Návrat do života po rakovině prsu: Mladá sportovkyně Jana bojovala nejen s nemocí, ale i s nedostatečnou rehabilitací

Jana byla většinu svého života zvyklá na aktivní životní styl a pohyb. Dvacet let se věnovala modernímu tanci, než začala hrát ragby, v němž získala trenérskou licenci a začala trénovat děti. Kromě toho od malička milovala lyžování, pravidelně běhá a plave. Před těhotenstvím a začátkem pandemie covidu se věnovala individuálním pohybovým aktivitám. Když to její stav po mateřství dovolil, začala se opět věnovat trénování ragby jak pro sebe, tak pro děti. Měla dokonce plány vrátit se na hřiště. Sport byl zkrátka nedílnou součástí jejího života a brala ho jako samozřejmost. Jenže jednoho dne přišel zlom, a to když si během kojení dcery nahmatala v prsu bulku. Následné vyšetření potvrdilo karcinom.

„Moje diagnóza mi jednoznačně překazila ragbyové plány, ale nezabránila mi v pohybu. S úsměvem vzpomínám, jak jsme každý víkend hned po chemoterapii, dokud mi bylo ještě trochu dobře, šly s dcerou na kola, nebo jak jsem se celou léčbu bála, že nebudu moci s dcerou do bazénu, kam chodíme od jejích 9 měsíců každý týden,“ popisuje Jana.

Jenže Jana musela podstoupit chirurgický zákrok. Ablace prsu a odebrání lymfatických uzlin pro ni byl šok. Nicméně už před operací si zjišťovala informace a vyhodnotila, že rekonvalescence a omezení budou podobná jako po již absolvované operaci ramene. Proto také kontaktovala svou známou fyzioterapeutku. Těsně po zákroku ovšem získala pár negativních zkušeností.

„Při první kontrole po operaci mi operatérka doslova vynadala, že tu ruku nezvednu nad hlavu a že ji nemám rozhýbanou. Argumentovala jsem tím, že mě to hodně bolí a táhne, a taky že nevím, jak mám cvičit, že mi nikdo nic neukázal, jestli by mi mohla poradit. Na to mi paní doktorka řekla, ať tedy nezvedám tu ruku nad hlavu, dokud mi nevyndají stehy, a ať dělám kroužky v rameni,“ vzpomíná Jana. 

Papír na cviky

„Nakonec za mnou přišla rehabilitační sestra, ale než jsem se stihla na něco zeptat, dala mi pět papírů s tím, co nesmím dělat, jaká budu mít omezení po operaci a jaká po zbytek života. Víc nic.“

Po propuštění z nemocnice měla ve zprávě uvedeno, že dostala brožurku se cviky, ale ta jí nikdy nebyla poskytnuta. Naučili jí pouze jeden cvik – lezení prsty po stěně co nejvýš, kam jí operovaná strana dovolí. 

„Doma jsem na nějaké cvičení neměla pomyšlení, strašně mě to bolelo a nabyla jsem dojmu, že dokud mi nevyndají stehy, vlastně ani moc cvičit nemám. Na další kontrolu a vyndání stehů jsem měla jít za dva týdny. Čekala jsem, že se dozvím, co a jak cvičit, nebo že dokonce dostanu žádanku na fyzioterapie. Nic z toho se nekonalo a ještě jsem si musela doslova vybrečet poukázku na pooperační prsní epitézu, tedy látkovou náhradu místo prsa, vycpávku, která dotvaruje postavu,“ vzpomíná Jana.

Jenže hlavním problémem bylo, že pacientka už od operace měla v ruce tzv. strunu, která ji táhla a bránila v pohybu. Paní doktorka jí sice ukázala, jak si to má rozmasírovat, ale byla to taková bolest, že si Jana nedovedla představit, že to zkouší sama doma. Proto se opět zeptala, zda by měla nárok na rehabilitace. Jenže odpověď byla zase negativní, dostala jen další papír s cviky

„Po prostudování jsem ale nebyla o nic moudřejší. A to i přesto, že jsem sportovec a mám nějakou zkušenost s pohybem. Proto jsem znovu zasedla k internetu a našla jsem nějaké dvě propracované brožury se cviky a spoustou fotek. Také jsem se spojila s ragbyovou fyzioterapeutkou, která náhodou měla s tímto případem zkušenost, protože její maminka si také prošla rakovinou prsu,“ pokračuje Jana. 

„Začala jsem ruku postupně cvičit a masírovat sama. Během necelých dvou měsíců se mi podařilo ruku opět rozhýbat do plného pohybu. Věděla jsem, že musím, protože jsme s kolegy připravovali předtančení učitelů na maturitní ples. Myslím, že tehdy ke mně byl osud hodně milosrdný, protože jsem všechny taneční nácviky na ples absolvovala během ozařování a naštěstí jsem nebyla vůbec spálená.“

Fotografie: Jizva po operaci a po rehabilitaci (zdroj: Petra Holubová, fyzioterapeutka)

Onkojóga

Během svého pátrání po internetu Jana narazila na fyzioterapeutky, od nichž se inspirovala pro další cviky a pohybové tipy. Z internetu se také dozvěděla o skupině mladých žen s rakovinou prsu - přidala se k nim a pravidelně cvičí online onkojógu nastavenou přímo na míru. Zároveň se motivují k dalšímu pohybu a účastní se společně různých běhů. 

„Sama se snažím pravidelně hýbat, ať už je to běh, kolo nebo jakékoliv jiné cvičení, ale s návratem do práce je všechno náročnější. Když mám pocit, že už nemám na nic čas ani sílu, snažím se alespoň vystoupit dřív a jít několik zastávek pěšky. Plavání s dcerou jsem během léčby téměř nepřerušila a teď si pohrávám s myšlenkou vrátit se opět na ragby, ale tentokrát už jenom za píšťalku,“ dodává Jana.

V současné době se ženy, které prodělaly karcinom prsu, často potýkají s nedostatečnou dostupností fyzioterapie, která může zásadně pomoci jejich zotavení. Na vině je nedostatek fyzioterapeutů, kteří mají specializované vzdělání na léčbu žen po onkologických onemocněních, dlouhá čekací doba v řádech měsíců i nedostatečné povědomí o důležitosti rehabilitace. Přitom opožděné zahájení rehabilitace mohou vést k vážným komplikacím, jako je lymfedém, omezení rozsahu pohybu v ramenních kloubech apod.

„Ženy se zkušeností s karcinomem prsu se často dostávají na fyzioterapii až s velkým časovým odstupem. Některé se s fyzioterapeutem setkají až při lázeňské péči, což je cca 9 měsíců po léčbě. Jenže čím dříve žena po operaci zahájí rehabilitaci, tím je účinnější. Včasná intervence může výrazně snížit riziko vzniku komplikací a zlepšit kvalitu života pacientek,“ vysvětluje Mgr. Petra Holubová, fyzioterapeutka se zaměřením na onkorehabilitaci.

S čím tedy může onkofyzioterapie pomoci?

1. Péče o jizvy: Správná péče o jizvu může přispět k jejímu lepšímu hojení a snížení rizika komplikací. Nesprávně ošetřená jizva může způsobovat překážku v toku lymfy a do budoucna způsobovat zřetězení obtíží do vzdálenějších míst na těle. Neošetřené jizvy mohou způsobovat bolest i několik let po operaci.

2. Prevence lymfedému: Je velmi důležité, aby žena znala režimová opatření, jejichž dodržování je pro prevenci lymfedému nezbytné. Cílená fyzioterapie napomáhá správnému fungování lymfatického systému, čímž snižuje riziko vzniku otoku horní končetiny a hrudníku. 

3. Ovlivnění axillary web syndromu: Problém na úrovní lymfatického systému, který se vyskytuje u většiny žen po operaci uzlin. V podpaží se objevují bolestivé pruhy, které omezují rozsah pohybu v ramenním kloubu. Fyzioterapie může pomoci obnovit pohyblivost a předcházet opakovanému objevení. 

4. Zlepšení rozsahu pohybu před radioterapií: Ženy, které čeká radioterapie, potřebují mít co největší rozsah pohybu v ramenních kloubech, aby mohly být správně nastavené do pozice při ozařování (leh na zádech a vzpažení). Ženy ve většině případů dostanou v nemocnici leták s cviky. Provádí je ale bez jakékoliv instruktáže a neví, jak přesně a kdy cviky aplikovat. 

5. Návrat do kondice: Cvičení pod vedením fyzioterapeuta pomáhá ženám získat zpět sílu a zlepšit celkovou kondici. Pohyb je v poslední době ve studiích zmiňován jako jedna z prevencí recidivy onemocnění.

Autorka: Šárka Pelcová

Foto: archiv Jany Forst