Kaskadér Martin Hub: Podcenil kožní nádor. Boj s nemocí namaloval

„Začalo to úplně nenápadně. Nic mi nebylo, nic mě nebolelo, jen se mi na noze udělala taková bradavička,“ popisuje počátek své nemoci Martin Hub. Je to statný čtyřiapadesátník, mohutný chlap s mužným povoláním a zajímavými koníčky (na fotografii sedí uprostřed v modrém svetru).

Je nejen choreograf a malíř, ale především herec a kaskadér. Hrál ve filmech jako Zachraňte vojína Ryana, Gladiátor, Titanic, Trója, Mission Impossible, James Bond, Van Helsing a v mnoha dalších. Bitevní nebo katastrofické scény, které natáčel, jsou nic ve srovnání s bojem, který svádí teď. S bojem se zhoubným nádorem.

K doktorovi nechodil roky. A pak jednou přišel pozdě

Výrůstku na noze moc pozornosti nevěnoval. Jak sám říká, lékaře dlouhé roky vůbec nepotřeboval: „Já jsem dvacet let ani nevěděl, kde mám obvodní doktorku.“ A stejně přistupoval i k problému na noze. Přelepoval si ho, když se kvůli natáčení potřeboval nasoukat do kostýmu.

K lékaři šel až po půl roce, ale to už bylo na jednoduché řešení pozdě. „Martin je naprosto typický rizikový pacient. Potvrzují nám to statistiky – bývá to muž, 54 let, nějaký flíček ho nerozhodí, sám se moc nesleduje a nakonec přijde pozdě. U něj už melanom překročil hranici čtyř milimetrů, kdy to začíná být opravdu rizikové,“ vysvětlil profesor Petr Arenberger, přední český dermatolog a venerolog a přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.

Právě příběh Martina Huba by měl na problém všechny další potenciální pacienty upozornit. Ve videoreportáži ho zpracoval portál Mojemedicina.cz společnosti Roche. Projekt se jmenuje Zdravobrazy a převzala nad ním záštitu i Česká lékařská komora a portál Naše zdravotnictví.

Středobodem Martinova příběhu ale není nemoc sama, jako spíše obrazy, ve kterých zachytil všechno od začátku nemoci i přes její náročnou léčbu. Mají mnohdy přiléhavé názvy jako třeba Chemoterapie nebo Bolest. Vybrané obrazy půjdou do dražby a výtěžek z ní poputuje na výzkum maligních melanomů.

Lidé se o takové nemoci bavit neumí

Když Martin konečně navštívil lékaře, šlo všechno už ráz na ráz. Nejprve mu výrůstek jednoduše vyřízli jen s lokálním umrtvením. Po týdnu už ale bylo zle. „Paní doktorka mi volala, že musím okamžitě na kliniku. Do týdne mi při operaci uřízli kus stehna. A pak ještě jednou výš v třísle, protože se to tam objevilo taky,“ svěřil se Martin Hub. A to ho čekala ještě chemoterapie.

Přiznává, že pro něj bylo obtížné se svěřovat okolí. „Já jsem o té nemoci moc nechtěl mluvit. S nikým. Lidi se o tom bavit neumí, někdo vás lituje, někdo je nad věcí, ale málokdo je v tom přístupu vyloženě střízlivý. Takže když mi bylo opravdu zle, tak jsem se z toho vymaloval,“ řekl Našemu zdravotnictví Martin Hub. Tak třeba namaloval obraz Chemoterapie – za jedinou noc a poté, co tuto mimořádně nepříjemnou část léčby absolvoval. 

„Je třeba Martinu Hubovi poděkovat za odvahu, že svůj příběh zveřejnil, aby byl příkladem ostatním pacientům, aby příznaky nemoci nepodceňovali. To pro něj musela být větší odvaha než přežít Titanic, ale když to zachrání pár dalších životů, bude to jen dobře,“ řekl k projektu Zdravobrazy mluvčí České lékařské komory Michal Sojka.

Nepo**at se z toho, radí pacientům Martin

Pocity pacientů s tak těžkou diagnózou málokdo chápe. Martin pomoc našel u kamaráda: „Když jsme byli na rybách, tak jsem mu to řekl. Pomohl mi takovým specifickým humorem, který mezi sebou máme. On mi na to totiž povídá: Vole, to aby sis nekupoval dlouhohrající desky, co? A mě to fakt pomohlo, jak jsme se u toho řezali smíchy.“

Jinak to ale nebylo pro Martina vůbec lehké. „Já strašně rád čtu, ale najednou jsem se na to vůbec nedokázal soustředit. Ani článek v časopise jsem nedokázal přečíst. Takže to malování mi pomáhalo vysypat to ze sebe ven.“

Dál už v téhle sérii obrazů pokračovat nechce. „Už nemám potřebu se tím zabývat. Vymaloval jsem se z toho a jdu dál,“ říká dnes. Vyhráno ale ještě úplně nemá. Příští týden míří na kontrolu, po které teprve uvidí, jestli se nemoc podařilo zastavit a zničit, nebo jestli se musí léčba opakovat.

A co radí lidem, kteří se dostanou do podobné situace? „Neposrat se z toho!“ nebere si Martin servítky. „I kdyby to bylo smrtelný, tak pořád platí: neposrat se z toho. Místo čekání v koutě se věnovat něčemu, co vás baví. Tak si to aspoň užijete až do konce.“

Vznik melanomu ovlivňuje hlavně slunce

Martin dodnes neví, co u něj rakovinu způsobilo. „Možná tam bylo mateřské znamínko, možná to spustily nervy, možná to spustil nějaký tlak, mohlo to být z čehokoli. Tak mi to vysvětlovali. Od opalování to nebylo, protože já na sluníčko moc nemusím. Toho jsem si užil jako mladý, teď už ne,“ dohaduje se Martin.

Má i nemá pravdu. Maligní melanom kůže skutečně může spustit cokoliv. Vychází ovšem z pigmentotvorných buněk v kůži a největší podíl na jeho vzniku mívá právě slunce, respektive ultrafialové záření a především jeho UVB složka. Vliv má podle lékařů dokonce i to, jak moc jsme byli vystaveni sluníčku v prvních letech svého života.

Dvě zprávy: Nemoci přibývá, mrtvých v Česku je ale méně

Případů melanomu neustále přibývá a roli hraje i naše bohatnutí. Stále více Čechů cestuje k jižním mořím nebo v zimě do vysokých hor. V obou případech se obvykle vystavují slunci více, než je zdrávo. „Žádné opalování není bezpečné. Na horách se dokonce spálíte snadněji než u moře, protože skladba UV záření je tam trochu jiná,“ vysvětlil profesor Petr Arenberger.

Pro české pacienty ale existuje i dobrá zpráva. „V Evropě jsme jediná země, kde sice stoupá počet případů, ale klesá počet úmrtí. Byli jsme na nějakých 500 úmrtích ročně, teď se blížíme k číslu 400. Ovšem při tom, že každých deset let se počet nových případů zdvojnásobuje,“ uvedl Petr Arenberger.

Děkovat za to můžeme dobré prevenci, která mnoho pacientů přivede do ordinace včas. Povědomí o nemoci pomáhá šířit i akce Stan proti melanomu, za kterou stojí právě profesor Arenberger. Pravidelně se koná v Praze, Brně a Ostravě a lidé si při ní mohou nechat vyšetřit mateřská znaménka a kůži. Stanem každý rok projde kolem 4 000 lidí. Letos se v uvedených městech koná v první polovině května.

David Garkisch

Foto: Mojemedicina.cz