Hlavička
28/06/2022

Průzkum: Rodiče považují duševní zdraví svých dětí za důležité, přesto příznaky často stigmatizují nebo odbornou pomoc vyhledají pozdě

Psychickou nemoc je mnohdy velmi složité odhalit, alespoň tedy v raném stadiu. Ještě více mnohdy dospělí podceňují první příznaky a stigmatizují duševní nemoc u svých dětí. Ačkoliv totiž pro 91 procent dospělých je duševní zdraví dětí přinejmenším stejně důležité jako fyzické, problémy s dětskou psychikou často v první fázi vůbec neřeší.

reklama

reklama

I když si význam duševního zdraví dětí uvědomuje drtivá většina dospělé populace, většinou vyčkávají, než se odhodlají kontaktovat odborníka. Vyplývá to z unikátního průzkumu neziskové organizace Nevypusť duši a společnosti T-Mobile, který se zaměřil na postoj dospělých k péči o duševní zdraví dětí. Průzkum realizovaly agentury g82 a Simply5.

Obecně si lidé chtějí řešit starosti nejdříve doma sami nebo si jen popovídat s blízkými. V případě psychických problémů by i většina lidí odbornou pomoc vyhledala, a dokonce 77 procent lidí již s tím má zkušenost. Jenže velmi těžko odhadnou, kdy se ještě jedná o „obyčejné starosti“ a kdy se už překlopí do psychických problémů.

Graf: Ochota vyhledat odborníka (zdroj: Nevypusť duši)

reklama

„Většina z dotazovaných deklarovala, že by vyhledala odbornou pomoc. Ta ale často přichází velmi pozdě, protože si nevšímáme drobných příznaků. Pokud se ale s nemocí nepracuje, může se rozvinout, a i drobné věci ovlivňují školní prospěch, schopnost se socializovat a rozvoj vlastního potenciálu. Čekat na nespavost a závažnější příznaky, kterých si rodiče začínají všímat později, se opravdu nevyplatí,“ varovala ředitelka Nevypusť duši Marie Salomonová.

Řešením by tak mohla být časnější identifikace problémů, se kterými může v rané fázi pomoci právě širší záchytná síť, do níž spadá například také škola nebo pedagogicko-psychologická poradna.

„Pokud rodiče vycítí první náznaky problémů, neměli by čekat, až přibudou další a vše bude řešit odborník. Z pozice dospělého se musíme snažit děti více vnímat a naslouchat jim, nesoustředit se jen na to, jaké mají povinnosti, ale i na jejich pocity a prožitky. V rané fázi tak můžeme zachytit mnoho budoucích potenciálních problémů,“ doplňuje MUDr. Peter  Pöthe, pedopsychiatr a psychoterapeut.

„Dospělí jsou spíše nastavení na to, aby rozpoznávali závažnější projevy, jako je sebepoškozování nebo agresivita. Pak ale existuje šedá zóna, kterou máme tendenci opomíjet. Patří sem kritický přístup ke všemu, ztráta přátel nebo ztráta zájmu o koníčky,“ popisuje první příznaky Mgr. et Mgr. Anežka Kunštátová, partnerka ve výzkumné a marketingové agentuře g82.

Graf: Signály psychických obtíží dítěte (zdroj: Nevypusť duši)

Stigma a nedostatek informací

Pro 91 procent dotazovaných je duševní zdraví dětí přinejmenším stejně důležité jako to fyzické. Zároveň ovšem až pětina z nich přiznává, že pokud by se u jejich dítěte objevily psychické obtíže, vnímali by to jako určité stigma. To pak negativně ovlivňuje přístup k řešení duševních problémů.

„Setkáváme se s tím, že děti se o potížích stydí mluvit nebo nechtějí rodičům přidávat starosti. Nechtějí je zklamat. Pak je ale i segment dětí, které se rodičům svěřily, ale ti to bagatelizovali,“ sdílela své zkušenosti na tiskové konferenci vedoucí odborných služeb z Linky bezpečí Mgr. Kateřina Lišková.

Řada dospělých má navíc povědomí jen o některých typech potíží, mezi něž patří například užívání návykových látek, poruchy příjmu potravy, ADHD či šikana, kterým však mnohdy ani nepřičítají psychický původ. Míra znalosti dalších závažných duševních onemocnění, jako například depresivní poruchy, schizofrenie, úzkostné poruchy, sociální fobie, OCD či bipolární poruchy, je pak velmi nízká a ukazuje na potřebu lepší osvěty ve společnosti. 

Podle Marie Salomonové se stigmatizace a nedostatek informací netýkají pouze duševních onemocnění, ale také jejich léčby.

„Z výzkumu vyplynulo, že pouze pětina české dospělé populace věří, že léky dokážou psychické potíže dětí řešit. A v případě, že by se u nich obtíže vyskytly, řešili by je spíše než psychoterapií preventivními kroky, jako je pořízení domácího mazlíčka nebo věnování se koníčkům ve volném čase. Toto zjištění je pro nás znepokojující, protože preventivními kroky nelze řešit situace, které již vyžadují intervenci a vyhledání odborníka. Duševní onemocnění se tak naopak bude pravděpodobně rozvíjet.“

Na odborníka se čeká měsíce

Další problém nastává ve chvíli, kdy se už rodiče odhodlají objednat své dítě k odborníkovi. Jejich očekávání v dostupnosti péče jsou však nerealistická.

Zatímco podle poloviny respondentů je odborníků dostatek, reálně se čekací lhůty u dětských psychologů a psychiatrů pohybují okolo 4 až 6 měsíců, což v některých případech může představovat velké riziko.  

Graf: Dostupnost odborné péče (zdroj: Nevypusť duši)

„Celkem 43 procent lidí si myslí, že zvednou telefon a odbornou péči dostanou, ale to není pravda. Musíme pracovat na tom, aby vznikla veřejná poptávka po těchto službách a aby odborníků bylo více a třeba byla služba podporována také ze strany státu. Například v Karlovarském kraji je dostupný jeden psychologický odborník na děti pro celý kraj,“ řekla se znepokojením Marie Salomonová.

„Ačkoliv se dotazovaní domnívali, že informací o duševním zdraví je dostatek, vnímáme, že je stále třeba šířit povědomí nejen o tom, jak mohou děti v takových chvílích podpořit sami, ale také o (ne)dostupnosti lékařské péče. Zároveň je nutné budovat důvěru a povědomí o širší záchranné síti odborníků, které mohou využít například ve škole,“ dodala ředitelka Nevypusť duši.

Autor: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock

reklama

reklama

reklama

reklama