Hlavička
25/04/2022

Parkinsonova nemoc postihuje i mladé. Nadějnou léčbou je hluboká mozková stimulace, moc lidí ale o ní neví

Parkinsonova nemoc představuje druhé nejčastější neurodegenerativní onemocnění a v Česku jím trpí až 50 tisíc lidí. Postupuje pomalu, neustále se zhoršuje, ale existují způsoby, jak odstranit či zmírnit její příznaky. Jaké?

reklama

reklama

Někteří lidé se domnívají, že Parkinsonova nemoc se týká jen seniorů. Bohužel, není tomu tak. Nejčastěji sice postihuje osoby mezi 50 až 60 lety, ale nevyhýbá se ani mladším ročníkům. Přibližně 10 procent pacientů nemoc postihne před dovršením 40 let.

Příznaky se plíží nenápadně

Příčinou choroby je postupné odumírání nervových buněk produkujících dopamin. Tato látka je zodpovědná za správný přenos signálů mezi nervovými buňkami. Nemoc se však začne projevovat až při úbytku 60 až 80 procent těchto buněk, kdy začnou být patrné klinické příznaky nemoci. I proto je velmi důležitá prevence.

Nejčastějšími projevy nemoci bývá zpomalení a zhoršená koordinace pohybů končetin, chůze malými krůčky, nadměrná svalová ztuhlost a u některých pacientů také klidový třes končetin. V pozdějších fázích nemoci se dostavují vůlí nezvladatelné mimovolní pohyby a křeče a široké spektrum nemotorických příznaků – od zažívacích obtíží, poruch spánku až k řadě psychiatrických potíží. 

reklama

Parkinsonovu nemoc bohužel nelze vyléčit, současná medicína pouze zmírňuje projevy choroby. Pacientům jsou nasazeny léky, postupný rozvoj onemocnění však vyžaduje neustálé zvyšování jejich dávek. Stále výraznější výkyvy v pohybech pak lidem s Parkinsonovou nemocí zásadně komplikují každodenní život. 

Klíčová je proto včasná diagnostika a vhodně zvolená terapie. Jednou takovou terapií vedle léků je tzv. hluboká mozková stimulace (Deep Brain Stimulation – DBS), která spočívá v trvalé elektrické stimulaci vybraných jader v hloubi mozku. Tím dokáže zcela zásadně zlepšit kvalitu pacientova života – zmírňuje třes, tlumí křeče i další projevy nemoci. 

„V České republice je péče o pacienty s Parkinsonovou nemocí na vysoké úrovni. Kromě pumpových systémů, které do podkoží nebo do tenkého střeva dodávají látku podobnou dopaminu, máme k dispozici nejmodernějšími neurostimulátory pro hlubokou mozkovou stimulaci, které jsou samy schopny nahrávat signál z mozku a průběžně jej vyhodnocovat. Nám lékařům to pomáhá stimulátor lépe nastavit, aby byly účinky pro pacienta optimální. Tyto stimulátory se budou v brzké době samy schopny rozhodovat, kdy stimulaci zapnout a vypnout s cílem reagovat na aktuální potřeby mozkových sítí zodpovědných za řízení pohybu,“ říká prof. MUDr. Robert Jech, Ph.D., vedoucí Centra pro intervenční terapii motorických poruch (iTEMPO) Neurologické kliniky I. Lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice Univerzity Karlovy v Praze.

Farmaka versus DBS

Základní léčba je farmakologická, která spočívá v perorálním podávání léků, které nějakým způsobem nahrazují chybějící dopamin. 

„To funguje u všech pacientů s Parkinsonovou nemocí a dostatečná odpovídavost na léčbu je jedním z vedlejších kritérií rozpoznání správné diagnózy. Progrese Parkinsonovy nemoci a změna účinnosti léčby je spojena se vznikem vedlejších projevů, které nastupují zpravidla do pěti až deseti let od jejího nasazení. V této fázi už pomýšlíme na některé pokročilé metody terapie jako je hluboká mozková stimulace, která spočívá v elektrické stimulaci subthalamických jader, nebo zavedení pumpových systémů, kdy se účinná látka podává přímo do tenkého střeva nebo do podkoží,“ dodal pro web NašeZdravotnictví.cz profesor Jech.

Cílem této léčby je podle Jecha dosáhnout dlouhodobě stabilního tonického terapeutického účinku, kterého při pulzatilním podávání perorální cestou nelze dosáhnout. Součástí léčby je i pravidelný pohybový režim.

Je potřeba ale dodat, že DBS zlepšuje jen některé příznaky, zatímco další neovlivní vůbec, nebo jiné může dokonce zhoršit. 

„Odhaduje se, že k DBS je vhodných přibližně 20 procent pacientů s Parkinsonovou nemocí. Záleží totiž, které symptomy v klinickém obraze dominují. Pokud je to převážně porucha chůze se zárazy nebo pády, které se po podání léků zlepší jen málo nebo vůbec, ke zlepšení vlivem DBS pravděpodobně nedojde. Stejně tak k této léčbě nejsou vhodní pacienti s dominující poruchou řeči, významným kognitivním deficitem, floridní depresí a nerealistickým očekáváním. Pacient musí akceptovat, že ani DBS nevyléčí samu podstatu onemocnění a že neurodegenerativní proces bude probíhat v pozadí i nadále,“ upozorňuje Jech.

Jak DBS probíhá?

V praxi hluboká mozková stimulace vypadá tak, že do mozku lékaři zavedou dvě tenké elektrody, které jsou spojeny tenkým kabelem k neurostimulátoru umístěném do podkoží na přední straně hrudníku pod klíční kostí. Následně se podle profesora Jecha stimulátor naprogramuje a zapne, což vede zpravidla k bezprostřednímu zlepšení pohyblivosti, potlačení třesu a snížení svalové ztuhlosti.

Samotná operace trvá několik hodin a její první fáze spočívající v zavedení elektrod a probíhá při vědomí pacienta.

„Na operativním zákroku spolupracuje tým – neurochirurg, neurolog, radiolog, neurofyziolog, jejichž cílem je umístit elektrodu do správné polohy. To vyžaduje velkou přesnost. Nestačí jen dané jádro zasáhnout, ale zasáhnout jej v určitém konkrétním místě. Léčebný efekt a případné spektrum nežádoucích účinků spojených s elektrostimulací je nutné zhodnotit již na operačním sále, kdy je ještě možné provést účinnou korekci,“ popisuje první fázi lékař Jech.

Ve druhé fázi, která probíhá v celkové anestézii, je podle pana doktora zaveden spojovací kabel a implantován stimulátor do podkoží na hrudníku. 

„Při nekomplikovaném průběhu je pacient hospitalizován obvykle týden. Výběr vhodných kontaktů a zapnutí stimulátoru se provádí až po 4 až 6 týdnech, když jsou rány již zhojeny a kdy si mozek na přítomnost elektrod již přivyknul. Samotné ladění stimulačních parametrů a úprava perorální léčby však zabere další týdny až měsíce. Po dosažení optimálních parametrů stimulace se pohyblivost stabilizuje zpravidla do stavu, jakou pacient zažíval před lety, kdy Parkinsonova nemoc nebyla tak rozvinutá a kdy se cítil výrazně lépe,“ uzavírá lékař Jech.

Pacienti nemají dost informací

I když někteří pacienti s Parkinsonovou nemocí jsou vhodnými adepty na efektivní terapii hluboké mozkové terapie, často o ní mnozí pacienti neví.

„Pacienti, kteří nejsou v péči velkých center, dost často nemají dost informací o tom, že nějaká operační léčba vůbec existuje,“ uvádí Romana Skála-Rosenbaum z organizace Parkinson-Help, která se tímto problémem zabývala. 

„Z šetření, které jsme provedli mezi pacienty vyplynulo, že téměř 70 procent z nich nedostává od svých lékařů úplné informace o všech možnostech léčby. Pacienti se tak často dozvídají o operativních možnostech léčby z jiných zdrojů a až 28 procent z nich chtělo zákrok podstoupit z vlastní iniciativy,“ dodává Skála-Rosenbaum.

Právě proto i vznikla organizace Parkinson-Help, která seznamuje širokou veřejnost s obtížemi Parkinsonovy nemoci a svými aktivitami přispívá ke zkvalitnění života lidí s touto chorobou.

V Česku jsou celkem tři specializovaná pracoviště zajišťující nejmodernější léčbu Parkinsonovy nemoci – v Praze, Brně a Olomouci. Veškeré potřebné informace o této problematice naleznou pacienti na webových stránkách www.jaknaparkinsona.cz.
 

Autor: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock

Ilustrační foto DBS: www.jaknaparkinsona.cz

reklama

reklama

reklama

reklama