Doktor Přáda nás všechny zaskočil, říká v rozhovoru znovuzvolený prezident ČLK Kubek. Jaké budou jeho první kroky ve funkci?

Na základě vašeho volebního programu známe vaše cíle, se kterými jste vstupoval do voleb o prezidentskou funkci v České lékařské komoře. Můžete ale vypíchnout ty první kroky, které plánujete jako znovuzvolený prezident udělat?

Prvním úkolem je, abychom si v rámci nového představenstva, kde je deset nových členů, rozdělili agendu. Chci, aby pokud možno každý člen představenstva nesl zodpovědnost za určitou oblast. To neznamená, že by v tom měl zůstat každý sám, ale abychom si zkrátka práci na činnostech komory rozdělili.

V představenstvu je opravdu hodně nových tváří. Už máte představu, jak by některé činnosti mohly být mezi jednotlivé členy rozděleny? 

Samozřejmě bychom měli využít zkušeností dosavadních znovu zvolených členů. Kolega Pavel Lindovský by měl i nadále vést licenční komisi, pan doktor Petr Jehlička se osvědčil jako předseda etické komise. Byl bych rád, aby se paní doktorka Miroslava Aszalayová nadále věnovala nejen výběrovým řízením, ale také zdravotně sociální péči, která je jí blízká. Pan doktor Jan Mečl je členem Národní rady elektronického zdravotnictví, tak by se dál soustředil na problematiku digitalizace zdravotnictví. Kolega Karel Dvorník by se mohl jako ambulantní specialista i nadále angažovat v dohodovacím řízení a spolu s doktorem Martinem Sedláčkem pracovat v ministerské komisi pro seznam zdravotních výkonů. Mezi nově zvolenými je mladá paní doktorka Marie Svobodová, která je aktivní v Sekci mladých lékařů a intenzivně se zabývá problematikou mladých lékařů. Pan doktor Jan Píštěk je ambulantním gynekologem, takže je logické, aby se účastnil dohodovacího řízení v segmentu ambulantní gynekologie za Českou lékařskou komoru. Přirozenou parketou pro pana doktora Milana Trojánka by pak mohl být další rozvoj celoživotního vzdělávání. Budu rád, když si každý najde to své místo a neměli bychom se zříkat ani zkušeností těch, kdo pro komoru pracovali a nebyli znovu zvoleni.

Vašimi protikandidáty byli pan doktor Zdeněk Mrozek a Jan Přáda. Jsou nějaké body z jejich volebních programů, se kterými se ztotožňujete a rád byste je také prosadil ve svém funkčním období? 

Asi největší překryv témat máme s panem doktorem Mrozkem, protože koneckonců mi dělal 15 let viceprezidenta.

A jsou naopak věci, které jste v jejich programu postrádal? 

U obou kolegů jsem postrádal důraz na hájení profesních a ekonomických zájmů, zejména soukromých lékařů. Patrně to pramení z toho, že jsou oba z prostředí fakultních nemocnic a nemají tu osobní zkušenost, ať už z práce v periferní nemocnici, nebo z provozování soukromé praxe. Osobní zkušenost na vlastní kůži je totiž opravdu nenahraditelná.

Takovým největším překvapením sjezdu byla rezignace Jana Přády na funkci viceprezidenta. Bude následující rok složitější, když nebudete mít viceprezidenta k dispozici?

Když jsem byl poprvé zvolen prezidentem komory, neměl jsem viceprezidenta dva roky. Delegáti sjezdů se opakovaně na nikom nedokázali shodnout. Samozřejmě bych byl radši, kdyby byl náš tým kompletní. Doktor Přáda nás ale všechny zaskočil. Dopředu jsme se totiž všichni v rámci představenstva domluvili, že rezignujeme na své funkce a umožníme tím zvolení nového prezidenta a představenstva na tomto sjezdu. Původně nám mandáty končily až v červnu příštího roku, a kdybychom trvali na jejich dokončení, stálo by to komoru zbytečné peníze za svolávání dalšího sjezdu. Doktor Přáda měl mandát ještě na tři roky a nedal nám najevo, že by nechtěl v této práci pokračovat. I proto nejenom já, ale myslím si i většina delegátů byla tímto krokem zaskočena. Jako první reakci jsme schválili doplnění programu sjezdu o volbu viceprezidenta, která by podle stanov měla následovat hned po volbě prezidenta ještě před volbami členů představenstva. Během prezidentské volby však vyšlo najevo, že skupina okolo doktora Přády je na rozdíl od ostatních delegátů na takový vývoj připravená a doktor Přáda dokonce veřejně prohlásil, že si za viceprezidenta přeje svoji kamarádku dr. Hilšerovou. Řada delegátů to patrně pochopila tak, že z nich někdo chce dělat hlupáky, a svůj názor změnila. Na návrh doktora Mečla pak odhlasovali, že volba viceprezidenta proběhne až za rok, aby její legitimitu nikdo nemohl zpochybňovat z důvodu, že o volbě nevěděl, a nemohl tedy kandidovat. Je to taková sázka na jistotu.

A z osobního hlediska? Přece jen jste si pana doktora Přádu chystal jako svého nástupce, který se ale i v rámci rezignačního proslovu vyslovil, že se názorově významně rozcházíte.

Mrzí mě to. Škoda, že si Honza těch názorových rozdílů nevšiml před dvěma lety, když jsem mu pomáhal nahoru do funkce viceprezidenta. A samozřejmě mě také mrzí, že i když nebyl zvolen prezidentem, tak odmítl nadále vykonávat funkci viceprezidenta. Jistě, nezastupitelným úkolem viceprezidenta je krýt záda prezidentovi, což Honza nezvládl, ale je zde přece i spousta další práce, kterou mohl pro lékaře vykonat. Je mi líto, že od té Honza utekl.

Během sjezdu jste několikrát zmínil celoživotní vzdělávání, které má v komoře důležitou roli. Po smrti pana profesora Radka Ptáčka jste si vzal toto oddělení na přechodnou dobu pod svá křídla. Jaké s ním máte další plány? Dnes po proslovu pana ředitele Národního centra elektronického zdravotnictví Bc. Petra Foltýna se rýsuje i spolupráce v rámci celoživotního vzdělávání při rozšiřování povědomí o digitalizaci a počítačové gramotnosti. A už máte někoho vyhlídnutého, kdo by to po panu profesorovi převzal? 

Celoživotní vzdělávání je prioritou České lékařské komory a jsem hrdý na to, že funguje. Máme nejenom multifunkční vzdělávací centrum v Domě lékařů, ale snažíme se také držet krok s vývojem, to znamená pořádáme různé hybridní a moderní formy vzdělávání. Máme vzdělávací portál, který usnadňuje registrace na akce a přístup lékařů k nim. Výrazně se omezila administrativa s tím spojená. Snažíme se vytvářet i nové obsahové formy. Jsem například hrdý na to, že se mi podařilo dát dohromady cyklus seminářů „Rady pro zdraví České lékařské komory“, který je určený nejen lékařům, ale především široké veřejnosti. Ve spolupráci s externisty se v něm snažíme věnovat takovým tématům, která jsou zajímavá nejenom pro lékaře, ale především pro veřejnost. Pokud máme vzdělávací akci, která registruje více než tisícovku online připojení, tak to už dává smysl. Navíc nám informace mohou pomáhat rozšiřovat i přizvaní novináři.

Jinak máte pravdu, že osobnost pana profesora Ptáčka je skutečně obtížně nahraditelná a teprve poté, co nás opustil, jsme si to tak všichni uvědomili. A jaksi i vzhledem k jeho odkazu jsem nemohl s klidným svědomím předat oddělení vzdělávání lidem, kteří šli panu profesorovi Ptáčkovi takříkajíc po krku s trapným zdůvodněním, že nebyl lékař. Mám v hlavě člověka, který by mohl oddělení vzdělávání vést, ale dokud nebudu mít jeho souhlas, tak jeho jméno říkat nebudu.

Do sjezdu jste absolvoval i docela psychicky náročný maraton. Když jste byl znovu zvolen, dopřejete si nějakou dovolenou, nebo skočíte rovnou do další práce?

Vždy si říkám: „Do sjezdu musíš vydržet.“ Po něm ale zjistím – a to i na základě zkušeností z minulých sjezdů, – že maraton pokračuje. Sjezd je třeba dotáhnout do konce a snažit se maximálně využít zvýšeného zájmu ze strany sdělovacích prostředků ke zveřejňování našich dalších plánů. Mojí povinností je, aby usnesení a závěry České lékařské komory byly prezentovány i mediálně. To mě tedy nyní čeká, ale plánujeme s manželkou využít prodloužený listopadový víkend a strávit ho sami ve dvou.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Martin Kubica