Krevní plazma se v posledních letech stala žádaným zbožím. Kdo je ideálním dárcem a kdo naopak ne?

V České republice je až 160 tisíc dárců krevní plazmy. Zatímco ale různě nemocných lidí přibývá, počet dárců stejným tempem celosvětově neroste. V posledních dvou letech přitom přibyla v Česku jen desetina dárců krevní plazmy. Přečtěte si rozhovor k tomuto tématu.

S ředitelem společnosti Cara Plasma Romanem Jakoubkem a s hlavním lékařem firmy Martinem Tomanem jsme se bavili nejen o tom, jak probíhá samotný proces odběru krevní plazmy, ale také o tom, k čemu se krevní plazma ve farmacii využívá, kdo je a není ideálním dárcem, s jakými potížemi o darování krevní plazmy nelze ani uvažovat nebo jak se zvýší odměna za odběr v příštím roce.

 

Co je krevní plazma a proč ji potřebujeme?

Toman: Krevní plazma je nedílnou součástí krve jako takové. Zhruba 57 procent krve je tvořeno krevní plazmou, zbytek jsou krevní buňky červené a bílé řady a krevní destičky. Krevní plazma je složená z 90 procent z vody. Do zbývajících deseti procent patří všechny možné bílkovinné složky, jako jsou protilátky, enzymy, hormony, ale také ionty, cukry, tuky a další. 

Každopádně stále platí, že krevní plazmu nedokážeme vyrobit uměle, takže ji ani nedokážeme ničím plnohodnotně nahradit.

Pokouší se o to někdo?

Toman: Určitě se o to někdo pokouší, a pokud by se mu to podařilo, vyhrál by jackpot. V současnosti je ale nadále potřeba krevní plazmu odebírat od lidských dárců, proto jsou tak důležití. Bohužel zatímco různě nemocných lidí přibývá, vhodných dárců stejným tempem nepřibývá, a to celosvětově. Nedostatek dárců se žel bude spíše zvětšovat, pokud se tedy něco zásadního, především legislativně, nezmění.

Zmínil jste, že dárců raketově nepřibývá. Klesl nyní zájem kvůli covidové situaci?

Jakoubek: Kvůli nastaveným opatřením jsme zaznamenali útlum a propad o zhruba deset procent, který koresponduje s aktuální situací a celkovou nemocností v Česku. Pokud se ale bavíme o celkovém počtu dárců krevní plazmy, v České republice jich je asi 150 až 160 tisíc. Navíc se zdá, že v posledních dvou letech je dárcovství krevní plazmy víc a víc populární, určitě se o něm mnohem více píše a mluví. Jako Cara Plasma podporujeme a sami děláme edukativní aktivity a pořádáme nejrůznější akce, a to nejen pro naše dárce.

Obecně tedy dárců přibývá? Jak se vyvíjela situace v letošním roce?

Jakoubek: Obecně přibylo v posledních dvou letech zhruba deset procent dárců, nicméně čísla jsou velmi kolísavá. Pokud se bavíme o posledním měsíci a půl, kdy celková nemocnost vylítla nahoru, tak mezi nemocnými jsou i naši dárci a odráží se to v poklesu návštěvnosti v našich centrech. Na druhou stranu tento týden zaznamenává Praha nárůst dárců (rozhovor se uskutečnil na konci listopadu, pozn. red.). Naopak jižní Morava je nejen covidem zasažena hodně a tam nyní nastal pokles až o 50 procent. Epidemiologická situace se tak přirozeně odráží i v našich centrech.

Toman: Lidé upřímně řečeno ani nevědí, co aktuálně mohou a co nemohou. Z těch všech nařízení, která se často mění z hodiny na hodinu, jsou naprosto zmatení. Mnohem častěji do našich center volají nebo nám píšou maily a ptají se, jestli mohou přijít, když jsou naočkovaní nebo když nejsou naočkovaní, když jsou po nemoci a tak dále. Vzniká chaos a někteří dárci se rozhodnou raději počkat.  

A kdy tedy mohou a nemohou přijít darovat krevní plazmu z pohledu covidu?

Toman: Mezi očkovanými a neočkovanými neděláme žádný rozdíl a určitě k nám mohou přijít, samozřejmě když se cítí zcela zdraví. Pokud se jedná o člověka, který v nedávné době onemocněl covidem-19, rozlišujeme, jestli byl průběh onemocnění příznakový, nebo bezpříznakový. Pokud byl průběh bezpříznakový, ale dárce měl pozitivní PCR test, před dalším odběrem plazmy je nutné dodržet odstup 28 dní od data provedení PCR testu. Když byl průběh onemocnění u dárce příznakový, požadovaný odstup je 28 dní od prvního dne bez příznaků. 

 

Dárci krve a krevní plazmy nejsou konkurenty

Na co všechno se krevní plazma používá?

Toman: Je toho opravdu hodně a rozhodně nyní nevyjmenuji všechno. Jak jsem už dříve zmínil, jednou z nejdůležitějších složek krevní plazmy jsou bílkoviny, tedy albumin a imunoglobuliny. Takže konkrétně – například Pentaglobin, který je vyroben z imunoglobulinů od více než tisíce dárců, se s výhodou používá ke zvýšení účinnosti klasických antibiotik při velmi těžkých infekcích na jednotkách JIP nebo ARO. Obrovskou skupinou, která se bez preparátů připravovaných z lidské plazmy také neobejde, jsou hemofilici. Lidská plazma se s úspěchem využívá při léčbě popálenin nebo při léčbě pacientů s různými onkologickými onemocněními. V posledních měsících se také zkoušela využívat takzvaná rekonvalescentní plazma od dárců po prodělaném covidu-19 k podpůrné terapii pacientů s těžkým průběhem tohoto onemocnění. Zdaleka dnes není možné vyjmenovat všechny situace, kdy lze plazmu nebo její složky s výhodou využít. Faktem zůstává, že na to, abychom dokázali pomoct jednotlivci, je nadále potřeba stovek nebo i tisíce ochotných dárců.

Vyrábí se vždy léky, nebo lze využít plazmu i napřímo?

Jakoubek: Naši plazmu využíváme stoprocentně jen pro medikamenty, protože ji mrazíme. Na transfuzních odděleních v nemocnicích naopak odebírají krevní plazmu, kterou lze použít pro přímou aplikaci u indikovaných stavů.

Kdybych se rozmýšlela, jestli jít na dárcovství krve nebo plazmy, jaké jsou rozdíly?

Jakoubek: Dárci plazmy a dárci krve jsou dvě odlišné skupiny, které se víceméně vůbec nepropojují. Nejsou si tedy přímými konkurenty.

Toman: Shodou okolností se nedávno konal webinář, kde se mimo jiného prezentovala i data z České republiky za posledních deset let. Z nich bylo patrné, že situace v ČR je vlastně unikátní, protože i když narůstá počet plazma center, nijak zásadně neubývá dobrovolných dárců krve. Nedochází tak k tomu, čeho se možná někteří obávali. A to je moc dobře!

Z marketingového hlediska, jaká je hlavní charakteristika vašich dárců?

Jakoubek: V našem případě tvoří 70 procent dárců lidé ve věku 18 až 30 let. Tedy především mladí lidé, velmi často to jsou studenti. Darovat krevní plazmu se může od 18 do 65 let.

Může být toto složení dáno finanční odměnou, která z dárcovství krevní plazmy plyne?

Jakoubek: Částečně to je dáno finanční odměnou, ale prioritní je pomoc. Odměna je druhotná. Navíc bych to nenazýval jako odměnu, ale náhradu za čas, který tu stráví.

V současné době je odměna 700 korun. V příštím roce by mělo nastat navýšení. Dotkne se i vašich dárců?

Jakoubek: Od 1. ledna vchází v platnost novela zákona, kdy se minimální mzda zvýší ze současných 15 200 korun na 16 200 korun. Ze zákona náhrada za dárcovství tvoří pět procent z minimální mzdy. Od 1. ledna 2022 tak můžeme náhradu navýšit na 800 korun. Jestli budeme my nebo i ostatní centra vyplácet tuto částku hned od 1. ledna, ještě nemáme rozhodnuto.

 

Bonusem je pravidelná kontrola zdraví

Mluvil jste o tom, že odměna je vlastně náhrada za čas, který zde dárce stráví. Jak tedy probíhá samotný odběr krevní plazmy? Je to náročnější než odběr krve?

Toman: Odběr krevní plazmy je daleko delší. V případě odběru krve se odebírá okolo 450 mililitrů krve, a pokud běží vše, jak má, je to záležitost na deset až patnáct minut. Mluvím o samotném odběru, ne o celé proceduře včetně administrativy okolo. V plazmacentru ale odběr plazmy nemůže být tak krátký, protože k odběru požadovaného množství plazmy dochází v několika cyklech odběru. Krevní plazma se při odběru centrifugací opakovaně separuje a červené a bílé krvinky a trombocyty se vrací dárci zpět. Odběrová procedura proto většinou zabere 40 až 60 minut. Našim dárcům tedy zcela přirozeně hradíme především jejich čas, který v plazmacentru při odběru stráví.

Logicky vyvstává otázka, kdy dochází k navrácení červených a bílých krvinek, jaká jsou s tím spjata rizika?

Toman: Rizika v podstatě nejsou. V ojedinělých případech se může stát, že tím, jak je žíla déle „v zápřahu“, může občas prasknout. Jednoduše tím, jak opakovaně dochází k odběru a následně k návratu krevních buněk naředěných fyziologickým roztokem. Každopádně je to spíše výjimečná záležitost.

Jak časově náročný je celý proces kromě odběru?

Jakoubek: Celý proces trvá o půl hodiny až hodinu déle. Nejdříve prvodárce vyplňuje podrobný dotazník, což mu zabere 35 až 45 minut. Následuje vyšetření u lékaře, a pokud je vše v pořádku, dárce odchází na sál k provedení samotného odběru. Končí desetiminutovým odpočinkem v čekárně, spojeným s malým občerstvením a zcela klíčovým doplňováním tekutin. Mezitím se také administrativně uzavře celý odběr. U prvodárce tak celý proces trvá hodinu a půl až hodinu a tři čtvrtě. U pravidelných dárců se určitě vejdeme do hodiny.

Proč musí být u prvodárců minimálně dva odběry?

Toman: Při každém odběru ze vzorku krve kontrolujeme virologii a současně i parametry krevního obrazu. Dle legislativy musíme mít u všech dárců jistotu, že jsou v klíčových parametrech zcela zdraví. Až pokud jsou všechny sledované parametry opakovaně v pořádku, může se krevní plazma použít pro výrobu léků. Kdyby dárce přišel na odběr jen jednou a už nikdy se k nám nevrátil, jeho krevní plazmu z prvního odběru pro výrobu léků jednoduše použít nemůžeme. 

Člověk je tedy díky testům neustále kontrolován, jestli mu něco není.

Toman: Přesně tak. To je velká výhoda, že každý dárce je obeznámen s výsledky svého krevního obrazu včetně virologie, což si často samotní dárci pochvalují.

Mluvil jste o virech. Zjišťujete i přítomnost bakterií?

Toman: Bakterie se nezjišťují. Testujeme nepřítomnost infekce HIV, žloutenky B a C, syfilidy, vyšetřujeme také parametry, jako je celková bílkovina a množství imunoglobulinů IgG a také několik dalších parametrů KO. Navíc odebraná plazma putuje u každého zpracovatele na šest až deset měsíců „do karantény“, kde se následně znovu testuje. Výsledný produkt je tak stoprocentně bezpečný.

 

Kdo je ideální dárce a kdo naopak ne

Vyjmenoval jste všechny možné kontraindikace. Je ještě něco, co mi nedovoluje krevní plazmu darovat? Například leidenská mutace (vrozená dědičná porucha srážlivosti krve, pozn. red.) a další genetické diagnózy?

Toman: Konkrétně leidenská mutace je u dárců plazmy problém, nositel této mutace darovat krevní plazmu jednoduše nemůže, protože v rámci odběru plazmy dochází i k opakovanému návratu krevních buněk a to by bylo rizikové. Určitě je mnoho dalších důvodů, proč musíme dočasně nebo i nastálo dárce vyřadit. Jednoduše řečeno chceme, aby dárci plazmy byli co nejvíce zdraví, tedy co nejméně farmakologicky léčeni. Nechci zde nikoho zahlcovat stovkami pravidel a výjimek, ale jsou nemoci, které u dárců akceptujeme – napadá mě například astma, když je dobře zaléčeno. Na druhou stranu není možné k odběru plazmy propustit dárce, který se léčil nebo léčí například s epilepsií.

Velmi důležitá je tedy upřímnost dárce. Stává se vám, že někdy něco zjistíte později?

Toman: Určitě se to stává, proto také naši klienti vyplňují velmi sofistikovaný dotazník. Někdy se mohou až divit, co všechno se o nich a jejich zdravotním stavu chceme dozvědět. Výjimečně se stává, že ne vše nám dárce sdělí zcela korektně, nicméně časem se na to vždy nějak přijde. Buď se dárce sám prořekne, nebo se to dozvíme jinak. Každopádně naši lékaři jsou vedeni k tomu, aby každé vyšetření dárce probíhalo důkladně a minimalizovala se tak šance, že nám něco unikne. Na některé věci se například cíleně ptáme opakovaně, v různých souvislostech.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že ideálním dárcem je vysoký sportovní muž, který je schopen darovat 650 až 850 mililitrů krevní plazmy. Kdo naopak ideální není?

Jakoubek: Pokud to vezmeme z hlediska indexů, tak ideálním dárcem třeba nebývá čtyřicetiletá žena vysoká metr padesát. Už z fyziologického hlediska by to pro ni bylo náročné. Máme ale i případy, kdy přijde dvoumetrový chlap sportovec a navzdory tabulkovým hodnotám se nám u něj podaří odebrat třeba jen 600 mililitrů krevní plazmy.

Toman: Kdybych to vzal z hlediska možného rizika nevolnosti, až kolapsu, možná se to někomu bude zdát genderově nekorektní, ale na základě zkušeností víme, že o trochu hůř odběry zvládají ženy. Proto u nich posuzujeme kvalitu přípravy na každý odběr ve smyslu dostatečnosti hydratace, bedlivě sledujeme například trend vývoje hodnot hemoglobinu nebo u nich kontrolujeme jejich často fyziologicky nižší krevní tlak. Pokud nejsou klíčové parametry v pořádku, může to být důvod k dočasnému vyřazení. Protože pokud přijde padesátikilová slečna vyššího vzrůstu, která má přirozeně nižší krevní tlak, tak po odběru její krevní tlak může ještě více klesnout a může jí být nevolno. To se samozřejmě může stát jak ženě, tak i muži, někdy dokonce i u klasického odběru krve. Ze zkušenosti ale víme, že z pohledu nevolnosti a kolapsů jsou lehce rizikovější ženy. V našich v centrech jsou každopádně vyrovnaně zastoupeny obě skupiny – 51 procent mužů a 49 procent žen.


Jak se nyní vede obchodu s krevní plazmou? A jak moc zde bojují s nedostatkem zdravotnického personálu? Přečtěte si v článku.


Autor: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock

Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Kolik hodin denně trávíte na mobilu? Pozor na syndrom esemeskového krku