se ji však rozhodli dlouhodobě „řešit“ na úkor personálu, lékařského i nelékařského, a pacientů.

2. Na argumenty, fakta, sebevýhrůžnější nebo sebeplačtivější svědectví z terénu managementy ani politici neslyší. To je jasný limit jakéhokoli vyjednávání a přesvědčování.

3. Nezdá se, že by jednání na státní úrovni s vládou situaci řešilo, alespoň ne ze sesterského pohledu. Vláda nám nejspíš nepřidá ani slíbených 10 procent. Ani to by ovšem k řešení krize nestačilo: náš stav je dlouhodobě podfinancovaný a o téměř 10 procent rostou mzdy napříč pracovním trhem.

4. Problém je nejen plošné přidání, ale též rozdílné peníze za stejnou práci ve státních a nestátních nemocnicích a pracovní podmínky.

5. Tím víc bychom si měli hledět přímého tlaku zdola našich nemocnic, zdola našich oddělení. Jakou může mít onen tlak, boj podobu? Pestrou: Odmítat spolupráci s managementy striktně nad úroveň náplní práce. Dodržovat zákoník práce a všechny předpisy. Odmítat jakékoli záplatování, jímž se managementy snaží krizi flikovat. Tam, kde působíme, obdobná „NE“ v praxi aplikujeme.

6. Nadcházející kolektivní vyjednávání v nemocnicích nabídnou pro takový tlak zdola šanci.

7. Nejde však o kampaň na týden dva. Jde nám o trvalé narovnání pracovních podmínek. S následky na provoz by si tentokrát měly poradit managementy.

8. Pro všední provoz nemocnic je spolupráce mezi našimi profesemi, mezi lékaři a sestrami, ošetřovatelkami, sanitáři, klíčová. Nezbytná. Klíčová a nezbytná je též naše spolupráce v úsilí v boji za lepší peníze, pracovní podmínky a péči.

David Garkisch

Foto: Maxpixel.net, CC0