Psychiatr: Zlomený prst ošetří hned, se zlomenou duší čekáte měsíce. Nedostupnost péče je alarmující, hospitalizací přibývá

Akutní fyzické potíže jsou ošetřeny ihned, ty psychické čekají na pomoc měsíce

Jeden z největších paradoxů spatřuji v tom, že urgentní fyzické potíže jsou běžně ošetřeny v rámci hodin, zatímco člověk v akutní psychické krizi často čeká na pomoc týdny až měsíce. Není to výčitka směrem k jiným oborům, ale realita, která volá po změně. Měli bychom si uvědomit, že psychická bolest není méněcenná. Jen ji neumíme dostatečně dobře měřit a mnohdy i chápat. Proto na ni systém často reaguje se zpožděním. Pokud se však člověk ocitne v krizi, potřebuje pomoc okamžitě, nikoliv za tři měsíce.

Vedle nedostatečného systémového nastavení se však bohužel často setkávám také s tím, že se lidé ostýchají svěřit svému praktickému lékaři nebo blízkému okolí. Bojí se nepochopení nebo odsouzení, někdy i znevažování svých problémů. To vše prodlužuje cestu k odborné péči – lidé přicházejí později, někdy až ve chvíli, kdy už nemají jinou možnost. Tabuizace duševních obtíží představuje vážný problém. Znamená to, že lidé zbytečně trpí sami.

Neřešené duševní potíže jsou jako špatně izolovaná střecha

Průběh neléčených duševních problémů si můžeme představit jako špatně izolovanou střechu domu, kam stropem pomalu prosakuje voda. Zpočátku si člověk všimne vlhkého místa, ale pokud problém ignoruje, začne opadávat omítka, rozšíří se plíseň a nakonec může spadnout celý kus stropu.

U psychických potíží to v praxi znamená, že se příznaky nemoci postupně nabalují. Plíživě se rozvíjí zhoršení spánku, objevuje se snížení energie, schopnosti pracovat nebo být s druhými. Přichází únava, beznaděj, někdy panika či myšlenky na to, že by bylo lepší nebýt. V takovém stavu už nejde jen o pomoc – jde o záchranu.

Přibývá zbytečných hospitalizací. Lidé nevědí, kam se obrátit o pomoc

V důsledku kombinace systémových faktorů a přetrvávajícího stigmatu pozorujeme v posledních letech nárůst hospitalizací, zejména u mladších ročníků. Část těchto případů by skutečně bylo možné zachytit dříve, například včasnou ambu-lantní pomocí, dostupnější krizovou intervencí nebo lepším systémem návaznosti péče. Nemocnice by měly být místem pro akutní, neodkladné stavy, nikoliv poslední možností pro ty, kteří nenašli pomoc jinde. Lidé totiž často nevědí, kam se s problémy obrátit.

Péče o duševní zdraví v Česku totiž stále postrádá funkční strukturu. Přestože se o reformě dlouhodobě hovoří, v praxi chybí jeden z klíčových prvků, takzvaný stepped-care model. Ten slouží k tomu, aby se pacient dostal k pomoci, která odpovídá závažnosti jeho potíží. V Česku však lidé často končí v přeplněných psychiatrických ambulancích, přestože by jim mnohdy stačila jednodušší forma péče. 

Schodiště péče zajišťuje pomoc, jakou lidé opravdu potřebují - ani moc, ani málo

Stepped-care model si můžeme představit jako schodiště, po kterém se pacient postupně pohybuje. Začíná se u nejméně zatěžujících a zároveň nejrychleji dostupných forem pomoci, jako je vedená svépomoc nebo online podpora. A pokud to nestačí, přechází se k intenzivnější terapii či farmakologické léčbě. Cílem tohoto přístupu je, aby lidé dostávali takovou úroveň pomoci, jakou skutečně potřebují, tedy ani zbytečně moc, ani příliš málo. Stepped-care model je navíc pružný – pacient se může posouvat po pomyslném schodišti nahoru a dolů podle toho, jak se mu daří a jak se cítí. To vyžaduje průběžné měření a dobré vedení, ale výsledkem je systém, který je pro lidi i odborníky mnohem srozumitelnější a udržitelnější.

Systém schodiště v Británii ošetří statisíce lidí ročně. V Česku zatím nefunguje

Zahraniční zkušenosti, například z Velké Británie, ukazují, že stepped-care model výrazně zlepšuje dostupnost péče a efektivitu celého systému. Například v rámci britského programu Talking Therapies zvládne nižší stupně péče úspěšně absol-vovat velká část pacientů, čímž se uvolňuje potřebná kapacita pro těžší případy. Důsledkem je pak kratší čekání na terapii, méně přehlcených ambulancí a vyšší účinnost zásahů. Tento systém umožňuje ošetřit statisíce lidí ročně s jasně měřitelnými výsledky.

V Česku však v současné době toto schodiště péče nefunguje, k dispozici je prakticky pouze výtah, který vede rovnou do nejvyššího patra, k psychiatrovi. Tento centralizovaný přístup je problémem jak pro pacienty, tak pro odborníky i celý systém.

Česko se v počtu hospitalizací na psychiatrii drží na špici Evropy

Hlavní překážkou je, že český systém je stále roztříštěný a více zaměřený na nemocniční péči než na dostupnou podporu v terénu. Chybí mu jednotný způsob třídění pacientů podle závažnosti obtíží, ale také úhrada jednodušších forem pomoci – například digitálních programů nebo krátkých intervencí. Přidruženým problémem je nedostatek odborníků, což způsobuje, že se i lidé s mírnými obtížemi dostávají rovnou do přeplněných psychiatrických ambulancí. Odborníci jsou však přetížení, pacienti se tím pádem zaseknou v systému a čekají, zatímco se jejich problémy zhoršují. Kdyby existoval jasný model schodiště, část pacientů by dostala pomoc ihned a zároveň by se ti, kteří skutečně potřebují psychiatra, k němu dostali mnohem rychleji. To vidíme například na počtu a délce psychiatrických hospitalizací, kde je Česká republika v rámci Evropy na předních příčkách.

Česko potřebuje změny – plné úhrady pojišťoven i podporu digitálních programů

V praxi potřebujeme v českém systému provést několik zásadních změn. Nezbyt-né je zavést jasný systém identifikace rizik a potřeby péče, aby bylo ihned jasné, jaký stupeň podpory pacient potřebuje. Dále je nutné, aby pojišťovny plně hradi-ly jednodušší formy pomoci, mezi které patří třeba online programy, skupiny nebo vedená svépomoc. A v neposlední řadě je důležité lépe propojit účinné digitální KBT nástroje se zdravotním systémem. Tyto nástroje dokážou obsadit důležitý první stupeň schodiště. Jsou strukturované a odborně vedené, pacient si je vědom samostatné práce v programu. Naučené dovednosti, techniky a cvičení jsou využitelné v každodenním životě. Pomohou pacientům s psychoedukací, poskytnou jim cvičení nebo techniky. Tyto KBT nástroje nejsou náhradou klasické terapie, ale mohou výrazně zkrátit čekání a usnadnit začátek cesty, což může být brána k vyšším stupňům terapie.

Autor: MUDr. Matěj Kasal, Mindwell

Foto: Shutterstock