Nemocniční postele očima odborníka. Jaké jsou současné trendy a proč u nás celoobvodové postranice nevadí, ale v Americe by způsobily poprask?

Ležel jste někdy v nemocnici? 

Ležel jsem nemocnici.

Fungovala zároveň i nemoc z povolání? Když v nemocnici ležíte, čeho si na lůžkách všímáte? Které největší nešvary se stále v některých nemocnicích u postelí objevují? 

To je zajímavá otázka, protože pro každého může být tím nešvarem něco jiného. Obecně v českých nemocnicích pozoruji, že vybavení bývá velmi staré. Životnost postele je 10 až 15 let a pak začíná být velmi opotřebená. V České republice máme relativně dobrý zákon, který ukládá povinnost provádět pravidelnou revizi zdravotnických prostředků – takzvanou bezpečnostně technickou kontrolu (BTK). Proto také v Česku vydrží nemocniční postele mnohem déle než jinde v Evropě, kde probíhá kontrola třeba jen na dobrovolné bázi. Samozřejmě i u nás narazíme na prémiová špičková pracoviště s nadstandardním vybavením, ale především v menších nemocnicích to bývá bída.

Co by měla pěkná, moderní a kvalitní nemocniční postel mít? Hezký vzhled, pohodlnost, lehkou ovladatelnost? 

Rozdělil bych vlastnosti a trendy do dvou skupin – ty, které jsou dobré pro pacienta, a ty, které jsou dobré pro zdravotnický personál. Z pohledu pacienta je například důležitá jeho mobilizace a vstávání z postele. Když si představíte, že ležíte po operaci s velkou jizvou na břiše a máte problémy s napínáním břišních svalů, je velmi důležité co nejdříve z lůžka vstát a začít se hýbat. Tím se také rozhýbou vnitřní orgány a svaly, čímž nedochází ke srůstům. Na starých lůžkách nebyl koncept mobilizace příliš dobře vymyšlený. 

V dnešní době už ale třeba naše postele Essenza 300 LT s laterálním náklonem umožňují, aby si byl pacient schopný sednout na kraj postele bez pomoci. Postel se naklopí dopředu tak, aby se pacient jen chytil na jedné straně postranice, na druhé straně opěrného madla Mobi-Lift, a zvedne se, aniž by musel zapojit břišní svaly a bez pomoci sestry. Eliminujeme tak i situace, kdy se pacient probudí po operaci, potřebuje na záchod, vstane, něco ho zabolí, spadne a může si potrhat stehy nebo si ublížit. Další důležitou vlastností lůžka pro pacienta i personál je jeho čistitelnost.

Myslíte, z čeho je vyrobený povrch matrace a z jakých materiálů je postel? 

Neřekl bych, že je to až tak o materiálech, ale spíše o různých hranách a proláklinách, kde se drží různé tekutiny. Například u matrace z šitého potahu mohou tekutiny teoreticky protéct skrz stehy přímo do matrace a ta pak může zůstat kontaminovaná. V dnešní době už ale začínáme používat matrace, které jsou svařené vysokofrekvenčně podobně jako bezešvé oblečení. Matrace je tak odolná proti zatékání. 

Praktické ale musí být i ostatní plochy na posteli, aby byly odnímatelné a dobře čistitelné. Příkladem je ložná plocha pod matrací. Z minulosti si možná pamatujete takové ty drátěné mřížky, které jsou ale pro čištění velmi nepraktické. Náhradou se proto stala například plastová deska, kterou můžete jednoduše vyjmout, otřít a zase vrátit. V rámci projektu Essenza jsme mimo jiné vyvinuli myčkovou variantu postele. Podobně jako mají domácnosti myčky na nádobí, tak některé nemocnice už mají myčky na postele, což zajišťuje jejich rychlé a jednoduché umytí a vydezinfikování.

To musí být náročné nejen na životnost postele, ale také na riziko zatékání. Dnes už hodně postelí má elektronické pohony a ovládání. 

Existují postele, které mají odolnost pro běžné použití v nemocnicích, a pak jsou lůžka s vyšší ochranou například proti prachu, stříkající vodě, zatékání. Myčka v tomto případě tedy neublíží ani elektronice. 

Manipulace s pacientem a prevence dekubitů

Co je u postele ještě důležité z hlediska manipulace zdravotním personálem? Kolečka k popojíždění mají snad asi všechna zdravotní lůžka. 

Manipulace s lůžkem je velmi důležitá, a jestliže lůžko váží 150 kilogramů a pacient může vážit také okolo 100 kilogramů a více, tak dohromady potřebuje zdravotní sestra nebo bratr utáhnout více než 250 kilogramů. A ne všechny cesty jsou rovné. Stačí rampa s pětiprocentním náklonem a už může nastat problém. Řešením jsou poháněná kolečka, která pomáhají personálu bez významné fyzické zátěže přepravit pacienta z místa A na místo B. Kolečko ujede na jedno nabití zhruba 10 kilometrů, takže jednou za čas je potřeba zapojit lůžko do zásuvky, ale personál zůstává v tomto ohledu chráněný před pracovními úrazy pohybového aparátu a fyzickou únavou. V manipulaci pomáhá ale i již zmíněný laterální náklon, díky němuž dokáže lehce manipulovat se 150kilovým pacientem i 50kilová zdravotní sestra.

Můžete princip laterálního náklonu vysvětlit? Je to poměrně novinka.

Když potřebuje sestra pacienta otřít na standardním lůžku, zavolá si dva až tři lidi, aby jí pomohli pacienta natočit, omýt a položit zpět. Lůžko s laterálním náklonem se nakloní o 15 stupňů a pacient se v podstatě sám překlopí a navalí na jednu stranu. Tím pádem si je i drobnější sestra schopna s ním sama poradit. 

Důležitou součástí lůžek je také prevence dekubitů (proleženin a otlaků, pozn. redakce), což je asi i hlavní úkol matrace. Jaké jsou nejnovější trendy?

Existují dva systémy matrací. Můžete mít pěnovou matraci, která rozloží váhu pacienta po celé délce. Nicméně pěnové matrace se využívají spíše u běžných lůžek, kde má pacient velmi nízké riziko vzniku dekubitů. Proto existují ještě aktivní nebo hybridní matrace a dělí se na dvě zásadní provedení. První možnost je hojně využívaná v Americe, kde preferují antidekubitní matrace se systémem CLP (constant low pressure). Můžete si ji představit jako nafouknutý vzduchový polštář, na který pacienta položíte, on se do něj zanoří a nafouknutí polštáře se zoptimalizuje podle jeho váhy. Pacient tak má v podstatě v každém místě stejný tlak na kůži a to zajišťuje, že krev může pod kůží volně proudit. 

A druhá varianta?

V Evropě je pak běžnější tzv. APT terapie (alternating pressure therapy) prostřednictvím vícecelové matrace. Tu si můžete představit jako odshora dolů poskládané válečky, které se postupně nafukují a vyfukují. V jednu chvíli tak pacient neleží na celé matraci, ale jen na nafouklých válečcích. V místech, kde jsou tyto válečky vyfouklé, velmi lehce proudí krev a postupným vyfukováním a nafukováním se postupně prokrví celé tělo. 

Odlišnost lůžka region od regionu

Jak se liší nemocniční lůžka dle specializace oddělení? Jsou jiné požadavky na psychiatrii, na chirurgii nebo na diabetologickém oddělení? Jsou rozdíly velké?

Zrovna na psychiatrickém oddělení jsou lůžka velmi rozdílná, protože pacienti mají někdy sklony k sebevraždám a sebepoškozování, proto je nezbytné například schovat všechny kabely. Tento segment je ale velmi malý a specifický. Zaměřil bych se spíše na trendy. Třeba v Americe někteří pacienti neleží na klasickém nemocničním lůžku, ale na tzv. stretcheru s většími kolečky, určeném především k transportu. V Evropě se s užitím transportních lůžek k delšímu pobytu pacienta na něm moc nesetkáte. Velkým trendem ale začíná být využití našich modelů Sprint a Pura v takzvané jednodenní chirurgii. Nemocnice se snaží, aby pacienti zůstávali na odděleních co nejkratší dobu, tím pádem se na lůžkách ani moc neohřejí.

Co rozdíly z hlediska designu?

Opět se liší region od regionu. Například v Německu, Rakousku nebo Dánsku preferují luxusnější design většinou s hliníkovou postranicí. Kdežto ve východní Evropě, Americe nebo ve Francii preferují praktičnost, dobrou omyvatelnost a tím pádem plastové postranice. Každé lůžko má nějaké výhody a nevýhody, ale v principu rozhodují zvyklosti v daném státě, respektive regulace. Příkladem jsou postranice, které můžete zvednout a vytvořit tím pacientovi účinnou zábranu, která zajišťuje jeho větší bezpečnost před pádem. U nás „uzavření“ nikoho moc neuráží, ale třeba v Americe se prakticky všechna lůžka prodávají s takzvanými tříčtvrtečními postranicemi tak, aby měl pacient volný kousek lůžka bez zábrany. Je to převážně kulturní záležitost. 

Společnost LINET působí ve více než 100 zemích světa. Už jste jisté rozdíly mezi jednotlivými státy zmínil, ale můžete dodat ještě nějaké zvláštní požadavky? 

Specifické požadavky zákazníků řešíme poměrně často. Jak se ale svět globalizuje, výrobců nemocničních lůžek ubývá a začínají se čím dál více specializovat na řadu, na kterou jsou lidé v dané oblasti zvyklí. Pak je i pro konkurenci složitější se v té oblasti prosadit, protože nechtějí opustit své zajeté koleje. Takovým příkladem bylo třeba Španělsko. Snad se nikdo neurazí, ale tato země nepatří mezi nejbohatší a jsou zvyklí kupovat do nemocnic velmi levné postele se základními funkcemi. 

Dlouhou dobu tam byl jediný podstatný parametr, který rozhodoval o vítězstvích v tendrech – cena. To ale znamenalo, že se úroveň kvality a přidané hodnoty pro pacienty a personál s novými lůžky, vysoutěženými za nejnižší cenu, nijak významně nezvyšovala. Díky našemu španělskému týmu se nám ale po mnoha a mnoha letech podařilo na tamním trhu prosadit právě s lůžkem Essenza 300 LT s laterálním náklonem. Tato lůžka jsou sice o něco dražší, ale nemocnice poznaly, že se jim investice vyplatí. Lůžka s laterálním náklonem pomohou pacientům být samostatnější, ale také zdravotnímu personálu být efektivnější a provádět některé úkony rychleji a pohodlněji s menší fyzickou námahou. Cesta to ale byla dlouhá a náročná.

Designová inovace: Tisk na plastové postranice

Nemocniční lůžko Essenza 300 LT jste zmínil několikrát, a dokonce jste za něj nedávno získali Cenu průmyslu v rámci pátého ročníku soutěže DesignEuropa Awards 2024, pořádané Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO). Co vše soutěž posuzovala a co vám nejvíce pomohlo? Laterální náklon lůžka, který je poměrně inovativní?

Do soutěže, kterou vyhlašuje EUIPO, se přihlásilo asi 800 různých produktů a rozhodně to nebyla jen nemocniční lůžka. Účastnily se automobilky, výrobci elektroniky a mnoho dalších. Z 800 přihlášených postoupilo do finále asi 30 designů, z nichž porota, složená z 15 nezávislých designérů ze všech možných zemí, vybrala vítěze. Jsem moc šťastný, že jsme to jako LINET s lůžkem Essenza 300 LT vyhráli.

Obrázek: Nemocniční postel Essenza 300 LT (zdroj: Linet)

A co podle vás o vítězství rozhodlo? 

Podle mě má zaprvé lůžko krásný design. Základním kritériem přitom nebyla pouze krása, ale hlavně funkčnost. Dalším kritériem byla udržitelnost. Ta spočívá například v tom, že nabízíme nemocnicím velikou škálu vlastností. Ony tak kupují stále stejné lůžko, které jen dle potřeby jinak nakonfigurují, čímž se šetří ohromná práce na údržbě, na náhradních dílech, na zaškolování personálu a dalších věcech. Významný podíl na vítězství měl dle mého názoru také náš marketingový tým. Už před samotnou přihláškou do soutěže měla Essenza velmi dobrou prezentaci včetně doprovodného videa, které vysvětlovalo všechny výhody našeho lůžka a jak pomáhá pacientům a personálu. Podle mého názoru prezentace sehrála roli v tom, abychom se vůbec mezi finálovou skupinu dostali. 

Fotografie: Vyhlášení vítězů na soutěži DesignEuropa Awards 2024 / zdroj: EUIPO - European Union Intellectual Property Office (LinkedIn)

Proč rozhodujícím kritériem pro vítězství byl podle vás design lůžka? V čem je jiný? 

Myslím, že je to právě možnost konfigurace různých modulů, které se dají na toto lůžko nainstalovat. Dokázali jsme dostat do relativně levného lůžka pro akutní péči technologie, které jsou doposud prodávány pouze na těch nejvyšších modelech – tím pádem i nejdražších lůžkách pro intenzivní péči. Jedná se například o poháněné páté kolečko, laterální náklon nebo integrovanou aktivní matraci. Všechny tyto funkce jsme pak byli schopni „zabalit“ do velmi pěkného a ergonomicky funkčního designu.

Zavedli jsme také patentovanou unikátní technologii tisku na plastové postranice. Našli jsme v podstatě způsob, jak upravit klasickou průmyslovou tiskárnu. Představte si plotr 3 × 3 metry a my jsme schopní do něho naskládat plastové díly ve 3D a jsme schopni je potisknout jakýmkoli motivem a zároveň zajistit, že vydrží veškeré zacházení v nemocnici nejenom proti oděrům, ale také třeba proti chemikáliím, tělním tekutinám a dezinfekčním prostředkům. Je to obrovská přidaná hodnota lůžka. Loga nemocnic jsou běžně natištěná třeba na povlečeních, ale na lůžkách zatím ne. Je to zcela nová věc, na které jsme dlouho pracovali, a i když to nemá moc společného s péčí o pacienta a s prací sestry, je to krásná designovka, která může nemocnici pomoct například v evidenci lůžek, odlišením lůžek pro jednotlivá oddělení nebo třeba jen doplnit design nemocničního pokoje o nějaký motiv, který se tam opakuje.

Když jsme u designu, jak se historicky vyvíjel? Jaký byl největší zlom od postelí kovových po současné designově propracované postele?

Vše se odvíjí od dostupných technologií. Ve chvíli, kdy máte k dispozici trubky nebo profily a svářečku, budete mít kovovou postel s drátěnou ložnou plochou a nebude umět vůbec nic navíc. Jakmile do lůžka zavedete elektroniku, vznikají tím další funkce, které pacient ocení. Podle mě se většina lůžek vyvíjí jako evoluce a zažili jsme snad dvě větší revoluce. Tou první je, když v rámci společnosti LINET náš konstruktér Vladimír Kolář před 25 lety vymyslel a patentoval sloup, který postel samostatně zdvihá. Odpadly tak veškeré složité mechanismy a velmi se zjednodušil princip zvedání lůžka. Zároveň s příchodem sloupu LINET zavedl laterální náklon. Tenkrát to bylo na superprémiovém lůžku Multicare a ten náklon nesloužil primárně k mobilizaci pacienta, ale léčbě plic. Když pacienta nakloníte na bok o 30 stupňů, tak mu podstatně odlehčíte jednu plíci. Určitě vzpomínáte, jak za covidu pacienti ve vážném stavu leželi na břiše, protože v poloze na břiše se plíce lépe prokrví. Ležení na břiše má ale spoustu nevýhod například z hlediska přístupu dýchacích přístrojů. U laterálního náklonu je přitom účinek velmi podobný. 

Druhá velká revoluce nastala s digitalizací. U nás máme například produkt SafeSense 3, který hlídá pohybovou aktivitu pacienta v rámci prevence dekubitů – hlásí sestřičce, že se určitý pacient nějaký čas nehýbal. 

Lůžko Essenza patří samozřejmě mezi naše průlomové projekty. Jeho samotnému vytvoření předcházel opravdu hodně dlouhý čas se sestrami a pacienty, abychom získávali jejich zpětnou vazbu. Pacienti i sestry vědí, co jim chybí a co by šlo zlepšit, ale nevědí, jak toho technicky dosáhnout, a od toho jsme tu my. Na nás jako na společnosti LINET je zjistit, jak konkrétní požadavky zákazníka přetavit do technického řešení. Myslím, že modularita, nové funkce dostupné i pro akutní péči a krásný design udělaly z Essenzy jedno z nejlepších a nejuniverzálnějších lůžek na světě.

Máte ještě nějaký konkrétní požadavek, který sestry nebo pacienti požadují, ale stále na něm pracujete? Kam bude vývoj nemocničních lůžek dál směřovat? 

Velký prostor vidím ještě v digitalizaci. V Americe už posíláme spoustu informací z lůžka do informačních systémů nemocnic čili pokračuje automatizace péče. Sestra už nemusí zapisovat, kolik pacient váží. Prostor ke zlepšení je také v rámci monitoringu, aby systém lůžka hlásil případné zhoršení zdravotního stavu pacienta, nebo zdravotní komplikace dokonce predikoval. Další možností je ovládání zařízení v místnosti přímo z lůžka. Velký prostor, kde se můžeme posouvat, je také v poskytování konektivity a zábavy tak, aby se pacient mohl z lůžka spojit se svými nejbližšími nebo si pustil svůj oblíbený film. Věřím, že budoucnost je také ve spokojenosti pacienta, to znamená, co pacient na lůžku dělá – že se může vzdělávat, dostávat informace, dozvědět se, co se mu děje a jak jednotlivé úkony probíhaly, jak se má léčit a jak má rehabilitovat. Všechny tyto informace mohou probíhat už při pobytu na lůžku.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: LINET