Vedle kojení jsme si povídali také o porodnictví jako takovém, o standardech v porodnicích, o jeho dalších plánech a na co je hrdý ze svého 30letého působení v pražské podolské porodnici.Akademie věd zpracovala studii, podle které zvláště u dětí žijících ve více znečištěném prostředí, jako je třeba <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/kojeni-ma-pozitivni-vliv-na-prirozeny-vyvoj-poznavacich-funkci-u-deti-zvlast-pokud-navic-ziji-ve-vice-znecistenem-prostredi" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Karviná, hraje kojení velmi důležitou roli</a>. Máte přehled, jak si, pokud jde o kojení, stojíme v rámci Evropy? Ať už se to týká délky, nebo toho, jestli maminky vůbec začnou kojit.Nestojíme si bohužel úplně nejlépe. Proto jsme se tomu jako Česká neonatologická společnost začali intenzivně věnovat. Ale to neznamená, že si v porovnání s jinými evropskými zeměmi stojíme nějak špatně. Například v novorozenecké péči se řadíme k zemím s nejnižší novorozeneckou úmrtností a i další indikátory kvality poskytované péče jsou skvělé. Nechci tedy říct, že v kojení bychom se dostávali někam na chvost Evropy, ale v uplynulých 20 letech nám výrazně poklesl počet kojících maminek.Co to znamená výrazně?Ještě před 20 lety výhradně kojilo 90 procent maminek propuštěných z porodnice. Dnes je to 80 procent. To je neoddiskutovatelný fakt, protože jako neonatologická společnost jsme schopni tyto počty zaznamenat. Nakonec se takový záznam vyskytuje i ve zprávě o novorozenci.A co s ohledem na délku kojení?Minimální doporučená doba pro výlučné kojení je šest měsíců a z těch 90 procent dětí před 20 lety bylo potom v šesti měsících výlučně kojeno 40 až 50 procent. Dnes se pohybujeme okolo 20 procent, takže pokles byl v porovnání s evropskými zeměmi ještě dramatičtější. Z hlediska kojení se nacházíme někde v průměru, což nás poměrně mrzí, protože v jiných ukazatelích v péči o novorozence a kojence skutečně patříme ke špičce. To je také důvod, proč se tomuto tématu nyní hodně věnujeme a chceme znovu revitalizovat celý program podpory kojení, což je iniciativa <a href="https://www.unicef.org/documents/baby-friendly-hospital-initiative" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Baby-friendly hospital</a> (iniciativa Světové zdravotnické organizace a Unicefu, která má jasně definovaných 10 kroků k úspěšnému kojení, pozn. red.). Kojení je v zájmu veřejného zdraví, a pokud ho v České republice zlepšíme, tak předpokládáme, že se nám zlepší i parametry typu obezity u dětí, rekurentní infekce, alergie, diabetu prvního stupně. To jsou všechno onemocnění, která mohou začít už v dětském věku, ale projevují se i časně v dospělosti.&nbsp;<h2>Spěch na uvolnění lůžka</h2>Když se nyní zaměříme na počátky kojení: Z jakého důvodu klesá počet výlučně kojících maminek, než jsme byli historicky zvyklí? Co vám třeba říkají všeobecné sestry z oddělení?Stojí za tím mimo jiné změny, které probíhají v samotném zdravotnickém systému. Když se podíváte na délku hospitalizace před těmi 20 lety, ať po spontánním porodu, anebo po porodu císařským řezem, výrazně se zkrátila. V současnosti máme doporučenou dobu hospitalizace u novorozenců 72 hodin. Dříve maminky opravdu neradi pouštíme, protože jedním z cílů je nastartovat suficientní adekvátní kojení.&nbsp;Mateřské mléko se ale většinou spouští až na hranici těch 72 hodin.Přesně tak. Pak nastává i problém ve vykazování a čísla mohou být paradoxně horší. Před 20 lety se chodilo po spontánním porodu domů pátý, někdy čtvrtý den. Po císařském řezu se propouštělo po 7 až 10 dnech. Dnes propouštíme po spontánním porodu většinově po 48 až 72 hodinách, po císařském řezu po 96 až 120 hodinách. Čili zkrácená hospitalizace představuje důležitý parametr. Druhým důležitým parametrem je rostoucí věk prvorodiček a možná i schopnost dnešní generace překonávat problémy.Myslíte, že jakmile se maminkám kojit nedaří, po to chvíli vzdají?&nbsp;Přesně tak. Určitě řada žen má motivaci kojit, ale nedokážou si představit, jak je to obtížné a co vše musí v rámci kojení řešit.&nbsp;Z vlastní zkušenosti a podle toho, co vidím kolem sebe, mi občas přijde, jestli to není dáno také velkým tlakem, který je na důležitost kojení kladený. Když se pak novopečené mamince nedaří kojit, znervózní, a i psychika má na kojení velký vliv. Měla jsem pak na poporodním pokoji maminku s druhorozeným miminkem a u prvního měla problémy s kojením, proto očekávala problémy i u druhého, a ty také nastaly.Souhlasím s vámi, že za každou cenu tlačit ženy do exkluzivního kojení může být v některých situacích kontraproduktivní. Mateřské mléko je však skutečně nenahraditelné, ale ne z hlediska výživového. Z tohoto hlediska ho nahradit dokážeme. Dokonce pro nedonošené děti je mateřské mléko výživově nedostatečné a musíme doplňovat bílkoviny, vitaminy, stopové prvky. Mateřské mléko je nenahraditelné v mikronutrientech, což jsou látky různé povahy, které mají výrazný vliv na střevní mikrobiom (soubor všech mikroorganismů osidlujících střevní prostředí, jejichž rovnováha či nerovnováha ovlivňuje celkovou imunitu těla, pozn. red.) a celkovou sekreční imunitu (slizniční imunitní systém se vyskytuje na sliznicích střevního a urogenitálního traktu a dýchacích cest, pozn. red.). Proto je důležité, aby (např. z mikrobiologických důvodů dítě) dostávalo odhadem minimálně 100 ml mateřského mléka denně alespoň do šesti měsíců věku.<h2>Jednoduchá řešení jsou lehce dostupná</h2>Z jakého důvodu nastal propad o 20 procentních bodů v délce kojení, tedy že maminky přestávají kojit dříve než po šesti měsících?Tato problematika spadá již do ambulantní péče, můžeme se tedy jen domnívat. Jednou z variant je, že dostupnost řešení při problémech s kojením je dnes extrémně velká. Existuje obrovské množství preparátů, které mohou výživově mateřské mléko nahradit. Nepotřebujete ani doporučení praktického lékaře. Někdy stačí jedna dvě probdělé noci s křičícím novorozencem nebo kojencem a celkový přístup k dodržování pravidel se změní.&nbsp;Kojení je také věc správné techniky. V <a href="https://www.solen.cz/pdfs/ped/2009/04/05.pdf" target="_blank" rel="noopener noreferrer">jedné studii jste zmínil</a>, že mezi následky technicky nesprávného kojení patří například i hypernatremická dehydratace, což je závažná život ohrožující komplikace (vzniká nejčastěji v důsledku neuspokojivého kojení – nastává pak špatné sání, letargie, spavost, neprospívání, váhový úbytek, zvýšená teplota a u těžkých případů neurologická symptomatologie – křeče, pozn. red.). Jaká jsou tedy nyní doporučení pro správné kojení? S čím mají třeba maminky nejčastěji problémy při konzultaci s laktačními poradkyněmi?Na prvním místě se snažíme zabránit tomu, aby při kojení došlo k jakémukoliv poškození prsní bradavky, a minimalizovat jakoukoliv bolestivost při kojení jako takovém. Hlavním úkolem laktačních poradkyň nebo dětských sester je naučit maminku správně přiložit dítě. Jestli je to v poloze vleže, při sezení, či vestoje, je svým způsobem irelevantní. Kojení musí být příjemné jak pro novorozence, tak i pro matku. Každopádně detaily doporučuji probrat s laktačními poradkyněmi nebo sestrami na novorozeneckém oddělení.Dříve bylo striktně dáno, že by se mělo kojit v intervalech po dvou až třech hodinách. To už se také změnilo.Režim kojení je dnes velmi liberální, což dokumentuje i již zmíněných 10 kroků k úspěšnému kojení. Jejich plnění přitom nezačíná až porodem, ale už v předporodním období, kdy by se ta žena měla upozorňovat na výhody kojení a edukovat, co nastane bezprostředně po porodu a co se bude dít v následujících 24 až 48 hodinách. Na tom nyní neonatologická společnost pracuje. Mělo by být standardem, že dítě je bezprostředně po porodu v trvalém kontaktu nebo v maximálně možném kontaktu s maminkou. Na porodním sále by měl proběhnout tzv. bonding (díky okamžitému přiložení se utváří vazby mezi matkou a dítětem, pozn. red.) a dnes už je to jeden z indikátorů kvality poskytované péče. Navíc díky <a href="https://www.uzis.cz/index.php?pg=aktuality&amp;aid=8606" target="_blank" rel="noopener noreferrer">rozhodnutí Ústavního soudu</a> musí Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejňovat data o porodech a úrovních jednotlivých porodnic. Někdy i ženy přiložení odmítají, ale ono není důležité, jestli k tomu dojde hned do 10 minut, nebo dle doporučení WHO nejpozději v první až třetí hodině po porodu, ale měla by tam být maximálně snaha. Zároveň musíme reflektovat zdravotní stav maminky a provozní podmínky.&nbsp;Zadali jste si jako Neonatologická společnost v tomto směru nějaké nejbližší cíle a jakou cestou k propagaci kojení půjdete?&nbsp;Už 30 let je na základě celosvětové iniciativy Baby-friendly hospital udělována porodnicím certifikace, pokud dodržují 10 kroků k úspěšnému kojení. Certifikaci může po celých 30 let udělovat jen Národní laktační centrum, které se ale nijak personálně neobměňuje, a činnost celého sdružení tak nějak ochabla. Když se podíváte na internetové stránky www.kojeni.cz, v České republice máme zhruba 50 procent porodnic s certifikací Baby-friendly hospital. Mezi nimi a druhou polovinou necertifikovaných porodnic už ale mnohdy není žádný rozdíl. Vůbec nedochází k žádné revoluci, recertifikaci. Proto bychom se rádi jako Neonatologická společnost stali v iniciativě Baby-friendly hospital koordinačním centrem. Zatím však nemáme podporu ze strany regulátorů v Česku, což je na prvním místě Ministerstvo zdravotnictví ČR. Zatím jsme vydali ve spolupráci s Českou lékařskou komorou <a href="https://drive.google.com/file/d/1jdxxAK89D6esRF5XEBUw8pTbT2Ojekzz/view?usp=sharing" target="_blank" rel="noopener noreferrer">nová doporučení ke kojení</a>, která aktualizují současných 10 kroků k úspěšnému kojení. K doporučení bude připojen i výkladový materiál, proč je kojení důležité a proč se do podpory pouštíme.&nbsp;<h2>Časný dokrm nemusí negativně ovlivnit úspěšnost kojení</h2>Ústav pro péči o matku a dítě v pražském Podolí je jednou z mála porodnic, kde nabízíte i mateřské mléko. Třeba maminkám, kterým se spouští mléko později a nechtějí zároveň dávat svým dětem umělou výživu. Jak je v současné době složité mateřské mléko obstarat? Máte dostatek dárkyň?&nbsp;Jak jsme se právě bavili o délce hospitalizace, někdy dochází k dokrmu a ideálním dokrmem je dárcovské mateřské mléko. Je to také jedna z dalších iniciativ, které rozjíždíme. Naším cílem je vybudovat minimálně sběrná místa mateřského mléka (z hygienicko-epidemiologického hlediska o úroveň nižší režim, než jsou banky mateřského mléka, pozn. red.) dostupná na všech úrovních, nejen na intermediálních odděleních perinatologických center.&nbsp; Jak jste se ptala na dostupnost dárkyň, u nás v Podolí jich máme s ohledem na počty porodů dostatek. Pamatuji si situaci, kdy jsme měli mateřského mléka méně, a v té chvíli je prioritní ho dodat v první řadě na nedonošenecké oddělení. Za 30 let, co tu jsem, by se daly takové situace spočítat na prstech jedné ruky. Udržujeme dárkyně, zvyšujme platby za odběr mateřského mléka a výdaje nám putují do provozních nákladů. Význam mateřského mléka je nezpochybnitelný a ženy si takové mléko mohou i kupovat. Po pasterizaci, skladování a připočtení všech nákladů je sice takové mléko poměrně drahé, ale v rámci nabídky je vybudování sítě sběren mateřského mléka důležité a jedním z našich cílů.V roce 2015 byla také pod vaším jménem vydána randomizovaná a kontrolovaná studie, která pojednává o vlivu časného podávání formule na úspěšnost a délku kojení. Jaké byly výsledky a co se za tu dobu změnilo?&nbsp;Pojednává o tom, že i když je maminka motivována ke kojení, může se stát, že dítě například nepřibývá na váze. Některé děti pak byly dokrmovány formulí a některé pokračovaly v intenzivním kojení. Nakonec se ukázalo, že děti dokrmované formulí byly ve třech a šesti měsících kojeny stejně jako exkluzivně kojené děti. Výsledkem tedy bylo, že časný dokrm neovlivnil úspěšnost kojení ve třech a šesti měsících. Což zase potvrzuje naši teorii, že když odchází nějaká výhradně kojící maminka z nemocnice, neznamená to, že bude výhradně kojit i ve třech a šesti měsících. Naopak maminka, která odchází z porodnice s dokrmem, může ve třech nebo šesti měsících exkluzivně kojit.&nbsp;<h2>Průkopníci v nové léčbě</h2>Na závěr, jste v křesle primáře od roku 1996. Co se vám za tu dobu povedlo a co ještě plánujete dotáhnout?Kruh se uzavírá. Už od roku 1993 jsem tu působil jako vedoucí jednotky intenzivní péče (JIP). V té době jsme začínali rekonstrukcí historické jipky a teď budeme rekonstruovat po 30 letech současnou historickou jipku – poslední prostor, který není v Podolí nově zrekonstruovaný. Zachovali jsme korpus, budova je historická, ale oddělení neodpovídají stoletému korpusu. V rámci poskytování zdravotní péče jsme byli jako Podolí vždy tím first moverem (průkopníkem). V 90. letech jsme zaváděli jednu novou metodu za druhou a některé využíváme doteď. Některé jsme rychle zavedli a pak rychle opustili. Ale tak to v intenzivní medicíně bývá. Jsme rádi, že jsme otevřeli Centrum fetální medicíny (zabývá se diagnostikou vrozených vad a léčbou plodu, pozn. red.), což jsou neustálé výzvy.Můžete mi centrum více přiblížit? V čem je průlomové, a tedy komplikované?Centrum se zabývá vrozenými vadami ještě v těhotenství a nejčastěji řešíme vícečetná těhotenství – jednovaječná dvojčata se společnou placentou, ve které jsou cévní spojky a ty vadí oběma plodům. Jeden plod totiž pumpuje krev do toho druhého plodu, takže se cévní spojky přerušují a každé z těchto dětí má trošku jiné specifické problémy. Mají jinak rozdělenou placentu, jedno tak může být extrémně malé, druhé velké, nebo mohou mít další vývojové vady. Proto porodníci potřebují v rámci prenatální diagnostiky často spolupracovat s centrem fetální medicíny a fetální chirurgie na možném řešení, aby bylo jasné, co ještě řešit intrauterinně (nitroděložně) a jakým způsobem naplánovat porod a vést ho s ohledem na plod a prognózu novorozence. Pochopitelně rodiče se nejvíce zajímají o to, jak bude dítě po narození vypadat. Někdy je i potřeba operovat dítě v Motole a po operaci ho opět převézt sem. Záleží na komplikovanosti případů.Přibývá podobných případů? I vlivem vyššího věku matek nebo vyššího počtu umělých oplodnění?&nbsp;To je zajímavé, protože ještě před 10 lety jsme byli na špici z hlediska vícečetných těhotenství v Evropě, protože jsme neměli a stále nemáme legislativně regulovaný počet transferovaných embryí u mimotělního oplodnění IVF, i když trochu je to regulované ekonomicky. V posledních 10 letech ale počet vícečetných těhotenství poklesl. Zrovna nedávno jsme měli konferenci a z 2500 dvojčat jsme se dostali na zhruba 1600, což už je pod 2 % a standardní číslo v rámci Evropy. Je ale zajímavé, že nám proporcionálně stouply počty jednovaječných dvojčat. Vysvětlení pro to ale nemáme a jejich řešení je nejkomplikovanější.&nbsp;Zmínil jste plány a fungování centra. Jste ještě na něco hrdý, co se v těch 30 letech povedlo?&nbsp;Jsem hrdý, že jsme začali operovat brániční kýly, což je nejtěžší diagnóza u novorozenců. Nevím, jestli si to dovedete představit, ale tyto děti mají defekt v bránici a útroby, které jsou v břiše, se jim dostanou do hrudníku, čímž se jim nevyvíjí plíce. A když se nevyvíjí plíce, tak dochází ke špatnému průtoku krve plícemi hned po narození, a navíc nemusí jít o izolovanou brániční kýlu. Často mívají ještě přidruženou vývojovou vadu. Úmrtnost na brániční kýly byla 60 až 70 % a v posledních pěti letech máme okolo 10 %. Takže to je asi největší pokrok, co jsme udělali.&nbsp;Do Podolí se sváží opravdu nejvážnější případy. Nedávno jsem dělala <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/starat-se-o-novorozence-je-velmi-zajimava-a-hezka-prace-vypravi-garant-centra-pece-o-zenu-a-dite-s-podezrenim-na-vrozenou-vadu-ve-fn-bulovka" target="_blank" rel="noopener noreferrer">rozhovor s panem primářem dětské chirurgie FN Bulovka MUDr. Janem Škvařilem</a>, který představil Centrum péče o ženu a dítě s podezřením na vrozenou vývojovou vadu. To je také založeno na spolupráci s dalšími porodnicemi a nemocnicemi. Funguje tato spolupráce v Praze dobře?&nbsp;V porodnictví dosahujeme nejlepších výsledků v péči o novorozence právě díky nadstandardně organizované péči a spolupráci. Nehledejte za tím technologie. Ty jsou všude srovnatelné. Nehledejte za tím léky, ale organizaci, invenci a ochotu lidí pracovat ve zdravotnických zařízeních. A o tom to je.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/Stranak_FOTO_441a455c19.jpg"></figure>Předseda České neonatologické společnosti a primář novorozeneckého oddělení v ÚPMD v Praze-Podolí prof. MUDr. Zbyněk Straňák, CSc., MBA (zdroj: užito se souhlasem lékaře Zbyňka Straňáka)Autorka: Pavlína ZítkováFoto: Shutterstock

medium_dite-kojeni-lahev-shutterstock_659844778.jpg

small_dite-kojeni-lahev-shutterstock_659844778.jpg

thumbnail_dite-kojeni-lahev-shutterstock_659844778.jpg

dite-kojeni-lahev-shutterstock_659844778.jpg

Výhradně kojících maminek ubývá. Chceme tento trend zvrátit, říká profesor Zbyněk Straňák

Představte prosím stručně sám sebe.Již moje pracovní prvopočátky jsou spojeny s nemocnicí Litoměřice. Při studiu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy jsem ve druhém ročníku nastoupil na gynekologicko-porodnické oddělení jako sanitář. Ve třetím ročníku jsem přešel ze sanitáře na stejném oddělení na zdravotního bratra a od čtvrtého ročníku jsem se účastnil jako medik napříč téměř všemi odděleními v rámci povinných praxí v litoměřické nemocnici. Od pátého ročníku lékařství mi bylo umožněno pracovat v týmu prof. MUDr. Lukáše Roba ve Fakultní nemocnici Motol pod vedením MUDr. Jiřího Škultétyho jako dobrovolník a fiškus na porodním sále.Po úspěšném zakončení studia medicíny jsem se rozhodoval, kam dál, kde odstartovat profesní kariéru. Litoměřice pro mě byla srdeční záležitost, ale vzhledem ke zdejším úzkým vazbám mé rodiny (dědeček byl primářem chirurgie a matka gynekoložka a porodník taktéž v Nemocnici Litoměřice a posléze lékařka v privátní praxi, pozn. red.) jsem se rozhodl odejít co nejdále od domova, kde nikdo neznal rodinné příjmení a mohl jsem si začít budovat kariéru sám za sebe.Takže jste odešel do Příbrami…Ano, souhrou náhod a štěstí vyhrála Oblastní nemocnice Příbram. Mým učitelem a člověkem, kterého si velice vážím a ctím, a kdo mi je i dnes rádcem, se stal prim. MUDr. Petr Chudáček. Lékař plný elánu, zájmu o novinky v oboru a až neuvěřitelně hledící do budoucna. Úspěšně mě dovedl k atestaci. Ač bylo v Příbrami skvěle, tak každodenní dojíždění se stalo časově stále více neúnosné. Přešel jsem tedy jako zástupce primáře k prim. MUDr. Petrovi Píchovy (vedl první privátní gynekologické centrum v České Republice – GynCentrum v Pražském Hloubětíně, pozn. red.). Velký rozdíl nastal ve vnímání pacientek, které se rázem staly klientkami. Po odprodeji společnosti GynCentrum a sloučením se společností Iscare jsem mohl být součástí týmu nově vznikající nemocnice - Klinického centra Iscare.Posledních dva a půl roku jsem vedl gynekologické ambulance v Team Prevent Santé, privátní klinice zaměřené na nadstandardní péči o business klientelu v centru Prahy. Svoji porodnickou praxi jsem nikdy neopustil. I přes změny míst hlavních pracovních poměrů jsem zůstal celému oboru věrný nadále. Jsem rád, že jsem mohl být pod vedením přednosty prof. MUDr. Michala Zikána a vedoucího porodního sálu MUDr. Jana Matěchy a porodní asistentky Alžběty Samkové u zrodu prvního Centra porodní asistence, které vzniklo při porodním sálu Fakultní nemocnice Bulovka. Tato zkušenost se všemi klady i zápory ovlivnila moji touhu nabídnout špičkovou porodnickou péči i na mém současném pracovišti. Byla by moje hrubá chyba, pokud bych nezmínil můj druhý porodnický domov – Městskou nemocnici Nymburk pod vedením prim. MUDr. Kateřiny Munzbergerové. Tak skvělý sesterský porodnický tým jako má ona, jí mohou okolní nemocnice jen závidět.Proč jste si jako obor zvolil zrovna gynekologii, porodnictví?Obor gynekologie a porodnictví byla již od nástupu na fakultu moje jasná volba. Asi největší ovlivnění bylo od mé matky, která jak ráda tvrdí, mě do oboru nenutila, ale zároveň dělala vše pro to, aby si vychovala nástupce. Vždy jsem měl štěstí na lidi kolem sebe. Na lékaře a sestry, kteří měli zájem předat mi svoje zkušenosti a znalosti a naučit mě věci, které se v knihách student nedočte. Porodnictví obecně vás nenaučí kolegové – lékaři, ale porodní asistentky. To ony s vámi ve vašich začátcích tráví hodiny a hodiny u lůžka, vedou vám ruce, jim nasloucháte, je posloucháte, jim neodporujete. Za svoje ruce při porodu patří hlavně jim můj neskonalý dík. Pokud toto některá z nich čte, jistě si na moje začátky vzpomene. Já vzpomínám.&nbsp;A proč právě gynekologie a porodnictví? Protože ženy. Ženy, které když Pán Bůh naděloval, naložil jim toho vrchovatě a co zbylo, dal muži do sáčku. Na nich vše stojí a padá. Žádný muž si nedokáže představit, jak těžkou úlohu v našem světě žena má. Vlastně i já mohu být rád, že nemám vagínu. Žena musí mít skvělou práci, být skvělá kuchařka, manželka, milenka. Musí skvěle vypadat a reprezentovat. Snášet tlak okolí a splnit očekávání v podobě těhotenství v určitém věku. Těhotenství odnosit. Rychle, bezbolestně a bez komplikací porodit. Dítě odkojit, vychovat a pohlídat. Je to málo? A pak se věnovat manželovi nebo partnerovi, a tak můžeme cyklicky pokračovat.Co nabízí porodnice v Litoměřicích nyní a co ji čeká v budoucnosti?Naše oddělení získalo velkou výhodu při přechodu pod Krajskou zdravotní, a.s. (KZ). V rámci skupiny KZ disponujeme rozšířeným špičkovým zázemím pro naše pacientky i novorozence. Naše spojení s prim. MUDr. Petrou Hejtmánkovou považuji za přínosné a do budoucna za stabilní. Je vždy důležité se moci na sebe spolehnout. Porodnice Litoměřice již nyní nabízí zázemí, o kterém se nemluví, nepíše, a které valná část odborné veřejnosti považuje za samozřejmé.Věřte mi ale, že ani dnes tomu tak všude není. Bezpečnost pacientek a novorozených dětí je a bude pro nás vždy prioritou. Proto také v naší porodnici slouží vždy dva lékaři – gynekologové-porodníci. Máme skvělé zázemí pediatrického týmu. Disponujeme dětským oddělením a JIP. Komplikované novorozenecké a těhotenské případy transportujeme do 30 minut na naše vyšší pracoviště KZ v Masarykově nemocnici Ústí nad Labem.Naše nemocnice disponuje souborem všech zobrazovacích metod – CT, MRI, RTG, SONO. Laboratoře a komplement u nás jsou vždy připraveny. V řádech minut máme k dispozici hematologa, internistu, intenzivistu i chirurga s erudicí ve svém oboru. Nemocnice má vlastní heliport pro obzvláště kritické případy s možností přistání helikoptéry přímo v areálu nemocnice. Co nyní nemáme, je hotelové prostředí porodních sálů. To musím přiznat.A co vás čeká v budoucnosti?Co nás čeká v budoucnosti? Budoucnost nastala již nyní. V průběhu měsíce dojde k částečné přestavbě porodních sálů na samostatný porodní apartmán včetně vany pro první dobu porodní a samostatný porodní box. Samozřejmostí je plný rooming-in a přítomnost otce u každé fáze porodu.&nbsp;Kam chcete porodnici posunout vy osobně? Co je váš osobní cíl?Naším společným zájem je nabídnout rodícím ženám to hlavní, co porod potřebuje – čas. Čas a trpělivost. Navrátit porodním asistentkám jejich původní účel. U fyziologické těhotné ženy i normálně probíhajícího porodu není lékaře třeba. Lékař bude vždy za dveřmi, ale tehdy pokud vše běží tak, jak má. V ten moment opravdu není důvod, aby do porodu porodní asistentce lékař jakkoliv zasahoval. Porodní asistentky studují vysokoškolské vzdělání stejně jako lékaři, nestavme je do pozice druhořadých členů týmu. Nezaslouží si to.Jak bude proměna probíhat?Od 1. září 2023 dojde k přeměně zdejší porodnice na Centrum porodní asistence. O fyziologická těhotenství se budou plně starat právě porodní asistentky s lékaři kdykoliv v zádech. Přesně tak, jak jsem se zmiňoval výše. Toto spojení zabezpečí ženám soulad s jejich vnitřním nastavením a přáním a zároveň do našeho porodnictví (nejen ve zdejší porodnici) přinese řadu novinek, které jsou v zahraničí zcela běžné. Zdravá maminka i miminko bude vždy, pro každého člena mého týmu, prioritou. A můj osobní cíl? Otevřít Centrum porodní asistence, které má potenciál stát se jedním z nejvyhledávanějších v rámci porodnic okresu Litoměřice až k hranicím Prahy a zároveň propojit všechny výhody, které nám nabízí to, že jsme spojení s KZ. Pokud vše dobře dopadne, čeká nás v příštím roce generální rekonstrukce gynekologie a porodnice včetně vzniku nového centra jednodenní chirurgie - gynekologie.Porodnictví je velmi diskutované téma a mění se velmi, velmi rychle. Dokážete odhadnout, jakým směrem se bude ubírat dál? Mám pocit, že <a href="https://www.nasezdravotnictvi.cz/aktualita/reditel-pravni-kancelare-clk" target="_blank" rel="noopener noreferrer">nároky budoucích maminek se stále zvyšují</a>, a ne vždy jsou úplně realistické.Porodnictví se mění velmi rychle. A je tomu tak správně. V dobách začátku mé pracovní kariéry chtěla rodící žena míč do sprchy a už byla vedena jako alternativní matka. Obecně nemám slovo alternativní rád. Alternativní k čemu? K zažitým zvyklostem? Vše, co ve vztahu k pacientkám děláme, je o úrovni komunikace. Mojí snahou je najít vždy společné řešení a postup, o kterém vím, že neohrozí zdraví maminky ani miminka. Některé požadavky těhotných žen jsou pro jejich okolí někdy nepochopitelné. Je vždy ale důležité zjistit příčinu toho, proč zrovna na daném postupu ta či ona konkrétní pacientka trvá a co ji pro něj vede. Příkladem budiž stažený porodní plán z internetu a rodička, která jej přináší ani netuší, proč to či ono odmítá nebo naopak vyžaduje. Obtížně uchopitelnou kapitolou jsou ženy, které někdy slepě naslouchají některým čistě komerčním porodním asistentkám o kompetencích porodních týmů, jejich poskytované péči a přidají k tomu navrch paragrafy. Ani já nedokážu překročit vlastní hranice bezpečnosti matky a novorozence a jsou i případy, kdy doporučím ženě rodit v jiném zařízení.Obecně si myslím, že se bude porodnictví ubírat směrem k porodní asistenci zajištěnou porodními asistentkami a bude odklon od lékařem vedených porodů, stejně tak systém převzaté péče o těhotné ženy. Bude nutné vybudovat i stabilní systém poporodní péče, která v České republice téměř neexistuje.A něco pro odlehčení – zažil jste nějakou situaci na sále, kdy jste se opravdu od srdce zasmál?Každý lékař má historek k pobavení celou řadu. V mé paměti mi asi nejvíce utkvěla historka z &nbsp;plánovaného císařského řezu u pacientky ve spinální analgezii. Rodička vytáhla ruku zpod sterilního rouškování a poplácala mě po zadku se slovy. „Doktore, snažte se, ať ta jizva stojí za to! Aby mě partner nemusel reklamovat“. Celý operační tým se smál. Nutno dodat, že k reklamaci nedošlo.Autorka: Jana Mrákotová / Pavlína ZítkováFoto: Krajská zdravotní, a.s.

large_Holba 8.jpg

medium_Holba 8.jpg

small_Holba 8.jpg

thumbnail_Holba 8.jpg

Holba 8.jpg

Na ženách vše stojí a padá, říká nový vedoucí porodního sálu v Nemocnici Litoměřice MUDr. Petr Holba

Někdy jsou tyto požadavky velmi kategorické. Rodička si nepřeje, aby ji během porodu navštěvoval a kontroloval lékař, přeje si být v naprostém tichu, klidu a přítmí, s minimální účastí porodních asistentek, které by se měly dostavit jen na zavolání, případně s tím, že její porod bude řídit a při porodu jí pomáhat zvolená dula, která nemusí mít kvalifikaci porodní asistentky ani nemusí být&nbsp;zdravotnickým pracovníkem.&nbsp;Zakazuje jakékoli injekce, kapačky a jakékoli fyzické zasahování do tělesné integrity. Žádá, aby jí vedení porodnice nebo vedení nemocnice zaručilo, že tato její přání vyjádřená v tzv. porodním plánu budou plně respektována.&nbsp;Porodní plán je pojem, který právně neexistuje. Právní předpisy České republiky žádný takový pojem neznají, tak by asi měla znít odpověď budoucí rodičce, která s porodním plánem přichází. V některých případech se tvrdí, že tzv. porodní plán je vlastně dříve vysloveným přáním pacientky v souladu s ustanovením § 36 zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a poskytovatel je povinen dříve vyslovené přání pacienta respektovat. To je zásadní omyl, protože v daném případě se nemůže uplatnit dříve vyslovené přání, které má nastupovat teprve v okamžiku, kdy se pacientka ocitne v takovém zdravotním stavu, že není způsobilá sama o sobě rozhodovat. Taková situace ale zpravidla v případě rodičky nenastává (pokud by nastala, pak se dříve vyslovené přání, má-li všechny zákonem stanovené náležitosti, uplatní).Budoucí rodička tedy nemůže tvrdit, že pokud bude při vědomí, musí být respektován její porodní plán, neboť jde o &nbsp;dříve vyslovené přání, protože v případě, že je schopna o sobě rozhodovat, se dříve vyslovené přání uplatnit&nbsp;nemůže.Lékař jistě může přistupovat citlivě k &nbsp;požadavkům rodičky na určitý individuální přístup a může se snažit vyhovět jejím přáním, ovšem pouze v mezích postupu na náležité odborné úrovni poskytování zdravotních služeb. Žádný pacient nemůže lékaře nutit k tomu, aby postupoval non lege artis – tedy v rozporu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy.Jistě přitom musí brát ohledy na individualitu pacienta, ale od uznávaných postupů a pravidel se odklonit nemůže, leda by pro to měl odborné důvody. Jistě může respektovat skutečnost, že pacientka odmítá náležitou zdravotní péči, a v tom případě ji poučit o následcích a vyžádat si písemný informovaný nesouhlas – revers.&nbsp;To může sice personál porodnice zatěžovat, ale je to jediný možný postup za situace, kdy i přes potřebné vysvětlení rodička odmítá zdravotní péči na náležité odborné úrovni. Dopředu však odmítat nemůže a porodní plán, ve kterém určuje, co lékař smí a nesmí, případně co smí a nesmí další personál porodnice, a vyžaduje, aby toto její přání bylo respektováno, ač by znamenalo porušení postupu lege artis, je neakceptovatelný a nelze doporučit na taková přání, prezentovaná jako tzv. porodní plán, přistupovat.&nbsp;JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLKIlustrační foto: Shutterstock

medium_porodni-plan-shutterstock_1693945723.jpg

small_porodni-plan-shutterstock_1693945723.jpg

thumbnail_porodni-plan-shutterstock_1693945723.jpg

porodni-plan-shutterstock_1693945723.jpg

Porodní plány: Musí lékař vyjít pacientce vstříc? A co už je z pohledu práva za hranou?