Hlavička
Rozhovory -
23/06/2022

Přál bych si, aby přestalo platit, že na psychiatrii chodí jen blázni, říká nový primář psychiatrického oddělení mostecké nemocnice

Primariát psychiatrie v mostecké nemocnici převzal MUDr. Jakub Albrecht, Ph.D. před několika měsíci. V krátkém čase se mu podařilo s kolegy obnovit konziliární službu pro všechna oddělení a ambulantní péči. „Intenzivně připravujeme další kroky, které posunou standard péče do 21. století. Budoucnost psychiatrie vidím ve větším využití nefarmakologických léčebných postupů,“ říká MUDr. Jakub Albrecht, Ph.D., primář Psychiatrického oddělení Nemocnice Most, o.z., druhé největší nemocnice v portfoliu společnosti Krajská zdravotní.

reklama

reklama

Dalším krokem je podle Albrechta zřízení neurostimulačního centra. „Na české poměry se jedná o relativně unikátní specializované pracoviště, a budou jej využívat nejen pacienti s duševními poruchami ale i pacienti se somatickými diagnózami. Biologická léčba je především moderní, vysoce účinná, rychlá a dobře snášená. Chceme poskytovat nejkvalitnější dostupnou péči a těší nás, že vedení Krajské zdravotní snahy o modernizaci plně podporuje,“ dodává.

Jaké jsou další cíle oddělení? V čem spočívá princip elektrokonvulzivní terapie? A čím se těžce depresivní pacienti vyznačují?

Nedávno jste přednášel na Maltě o elektrokonvulzivní terapii. O jakou jde metodu a jakou roli hraje v současné psychiatrické léčbě?

reklama

Elektrokonvulzivní terapie, ECT, je jednou z biologických metod léčby v psychiatrii, která se v klinické praxi používá již přes 80 let. Někdy používáme termín neurostimulační metoda. Má striktně vymezené indikace a v některých případech je jediným – život zachraňujícím – postupem, jak pacienta vyléčit. Obecně se dá říci, že bývá indikována u těžce depresivních pacientů.

Čím se těžce depresivní pacienti vyznačují?

To jsou ti, kteří mají pokleslou náladu, nejsou schopni vůbec prožívat jakoukoliv radost a mají patologicky oslabenou vůli do té míry, že ani nemohou vstát z lůžka, aby se napili, jen strnule leží a bez této léčby by zemřeli, mohou trpět bludnými výčitkami, myšlenkami na bezvýchodnost nebo i sebevražednými myšlenkami. Pak u výrazně a neztišitelně manických pacientů, což jsou pacienti, kteří několik dní až týdnů nemají potřebu spát, jsou výrazně urychlení, mají neúměrně nadnesenou náladu, jsou roztržití, mohou být přesvědčeni o nadpřirozených schopnostech a jsou tím sobě nebezpeční. Dále indikace cílí na pacienty trpící akutní psychózou, tedy stavem doprovázející onemocnění schizofrenního okruhu, kdy je zcela narušeno vnímání – pacient trpí halucinacemi, ale také myšlení – jsou přítomny bludy – tedy nevývratná přesvědčení, nezakládající se na realitě. Podle nich pacienti jednají a mohou vlivem těchto bludných představ ohrozit sebe, protože se domnívají, že mají implantované čipy, sleduje je tajná služba… Anebo pro své okolí, protože jsou přesvědčeni, že např. soused jim usiluje o život elektromagnetickými pulzy, které posílá přes stěnu, jeho příbuzní jsou nastrčení agenti.

Musí pacient s léčbou ECT vždy souhlasit?

ECT je prováděno se souhlasem pacienta po řádném poučení a po velmi důkladném zvážení poměru rizika a benefitu a vyloučení všech kontraindikací k výkonu. Přistoupit k ECT proti vůli pacienta je možné jen pod dohledem soudu v případě, kdy je pacient ohrožen přímo na životě a není schopen pochopit význam a následek svých rozhodnutí – např. má sebevražedné tendence na podkladě psychózy nebo depresivního prožívání. Pacientovi s krvácením do mozku po autonehodě také neurochirurg nejprve zachrání život a pak zpětně pacienta o tomto informuje. Rozhodně se nejedná o středověkou metodu, kterou by zneužívali psychiatři k trestání či mučení pacientů. Je chyba psychiatrie, že jsou elektrokonvulze takto vnímány a každý psychiatr by se měl snažit reputaci neurostimulačních metod zlepšovat.

Jaký bonus přináší pacientovi, dá se zevšeobecnit?

Elektrokonvulzivní terapie je užívána ve vážných případech a má až neuvěřitelnou účinnost. Bohužel díky stigmatu této biologické modality mnohdy příliš pozdě. Přitom patří mezi jeden z mála postupů s prokázanou účinností na agresivitu a hlavně sebevražednost. Výrazným bonusem je rychlost nástupu účinku, který je v řádu jednotek aplikací, tedy týden nebo dva. Na rozdíl od léků, kde mnohdy řadu týdnů až měsíců hledáme vhodný preparát, a ten začne působit až se zpožděním. Zákrok je oproti tomu, co si představí laik, který zná zákrok z televize nebo knih, zcela bezbolestný, protože je prováděn v celkové anestezii.

Nelze smazat paměť či změnit osobnost

Lidé jsou právě hodně ovlivněni třeba filmy, proto si myslí, že pacient trpí, případně může při nějaké chybě dojít k poškození mozku…

Oproti představám laické veřejnosti s použitím moderních postupů a tzv. modifikovaného elektrického proudu nelze pacienta popálit, ani mu rozpustit mozek, nelze mu smazat paměť či změnit osobnost. Nežádoucí účinky byly přítomny hlavně před uvedením celkové anestezie. Především byly spojené s hrubými křečemi, které dnes už nevidíme. Vedlejší účinky jsou mírné a v drtivé většině případů přechodné. Jedná se o krátkodobé změny v pracovní paměti, soustředění a může být, a to zcela zvratně a časově omezeně, změněna autobiografická paměť. Světové i tuzemské studie ukazují, že neléčené nebo špatně léčené duševní onemocnění poškozuje mozek mnohem více, než přesně cílený zákrok.

Lidský mozek je složitý orgán, jehož úplného prozkoumání se z podstaty věci nejspíš nedočkáme. Jaký je mechanizmus ECT?

To je pravda. Říká se, že mozek je nejsložitěji organizovaná hmota ve známém vesmíru a že samotný vesmír se v mozku ukrývá. V lidském mozku je přibližně stejně tolik mozkových buněk, jako je planet v naší galaxii, kolem 85 miliard neuronů. Ale taky jsou tam buňky podpůrné, které tvoří jakési podhoubí, těm se říká glie a je jich tam asi zrovna tak 85 miliard. Každý neuron má desetitisíce spojů a existuje mnoho desítek biochemických přenašečů. A to není všechno. Jak přesně funguje ECT, je dosud nejasné, byť za těch 80 let bylo publikováno přes 100 různých hypotéz. Situaci komplikuje také spektrum diagnóz, u nichž ECT funguje skvěle, a naopak diagnóz, u nichž je účinek minimální nebo neprokázaný. Dávno jsou vyvráceny hypotézy zvažující psychologické mechanizmy trestu, protože potrestání melancholického pacienta vede k úlevě a úzdravě, či ztráty paměti.

Jak to tedy funguje?

V principu se jedná o působení elektrického pole, které je do mozku dodáváno v podobě obdélníkových pulzů střídavého proudu s nulovou střední hodnotou. Dochází k mnoha změnám na úrovni genetické exprese, biochemické a neurotransmiterové a také ve výsledku k funkčním změnám. Dá se říci, že na rozdíl od léků, které příznaky duševní poruchy pouze potlačují, neurostimulační metody jako je ECT léčí příčinu stavu. Mezi nejnovější hypotézy patří ta o subklinickém zánětu mozku doprovázejícího závažná duševní onemocnění. Ono je docela špatně, že říkáme „duševní“, protože se jedná o nemoci mozku. Dříve byla neurologie a psychiatrie jedním oborem, než se neurologie vyčlenila - Purkyňova společnost pro studium nervstva a duše by v roce 2019 oslavila 100 let své existence. Ale zpět k zánětu – není to ten klasický zánět doprovázený horečkou, zarudnutím, zduřením, bolestí, ale třeba narušení funkce už pozorujeme. A byť pacient nemá vysoké bílé krvinky a CRP (látka prokazující míru zánětu z krve, pozn. red.), ale pomocí specializovaného biochemického vyšetření lze prokázat patologické změny více než sta dalších molekul spojených se zánětem. A po úspěšné léčbě ECT tyto molekuly mizí. Dokonce se ukazuje, že mozek po ECT roste a obnovuje své spoje. Je to až neuvěřitelné. A když vidíte pacient pookřát po prvních dvou třech výkonech a mluvíte s příbuznými, jaký je efekt, je to opravdu neuvěřitelné. I mezi zdravotnickými profesionály platí, že kdo jednou viděl účinnost ECT, nedá na ni dopustit.

Proč jste přednášel o ECT právě na Maltě? 

Na Maltu mě pozvala Dr. Francesca Falzon Aquilina, která pracuje v Psychiatrické Nemocnici Mount a fakultní nemocnici Mater Dei Hospital. Účelem dvoudenního sympozia bylo představení Modifikované elektrokonvulzivní terapie, předání nejnovějších poznatků na neurostimulačním poli a navázání spolupráce napříč Evropskou unií. Byl jsem potěšen, že i z Mostu se skutečně dá dělat světová medicína. Proč si vybrali mě? Možná proto, že jsem původně chtěl studovat astrofyziku, ale vybral jsem medicínu a nakonec se dostal k psychiatrii. A aby se kruh uzavřel, věnuji se elektromagnetismu ve vztahu k lidskému mozku a chování. Mozek je přeci jenom blíže zkoumání než vesmír.

Co konkrétně bylo k tématu ECT pro posluchače nejzajímavější, z vašeho pohledu nejobjevnější?

Myslím, že nejzajímavější bylo, že lze ECT aplikovat zcela rutinně bez nějakých komplikací, že pacientům lze poskytovat moderní léčbu bez stigmatu a bez nežádoucích účinků. A především, že lze ECT aplikovat i v ambulantních podmínkách. Takže snaha o deinstitucionalizaci. Nikdo přece nechce být zavřený za nějakými mřížemi starého baráku a sedět tam celý den a koukat do zdi. Pacienti jsou především svébytné lidské bytosti se svými zájmy a přáními a každý z nás se může ocitnout v situaci, kdy bude potřebovat psychiatrickou péči. Já striktně odmítám používat slova jako blázen. Stát se to může každému, jako si každý může zlomit nohu. Z pohledu medicínského bylo pro mě a pro mé maltské kolegy asi nejzajímavější demonstrovat nové postupy přímo na místě u skutečných pacientů. Oni používali dříve 40 let starý přístroj a byli za sebe i za své pacienty velmi rádi, že jim byly předvedeny postupy podstatně novější v reálných podmínkách.

Navázal jste na Maltě hlubší spolupráci s tamními kolegy? Budete v této spolupráci pokračovat?

Ano, navázali jsme profesionální spolupráci a jsme nadále v kontaktu. Konzultujeme některé případy. Za svou kariéru jsem měl příležitost léčit několik set pacientů, to jsou tisíce aplikací. Nicméně oba s paní doktorkou Aquilina se věnujeme i další metodě léčby, tzv. repetitivní transkraniální magnetické stimulaci. V principu se jedná také o neurostimulační metodu léčby neurologických a psychiatrických poruch. Rozdíl je ale v tom, že elektromagnetická energie je do mozku doručována pomocí silného elektromagnetu a až v mozku se pomocí elektromagnetické indukce tato energie mění na čistě elektrickou. Velikou výhodou magnetické stimulace je, že pacienti nemusejí být před zákrokem uspáni, jsou normálně při vědomí a můžou si povídat, po stimulaci mohou odjet autem domů. Jsem velice rád, že tuto léčebnou možnost již na Psychiatrickém oddělení v Nemocnici Most poskytujeme. Je možné se objednat, na webových stránkách oddělení je kontakt i přehled stavů, u nichž se můžeme pokusit pacientům pomoci.

Psychiatrie není jen pro blázny

Pojďme si trochu zavěštit. Kde vidíte váš obor za 10 let? Povede se mu ještě více se odtabuizovat?

Křišťálovou kouli mi nedávno někdo někam schoval, ale můžeme to zkusit. Změny v psychiatrii jdou ruku v ruce se změnami, které vidíme ve společnosti. Ať už ty ekonomické nebo ty sociodemografické. Populace stárne. Mladí lidé žijí v kyberprostoru. Rodiny se rozpadají. Relativně vysoká životní úroveň a bezprecedentní zdraví populace může být nenadále narušena nečekanými zvraty – ať už se jedná o pandemie, války nebo třeba krize různého typu. Mediálně jsme masírováni a je nám vnucován pocit, že musíme vypadat jako modelky, že musíme žít „zdravým životním stylem“. Chvíli slyšíme, že vajíčka škodí, pak zase jsou zdravá. A kdo se v tom má všem vyznat? Natož, pokud máme nějaké psychické potíže. A jak se vyznat sami v sobě? To tu ale už asi všechno bylo.

V jaké je nyní současná populace situaci?

Vzhledem k vývoji DALY (disability adjusted life years – parametr Světové zdravotnické organizace zohledňující kolik stojí jednotlivé onemocnění ne přímo za léčbu, ale kolaterální náklady, např. že je člověk v neschopnosti, že potřebuje pečovatele, že dříve umře apod.) zcela jednoznačně vedou neuropsychiatrická onemocnění. Stárnoucí stresovanou populaci trápí úzkostné a jiné stresem indukované poruchy. Do toho se dnes klade důraz na propagaci různých odchylek, snaha o „normalizaci“ a začlenění „jiných“ lidí naráží na nesmiřitelné tábory příznivců i odpůrců. Přál bych si, aby v rovině psychiatrické přestalo platit, že na psychiatrii chodí jenom blázni, a aby se podařilo lépe v populaci vyhledávat jedince, kteří jsou rizikoví stran rozvoje těžkého duševního onemocnění dříve, než toto vypukne klinicky. 

Co je k úspěšnému vyhledání „potenciálních pacientů“ potřebné udělat?

Například existují různé testy, kterými lze určit rozvoj demence s předstihem několika let. A takovému člověku je možné nabídnout poradenství a pokusit se o to, co je nakonec v medicíně stejně nejúčinnější, a to je primární prevence. Čili předcházení rozvoje nemoci např. změnou denního režimu, úpravou jídelníčku nebo použitím některých stimulačních metod. Nejsnazší a obecně nejdostupnější stimulační metoda je strava a pohyb. Nové studie ukazují, jak vliv příjmu některých typů stravy (omega 3 mastné kyseliny) a cvičení (aerobní cvičení v rozsahu tři hodiny týdně) účinkují u depresivních a úzkostných stavů. Proč tomu všemu nepředcházet střídmostí a pestrostí v jídle, racionální střídmostí v konzumaci alkoholu a vystříhání se užívání drog? A pak tu máme pořekadlo „kam nechodí slunce, chodí lékař“. To dnes reprezentuje vědecký obor nazývaný chronobioterapeutická fototerapie. Zní to hrozně, ale její princip je velmi jednoduchý, účinný a levný.

A co je tedy nejlepší?

Pokud to shrnu: ideálně v komunitě léčený pacient, který vyhledal pomoc dříve, než se objevily ty nejzávažnější projevy poruchy pomocí moderní diagnostiky za použití laciných biomarkerů. Pacient, jemuž se dostává na tělo šité farmakologické, neurostimulační a psychoterapeutické léčby, s plnou sociální a psychologickou podporou. Pacient, který se za sebe nemusí stydět, u něhož je po krátké, ale intenzivní léčbě dosaženo plné funkční úzdravy a může žít běžný život bez dalších omezení. A ty obrovské baráky, kde je dneska tisíce lůžek, by se mohly proměnit v multidisciplinární a kulturní zázemí a nebyly by jen ubytovnou pro nesvéprávné, které dnes raději ani nechceme vidět. V léčbě v psychiatrii přibude zase několik molekul, ale bude daleko větší důraz kladen na nefarmakologické postupy a největší světoví odborníci věští budoucnost světlu – fototerapie -  a magnetům, kdy mám na mysli repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci. Tak tyto dvě modality už na oddělení v Mostě máme.

Primariát v mostecké nemocnici jste převzal 1. února letošního roku. Co se již podařilo a jaké máte cíle?

Za ty měsíce, kdy se seznamuji se zdejší nemocnicí a Ústeckým krajem, se podařilo rozjet ambulantní provoz a denní konziliární službu. Zájem je obrovský, jsem tomu velmi rád. Dále od května poskytujeme repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci. Chystáme neurostimulační poradnu, což bude nízkoprahová ambulance, budeme nabízet i různé produkty šité na míru lidem s civilizačními a stresem indukovanými potížemi, které nechceme nazývat poruchami – ať už jde o vyhoření, únavu a podobně. Půjde o komplexní konzultační činnost vhodnou i pro klienty bez „diagnózy“ duševní poruchy. Součástí konzultace bude psychologické poradenství, chronobioterapeutický rozbor a návrh některé z nefarmakologických stimulačních postupů. Například v Japonsku je zcela běžné, že vrcholoví manažeři chodí místo oběda relaxovat do neurostimulačního centra. A víte, jací Japonci jsou, oni se tam ale chodí naopak trochu ztlumit.

Největší osobní výzva?

Mým hlavním a prvořadým cílem je obnovení akutní lůžkové psychiatrické péče ve standardu a v rámci požadavků na péči definovanou Reformou psychiatrické péče a odpovídající 21. století. K tomu je potřeba nejenom řada dílčích kroků, které jsou zdlouhavé, ale také podpora vedení, kterou silně pociťuji. Dalším aspektem je finanční nákladnost tohoto cíle, ale i zde se již jedná a hledají se zdroje. V neposlední řadě, ale jako v jiných oborech, narážíme na faktický nedostatek zdravotnického personálu. Mám pocit, že o psychiatrii není zájem tak vysoký, přitom se jedná o obor, který spojuje somatické obory s psychologií a péčí o pacienta v tom nejkomplexnějším možném kontextu.

Proč by měli přijít noví kolegové právě na psychiatrické oddělení mostecké nemocnice?

Naše oddělení je plně akreditované, ostatní oddělení také, takže nic nebrání specializační přípravě. Na oddělení podnikáme i výzkumné projekty. Máme zázemí pro biologickou i psychoterapeutickou psychiatrii, a uplatnění najde i ten, kdo se ještě nerozhodl, kterou cestou půjde. Zkušenost z Neurostimulačního centra lze velmi výhodně uplatnit po atestaci v soukromé praxi. Nemocnice, v rámci Krajské zdravotní, a.s., nabízejí na poměry velmi nadstandardní odměny, ať už mluvíme o platových podmínkách, náborovém příspěvku, dalších bonusech, možnostech čerpání grantů nebo pomocí s bydlením – startovací byt na začátek jsem využil také. A pomoc s pořízením vlastního bydlení, ať už bytu nebo domku, zvláštně v dnešní zmatené době, je benefit přímo skvělý. Zní to až neuvěřitelně, ale sám jsem se přesvědčil, že tomu tak je. Jsem otevřený jak komunikaci s pacienty, tak kolegy, popřípadě zájemci o práci. Chystáme v psychiatrii v Ústeckém kraji opravdu velké změny. Nakonec vždycky platí, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Přeji všem, aby si o psychiatrii mohli číst jen jako nezaujatí čtenáři bez vlastní zkušenosti.

Primář Psychiatrického oddělení Nemocnice Most, o.z., MUDr. Jakub Albrecht, Ph.D. (zdroj: Krajská zdravotní, a.s.)

Autor: Krajská zdravotní, a.s., Pavlína Zítková

Foto: Krajská zdravotní, a.s.

reklama

reklama



Mohlo by vás zajímat

Obrázek
Rozhovory -
27/03/2024

I malé zlepšení klinického stavu pacienta s pokročilou fází rakoviny je velmi obohacující, říká vědkyně Palová Jelínková

Uběhlo pět let a nový lék se konečně dostal k pacientovi s pokročilým nádorem, který už nemá jinou možnost léčby. Dostal možnost účastnit se první fáze klinické studie. Jeho imunitní systém už je velmi oslabený. Někteří pacienti na léčbu reagují pozitivně, nádor se hodně zmenší nebo skoro zmizí a život se zlepší a prodlouží. U takto pokročilých pacientů je úplné vyléčení spíše raritou. Někteří na léčbu vůbec nezareagují. I malé prodloužení života ale dává Lence Palové Jelínkové, ředitelce translační vědy ze společnosti SOTIO, impuls, že práce ve vývoji takových léků má smysl a že má smysl pokračovat, i když celý proces provází i nezdary.


reklama

reklama