I předčasně narozená miminka vážící přes kilo patří na hrudník maminky, a ne do inkubátoru, ukazují studie. Šance na přežití se zvyšuje o 25 %

Daniela Chroustová šla ve 27. týdnu ke gynekoložce na rutinní prohlídku, jenže měla příliš vysoký tlak, tak ji lékařka okamžitě poslala do nemocnice u Apolináře, kde ji hospitalizovali s podezřením na preeklampsii. Zdravotní stav se bohužel nezlepšoval a ve 29+2 týdnu těhotenství se narodila Lidunka vážící pouhých 1 045 gramů. 

„První týden jsem pokaždé, když jsem za ní přišla na ARO/JIP, plakala a omlouvala se jí, že jsem ji neudržela déle u sebe v bříšku a musí čelit nástrahám, na které žádné nedošeňátko není připravené. Bylo to velmi těžké období pro mě i pro partnera. Přestože jsem se i po porodu potýkala s řadou komplikací, Lidunka byla na tom vzhledem k okolnostem dobře a vše ukázkově zvládala. Přibírala, rostla, byla čím dál silnější. Když nás pouštěli domů, Lidunka vážila 2 300 gramů,“ vypráví Daniela.

Foto: Daniela Chroustová a její dcera Lidunka (užito se souhlasem Daniely Chroustové, archiv)

Před rokem už vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučení v péči o nezralé novorozence a součástí těchto doporučení je tzv. klokaní mateřská péče (kangaroo mother care – KMC). KMC je definovaná jako časný, setrvalý a dlouhodobý kontakt mezi matkou a dítětem a výlučné kojení – i pro děti s porodní hmotností menší než 2000 gramů, jakmile jsou klinicky stabilní.

Právě zdravotní stav Daniely nedovoloval hned po operaci klokánkovat, protože lékaři měli podezření na postpunkční syndrom (při snaze na napíchnutí epiduralu vyteklo trochu tkáňového moku, což následně způsobuje obrovské bolesti hlavy a malátnost, když se člověk postaví). Za dva dny od porodu tedy poprvé klokánkoval tatínek a za tři dny i sama Daniela, a to vždy po dobu dvou až tří hodin denně.

„Umím si představit i mnohem více klokánkování, protože i ty dvě hodiny pro mě představovaly jedinečné spojení. Pro tělo i psychiku je velký šok, když během těhotenství cítíte miminko v bříšku, jak se hýbe a otáčí a pak najednou se probudíte po operaci doslova „vykuchaná“, miminko je pryč a když ostatním maminkám nosí děti na přikládání a vám ne, je to těžké. Při prvním klokánkování jsem plakala, jak to byl krásný moment,“ popsala Daniela a dodala, že nedávno vyšla studie, podle které se doporučuje u nedonošených dětí klokánkovat i 20 hodin denně s tím, že rodiče se střídají po 8 hodinách, ale chápe, že v současných podmínkách to není v místních nemocnicích vždy úplně možné.

Klokaní mateřská péče

Po celém světě je už dnes ve všech porodnicích už samozřejmostí, že zdravý donošený novorozenec se po porodu adaptuje na svět nahý na hrudníku maminky. Tam se po chvíli odstřihne pupečník, posléze se dítě samo přisaje k prsu a zůstává trvale v jednom pokoji s maminkou za pomoci a podpory zdravotníků, případně rodiny. 

„Nezralí nebo nemocní novorozenci či novorozenci s poruchou adaptace jsou však tradičně ošetřováni odděleně od matky, ačkoliv pro prospěšnost takového postupu nemáme žádné medicínské důkazy. Naopak přibývá důkazů, že časný kontinuální kontakt kůží na kůži nejenom neškodí dítěti, ale má pozitivní efekty na zdraví dítěte i matky, a že dokonce oba poškozujeme, když tento vzájemný kontakt neumožníme,“ vysvětluje MUDr. Blanka Zlatohlávková, Ph.D., lékařka neonatologického oddělení Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze. 

Dodává také, že když její generace před více než třiceti lety začala budovat intenzivní neonatologickou péči, rodiče ke svým dětem nesměli vůbec. Velmi brzy však byly umožněny alespoň návštěvy. 

Pozitivní výsledky studií

Zásadní změna výše zmíněného doporučení WHO spočívá v tom, že KMC by se měla stát rutinním způsobem péče o nezralé novorozence a měla by být zahájena co nejdříve po porodu. „Ne inkubátor, ale hrudník matky by měl být místem péče o předčasně narozené děti,“ vysvětluje lékařka Zlatohlávková. 

„Již dřívější studie prokázaly, že KMC snižuje u nedonošených dětí výskyt těžkých infekcí, podchlazení, stres, zlepšuje růst, kojení, vztah matka–dítě, socio-emoční a neurologický vývoj. U matek zlepšuje mateřské chování, zvyšuje spokojenost a snižuje poporodní deprese. V rozvojových zemích KMC oproti standardní péči významně snižuje úmrtnost nezralých dětí,“ dodává lékařka. 

Nejnovější studie poskytují silné důkazy, že je proveditelné a bezpečné zahájit KMC okamžitě po porodu u novorozenců již od 28. týdne a s porodní hmotností od 1000 g, kteří nepotřebují umělou plicní ventilaci. Jejich poporodní adaptace probíhá stejně dobře a v některých fyziologických parametrech dokonce lépe než v inkubátoru. 

Tyto studie byly ukončeny předčasně: Velká studie WHO z 5 zemí Asie a subsaharské Afriky skončila před zařazením plánovaného počtu pacientů, protože prokázala 25% zvýšení přežívání dětí při KMC zahájené ihned po porodu, v porovnání s dětmi, jimž byla KMC poskytnuta až po stabilizaci standardní metodou. Evropské studie nepokračovaly, protože v jedné probíhala poporodní stabilizace novorozenců při okamžitém kontaktu s matkou „kůží na kůži“ (skin-to-skin) lépe než v inkubátoru. Ve druhé si v průběhu času většina rodičů přála chovat své dítě a pro samotné zdravotníky bylo stále těžší jim to neumožnit.

Rodiče na neonatologických odděleních jsou přitom důležitou a nepostradatelnou součástí úspěšného vývoje nedonošeného miminka. 
„Je potřeba si uvědomit, že porod nezralého či nemocného novorozence by neměl být důvodem k jejich izolaci, protože rozhodující význam v životě každého dítěte má právě rodina. Zapojení rodičů do péče o vlastní dítě celoživotně vnímám jako velký benefit pro všechny zúčastněné. Přináší jim lepší pochopení situace, sebedůvěru, snižuje jim pocit strachu a stresu. Na druhou stranu mohou rodiče významně snížit zátěž personálu, který pak může pracovat mnohem efektivněji a kvalitněji. 

Nejdůležitější jsou však benefity pro miminka, která mají lepší hmotnostní přírůstky, jsou ve vyšším procentu plně kojená, mají méně nosokomiálních infekcí, stráví v nemocnici kratší dobu a mají prokazatelně lepší vývoj. Každý rodič má potřebu své dítě nějakým způsobem chránit, být mu nablízku, pečovat o něj. Má pak pocit, že mu může nějakým způsobem pomoci. Na nás zdravotnících je, abychom rodičům připravili přívětivé prostředí, pomohli jim zvládnout velmi emocionálně vypjaté chvíle, dobře je informovali a vzdělávali. Jen tak můžeme vytvořit jednotný tým, ze kterého budou nejvíce profitovat právě děti,“ doplňuje MUDr. Milena Dokoupilová, primářka novorozeneckého oddělení nemocnice Hořovice

Budovy se zbarví do purpurové barvy

I proto letošní Světový den předčasně narozených dětí v ČR upozorňuje na téma Zero separation – současnou filozofii péče, při které nejsou předčasně narozené dítě a matka odděleni. Oslavy už tradičně organizuje rodičovská organizace Nedoklubko, která od roku 2002 podporuje rodiče předčasně narozených dětí a neonatologická oddělení.

„Letošní novinkou je fundraisingová kampaň Narodila se nám hvězda na darujme.cz/hvezda. Svým finančním příspěvkem tak může kdokoliv podpořit naši činnost – naším cílem je nabídnout příští rok pomoc každé rodině, která to bude potřebovat. 16. listopadu se také rozsvítí purpurovou barvou alespoň jedna budova v každém českém městě s perinatologickým centrem intenzivní nebo intermediární péče. Tedy v předvečer světového dne. Jde o symbolické poděkování všem zdravotníkům pečujícím o nedonošená miminka,“ popisuje oslavy Lucie Žáčková, výkonná ředitelka Nedoklubka.

Osvěta, stejně jako při jiných zdravotních komplikacích je potřebná, což dokládá i vyprávění Daniely a její dcerušky Lidunky. „Když jsem ležela na rizikovém oddělení, myšlenkami jsem byla jinde. Nepovažovala jsem situaci za tak vážnou a myslela si, že si v nemocnici poležím jen pár dní. Potkala jsem tam ale Markétu Řehořovou s organizace Nedoklubko, která si se mnou začala povídat a nakonec mi pomohla otevřít oči, že sice můj stav není zatím tak vážný, ale nejspíš už domů nepůjdu a svatba teď nebude. Ale laskavou formou, že tu teď musím být pro sebe a pro své miminko. S její pomocí jsem začala studovat knihu Nedoklubka s příběhy pacientek, čímž jsem se i více připravila na to, co mě čeká a co se může stát,“ uzavřela Daniela s tím, že bez této podpory by byl celý proces mnohem náročnější.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Nedoklubko (facebook)