Praktici jsou zavalení papírováním a covid tomu ještě nasadil korunu, říká praktický lékař a tvůrce Sestry Emmy

Jedním ze zakladatelů systému je MUDr. Ondřej Sobotka, který se vždy při své práci praktického lékaře snažil využít moderních technologií na maximum, protože mu šetří čas, a tak se může soustředit více na opravdové problémy svých pacientů.

Jak systém vznikl? Co všechno umí? Proč by pan doktor Sobotka zcela zrušil krátkodobé neschopenky? Jak vypadaly ordinace praktických lékařů během covidu a v čem jim stát spíše házel klacky pod nohy?

Absolvoval jste stáže na úrazové klinice a na kardiologické klinice ve Fakultní nemocnici Hannover v Německu. Chtěl jste být údajně chirurgem. Nakonec jste praktickým lékařem. Proč?

To je dlouhá historie. Chirurgie mě bavila, protože pracujete rukama a vidíte okamžitý efekt. Během mého pobytu v Německu ale nastal zlom v tom, že jsem začal věřit v Boha a začal jsem přemýšlet o životě v širších souvislostech. Zároveň jsem začal chodit do nemocnic a dostal se tak více do kontaktu s pacientem a v té chvíli jsem si uvědomil, že spousta věcí je způsobena psychosomaticky. Často si sami se sebou nevíme rady a problém je mnohdy jinde než v medicíně. Medicínu jsem dokončil, když už jsem ji začal, ale nevěděl jsem, jestli ji budu dělat dál. Pak jsem se dostal přes civilní službu na praxi na internu, po které jsem sáhl jako po nouzovce, jelikož se jedná o nejširší obor. Tak jsem se i díky kolegyni dozvěděl o programu pro praktické lékaře na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví a v tomto širokém oboru jsem se našel. 

Tento obor vám asi dává i větší prostor pracovat s pacientem jako celkem, a tím pádem i s vámi zmíněnou psychosomatikou…

Ano, znáte svého pacienta, zvlášť když k vám chodí se stále stejnými obtížemi. I když ho odoperujeme, bude mít problémy zase někde jinde. Záběr praktického lékařství je neskutečně široký a je tam kontakt s lidmi. A kromě toho, že se realizuji jako praktický lékař, mám také možnost utvářet svoji praxi. Být praktikem je možnost být také manažerem, lídrem. Promítly se do toho všechny moje skryté sny a životní zkušenosti.

Jste jedním ze zakládajících členů mladých praktiků. Jaké největší problémy nyní vidíte v oboru praktických lékařů? Obecně praktiků je nedostatek, proč se mladým lidem do tohoto oboru nechce?

V současné chvíli už bych nebyl tak velkým skeptikem, co se týče praktiků. Atestoval jsem někdy před 15 lety a v té době to byl průšvih. Praktici se stávali ohroženým druhem. Ale udělal se velký kus práce. Existuje tříletý program rezidenčních míst, což je nejrychlejší způsob, jak se dostat do oboru. Na druhou stranu, doktor je odsouzený tři roky pracovat za mzdu hrazenou z dotace, než si udělá atestaci. V současné chvíli dotace do loňského roku vycházela na zhruba 40 tisíc hrubého a z toho musíte zaplatit lékaře plus nějaké jeho stáže. Na odměnu pro školitele, že si ho bere pod svá křídla, a za papírování kolem, které zabere hodně času, můžeme nyní zapomenout. Každoročně se navyšuje minimálně zaručená mzda, ale když si to porovnám s vrstevníky, kteří míří do IT, ekonomie nebo i do nemocnice, tam jsou platy někde jinde. Je potřeba zatnout zuby a ty tři roky vydržet. Nechci říkat, že je to almužna, ale po šesti letech vysokoškolského studia jsou možná jiná očekávání.

A co teď vnímám a slyším od kolegů, není úplně problém v počtu praktiků, ale v jejich dostupnosti v některých lokalitách.

Do menších a odlehlých vesnic se jim moc nechce…

A nejde jen o odlehlé vesnice. I odlehlejší městečka. Když už by lékař někam takhle jel, tak minimálně plánuje rodinu, nebo ji už má a potřebuje zázemí pro své děti, aby je nemusel vozit někam 30 kilometrů do školy. Aby i partner našel v dané lokalitě práci. To jsou jedny z faktorů. Dalším faktorem, se kterým obecně bojujeme, je zavalení administrativou, které práci praktika provází. Musíte hlídat přístroje v ordinaci, smlouvy s pojišťovnami, řešit zprávy – ty nás velmi zaměstnávají, přitom by šly zpracovat strojově. A nakonec jsme jako praktičtí lékaři limitovaní v kompetencích, což je záležitost celého systému zdravotnictví.

Co tím myslíte?

Třeba některé léky smíme předepsat a některé nesmíme. Například už několik let sledujeme pacienty s cukrovkou v lehčím stadiu, kteří berou „jen“ léky. V loňském roce se nám rozšířila paleta léků, které jsme jim mohli předepisovat. Ale od 1. ledna nějakou chybou už nemůžeme, smí je předepsat jen specialista diabetolog. Pacient, kterého už spoustu let sledujeme, se tak rychle musí zaregistrovat na diabetologii. Jenže mám i případ, kdy můj 75letý pacient dostal termín prohlídky až za měsíc a léky potřebuje dřív. Už týden se tam snažím dovolat, ať mu je alespoň předepíšou, než dojde na termín. Podobné komplikace mohou také od oboru odrazovat. 

Ale celkově se prestiž praktického lékařství myslím zvedla. Když jsem rodičům oznámil, že budu praktickým lékařem, tak si jen povzdechli, že budu muset ordinovat někde v Bezdíkově. To se myslím změnilo.

Co lékaři nejvíce potřebují?

Než jste spustili systém Sestra Emmy, která pomáhá praktickým lékařům v organizaci pacientů, provedli jste průzkum mezi lékaři, co nejvíce potřebují. Co průzkum ukázal?

Průzkum proběhl před dvěma lety a ukázal, že lékaři nejvíce potřebují ulevit od náročné administrativy. Obecně vládne pocit, že lékař léčí a zdravotní sestra mu pomáhá. Realita je ale taková, že hodně času nám vezme papírování. Covid tomu ještě nasadil korunu, protože akcentoval to, co dosud nebylo tak zjevné. Ptal jsem se svých kolegů praktiků před covidem a jen minimum z nich objednávalo pacienty na čas. Během covidu se ale objednávání stalo nutností, aby pacient zjistil, jestli může přijít, jenže s tím i výrazně narostla administrativa. Ze zdravotních sester se ještě více staly telefonistky a administrativní pracovnice místo toho, aby dělaly medicínskou práci, pro kterou se vzdělávaly.

Jak vznikl systém Sestra Emmy? Byl to složitý proces?

Manžel kolegyně dr. Youngové vytvořil již před více lety prototyp takového systému. Jenže začali narážet na technické limity, a jelikož je pan Young organizačně a manažersky schopný a byl v kontaktu s vývojáři, vznikla z tohoto podhoubí Sestra Emmy. Dal dohromady skupinu lékařů a ordinací, kteří se zapojili investorsky, svými nápady, testováním. A jak to bylo náročné? Začali jsme vytvářet úplně nový systém oddělený od toho původního a potřebovali jsme nahradit sestřičku, aby mohla fungovat ve svých činnostech.

Jak dlouho systém vznikal?

První schůzka proběhla na konci května 2020 a pilotní spuštění se konalo v prosinci téhož roku. Z určitého úhlu pohledu je to rekordní čas. Měl jsem seznam funkcí, bez kterých jsem původně vůbec nechtěl systém ve své ordinaci spustit. Postupně jsem ale musel velmi škrtat, protože jinak bychom dodneška systém neměli. Tlačila nás situace s covidem, a přestože Emmy ještě nedokázala rozpoznávat pacienty a mnoho dalších věcí nebylo uživatelsky nejpříjemnějších, spustili jsme ji. Od prvního dne uměla objednávat tak, jak to dodneška neumí žádný z jiných systémů na trhu.

Běžně si představím objednávkový formulář, kde se zapíšu do volného okna. V čem je Sestra Emmy oproti jiným objednávacím systémům jiná? 

Klasické systémy přirovnávám k pneuservisům, kde vím, že potřebuji vyměnit gumy, a vyberu volný slot. Stejně to může fungovat v ordinacích, kam chodíme na standardní prohlídky v určitém časovém rozmezí. Kdybychom v ordinacích praktických lékařů dělali jen preventivní prohlídky, vystačili bychom si také s klasickým systémem. Jenže u nás se může někdo objednat na preventivní prohlídku, a přitom na ni ještě nemá nárok. Takže hlavní rozdíl je pro nás jako lékaře v tom, že pořád potřebujeme mít svůj čas pod kontrolou. Já si rozhodnu sám, na jaké prohlídky se pacient může rovnou objednat a na jaké ho musím nejdříve schválit nebo co vyřídím jen distančně. 

A z pohledu pacienta?

Z pohledu pacienta se obracím na svého lékaře s určitým požadavkem. Nevybírám ze slotů, ale vybírám důvod návštěvy lékaře – jestli chci prevenci, prohlídku do zaměstnání, prohlídku na řidičský průkaz, nebo mám zdravotní problémy. Lékař si může zvolit, zda vám například u preventivních prohlídek systém rovnou nabídne termín, pokud na ni máte nárok (každý plátce zdravotního pojištění má nárok na preventivní prohlídku u praktického lékaře vždy po dvou letech, pozn. red.). Podle druhu vyšetření nabídne Emmy pacientovi rovnou termíny, ne sloty. Naše ordinační doba trvá šest hodin, ale nemohu vzít kdykoli kohokoli. Osmdesát procent mého času už je objednáno, protože také provádíme kontroly hypertoniků, diabetiků, předoperační vyšetření, vystavování poukazů do lázní a podobně. Do toho musíme zorganizovat akutní péči a nemohu těmto pacientům říct, přijďte si kdykoli. Pak by ohrozili zdravé pacienty. Ordinace praktického lékaře není urgentní medicína.

Co tím myslíte?
Systém v Česku je skvěle nastavený. I celosvětové průzkumy ukazují, že kde je nastavena primární péče, má to zásadní vliv na přežití pacientů. Což bylo vidět i během covidu, kdy v jedné chvíli bylo pozitivních přes 100 tisíc obyvatel. V nemocnicích leželo 10 až 15 tisíc nemocných. O 90 procent se ale starali praktici. Kdyby praktici zavřeli ordinace, jak některá média tvrdila, nemocnice by lehly popelem. Řešili jsme 150 telefonátů denně, nedalo se to stíhat. Divím se, že tolik sester a praktiků nevyhořelo. Teď covid ustoupil do pozadí, ale je tu a stále ho řešíme. Částečně díky mutaci omikron nebyly průběhy v posledním půlroce tak těžké, takže jsme nezažívali epidemii koronaviru, ale epidemii vystavování neschopenek a žádanek na PCR. To ještě více ukázalo, jak jsme zavalení administrativou a konkrétně vystavováním krátkodobých neschopenek, což je přežitek socialismu a v jiných zemích se řeší zcela jinak.

Jak by měly být krátkodobé neschopenky řešené?

Na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, protože zaměstnavatel by měl být motivovaný, aby mu do práce nechodili infekční lidé. Teď dává lékař v podstatě dobrozdání, že je daný člověk opravdu nemocný. Jenže pro mnoho pacientů není problém předstírat, že mají rýmičku, kašel, že je bolí záda. Pak jsou případy, kdy třeba ženy mají silné menstruační bolesti, a místo toho, aby si na jeden den lehly, daly si teplo na břicho, tak se trmácí do ordinace pro neschopenku. Během covidu jsme vystavovali neschopenku distančně, protože to ani jinak řešit nešlo. Z mého pohledu praktického lékaře je vystavování krátkodobých neschopenek úplný nesmysl, který ničemu neprospívá. Zatěžuje nás praktiky, kteří bychom se měli místo toho věnovat lidem, co potřebují naši zdravotní péči. Místo toho nás kontaktují lidé, kteří potřebují papír pro zaměstnavatele. 

Na covid bylo možné vydat neschopenku distančně, ale běžné to není, aby proces proběhl dle pravidel, že?

My sice můžeme elektronicky vystavit neschopenku, ale ještě je k tomu dokument, který mám vytisknout a předat pacientovi k podpisu, že neschopenku přebral. Je to na hlavu postavené. Pacienti si zvykli, že jim vystavujeme karantény, což bylo mimo naši kompetenci. Zachraňovali jsme ve skutečnosti pracovníky hygieny, kterých bylo málo. Pacienti si zvykli, že jim vystavujeme neschopenky distančně. Pokud byl pacient bez závažnějších obtíží, do ordinace nemusel a je to tak správně. Kdybychom je nutili chodit, odneslo by to v první řadě hodně lékařů a lékařek v první linii, protože bychom zvyšovali virovou nálož. Než navíc dojdou pacienti tady na poliklinice do ordinace (setkali jsme se na Poliklinice EUC na pražském Chodově, pozn. red.), potkají spoustu lidí, kteří čekají na oční, kardio… Samozřejmě si zveme i covid pozitivní pacienty, protože se zhoršili. Musíme je vidět a vyšetřit, ale zveme menší procento, než kdyby museli přijít úplně všichni.

Co všechno Sestra Emmy umí a jak se k ní staví lékaři? Jak si stojí stále více zmiňovaná telemedicína? 

Přečtěte si v druhé části rozhovoru.

Autor: Pavlína Zítková

Foto: archiv MUDr. Ondřej Sobotka