Popravený lékař spojil osud s Ležáky. Léčil parašutisty, dal jim i vysílačku

Jako dětský lékař zasvětil svůj život dětem. Když ho dostihla okupace, rozhodl se pomáhat i vlasti. Zapojil se do odboje a stal se velkou oporou parašutistů skupiny Silver A. Léčil je, povzbuzoval a dal jim i vlastní vysílačku. Za tuto pomoc s manželkou zaplatil životem.

article

Česko si připomíná tragický osud obce Ležáky na Chrudimsku, kterou před 77 lety vyhladili nacisté. Šlo o pomstu za atentát na Reinharda Heydricha a za to, že několik místních pomáhalo parašutistům, kteří se na akci také podíleli. Život to stálo i dětského lékaře z Pardubic Josefa Bartoně a jeho manželku Emilii. 

Osud Ležáků je méně známý než tragédie Lidic (více v článku Lidice budou žít, vzkázal Hitlerovi britský lékař. A pak mu to dokázal). Je to paradox, protože Lidice byly vyhlazeny kvůli zinscenované podpoře parašutistů, zatímco v Ležákách jim lidé skutečně pomáhali. Přesto nebo snad právě proto by si Ležáky zasloužily naši úctu. Včetně těch, kteří tehdy zaplatili tu nejvyšší cenu...


Z dětského lékaře utajeným odbojářem

K těm patřil lékař Josef Bartoň z Pardubic. Když nacisté v roce 1939 obsadili Československo, bylo mu padesát let. Měl zavedenou praxi v pardubické ordinaci jako emeritní asistent pražské dětské kliniky, učil v ústavu pro porodní asistentky, byl spoluzakladatelem Masarykovy ligy proti tuberkulóze a věnoval se zdravotnické osvětě. Měl manželku, syna a dceru a ve třicátých letech patřil ke známým pardubickým osobnostem.

Nacistická okupace vlasti do jeho života, což ještě úplně netušil, fatálně zasáhla. Josef Bartoň se záhy přidal k odboji. Kontaktoval odbojovou organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme a stal se také součástí pardubické odbojové skupiny.

Nebyl sám, k odboji se přidal i s mnoha známými a význačnými osobnostmi Pardubic, se kterými se před válkou i při ní setkával v restauraci a baru hotelu Veselka. Mimochodem, v tomtéž hotelu po seskoku získal parašutista skupiny Silver A Josef Valčík jako součást krytí místo číšníka.

I když všichni členové této skupiny a mnoho jejich pomocníků zahynuli, šlo o jednu z nejúspěšnějších operací parašutistů vyslaných z Británie. Splnila všechny úkoly a parašutisté nezradili, ani nezklamali. Vděčí za to mimo jiné i dětskému lékaři z Pardubic, který za tuto pomoc nakonec položil život.


Výsadek Silver A uspěl. Za cenu nejvyšší

Silver A byl krycí název zvláštní výsadkové operace připravené zpravodajským oddělením Ministerstva národní obrany exilové československé vlády v Londýně. Úkolem bylo vysazení speciálně vyškolených parašutistů na území protektorátu – měli mimo jiné zajistit rádiové spojení s Londýnem. Seskočili kvůli tomu i s vysílačkou s krycím názvem Libuše.

Jejich nejdůležitějším úkolem byla složitá špionážní operace, kdy měli prostřednictvím štábního kapitána Václava Morávka z proslulé skupiny Tří králů kontaktovat dvojitého agenta československých zpravodajců v řadách Abwehru (v německé rozvědce a kontrarozvědce) Paula Thümmela. Vystupoval pod krycím jménem A-54 a byl údajně nejdůležitějším informátorem československé exilové vlády. Spojení se parašutistům tehdy podařilo navázat. 

S Ležáky a lékařem Josefem Bartoněm se ovšem více pojí právě tajná vysílačka Libuše, která stála za tragédií obce, potažmo lékaře a jeho ženy. A pochopitelně šlo i o atentát na Heydricha. Pomáhal s ním totiž jeden ze tří parašutistů z výsadku Silver A, Josef Valčík, který nakonec zemřel při boji v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje.


Kdyby nebylo zrádce...

Parašutisté skupiny Silver A seskočili nad Československem dva dny před koncem roku 1941. Na Pardubicku začali hned budovat rozsáhlou síť spolupracovníků, která měla v dobách největšího úspěchu přes 140 členů. Získali tak i několik ilegálních bytů a krytí pro svůj pobyt.

Pilně také vysílali do Londýna, ale kvůli riziku zaměření a prozrazení museli tajnou vysílačku Libuše stále stěhovat. Tak se dostala i do mlýna v Ležákách, což mělo pro obec a její obyvatele nakonec osudové důsledky. K prozrazení vysílačky by ale možná ani nedošlo, kdyby pod nervovým vypětím za heydrichiády nezradil jeden z vysazených parašutistů Karel Čurda.


Doktore, vy víte, jak na mě

To bychom ale předbíhali. Do atentátu na říšského protektora i tragédie Lidic a Ležáků zbývalo ještě několik měsíců. Tři parašutisté ze Silver A se usadili na Pardubicku a mezi jejich velké pomocníky se zařadil i dětský lékař Josef Bartoň.

Využil nejen dovednosti lékaře. Byl totiž také nadšeným radioamatérem, a když měla vysílačka Libuše poruchu, dal parašutistům radiostanici, kterou doma pro všechny případy ukrýval. S radistou skupiny Jiřím Potůčkem se lékař kvůli své zálibě ve vysílačkách brzy spřátelil. Potůček se s vysílačkou stále stěhoval, až skončil ukrytý v mlýně v Ležácích. Byl duben a on se chtěl vykoupat, jenže podcenil počasí a teplotu rybníka, takže vzápětí dostal těžký zápal plic.

Jeho lékařem se stal pochopitelně Josef Bartoň. Neléčil jen nemoc, ale povzbuzoval prý parašutistu i psychicky. Památník Ležáky zmiňuje, jak jednou chorému, sklíčenému a vystresovanému parašutistovi Potůčkovi začal lékař (ovládal totiž těsnopis) číst zápis z vysílání BBC do okupovaného Československa. Šlo o projev exilového ministra zahraničí Jana Masaryka. Odehrál se pak prý tento dialog:

„Doktore, vy víte, jak na mě.“

Kolikrát jsem ti už říkal, abys mi tykal.

To si nedovolím, pravil dvaadvacetiletý parašutista mnohem staršímu muži a zeptal se: Ze kdy je tenhle projev?

Září 1939.

Pan ministr měl pravdu – české legie teď už stojí v jedné bitevní frontě se spojenci.

No, ale jeden legionář… nevím, nevím…

Bartoň na Potůčka zvesela pokukoval. Už brzy vstane, nebojte se.

Takže hlavu vzhůru, Jirko, a furt se de, jak by řekl Masaryk, uzavřel Bartoň tuto léčbu...


Smrt zastřelením u kůlu

V polovině června 1942, po atentátu na Reinharda Heydricha, začalo zatýkání i na Pardubicku. Gestapo se dostalo k adresám odbojářů a konspiračních bytů. Nacisté se i kvůli zradě Karla Čurdy nakonec propracovali až k parašutistům ze Silver A. Josef Valčík zemřel po boji v kryptě v Praze, Alfréd Bartoš se v obklíčení v jednom z ilegálních bytů v Pardubicích raději zastřelil. A posledního ze skupiny, Jiřího Potůčka, zastřelil český četník nedaleko Rosic nad Labem, když parašutista na útěku vyčerpáním usnul ve křoví.

Podobně smutný byl i konec dětského lékaře, vlastence a odbojáře Josefa Bartoně. Bez soudu a bez rozsudku byl popraven ve čtvrtek 2. července 1942 ve vile známé jako Zámeček v Pardubicích.

Na tamní cvičné střelnici si za heydrichiády gestapo zřídilo popraviště se třemi kůly. U stejných kůlů nacisté zastřelili 24. června 1942, kdy zahájili vyhlazení Ležáků, osmnáct žen a patnáct mužů z obce. Čtyři desítky spolupracovníků odboje a parašutistů je brzy následovaly.

Jedenáct dětí z Ležáků pak nacisté otrávili výfukovými plyny ve speciálním popravčím voze v polském Chelmnu 25. července. Jediný, kdo vyhlazení Ležáků přežil, byly sestry Šťulíkovy, které byly odeslány na převýchovu do Německa a později se vrátily do Československa.

Manželka Josefa Bartoně Emilie skončila v transportu do Osvětimi, kde zemřela den před Vánoci v roce 1942.


David Garkisch

Foto: lezaky-memorial.cz (obec při demolici), Paměť národa (rodina lékaře Josefa Bartoně)


(Podobně pozoruhodný příběh odvážné lékařky si můžete přečíst zde: Příběh slavné lékařky: SS jí zabily děti i manžela, sama přežila postřelená)



Anketa

Hypotetická otázka: Pomohli byste v dobách protektorátu zraněnému nebo nemocnému spojeneckému parašutistovi?

Celkem hlasovalo 56 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Zastřelil se na protest proti chudému zdravotnictví. Ve své zemi je hrdinou

Stovky lidí se rozloučily s onkologem Kouteckým. Mnozí mu vděčí za život