Krize ukázala neschopnost Ministerstva zdravotnictví, říká šéf lékařů

Na pandemii jsme nebyli připravení ani náhodou, ale s notnou dávkou štěstí jsme obstáli, zhodnotil první vlnu nákazy koronavirem prezident České lékařské komory Milan Kubek. Poděkoval za její zvládnutí, ale práci Ministerstva zdravotnictví označil jako nedostatečnou.

Kubek zároveň varoval, že epidemie neskončila a že nám ještě připraví horké chvilky. „V prvním kole zápasu s pandemií covidu-19 jsme byli díky disciplíně a vzájemné ohleduplnosti nad očekávání úspěšní. Byla by škoda, kdybychom si to nyní, v čase rozvolňování karanténních opatření, naopak nedisciplinovaností a sobeckou bezohledností pokazili,“ uvedl šéf lékařů v posledním čísle časopisu lékařské komory Tempus medicorum (celý text viz níže).


Poděkování Babišovi, Hamáčkovi a Prymulovi

Milan Kubek také poděkoval jmenovitě několika lidem. Premiérovi Babišovi za odvahu s jakou prosadil nepříjemná a omezující opatření hned v začátku šíření koronaviru. Ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi vyjádřil dík za to, že dokázal zajistit zdravotníkům ochranné prostředky.

Připomněl u toho, že by někdo měl nést za chybějící ochranu odpovědnost: „Pokud je na světě alespoň trocha spravedlnosti, tak ze šlendriánu, když ve státních hmotných rezervách nebyly ochranné pomůcky, což ohrozilo životy a zdraví desítek tisíc zdravotníků i pracovníků sociálních služeb, tak z toho se někdo zodpovídat musí.“ Více například v článku Za nedostatek roušek musí nést někdo odpovědnost, říká šéf lékařů Kubek.


Kubek: Krize odhalila neschopnost Ministerstva zdravotnictví

Kubek ocenil i náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymulu, který na sebe podle něj vzal roli „zlého plukovníka“, když oznamoval další a další zákazy a jiné špatné zprávy. „Opravdu nevděčná, ale pro zachování disciplíny nás všech nezbytná role,“ dodal Kubek.

Prymulův dosavadní šéf, ministr Adam Vojtěch, si od Kubka naopak vysloužil kritiku. Prezident lékařské komory dokonce označil Ministerstvo zdravotnictví za neschopné, právě kvůli zmiňovaným chybějícím rouškám, respirátorům, ochranným oblekům a dalším pomůckám.

Vinu za to prezident komory přikládá Ministerstvu zdravotnictví. „Jsem přesvědčen, že i ministr Vojtěch se snažil dělat vše, co bylo v jeho silách, avšak krize naplno odhalila insuficienci jeho úřadu,“ uvedl Kubek. (Insuficience – lékařský termín pro nedostatečnost, selhání, slabost, neschopnost zavírání srdeční chlopně - pozn. red.)


Získali jsme čas, musíme připravit zdravotnictví na další vlnu

Vděčnost ale vyjádřil i veřejnosti a tomu, s jakou disciplinovaností a vzájemnou ohleduplností se lidé podřídili omezujícím opatřením a zákazům. „Symbolem našeho boje s nákazou se staly roušky, jejichž nošení nám vláda sice nařídila, ale dostupnost těchto základních ochranných pomůcek nezařídila. Tisíce občanů tedy začaly šít roušky a stovky lidí z technických oborů vymýšlely ochranné štíty, masky i plicní ventilátory. My Češi jsme opravdu mistry improvizace,“ uvedl prezident Kubek.

Poděkoval i všem lékařům a sestrám, kteří nezavřeli ordinace nebo poskytovali rady alespoň po telefonu. Za hrdiny pak označil zdravotníky, kteří se nechali dobrovolně uzavřít a izolovat v léčebnách a domovech pro seniory.

Zároveň všechny zdravotníky varoval, aby na sebe byli opatrní, protože 11 procent nakažených je právě z jejich řad. A vyzval i k posílení zdravotnictví. „Získali jsme čas a ten teď musíme využít k tomu, abychom dovybavili nemocnice a doplnili personál, abychom nakoupili ochranné prostředky a abychom změnili organizaci práce,“ dodal prezident lékařské komory Milan Kubek.


(gar)

Foto: reprofoto, DV TV



Kubek: Nesamozřejmý úspěch


Na uplynulé dva měsíce asi nikdy nezapomeneme. Na vlastní kůži jsme zažili něco, co jsme dosud znali jen z filmů, knih či zahraničního zpravodajství. Říká se, že štěstí přeje připraveným. V našem případě se však štěstěna rozhodla učinit výjimku. My jsme na koronavirovou pandemii nebyli připravení ani náhodou, přesto jsme s notnou dávkou štěstí obstáli.

Epidemie neskončila a dá se předpokládat, že covid-19 nám v České republice po otevření hranic a rozvolnění protiepidemických opatření ještě připraví nepěkná překvapení i horké chvilky. Na pozoru se musíme mít zejména my zdravotníci, vždyť 11 % všech nakažených bylo a je právě mezi námi.

Díky včasnému zavedení karanténních opatření jsme se vyhnuli katastrofě, kterou jsme mohli sledovat v Itálii, ve Španělsku, ve Velké Británii nebo v New Yorku. Získali jsme čas a ten teď musíme využít k tomu, abychom dovybavili nemocnice a doplnili personál, abychom nakoupili ochranné prostředky a abychom změnili organizaci práce.

Lidská paměť je krátká, všichni máme tendenci zapomínat a považovat současný stav za samozřejmost. Avšak to, že jsme první vlnu epidemie zvládli bez kolapsu našeho podfinancovaného a  personálně zdevastovaného zdravotnictví, a tedy bez tisícovek zbytečných obětí na lidských životech, tento úspěch nepřišel sám od sebe. Museli jsme si jej zasloužit svojí disciplinovaností a vzájemnou ohleduplností. „Moje rouška chrání vás, vaše roušky chrání mě,“ vzpomínáte si na ten slogan?

Ještě zdaleka nemáme vyhráno, ale přesto můžeme mít radost. A sluší se poděkovat těm, kteří se o náš nesamozřejmý společný úspěch zasloužili nejvíce.

V první řadě bych chtěl poděkovat předsedovi vlády Ing. Babišovi, který vsadil svoji popularitu a měl odvahu rychle prosadit celou tu řadu velmi nepříjemných, život omezujících opatření. Určitě to nebylo lehké rozhodování. Možná stačilo jen ve dnech 5.–8. března pustit desítky tisíc fanoušků na biatlon v Novém Městě a mohli jsme dopadnout jako Lombardie. Na rozdíl od mediálních klaunů typu Borise Johnsona či Donalda Trumpa se pan Babiš v kritické chvíli zachoval jako odpovědný státník.

Poděkování patří i ministru vnitra Hamáčkovi, který zajistil dovoz a ve spolupráci s kraji i distribuci ochranných prostředků, byť k jejich kvalitě můžeme mít oprávněné výhrady. Lepší něco než nic, a my jsme v polovině března neměli k dispozici opravdu vůbec nic. Ostatně pokud je na světě alespoň trocha spravedlnosti, tak ze šlendriánu, když ve státních hmotných rezervách nebyly ochranné pomůcky, což ohrozilo životy a zdraví desítek tisíc zdravotníků i pracovníků sociálních služeb, tak z toho se někdo zodpovídat musí. 

Vděčnost si zaslouží určitě profesor Prymula, který vzal na sebe roli „zlého plukovníka“, když nám oznamoval další a další zákazy a jiné špatné zprávy. Opravdu nevděčná, ale pro zachování disciplíny nás všech nezbytná role.

Přes počáteční chaos (všichni jsme to dělali poprvé) se nám podařilo ve spolupráci s kolegou Běhounkem a dalšími hejtmany zajistit nouzové zdravotnické zásobování. Jsem přesvědčen, že i ministr Vojtěch se snažil dělat vše, co bylo v jeho silách, avšak krize naplno odhalila insuficienci jeho úřadu. 

Mé poděkování si zaslouží všichni zaměstnanci a funkcionáři lékařské komory, kteří se, tak jako kolegové ze sdružení praktických lékařů i ambulantních specialistů, snažili dostat ochranné pomůcky co nejdříve do našich ordinací.

Vážím si každého, kdo v krizových dnech zachoval klid a dělal svoji práci. Místo paniky jsme byli svědky obrovského vzedmutí solidarity a pocitu sounáležitosti. Symbolem našeho boje s nákazou se staly roušky, jejichž nošení nám vláda sice nařídila, ale dostupnost těchto základních ochranných pomůcek nezařídila. Tisíce občanů tedy začaly šít roušky a stovky lidí z technických oborů vymýšlely ochranné štíty, masky i plicní ventilátory. My Češi jsme opravdu mistry improvizace.

Skutečnými hrdiny jsou pro mne však ty stovky obětavých zaměstnanců léčeben a domovů důchodců, kteří se nechaly dobrovolně zavřít třeba i na měsíc do karantény se svými klienty, jen aby je ochránily před rizikem nákazy zvenčí. To jsou opravdoví frajeři a frajerky.

V neposlední řadě si poděkování zaslouží všichni zdravotníci i medici, jež pracují v nemocnicích a na odběrových místech, ale i ti ambulantní lékaři, kteří nezpanikařili, nezavřeli své ordinace a zůstali svým pacientům k dispozici pro akutní případy, nebo alespoň pro telefonické konzultace. Od kolegů, z nichž řada patří mezi ohrožené nemocné seniory, jsme více hrdinství očekávat nemohli. Nemocný lékař nebo zdravotní sestra přece nikomu nepomohou.

V prvním kole zápasu s pandemií covid-19 jsme byli díky disciplíně a vzájemné ohleduplnosti nad očekávání úspěšní. Byla by škoda, kdybychom si to nyní, v čase rozvolňování karanténních opatření, naopak nedisciplinovaností a sobeckou bezohledností pokazili. Před měsícem jsme se ujišťovali, že společně to zvládneme. Dnes to leckomu zní jako klišé, ale přesto je to pořád pravda. Držme si palce a přejme si, ať nás štěstí neopustí. 


Milan Kubek


Anketa

Koho byste za jeho práci při epidemii koronaviru ocenili nejvíc?

Celkem hlasovalo 201 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Koronavirus je v Praze už téměř bez kontroly, potvrzují svědectví lidí

Další rekord, v pátek skoro 1 500 nových případů. Praha zažila skok