Hlavička
Příběhy -
22/03/2021

Popírači, buřiči, odmítači roušek. Nic nového, byli i za španělské chřipky

Odmítali nosit roušky, věřili nesmyslům, šířili lži, užívali neúčinné léky, demonstrovali, vyvolávali nepokoje a namísto sociálních sítí měli letáky. Tak se chovali lidé před sto lety za španělské chřipky. Dnes, tváří v tvář epidemii covid-19, jako by se situace opakovala. Popírači se zdají být věční.

reklama

reklama

Zatímco v dobách španělské chřipky by ještě bylo možné chování části společnosti omluvit nevědomostí a neinformovaností, dnes se informace šíří mnohem lépe, rychleji a efektivněji. Přesto stále existuje nemálo lidí, kteří vědomě či nevědomě šíří lži, dezinformace a další, kteří jim věří. Stejně jako za španělské chřipky nezáleží, odkud jsou. Tehdy i dnes byste je našli v Praze i v New Yorku.

 

Chřipka zvaná španělská a více než sto let od jejího řádění

reklama

Bylo by nekorektní a nespravedlivé hned na počátku neříct, že španělská chřipka má se Španělskem společný jen název. Začala se šířit mimo Evropu (v roce 1917 byl zaznamenán výskyt v Číně, avšak skutečná pandemie vypukla v roce 1918 v americkém Kansasu). Válečná cenzura tak vlastně pojmenovala tuto chřipku – jediné Španělsko jako neutrální země nemělo k cenzuře důvod a právě v této zemi se o chorobě začaly šířit informace ve spojení s onemocněním krále Alfonse XIII. Chovali se tenkrát lidé jinak než my dnes?

Obětí pandemie bylo spočteno za období mezi lety 1918 až 1920 v celosvětovém měřítku přes 50 miliónů. Číslo obrovské, ale je potřeba brát na zřetel na fakt, že v době, ve které španělská chřipka řádila, byla například u nás epidemiologie ne zcela rozvinutou vědou a stejně tak nástroje, kterými se zjišťoval počet skutečných úmrtí, nebyly dokonalé, takže číslo 50 miliónů může být tou nejnižší hranicí. Více v článku Před sto lety udeřila španělská chřipka. Proč byla tak smrtící?  

Nejničivější byla druhá vlna, která proběhla na podzim a začátkem zimy 1918 a zasáhla větší část světa. Třetí vlna začala v lednu 1919 v Austrálii a na jaře se rozšířila do dalších zemí, především v Americe a Evropě. Poslední lokálně více omezená čtvrtá vlna dozněla v dubnu 1920. Virus následně zmutoval a stal se podstatně méně smrtícím, uvádí National Geographic.

 

Zlehčování, odmítání, šarlatáni a podvodníci 

Tím, že se některé vlády snažily informace cenzurovat, nijak nenapomohly ochraně vlastního obyvatelstva a šíření závažné smrtelné choroby. Nemoc byla některými považována za běžnou a našli se i takoví, kteří si z ní udělali jednoduše a prostě kšeft. Byť jimi navrhovaná „léčba“ postrádala efekt. 

Vody, lektvary a byliny nebyly účinné a nastoupila opatření, která se mnohým stejně jako dnes nezamlouvala. V USA protestovala řada lidí proti rouškám, i na našem území se úřady obávaly nepokojů, proto například během epidemie nebyly uzavřeny hostince a podobné podniky.

 

Letáky chřipku popíraly, ta zatím brala životy    

Na našem území ještě doznívaly následky válečné cenzury, velice podobná situace, jakou vidíme kolem sebe dnes, nastala i v „mediálním světě“. Neexistovala elektronická komunikace, dezinformátory se tak stávali neinformovaní nebo dokonce uplacení novináři. Byly dokonce šířeny „popíračské“ letáky a kvůli obtížné možnosti informovat občany odlehlejších oblastí někteří z nich vlastně to, nač umírají, nikdy nepochopili a nepoznali.

Epidemie byla často bagatelizována, i když lékařská veřejnost nabádala k dodržování hygienických pravidel. Občas se pravidla prostě někomu zajídala, byla považována za zbytečná a jsou známy situace, kdy lidé byli například sektáři vyzýváni k nedodržování toho, co dnes i v běžném životě považujeme za každodenní samozřejmost.

To, že virus jakoby vymizel, neznamená, že dále nepáchal škody. Jsou známy dlouhodobé i celoživotní následky, často se stalo, že postiženy byly i děti dříve nemocných matek, které se narodily poměrně dlouho po roce 1920. Osobně jsem se setkal s člověkem narozeným v roce 1925, jehož matka španělskou chřipku přežila a on měl trvalé následky – velice brutálně zdeformovanou páteř a kosti.

 

Svět je menší než býval, planeta má nejedno překvapení

Na závěr si musíme uvědomit, že svět v té době nebyl tak „malý“, jako je tomu díky technickému rozvoji a globalizaci dnes. Jako se dnes dostaneme bez problémů na „druhý konec světa“ za jeden den, dostanou se i nemoci, které nedokážeme zvládat mávnutím kouzelného proutku, za nepatrný čas z jednoho kontinentu na druhý a je na nás samých, abychom se naučili proti nim bránit efektivně a za pomoci veškerých dostupných vědeckých poznatků. I dnes se stále častěji najdou lidé, pro které je nebezpečná a dosud neznámá choroba na jedné straně „lží“ a na straně druhé „umělým virem z vojenských laboratoří“.

Stále naléhavěji je tak potřeba si připomínat, že námi obývaná planeta má v rukávu nejedno překvapení, na které se musíme připravit tím, že ji dennodenně budeme nejen zkoumat, ale také ctít.

 

Tomáš KulhánekIniciativa Sníh

Ilustrační foto: Rawpixel.com, CC0


 

  


 

  


 

  

                                        


 

  



 

reklama

reklama


reklama

reklama